Kavárna na hlavní třídě
Géza Včelička (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/204856/bmid_kavarna-na-hlavni-tride-204856.jpg
3
23
23
Příběh číšnického učně Antonína, který se v letech první republiky učí svému povolání v kavárně. Prožívá všechny ústrky učňů v té době a těší se na konec. Jaké je však jeho překvapení, když po skončení učení zjistí, že ho šéf propouští a že se vlastně vyučil nezaměstnaným.
Přidat komentář
Na Gézu Včeličku si velmi matně vzpomínám z hodin literatury na gymnáziu. Asi jeden z mnoha autorů meziválečného období... A musím říct, že mě dost mrzí, že si nepamatuju nic konkrétního. Poměry v kavárně Piccadilly totiž popsal do takových detailů, že mi připadalo, jako by tam jedním ze zaměstnanců na nejnižší pozici byl v mládí i on sám.
Moje vydání knihy z roku 1982 bohužel neobsahuje žádný vysvětlující doslov a informace o autorovi zde na DK jsou také velmi kusé. Vždyť kdo by se zajímal o autora, který píše o proletariátu a demonstraci pracujících v čele s komunisty, ne? Že to všechno možná mělo dobrý důvod, že lidem zkrátka už nic jiného nezbývalo, když si mnohahodinovou prací nevydělali ani na základní životní potřeby – a to ještě mohli mluvit o štěstí, že nějakou práci mají – to dnes většinu lidí nezajímá. A mělo by. Ano, doba je někde jinde a nedostatek jídla a s tím spojené těžké nemoci snad dnes nikomu nehrozí. Spíše nám hrozí jiné těžké nemoci, které mají původ v nadbytku jídla a nedostatku pohybu. Nezákonné praktiky se ale i dnes dějí v mnoha firmách i státních institucích. Interní předpisy se zpracují tak, aby odpovídaly zákonu. Tedy např. přesčasy jsou oficiálně výjimečné, firma je nepodporuje a pokud přece jen je někdo nucen pracovat přesčas, dostane jej proplacený, případně si vybere náhradní volno. Krása! Tedy byla by to krása, kdyby to tak skutečně fungovalo. Ve skutečnosti může být úkolů tolik, že je během pracovní doby jednoduše zvládnout nelze. Ale to je čistě jen váš problém. A tak pracujete o víkendu, svátcích i v době své řádné dovolené. Na všechno je termín, který musíte splnit, jinak jdete. Stěžujte si a v lepším případě budete pro smích, v horším půjdete...
Ne, nechci tvrdit, že je to jako v románové kavárně Piccadilly – není. O učně je postaráno dobře. Ale v mnoha firmách panují poměry, které oficiálně neexistují, protože se dávno ví, že nekonečné přesčasy a nedostatek odpočinku jsou zdraví škodlivé. A navíc přesčasy, které oficiálně neexistují, nemohou být ani proplaceny...
Drtivá většina lidí je ráda, když si svoji mzdu může zasloužit, i když v každé době se najde nějaký lempl. Být nezaměstnaným je pro mnohé cejch, zvlášť když na ně okolí hledí skrz prsty.
Doporučuji všem tuto knihu číst a přemýšlet o ní. Mimo jiné se z ní dozvíte, proč komunisté měli v minulosti tak velkou podporu, že mohli pár let po 2. světové válce vyhrát a usídlit se ve vedení země na dlouhých 40 let. Nic se neděje bez příčiny a žádný čin nezůstane bez následku.... Těm klukům z kavárny rozhodně nezávidím. Myslím, že dnešní mladíci by takový zápřeh nepřežili ani 2 dny.
Popisovaný život za první republiky, který bychom ani třeba nechtěli zažít. ( platí pro ty kdo by se neměli dobře a museli by dřít).
Pražská Piccadilly - kavárna na hlavní třídě - to je zrcadlo, v němž se odráží lesk buržoazního života a bída pracujícího proletariátu. Alespoň takto to vidí svým jednostranně zabarveným pohledem Géza Včelička. Žádná názorová konfrontace nebo polemika se nekoná, protože spasit krutý a nemilosrdný svět kapitalismu může pouze rudá naděje, přicházející ze Sovětského svazu. Co se ukrývá za nablýskaným pozlátkem? Odstraníme-li z románu ideologii, ze samotného příběhu mnoho nezůstane, snad jen panoptikum postav, které reprezentují dobu mezi válkami. Na jedné straně zpupnost a pánovitost velkokavárníka Josefa Stýbla, vlezdoprdelkovství hlavního vrchního Jaromíra Soukupa, na straně druhé bojovné horování kávonoše Josefa Kučery nebo bolestínství číšnického učně Svatopluka Klimeše. Avatarem této bizardní přehlídky je pak Antonín Novák, který tři dlouhé roky v Piccadilly dřel, ohýbal hřbet a otročil, aby byl ve chvíli triumfu odsouzen k ještě větší bídě a strádání. Charakteristiky jednotlivých hrdinů jsou zpracovány nápaditě, odhalování zákulisí pohostinského domu má své horší a lepší chvilky, příběh jako takový nicméně skomírá na úbytě.
Docela čtivá kniha, popisuje náročný a těžký život učňů. Čím vším musí projít než dostanou vyuční list.
Kdyby kniha měla více děje a méně ideologie, mohli bychom Včeličku nazvat českým předchůdcem Artura Haileyho. Autor tady ale bohužel příliš tlačil na pilu, takže kniha je více obžalobou dobových poměrů, než poutavým románem. Dílo je nicméně čtivé a snadno stravitelné.
Výtisk z roku 1953, jež jsem četl. byl pro mne poučením i kvůli jeho dlouhému doslovu, kde jsem pochopil mnoho věcí, které jsem v tomto díle poznal. Děj je zasazen do období hospodářské krize, z jejíhož podhoubí začínají vystrkovat růžky komunistické prvky. V tomto proletářském románu autor - mimo jiné redaktor Rudého práva - rozlišuje dvě skupiny lidí. A to zlé kapitalisty a také a především proletáře, kteří se začínají prosazovat na politické scéně, a jejichž síla je v jejich množství, což ukázal na poslední kapitole (I když je tu uveden samozřejmě jen komunistický pohled). Myslím si, že dílo mělo jakžtakž literární úroveň, ale jinak moc velký přínos pro mne nepředstavovalo.
znovu po mnoha letech se mi tato kniha dostala do ruky a jsem ohromená jak ani za ty roky nemá na sobě patinu času.Ukazuje jak tvrdý byl kapitalismus. P.S. 25.12.2023 :podle některých příspěvků zde blahopřeji těm ,kteří tuhle dobu nezažili ani náznakem.Třeba po válce. Kdy se budoval lepší svět pro všechny. A už by nikdo nechtěl zažít, aby naše děti vyrůstaly v době kterou popisuje v knize Géza Včelička. Dnes je to jen o tom, kdo má ostřejší lokty a dobré právníky....
Autorovy další knížky
| 1987 |  Pražské tajemství |
| 1974 |  Kavárna na hlavní třídě |
| 1975 |  Policejní hodina |
| 1958 | Černá píseň |
| 1959 | Světoběžníci a Robinsoni |
Skvělé svědectví o postavení číšnického učně a politické situaci, autobiografické dílo. Géza Včelička velice barvitě, se smyslem pro detail vykresluje prostředí pražské kavárny, pohledem zevnitř. Děj je zasazen do roku 1927. Tehdy měla kavárna vysokou úroveň a důležitou společenskou funkci. Autor také popisuje politické poměry ve společnosti, kde národní socialisté a sociální demokraté začínají být válcováni komunisty. Je vidět, že vzdělanější a bohatší lidé vidí už tehdy v bolševismu moskevské nebezpečí. Autor autenticky zachytil politické názory a úvahy a take pražský první máj. Krásné a vzácné jsou také popisy jeho čtvrti, Řásnovky, kolem sv. Haštala a Anežského kláštera, bydlišť chudiny. Knize bych nevyčítala komunistickou agitaci, spíš bych vyzdvihla autentické svědectví o názorech, obzorech, obyvatel, a to bohatých i chudých, z období budování republiky, z 20. let.