Katova dcera a král žebráků přehled

24.07.2024

(SPOILER) Bohužel platí to, co u druhého dílu. Jsou tam logické nesrovnalosti s tím, že minimálně část jde na vrub špatného překladu. Ta překladatelka mj. neznala některé reálie. Takže bodově:

- to, jak medik Simon dokáže žebráka mrskajícího se jako kapr na suchu bodnout jehlou do oka a odstranit tak šedý zákal je na Nobelovku. Teprve u druhého oka je žebrák zpacifikován tak, že je v klidu.

-Kobka, ve které je vězněn kat, má chvílemi dřevěné stěny a podlahu a chvílemi je zděná/kamenná.

- Katovi jsou při mučení vykloubeny obě ruce v ramenou a pak najednou pravá ruka je netknutá.

-Katovi Kuislovi se na konci knihy plynule přeměňuje kord v šavli a naopak. Z podstaty věci (mj. zmínka o zubatém ostří a způsob souboje s protivníkem ozbrojeným mečem) to musí být šavle.

-Jednomu zločinci se najednou kuše v rukou změní v mušketu a za pár vět je to opět kuše.

-Kat Kuisl vzpomíná na dávné děje. Protivníky tehdy nechal spoutat, ale to jim nebrání najednou bez omezení útočit se sečnými zbraněmi v rukou.

-Překladatelka nezná význam slova zatím. V knize byly minimálně tři věty s tímto slovem, které nedávaly jazykově (čeština) smysl.

- Ten happy end ve městě, kde řádí morová epidemie a nikdo si není jistý životem, a přitom hlavní hrdinové nerušeně spřádají plány do budoucna a rýsují si budoucnost v růžových barvách, je "pěkný" nesmysl.

Závěr je takový, že další díly přeložené stejnou překladatelkou si odpustím. Ale asi zkusím knihu od stejného autora přeloženou jiným překladatelem, abych zkusil zjistit míru podílu na nesrovnalostech u autora a u překladatelky.

04.07.2024

Musím říct, že tenhle díl mě zatím bavil nejvíc. Svižný styl psaní, sympatické postavy a zajímavá detektivní linka a to všechno zasazeno do sedmnáctého století. S každou takovou knížkou jsem jen ráda za dobu v které žiju. Protože i když si občas říkám, že by bylo lepší žít jindy, tak v téhle době bych dobrovolně žít nechtěla ani omylem. Už kvůli všudypřítomné pověrčivosti a prchlivosti lidí, kteří nejdřív konali a pak mysleli. Pokud na myšlení vůbec došlo, když bylo snazší vše hodit na ďábla. Tohle je samozřejmě vymyšlený příběh, ale asi víme, že tehdy mezi obyčejnými lidmi zrovna výkvět inteligence a pokroku nebyl. Ale stejně mě hrozně baví o tom číst, i to prostředí tomu dodává jistou atmosféru.
Tenhle díl mi zatím přišel nejakčnější, pohybuje se tu asi nejvíc postav, pořád se někam běhá po městě a něco se děje. Což mi vyhovovalo, kniha aspoň neměla utahané tempo. I když mi i tady, podobně jako v prvním díle, přišel motiv hlavního záporáka trošku chabý, ale co už. Vše nemůže být dokonalé.