Katyně
Pavel Kohout
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/178089/bmid_katyne-s99-178089.png
4
831
831
Jak pomoci přenádherné dívce Lízince Tachecí, které by každý muž snesl modré z nebe, když ji nevezmou ani na gymnázium ani na konzervatoř ani na jinou školu s maturitou?? Nezbývá než otevřít složku PST! a přijmout ji do nultého ročníku tajné školy pro popravčí, aby se stala první katyní na světě. Nejúspěšnější román Pavla Kohouta vyšel od roku 1978 v desítkách zemí a všude našel mnoho příznivců. V naší době, kdy už od rána do večera teče krev i z televizních obrazovek, takže násilí dávno otupilo naše smysly, našel autor způsob, jak se přece jen dostat čtenářům pod kůži. Černý humor, s nímž sleduje osudy sedmi spolužáků a jejich učitelů, mistrů katovského umění, profesora Vlka a docenta Šimsy, vyvolává neustále smích, který však znovu a znovu tuhne na rtech, když si čtoucí uvědomí, že školní látkou je tu skutečné mučení a zabíjení všemi způsoby, jaké si lidstvo od nepaměti dodnes vymyslelo. A jak se na takové škole skládá maturita? Přece popravou! Totalitní režim chápal tento román přes jeho obecnou výpověď jako útok na sebe a vyhostil autora na deset let z vlasti. „Retro“ — vydání próz Pavla Kohouta, určené především novému pokolení čtenářů, nemohly Větrné mlýny začít jinak než právě tímto dílem, současně klasickým i horce aktuálním.... celý text
Přidat komentář
Na Kohoutův styl je potřeba si chvíli zvykat a rozhodně se nejedná o nenáročnou četbu. Zároveň to však není úplná postmoderna, ve které by se čtenář ztrácel. Moc se mi líbilo členění kapitol, které končily v půlce věty. Autor také velmi zajímavě pracoval s “hlavní postavou katyní, která je v zásadě v příběhu zcela pasivní a přitom je hlavním hybatelem děje, respektive ji Kohout použil k posouvání hlavní dějové linky. Příkladem za vše je fakt, že katyně způsobí smrt dvou osob, aniž by je zavraždila.
Měl jsem pocit, že spisovatel si se čtenářem v některých chvílích hraje, kniha se totiž pohybuje na hraně možného a nemožného (trošku na styl Kratochvíla). Celkově hodnotím dílo velmi kladně. 4/5
První setkání s P.Kohoutem a musím konstatovat že to je hodně ujetá ne to není to slovo či hledám šílená to také ne jo už Vím je dost zvrácený.
Takže se mi to líbilo.
Díky za parádní příběh.
No, jak už zde mnozí psali, je to zvrhlost, čím dál, tím víc.. Ta nechutnost, absurdita a později i oplzlost prostě vytéká každým řádkem. Zároveň ale chápu, že to byl záměr autora, šokovat a znechutit.
Ke konci mě asi nejvíc dobíjelo pokrytectví samotného Vlka, nejvyšší autority na škole.
Mimochodem, ten moment, kdy byl objeven pan Vonásek se svojí Maximařenkou (záměrně nebudu vyzrazovat detaily, kdo knihu četl, ví, o čem mluvím) mě totálně připomněl atmosféru Kafkova Procesu - soudci a jinak vlivní lidé, tahající za nitky osudu nevinných lidí, poschovávaní a soudící dotyčné oběti těch procesů kdesi v zaprášených a klaustrofobicky malých podkrovích nějakých paneláků na předměstí. Na jednu stranu děsně absurdní, ale zároveň ve čtenáři (alespoň ve mě) vyvolávající pocit úzkosti kdesi na nejhlubší úrovni, co se nedá ani pořádně uchopit.
Co se týče stylu psaní, ten mě hrozně rozčiloval - jednak skákání z po časové linii tam a zpět, ale jakože skoro uprostřed věty, bez jakéhokoliv upozornění ve formě nějakých teček nebo oddělených odstavců; ale zejména forma psaní přímé řeči - to, že se uprostřed věty dá pomlčka, aby tam byl vložen odstavec o myšlenkových pochodech dotyčného, jen proto, aby se teprve pak dokončila věta, to je prostě fušerství jako prase. Kvůli tomu jsem kolikrát chtěl knížku odložit a měl jsem nutkání nasadit mnohem nižší hodnocení, než jsem nakonec dal (holt, obsah vítězí nad formou)...
KATYNĚ je moje první přečtená kniha od Pavla Kohouta. Kniha mě lákala svým tématem, ale bohužel z knihy mám rozporuplné pocity a kniha se mi četla těžce.
Katyně je „černý“ román o škole pro popravčí. Hlavní postavou je dívka LÍZINKA TACHECÍ (15 let), která se nedostane na střední školu. Rodičům je nakonec nabídnut „speciální obor humanitního směru s maturitou“, studium na popravčí. Lízinka tedy nastupuje na tzv. SUPOV (Střední učiliště popravních věd). Studium je jednoroční. Lízinka se seznamuje s novými spolužáky např. RICHARDEM a dalšími, mezi nimiž jsou také dvojčata (PETR a PAVEL). Celkově včetně ní studuje tento obor 7 studentů. Vyučujícími jsou Prof. BEDŘICH VLK a Doc. ŠIMSA.
Román sleduje osud katovské třídy a jejích učitelů. V románu je také vylíčena světová historie popravování.
Tento román je satirou na praktiky StB, je také parodií na lidskou krutost a hloupost.
Myšlenka románu se mi zdála zajímavá, ale postupně to sklouzlo úplně jiným směrem, než jsem očekával. Také jsem zpozoroval, že LÍZINKA není dostatečně vykreslená, stojí jakoby mimo a autor se spíše zabývá jinými postavami. Kniha se četla těžce i mimo jiné autorovým stylem. Zejména jsem se musel soustředit na závěry kapitol a jejich začátky. Autor v přímé řeči nepoužívá uvozovky, ale odrážky. Do některých částí jsem se nutil a zdálo se mi to nezáživné.
Je to román, který asi nesedne každému čtenáři.
V knize se nachází příloha DOKUMENTY, ve které nalezneme názvy jednotlivých předmětů a Cizojazyčné seznamky zkratek. V knize se nachází barevné ilustrace.
Jak jsem se dočetl, Pavel Kohout na tomto románu pracoval několik let, studoval různou literaturu o penologii (nauky o trestu). Popřemýšlím ještě o knize KDE JE ZAKOPÁN PES, ale nejsem si jistý, jestli by mě kniha bavila. Tak třeba časem.
Pavel Kohout v kapitole ZROZENÍ KATYNĚ napsal: „Ten román rozhodně není jen cíleným protestem proti instituci zvané trest smrti. Čtu v něm i dnes tehdejší stav své duše, vyděšené tím, jak se může vznešený ideál proměnit ve svůj opak. Ale taky její pevné rozhodnutí – nenechat to tak a postavit se tomu!“
Knížku jsem četla jako povinnou literaturu do školy. Situace dovedené do hodně velkých extrémů, ale člověk se pobaví.
Bavilo mě to, nechápu tak docela relativně nižší hodnocení zde.
Je to sice absurdní, s postupujícím dějem čímdál absurdnější, což nemusí každému sedět, ale na druhou stranu zas jazykově vymazlené, s nápadem i vtipem. Situace ze života v totalitě jsou prostě jen uvedeny do trochu jiného - extrémnějšího kontextu.
Hlavní postava by na divadle neměla problém s naučením se textu, možná by bylo lepší, aby v tom ani nehrála, abychom - stejně jako v knize - mohli hádat, jak to má vlastně nastavené ona sama.
Za mě je toto "kvalitní literatura", i když je tu občas poněkud chlípnější kousek. Podle mého rozhodně stojí za přečtení nebo poslech.
Příběh, který si buď oblíbíte nebo zavrhnete.
Zaujal mě nápad a následně i zpracování, humorné zároveň i smutné přiblížení doby ne tak dávné a pro některé z nás i připomínka podobného, čím jsme si procházeli.
Rozhlasové zpracování velmi hezky zpracované :) poslouchala jsem s napětím s náležitě si to užila... Jen ta univerzita se nám trošku zvrtla :D doporučuji
Mam za sebou rozhlasové zpracování. To zpracování, včetně hudby, vás nutí poslouchat pořád dál a dál. Kniha určitě nebude pro každého, ale jak námětem, tak i zpracováním velmi zaujala
Mé první setkání s Pavlem Kohoutem a naprosté nadšení. V první kapitole jsem se dobře bavil, ale pochyboval, že míra jazykové bravury (v lexikální a snad ještě více v syntaktické rovině), situační komiky a velmi podprahového pojmenování marasmu doby si udrží nastavenou laťku.
S přibývajícími stranami tak jen rostlo mé nadšení, protože přesně to se v knize děje. Kniha není vystavena (jak např. běžné thrillery) s postupnou gradací, kdy se začátkem musíte prokousat, aby se ke konci mohlo zrychlovat. Zde se sešlápne plyn na startu a kvalita na všech úrovních zůstává konzistentní do poslední strany. Skvěle napsané postavy, dialogy, děje a především popisy, kdy se autor přímo rochní v jazyce. Chytře schované čechovovské pušky, z nichž se střílí v nečekané okamžiky. Funkční práce s analepsemi.
A zejména genialita ve výstavbě hlavní postavy. Vše, co kolem Lízinky víří, nás nutí přemýšlet, jaký ke všemu má vlastně postoj, nakolik je pasivní figurou a nakolik aktérem. Pokaždé napjatě čekáme, co na to řekne. A ona nezklame.
Této knize nelze - krom jisté samolibosti - nic vytknout.
Jsa asi v polovině knihy, zapsal jsem si: "Neskutečně strhující jízda po tobogánu kariérního vzestupu a sestupu. Zároveň přestává být kniha bodře (a intelektuálně) humornou a stává se až mrazivě vážnou. Neustálý a šílený kolotoč zrad, věrností a služeb státu a lidu je absurditou párek seláns jako z nějaké Havlovy hry..." Užíval jsem si, zde již zmiňované, postmoderní postupy, černý humor atd. To ovšem stále mluvím o (zhruba) první polovině knihy, kterou bych ocenil plným počtem supernov. Ve druhé půli se to však celé jaksi rozplizlo. Příběh katovské "šúle" se téměř vytratil, byv nahrazen trampotami (rodinnými a jinými) páně Vlka. A závěrečné zkoušky s excelující hlavní "němou" protagonistkou (její bezchybný "ruk cuk") a jejím následným skoro nanebevzetím mě už nedokázaly nakopnout. (Možná by tak teď učinil autor, au!)... Čau!
Precizně dotažené do všech detailů. Dost ujeté, ale to byl záměr. Ta tíha radostně zvrhlého budování pilířů totality. Brrr.
Pavel Čeněk Vaculík má ode mě jedničku s hvězdičkou za fantasticky načtenou Katyni pro Český rozhlas. Myslím, že knize dodal ještě další rozměr. Skvěle jsem se bavila a téměř nemohla přestat, abych se dověděla, jak to bude dál. Pana Spisovatele Kohouta obdivuji za krásnou češtinu a samozřejmě výborný nápad - téma je propracované do detailu a tedy šílené díky představě, že za komunismu nemělo daleko ke skutečnosti!
Radim se k tem, kteri zamenili Katyn a Katyne. Svuj omyl jsem si uvedomila velmi zahy, ale to uz jsem byla v zajeti autorovy ironie. Myslim, ze mistrne davkoval hnusna fakta i filosofovani, absurditu, vtip i erotiku. Uplne si me omotal kolem prstu a ja byla rada, ze mam knihu v audioverzi, takze se nekolikahodinovy uklid jevil jako top plan na odpoledne!
Precteno v roce 1990 a byla to laska na cely zivot. Podruhe jsem cetl v roce 1998 a ted jsem si s gustem vychutnal audio zpracovani Ceskeho rozhlasu. I po ctvrtstoleti jsem si pamatoval dej, sceny i nektere hlasky.
Smekam pred Autorem a jeho vytrvalosti, se kterou toto dilo psal. (Pekny komentar ManOfSteel)
Chystala jsem se na ni už od chvíle, co nám o ní říkal učitel čj. Ovšem toto jsem opravdu nečekala.
Fuj, nechutný, sadistický, úchylácký scény. Úplně blbá Líza, co se na nic nehodí a kolem ní nadržený starý chlapi.
Snad jen chudák její otec.
Nejdřív ten zvláštní jazyk, který mě brzdil, ale časem bavil. A vše kolem práce popravčích bylo pro mě velmi zajímavé.
Audioknihu, načtenou autorem, jsem musela po dvou půlhodinách opustit. Přednes mi vadil. Ale téma i styl, pro který mám autora ráda, se mi líbili a proto jsem se rozhodla knihu dočíst v papírové verzi. A dobře jsem udělala. Děj svižně plynul tam i zpět, přesto se v něm člověk neztratí, postavy se stávaly známější jak soused od naproti, se všími klady a také zápory, a pak přišlo velké Kohoutovské finále. Dobré to bylo.
Štítky knihy
Československo normalizace (1969-1989) černý humor socialismus trest smrti rozhlasové zpracování popravčí, kati samizdaty reálný socialismusAutorovy další knížky
| 2008 |  Katyně |
| 2008 |  Hodina tance a lásky |
| 1990 | Kde je zakopán pes: memoáromán |
| 2009 | Hvězdná hodina vrahů |
| 2005 | Konec velkých prázdnin |
Velké zklamání. O co zajímavější mi přišel námět, o to horší je forma. Mezi kapitolami končícími zásadně uprostřed věty, naprosto pasivní hlavní hrdinkou a zvláštním stylem vyprávění, který se točí převážně v historii a nemá jasnou linku mezi filozofováním, reálným děním a přímou řečí, mě na knize nic nezaujalo a odložil jsem ji někde před čtvrtinou.