Katova dcera

Chválím jednoduché řešení celé krimi zápletky, ale knize by stačilo o 100 stran méně a příběh by tím získal mnohem větší spád.

Za mě je to naprosto perfektní literární počin, i když jak to tu tak čtu, tak možná budu jediná nebo jedna z mála. První díl této série jasně rozhodl o tom, že další díly nevynechám, aby mi neuniklo nic dalšího z Kuislovic dobrodružství. Je to čtivé děj má spád, já osobně jsem byla napnutá až do konce.

Katova dcera mě nenadchla zdaleka tolik jako třeba série Stanton a Barling. Překvapilo mě, že autor nelakuje dobu po třicetileté válce narůžovo, že surovost doby tam velmi zřetelně vystupuje, to beru jako velké plus, ačkoli se mi místy při četbě zvedal žaludek. Občasné nesrovnalosti už popsali jiní, ale ty mi až tak nevadily. Ovšem příběh samotný mi připadal takový přeplácaný, jako cesta plná zatáček – každou chvíli čekáte, že už jste u cíle, ale ouha, další zatáčka před námi . . .
Zajímavý byl doslov, to jsem tedy fakt nevěřícně zírala, ale jinak mě první díl série zase až tak neuhranul, škoda.

Tak Olivere :) v knize máte pár nesrovnalostí, já sama jsem se občas při čtení nudila, navíc na konci mě rozčilovala ta spletitost chodeb. Ovšem přiznávám, jsou tam čtivé pasáže. Možná ještě...název knihy "Katův felčar" by byl pro mě výstižnější.

Připojuji se k pozitivním komentářům. Čtivě napsáno, vyhovovalo mi i to, že kniha obsahuje hutnější popisné pasáže (ty např. chybí v historických knihách o mnichu Cadfaelovi, které jsem četl před pár dny). Ocenil jsem také seznam hlavních postav a obrázek města s označením důležitých budov (i když popis umístění katovny v textu ne úplně odpovídal obrázku).

Co se týká případných logických nesrovnalosti, bylo tam sice pár chyb co se týká směrů (východ-západ, sever-jih) a časových údajů (např. že 1. květen bude za týden a přitom bude za 5 dní), ale naštěstí to nemělo žádný negativní vliv na logické návaznosti a vazby příběhu. Takže jedinou vážnější výtku bych měl ohledně toho, jak je popisován přístup dětí do jejich tajného úkrytu (kde měly provaz schovaný, když v úkrytu nikdo nebyl a jak se do úkrytu dokázala dostat nemocná zeslábla Clara sama bez pomoci). Ale i tak pět hvězdiček.

PS. Teď jsem si níže přečetl v komentáři od jarin58 ".... renonc, jak Magdaléna i se zavázanýma nohama dokázala utéct dvěma násilníkům." Díval jsem se do příslušné kapitoly a je to pravda. Sice od poslední zmínky o svázaných nohách únosci s Magdalenou několikrát manipulovali, takže mohlo docela snadno dojít k tomu, že jí nohy z nějakého důvodu (např. hygienického či chlípného) rozvázali, ale v knize o tom nic není. Přitom nohy rozvázané mít musela, na zdřevěnělých nohou těsně po přeřezání pout by Magdalena nikam neutekla. Ale sám jsem si této pasáže nevšiml :-), stále tedy pět hvězdiček.

Navzdory všem předsevzetím jsem začala další sérii... A není poslední, na komodě mi ještě pár prvních dílů leží... :-)
S Katovou dcerou jsem rozhodně vedle nesáhla. I když se v knize sem tam nějaké to násilí objevilo, celé to bylo pohodové oddychové čtení...
Mnu si ruce a tiše se raduji, kolik má série dílů - a přibývají :-).

Toto ma skratka bavilo. Co sa stane, ked pomiesate Kladivo na carodejnice a ....a trebars Cervenakovho Steina? Henkerstochter. Hoci troni v nazve knihy, postava sikovnej peknej mudrej devecky (nebezpecna kombinacia v tych casoch) je tu upozadena na ukor kata a jeho pomocnika mladeho medika Simona. A kat je teda dost zabavna osoba. Mix renesancneho vzdelanca, felciara, mastickara, byvaly zoldnier, kde asi nabral tieto skusenosti, a dobrak od kosti.
Kniha sa cita dobre, je lahko to odsypa, ma tempo, taka konzumna pohodovka s celkom dobrodruzo pasazami, dojde aj na hladomornu a jemne mucenie.
Keby sa len dalsie knihy dali lepsie zohnat, aj by som sa asi pustil do tejto serie. Momentalne prve vydanie vypredane, postupne vychadza druhe, ale je mozne ze sa rychlo vypreda aj toto. Potzsch ma u nas uz celkom meno.

Hodně zajímavý příběh, kniha se mi líbila.

Nudaaaa! Začala jsem číst na doporučení a dlouho bojovala s touhou knížku odložit. Spoiler: do půlky knihy k žádnému překvapivému zvratu nedojde, dál jsem číst nedokázala.

Slaboučké, po cca 1/3 odloženo. Slabé literárně, psychologie postav téměř chybí, je to hodně černobílé. Téma zajímavé, ale špatně zpracované a překlad taky za moc nestojí. Za mě ne, hodnocení zde (aktuálně 86 %) je šíleně přestřelené.

Po knize jsem sáhla v knihovně, protože jsem chtěla něco středověkého a temnějšího a katovské řemeslo bylo zajímavým bonusem, byť jsem měla trochu obavu, že je autor německé národnosti. Já německé tituly moc nemusím. Jakoba Kuisla jsem si ovšem ihned oblíbila a s ním i celou jeho rodinu. Simon Fronwieser, nadaný medik, který jde proti proudu a hlavně svému otci, byl malý/velký sympaťák. První díl začal pěkně zhurta, čarodějnice, vraždy dětí... Pravda, ta detektivní zápletka tak trochu haprovala, není to úplně jako když čtete Červenáka, ale i tak jsem se moc bavila. Byl to pravý středověký hnus z Německa 17. století. 80%

Historická detektivka z období středověku, kde vyšetřování, obvinění a dokázání viny probíhalo při mučení a tudíž bylo velice jednoduché usvědčit i nevinného. Když někdo začne zabíjet sirotky, u kterých je následně objeveno zvláštní znamení na rameni, lidé obviní porodní bábu, u které se tyto děti pravidelně scházely. A i když k vraždám dochází i po jejím uvěznění, všichni jsou přesvědčeni, že je to dílo čarodějnice. Kat Jakob Kuisl si to ale nemyslí, a spolu s medikem Simonem se rozhodnou najít pravé viníky.

U knihy mě překvapila hlavně čtivost. I když mi místy něco nesedělo, pořád jsem u toho seděla a četla dál. Postavy mi přišly taky vcelku sympatické, hlavně pak samotný kat Jakob, ten mě bavil nejvíc. Celý příběh je zajímavý souběh nespravedlnosti, pověrčivosti a těžkého života té doby. Stačilo prostě ukázat prstem, zařvat dáběl nebo čarodějnice a už to jelo. Ale líbilo se mi, že i tak si některé postavy uchovaly rozum a třeba rozporovaly soudcům jejich verdikty. Co mě ale trošku zklamalo, bylo finální rozuzlení. Čekala jsem teda něco víc, ale tolik lidí umřelo vlastně kvůli hlouposti a náhodám. Ale jinak je to příjemná četba, dobře napsaná, místy i nějaký fór. Jen mi přijde, že i přes název knihy, se tam katova dcera Magdalena neangažovala tolik, abych ji označila za hlavní postavu. Ale to už je spíš takový detail.

Knize nemám co vytknout. Četlo se to dobře, postavy byly uvěřitelné a jako historická fikce to fungovalo velice dobře. Je to takový ten příběh, který neurazí, ale ani nenadchne. Není v něm nic nového, není v něm žádný wow efekt. Je to příjemné počtení pro každého, kdo má rád historii a zrovna se necítí na další megaromán od Kena Folleta. Myslím, že si časem ráda přečtu i další díly.

Historická detektivka, která je svým charakterem blízká románům Juraje Červeńáka. Nechybí kat , čarodejnice, tajemné podzemí, podlí měšťané, poklad, násilí a akční scény a trojlístek bystrých sympatických vyšetřovatelů. Děj je ukotven o pár desetiletí později, než děj Jurajových detektivek s Barabaričem a Steinem, ale metody, zbraně i atmosféra jsou stejné. Potzsch je oproti Červeňákovi možná malinko obratnější, co se formy týče. Červeňák má zase lepší soubojové scény. Oba autoři však předkládají zábavné nenáročné čtivo

Katova dcera je i první knížka, kterou jsem od autora, četla. Zprvu jsem si musela zvyknout na autorovo psaní a také že děj se odehrává po třicetileté válce, v malém městě Shongau v Německu v 17. století. Příběh pojednává nejen o smrti dětí, ale i o penězích, majetku a dětských hrách, kde mohla zemřít nevinná osoba, kterou označili radní za čarodějnici. Jenže pravdu musel odhalit kat spolu s felčarem (medikem) Simonem. Děj měl spád, pořád se tam něco dělo, sem tam nějaká pasáž, která mne moc nebavila, ale nakonec se knížka četla dobře. Původně jsem chtěla dát nižší hodnocení, ale nakonec jsem dala 4. ;)

Katova dcera má tu smůlu, že jsem ji četla hned po Kingově O psaní (každé příslovce mě doslova bolelo) a zadruhé, že jsem v minulosti četla Kladivo na čarodějnice (které nesahá ani po kotníky). Přišlo mi, že se autor snaží vytvořit atmosféru strachu a podezření, ale nedokáže to podpořit dostatečným historickým pozadím ani zajímavými postavami. Všechny jsou buď dobré nebo zlé bez hlubší motivace nebo vývoje. Je to oddychovka, ale nijak nevybočila z šedého průměru.

Mučírny, katovny, nástroje: španělská bota, palečnice, skřipec k docílení přiznání. Právo útrpné mělo zmrzačit, ale nemělo usmrtit, trest následoval. Veřejná podívaná. Později v 18 až 19. stol. se od mučení postupně upouštělo.
Smutné čtení, napínavé až jsem zasmradila kuchyň, nejde to vyvětrat. Příběh za spáleninu nemůže, ale evokuje to pocit pomsty, za nespravedlivě "usvědčených" a proto neprávem odebírám jednu hvězdu... Upozornění na to, že dobro nebo zlo se šíří a
spravedlivě či nespravedlivě nechodí po horách, ale po lidech... Snad těm nahoře dojde včas, co se má šířit, co a jakým způsobem podporovat a jaká odpovědnost za jejich ne/pomoc závisí i na nich, především na jejich motivaci...
Číst to asi už nebudu, ale to neznamená, že nedoporučuji.

Kniha se výborně četla, děj byl velice zajímavý a příběh na stránkách utíkal jako divoká voda. Autor, jakožto potomek katovské rodiny Kuislů, nám vykresluje velmi napínavé události s tímto řemeslem související. Je až hrozivá představa, jak snadno se mohl člověk ocitnout na mučidlech, i když byl nevinný - z toho je mi úplně úzko. Velmi umně umí O.P. také vylíčit, jak to v této době chodilo, jak fungovalo město a jeho představenstvo. Čtenář jakoby se stal na chvíli obyvatelem města Schongau a všechno zpovzdálí sám sledoval.