Karneval zvířat
Zuzana Dostálová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/506196/bmid_karneval-zvirat-CY5-506196.jpg
4
154
154
Ponožky, pyžamo, smokink, rum. To všechno si musí zabalit houslista českého symfonického orchestru, když vyrazí na zahraniční zájezd po koncertních síních. A přidat k tomu notnou dávku trpělivosti, aby se dovedl tísnit v autobusu i v hotelovych pokojích, přežil všechny zastávky na benzinkách rádoby vtipné požadavky kolegů. Houslista Evžen je navíc dobrák od kosti a svym spoluhráčům vychází vstříc prakticky ve všem: ať už potřebují uvolnit hotelovy pokoj pro milostná dostaveníčka, nebo chtějí půjčit peníze. K tomu se zamiloval do flétnistky a netuší, jak jí své city vyjevit. Zuzana Dostálová ve svém novém románu dává čtenářům nahlédnout do zákulisí orchestru a odhaluje, že poslové vysostného umění často nemají na růžích ustláno. Živit se kulturou není žádny med.... celý text
Přidat komentář
Tak normální a tak skvělé,jen na konci už jsem věděla,že mi všech těch hrdinů bude hrozně líto,protože vím co je čeká. Dozvěděla jsem se jak muzikanti v Čechách žijí a dívám se na ně už jinak, rozhodně se někdy na nějaký koncert vydám,abych naše kulturní bohatství podpořila. Těším se na další autorčinu tvorbu.
Od Zuzany Dostálové jsem již četla její předchozí knihu Soběstačný, která se mi velmi líbila a dost mne zasáhla. A tak jsem samozřejmě chtěla vyzkoušet i autorčinu novou knihu. Přestože nehodnotím naplno, i tak tohle bylo zajímavé čtení plné emocí, které jsem si užila.
Karneval zvířat je hořkosladkým, sladkobolným příběhem úspěšných talentovaných muzikantů, kteří spolu stráví 3 týdny na cestách po koncertech. Člověk se s nimi vydává na cestu plnou lidských emocí. Od kamarádství, přes laškování, po ponorkovou nemoc. Úsměvné situace, kdy se člověk upřímně baví nad situacemi a hláškami jednotlivých postav, se střídají se situacemi bolestivými - tak, jak to člověku servíruje sám život.
Tahle kniha je v tomto ohledu velmi lidská a zobrazuje život takový, jaký je a jaký může být. A i když člověk sám není muzikantem, v řadě momentů se v této knize stejně najde. Postavy tu zažívají radosti i strasti, které se mohou v nějaké míře přihodit každému z nás. V tom je ta kniha hodně autentická a tak moc reálná. Je to skvělé čtení, u kterého se člověk pobaví, zasměje, ale také mu občas bude trochu smutno, melancholicky, skoro až těžko.
Nakonec hodnotím 4 hvězdami. Kniha Soběstačný mne přeci jen zasáhla o fous víc. Ale i tak je Karneval zvířat knihou, kterou mohu jednoznačně doporučit. S tím, že pokud paní autorka vydá něco dalšího, velmi ráda to opět vyzkouším.
Je to takové hořkosladce zábavné, i když tak trochu pořád dokolečka. I tak dost poutavé, je vidět, že autorka ví, o čem píše. Trošku navíc mi přišly ty různé citované "veselé příhody z orchestrů", i citáty Hugo Dunaje. Celkově hodnotím velmi kladně.
Moje první knížka od autorky, takže jsem neměla s čím srovnávat a zklamaná jsem nebyla. Možná se tu vyskytuje trochu omílaní podobných situací a s chýlícím se koncem už to někomu může přijít zdlouhavé. Ale věřím, že je to trefná sonda do života orchestrálních hráčů. Hořkosladké. S důrazem spíše na první část toho slova.
Potěšily mě muzikantské vtípky, je poznat, že Z. Dostálová ví, o čem píše.
„Violy, jste příliš rychlé!“ rozčíleně vykřikl (* dirigent). Laštůvka se pyšně rozhlédl a pravil k orchestru: „Slyšeli jste to všichni?!“ :)
TROCHU SPOILER
Na konci s nástupem roku 2020 a covidu mě až trochu zamrazilo. Úplně jsem si vzpomněla, jaké to tehdy bylo a jak jsme netušili, do čeho vstupujeme.
(SPOILER)
Zuzana Dostálová mě tentokrát překvapila neobyčejným námětem nového románu KARNEVAL ZVÍŘAT.
V tragikomickém vyprávění nahlédneme do zákulisí života špičkových hudebníků Českého symfonického orchestru na zahraničním turné v Německu. Vyprodané koncertní sály a nadšené ovace publika i místního tisku střídají groteskní situace v levných hotelech, kde si hudebníci pokoutně vaří na pokojích, aby ušetřili a mohli zaplatit doma nájem. Nechybí moře levného alkoholu a milostné avantýrky....
Zuzana Dostálolová je profesionální hudebnice a tak se určitě inspirovala vlastními zážitky a zkušenostmi. Hořkosladký příběh mě pobavil, ale bylo mi z té nedůstojné situace finančně nedoceněných českých muzikantu vlastně smutno. A na konci přijde ještě covid.....K ZAMYŠLENÍ.
Autorky kniha Soběstačný je pro mě jedna z nejlepších, co jsem kdy četla, totálně mě odrovnala a mám ji v hlavě doteď. A tak mě maličko mrzí, že u KZ jsem se nedočkala podobných emocí.. Mám z knihy smíšené pocity, je napsaná velice dobře, krásně se čte a bavilo mě, jak se autorce podařilo přenést na čtenáře tu atmosféru a kulturu zájezdů, ten kontrast mezi slavnými koncertními sály, smokingy a životem v autobuse, po hotelích, vaření na pokojích, levných lahví alkoholu..
Ale měla jsem problém s těmi postavami, vůbec mi nesedly.. Pak ta romantická linka? Asi jsem ji nepochopila, navíc proč skončila tak, jak skončila..? Také mi moc nepasovala dohromady ta část odehrávající se na cestách po turné (ta mi přišla zbytečně dlouhá, repetitivního charakteru) s částí po návratu domů (u které by mi vůbec nevadilo, kdyby byla o dost delší:))
Co jsem ale pochopila moc dobře, tak tu message, co má kniha čtenářům předat - je mi naprosto jasné, že to umělci u nás v ČR nemají tak jednoduché, jak si veřejnost často myslí, jak mají představu, že vydělávají miliony a nic moc pro to nemusí dělat.. Pokud si to myslíš i ty, co čteš tuto recenzi - pak si knihu rozhodně přečti:))) Je mi líto, že ve mně příběh nevzbudil takové emoce, jaké nejspíš vzbudit zamýšlel.. Nicméně námět knihy je za mě dost originální a tuším, že autorce bude velmi blízký.
Pobavilo a dozvěděla jsem se, jak to funguje na zájezdech "hudebních těles" :-))
Osudy jednotlivých aktérů a jejich osobní životy mne též zaujaly.
Začátek knihy mě neoslovil, ale pak mě to nějak chytlo a dost se mi to líbilo. Sledujeme turné pravděpodobně České filharmonie po Německu. K tomuto souboru a jeho hudebníkům jsem vždy přistupovala s úctou, respektem a obdivem. A oni to jsou samozřejmě úplně normální lidé, kteří kouří, docela dost pijou a úmorné přesuny autobusem si zpestřují stokrát opakovanými vtípky. Překvapily mě jejich finanční problémy, protože jsem si vždy myslela, že tito umělci jsou těžce za vodou. Velmi se mi líbil ten kontrast - ráno si balím sváču ze švédských stolů, pak do sebe klopím jednoho lahváče za druhým, ale když nastane večer, stane se zázrak. Ve chvíli, kdy se hudebníci převléknou do smokingů, stanou se disciplinovanými a úctyhodnými a svými hudebními výkony otvírají nebesa. Mě se to líbilo moc.
Autorka nás seznamuje s životem symfonického orchestru během dlouhé štace Německem. Zažijeme humorné scénky, u kterých se zasmějeme, ale i ty smutné, které vyvolají opačné emoce.
Nejvíc času je věnováno Evženovi, který se zamiluje do Štěpánky a nemá odvahu ji to říct. Promítne si i covid a to, jak je tato profese tímto virem ovlivněna.
Mě se kniha líbila, styl psaní mě bavil. Nikdo si na nic nehrál a bral život takový, jaký je - se všemi starostmi a strastmi. Musím ale říct, že takový kočovný život bych fakt nechtěla. Je to spíš odpočinkové čtení.
Hudebníci (aka účastníci zájezdu) na turné po Německu, aneb konečně jsem pochopila, proč se tak aktuálně řeší "status umělce". Tragikomedie, která se dobře čte, ale taky otvírá oči...
(SPOILER)
Výborné čtení, já jsem si knihu užila. Tak autentické vyprávění se vším, co k němu patří, jsem dávno nečetla. Je smutné, v jakých podmínkách musí pracovat koncertní umělci, na které není tak vidět. Ale právě proto jsou parta, společně hrají, společně večeří, vyprávějí vtipy - a u těch jsem se opravdu bavila. Jó, Míra, ten je nezapomenutelný..
A covidový konec má taky něco do sebe. Svědectví, až jednou lidé zapomenou.
Žádné velké drama, je to takový popis jednoho zájezdu orchestru s jeho problémy i drobnými radostmi. Příběh nám umožní nakouknout do světa profíků. Ti jsou taky jenom lidi a jako každý z nás mají i tito géniové svoje vrtochy, starosti i touhy.
Jako oddechovka pro zasmání i poučení.
Hlavní postavou románu je houslista EVŽEN (49 let), který jezdí s Českým symfonickým orchestrem po různých koncertech v Německu. Zamiluje se do flétnistky ŠTĚPÁNKY, která je od něj mnohem mladší. Evžen je rozvedený, bezdětný, má dobré srdce, poněvadž pomáhá ostatním lidem, kteří mají nějaký problém.
Od autorky jsem už četl knihu SOBĚSTAČNÝ, která se mi líbila a očekával jsem, že kniha KARNEVAL ZVÍŘAT bude na stejné úrovni, ale bohužel jsem byl z knihy zklamaný. Myslím si, že nápad na zpracování knihy není špatný. Autorka patrně vycházela z vlastních zkušeností a zakomponovala je do románu. Myslím si, že podobnou knihu s tímto námětem jsem ještě nečetl. Bohužel jsem měl problém se do knihy začíst a s knihou jsem docela bojoval.
Sledujeme skupinu hudebníků, kteří jsou součástí Českého symfonického orchestru a jejich cesty do různých míst. Vidíme cesty autobusem, ubytování na jednotlivých pokojích a samozřejmě vystoupení na jejich koncertech. Kromě Evžena jsem si k žádné postavě nevytvořil vztah, a navíc mezi hlavními postavami kolovalo mnoho alkoholu. Dialogy se mi zdály kostrbaté. Postupem času jsem se začínal nudit, a nepomohly ani vtipy o hudebnících, které si hlavní hrdinové vyprávěli.
Líbilo se mi, že autorka na některých místech píše informace o jednotlivých objektech, ve kterých naši hrdinové vystupovali. Tyto informace jsou zvýrazněny kurzívou.
Myslím si, že jsem pochopil myšlenky, které chtěla autorka v této knize vyjádřit, akorát je škoda, že jsem se do knihy nedokázal začíst. Lidé v této branži nemají na růžích ustláno, jak si někteří lidé myslí a mají se co ohánět, aby se uživili. Nicméně láska k hudbě je tak silná, že hudbu milují z celého srdce a nedokážou se jí vzdát.
V závěru autorka zařadila také tématiku COVIDU a o tomto tématu mě už vůbec nebavilo číst. Možná by bylo lépe, kdyby toto téma vypustila a místo toho více rozvinula linku Evžena a Štěpánky, anebo ještě více rozvinula atmosféru na koncertech. Z knihy je patrné, jaké politické názory autorka zastává.
Kniha má pěknou obálku.
Celkové hodnocení: 2,5*
Ach jo. Já byla tak moc natěšená, kdo četl od autorky knihu Soběstačný, určitě pochopí. A tak očekávání byla poměrně vysoká. Ne, že by se Karneval zvířat špatně četl, to určitě ne, také je vidět, že autorka píše ze svého prostředí, které jí dělá radost, dokonale ho zná a psaní si jistě užívala. Ale já v knize, bohužel, nemohla najít to hlavní, a to příběh. Navíc žádná postava mě příliš nezaujala, počítaje v to i hodného Evžena. Bylo to trochu jako Účastníci zájezdu říznutí Dědinou od Petry Dvořákové, ač prostředí bylo zcela rozdílné. Asi rozumím tomu, co Zuzana Dostálová chtěla knihou sdělit, na co chtěla poukázat, ale mě se to nějak nedotklo, co víc, putování po jednotlivých koncertních sálech a cestování v autobuse se mi zdálo, po čase, trochu stereotypní a začínala jsem se nudit. Jedno velké plus však kniha určitě má, poslechla jsem si Karneval zvířat a to bylo skvělé. A tak konečný pocit, který si z knížky odnáším je ten, že si člověk nemá stěžovat, protože může být ještě hůř a umělci, v té naší krásné zemičce , rozhodně nemají na růžích ustláno. Zároveň mám ale neodbytný pocit, že to není to hlavní, co jsem si z knihy měla odnést. Škoda, ale tuto talentovanou autorku do budoucna určitě neopustím a budu se na její novinku zase moc těšit:-).
Takže prosím vás. Bylo mi hned jasné, že se mi nový román Zuzany Dostálové svým tématem bude líbit. A že jsem od autorky do teď nic nečetla - musím rychle napravit. Píše totiž skvěle!
Evžen je houslista symfonického orchestru. Evžen je hodnej. Někdy až moc. Orchestr vyráží na zahraniční turné a jako správná hudebnická parta se cestou pěkně druží a ani zde nechybí posilňující popíjení cestou v autobuse, kuřácké zastávky, nerudný řidič a hlavně muzikantské historky. Třeba takový u muzikantů proslulý Hugo Dunaj a te jeho hlašky mě bavily nesmírně.
Hudebníci se dostanou na zajímavá místa po světě, hrají v koncertních sálech s bohatou historií (všechny zmíněné jsem si pečlivě vyhledala, to byly moc zajímavé informace a jsem ráda, že bylo toto architektonické okénko součástí příběhu), ale o té odvrácené straně - jako že přespávají v levných hotelech nebo si sami vaří na pokojích aby ušetřili, to už se málo ví. Téé zajímavý.
Nečekejte ale žádné velké drama, jedná se o takovou road movie jednoho orchestru s jeho patáliemi i drobnými radostmi. Příběh nám dává nakouknout do světa profíků, kteří jsou taky jenom lidi a jako každý z nás mají i tito muzikální géniové svoje vrtochy, starosti i touhy.
Moc doporučuji, jako oddechovka pro zasmání byla pro mě tato kniha perfektní. A kdo se chcete dozvědět něco o životě muzikanta, doporučuji ještě víc!
(SPOILER)
MŮŽE OBSAHOVAT LEHKÝ SPOILER
Vydejte se na zahraniční zájezd s českým symfonickým orchestrem. Budou Vám stačit ponožky, pyžamo, smoking a rum. Autobus, hotely, koncertní síně a hlavně muzikanti. Ti se nám představí nejen při hudebních výkonech, ale hlavně jako obyčejní lidé se svými problémy.
Tedy musím říci, že mě kniha překvapila. Po předchozích dílech Zuzany Dostálové jsem čekala asi trochu něco jiného, ale po pár stránkách jsem se začetla a brzy jsem již byla v autobuse společně s Evženem, Fandou i se Štěpánkou.
Když už jsme u těch jmen, za začátku jsem se v nich trochu ztrácela, jména, příjmení, označení podle nástrojů, chvilku mi trvalo se zorientovat.
Autorka nám předkládá road movie, kdy se dostaneme do Německa, ze kterého však uvidíme hlavně hotelové pokoje nevalné kvality, obchodní centra a koncertní sály. Pohled do zákulisí orchestru, místo, které autorka moc dobře zná a předkládá nám ho ve své skutečné podobě.
Jsou tu lidské osudy, mnohdy nelehké, je tu láska k hudbě. Je to vážné i humorné, jsou tu smutné pravdy ze života. Je tu ukázáno, jak je kultura vnímána u nás a v zahraničí a není to zrovna obrázek, který by se nám líbil. Celá kniha byla zvláštní, zajímavá a každý si z ní odnese to své. Konec byl pro mě nečekaný, najednou jiný a to, jak se opakoval osud Evžena a jeho otce v jistém slova smyslu, bylo skvělé.
Rozhodně si pusťte Karneval zvířat do sluchátek a do toho se ponořte do příběhů muzikantů, kteří hudbu milují nade vše.
Štítky knihy
ze života mezilidské vztahy klasická hudba hudebníci, muzikanti nešťastná láska cesta, roadtrip české romány orchestrAutorovy další knížky
| 2020 |  Soběstačný |
| 2018 |  Johana |
| 2018 | Hodinky od Ašera |
| 2023 | Karneval zvířat |
| 2016 | Proč všichni odcházejí |
Často se mi stane, že mám od knihy velká očekávání, která se čtením nenaplní. Tady to bylo obráceně. Hodnocení v modré barvě mě příliš nelákalo, ale dala jsem na recenzi jedné z mých oblíbených uživatelek ddkk a knihu jsem si půjčila. Nelitovala jsem.
Ani na začátku jsem tomu moc nevěřila. Říkala jsem si: "To bude blbý, tolik stránek o tom, jak filharmonický orchestr cestuje od štace ke štaci, to bude samé vybalování, balení, přesuny, pořád dokolečka."
Ovšem stránky ubíhaly aniž bych měla pocit, že bych četla stále to samé a čtení mě stále bavilo.
Příběh ve mě vzbudil spoustu pocitů a otázek. Nedávno jsem byla na Rusalce ve Státní opeře a z lóže jsem koukala do orchestřiště. Sledovala jsem muzikanty a fascinoval mě hráč na triangl, který celou dobu znuděně seděl a sem tam cinkl. Oproti tomu hudebníci, kteří nesundali housle zpod brady skoro celou dobu. Jsou trianglista a houslistka odměňováni stejně? A pokud ano, není to nespravedlivé? A pokud ne, jak se proboha může uživit trianglista když houslisté mají problém vyjít?
Sledovala jsem ostatní muzikanty a představovali pro mě takovou esenci umění, noblesy ... toto se tedy paní Dostálové podařilo ve mě odbourat :-). Až budu sledovat muzikanty příště tak budu přemýšlet, kdo z nich vaří na hotelech v Německu v remosce roštěnou, jestli všichni tak škudlí diety, který z nich se opíjí a pak huláká před hotelem, kdo s kým spí, koho tlačí boty, kdo zapomněl lakýrky, kdo má půjčený smoking a kdo z nich při hraní přemýšlí nad tím, jestli bude mít tento měsíc z čeho zaplatit nájem.
Každopádně vzhledem k tomu, že autorka je z oboru, není důvod jí příběh nevěřit. Pokud většina umělců kategorie popisované v knize opravdu funguje tak, jak je popsáno, tak bychom se měli jako národ stydět. Slýcháme často, že v Česku se kultura nenosí. Při popisu návštěvnosti koncertů v knize vidíme rozdíl mezi námi a Německem.
Je to tím, že tu čtyřicet let vládla dělnická třída, pro kterou tolerance umění skončila u vesnického umcaca? A kolik generací nám bude trvat, než se změníme? Než přestaneme v umělcích vidět lehkoživky? Než přestaneme mít pocit, že oni nedělají pořádnou práci?
Poslední část knihy popisuje nástup Covidu v roce 2020 a za mě ho popisuje tak věrně a dopad na Evžena tak jasně, že mi z toho naskakovala husí kůže.
Občas je dobré zkusit se projít v mokasínech někoho jiného, abychom mohli pochopit a porozumět.
Takže na závěr - knížka bezvadná, příběh zajímavý, vtipný. Vzkaz vyslaný autorkou ve mně byl zanechán.