Karlsson zo strechy
Astrid Lindgren
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/150264/bmid_karlsson-zo-strechy-nzI-150264.jpg
4
294
294
Na úplne obyčajnej ulici v Štokholme žije úplne obyčajná rodina s tromi deťmi. Osemročného Bračeka nikto nemá rád. Tato mu vyčíta, že prišiel neskoro zo školy, mama novú dieru na nohaviciach a súrodenci Bosse a Beta si z neho neustále uťahujú. Ešteže má celkom neobyčajného kamaráta, ktorému sa nik nevyrovná. Volá sa Karlsson a býva v malom domčeku na streche vedľa komína. Má rád fašírky a je veľký figliar, no najlepšie na ňom je, že dokáže lietať. S Karlssonom zažije Braček množstvo zábavy.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 2008 , Slovart (SK)Originální název:
Lillebror och Karlsson på taket, 1955
více info...
Přidat komentář
Ten Karkulín je ale nesympatická postava - aspoň tedy pro mě, pro dospělého. Dětem se však líbí a to je to hlavní..
Karkulín je neuvěřitelná postavička. Já si ho pamatuji dodnes, zůstal mi v hlavě přes 25 let a to je s mou pamětí co říct. Synka baví i na pokračování.
Tuhle knihu jsem četla už dávno. A královsky jsem se u ní bavila. Tenkrát to byla pro mne první dětská knížka s takovýmhle hrdinou naruby. Možná proto se mi tolik líbila. Vlastnosti byly vykreslené velmi barvitě. A na mně je přeci, jestli to tak budu chtít dělat i já nebo ne.
V každé klasické pohádce byl vždycky někdo "dobrý" a někdo "zlý", ale vždyť v životě tyhle věci máme poskládané nějak v sobě každý z nás. A jen na povrchu hrajeme takové ty společenské hry "hodných lidiček", "laskavých rodičů", nenaštvaných sousedů a pod. Jenže v samotném jádru svých bytostí jsme vlastně ... jací?
Na tuhle knížku jsem skoro zapomněla. Vlastně jsem ji ani nečetla já. Četla mi ji mladší sestra. Nahlas, když se učila číst. Pro ni jsou to její "Děti z Bullerbynu". Já milovala ty ilustrace a vyžraného Karkulínka. je mi sympatický dodnes, ale má u mne taky pětku...
A na závěr jeden povzdech: nechápu, že taková neskutečná dáma literatury pro děti s úžasným slovním projevem a pohledem dětskýma očima, nedostala Nobelovu cenu za literaturu s odůvodněním, že je "málo dětská". Kdo, když ne ona?
Tuhle knihu jsem četla až nyní, se sedmiletým synem. Jeho velmi bavila, hodně se nasmál. Mě chvílemi až trnulo, jaký je Karkulín zákeřný, ulhaný, protivný hamoun a závistivec. A Ben se nechává utiskovat. Já tomu nerozumím, ale syn je příběhem nadšený a hláška "klid, jenom klid" se u nás rychle ujala :-)
Jedna z knih mého dětství - na vlnách dětské fantazie jsem si představovala, jak létám po střechách. Dostala jsem ji od rodičů, prý to byl tehdy můj nejoblíbenější vánoční dárek. ;)
Vždyť je to přece Karkulín, ze všech malých mužíčků, co žijí v malých domcích na střechách, ten nejlepší, nejšikovnější, nej....
Tato knížka mě v dětství minula. Manžel o ní ale vypráví, jako o nejoblíbenější knize svého dětství. Natěšená jsem ji s dětmi začala číst. Zpočátku jsem si myslela, že Karkulín je jen Benův výmysl. Asi v polovině knihy se ukázal i ostatním a ejhle Karkulín je skutečný. Moc se mi tomu nechtělo věřit, protože je velmi sebestředný, sobecký a otravný. Žádný vzor pro děti, spíš antivzor. Myslela jsem si, že mi možná kouzlo té knihy uniká, protože už nejsem cílová skupina. Nebyl to ale jen můj dojem. Dcera se mě často ptala, proč je Karkulín tak zlý a proč pořád všechno Benovi bere. Jak mám vysvětlit dětem, že ten nejlepší Benův kamarád je takový protiva a přesto na něj Ben nedá dopustit? Když jsem se manžela ptala, co se mu na té knížce v dětství tak líbilo, řekl mi, že to, jak měl Karkulín klíček a uměl létat. Asi mi to nestačí. Jsem ráda, že jsme s vypětím sil knihu dočetly a můžeme se vrhnout na něco zajímavějšího.
Taky jsem z Karkulína rozpačitá, slyšela jsem na něj jen samou chválu, tak jsme ho začali s dětmi číst a měla jsem chuť přestat. Přesně- zlý, sobecký, "vykuk", nevím.....nás neoslovil.
Já jsem četla Karkulína poprvé až ve třiceti. :-) (nejsem blázen. Je to povinná četba na filologii na TU v Liberci) a musím říct, že mi děsně lezl na nervy. Vždyť to byl strašně sobeckej, namyšlenej parchant. Já bych teda takového kamaráda rozhodně nechtěla!!! Asi založím diskusi, ať mi vysvětlíte, proč jste ho v dětství měli rádi.
Jedna z mých nejoblíbenějších dětských knih. – Že je geniální, to není u Lindgrenové nic překvapujícího, ale pro mě je pozoruhodná tím, že je to snad jediná její kniha, která není prakticky vůbec smutná. V originále vyšel po jednotlivých dílech s třináctiletým odstupem, a pokračování jsou lepší, než předcházející díly – kolik lidí je toho schopno? V češtině měl Karkulín navíc veliké štěstí jak na ilustrace, tak na kongeniální překlad Libora Štukavce (překladatele mj. i muminků): počínaje samotným jménem Karkulín, po úchvatné novotvary à la „strašlena“. Hned mám chuť si ho přečíst znovu – a taky už ho mám na klíně, takže vím, že mě čeká večer se slečnou Sovovou, strýčkem Juliem a dalšími. Hurá, sláva, nazdárek!
„Máma je mumie a táta Večerníček.“
Štítky knihy
pro děti švédská literatura dětská dobrodružství
Autorovy další knížky
| 1962 |  Děti z Bullerbynu |
| 2001 | Bratři Lví srdce |
| 2007 | Ronja, dcera loupežníka |
| 1998 | My z ostrova Saltkråkan |
| 2007 | Karkulín ze střechy |
To, jak Karkulín uráží, sráží a podráží Bena, jsem bral jako zvláštní typ autorčina humoru, ale poté, co jsem dětem přečetl několik dalších knih od Lindgrenové (a pak jsem s tím rázem skončil), jsem dospěl k tomu, že to nebude úplně náhoda. Autorka má podivnou zálibu děti tak trochu trýznit, nezdá se vám? Jinak je to nápadité a vtipné čtení, ale tahle pachuť nevyprchala, spíš s odstupem ještě zesílila.