Kavárna na hlavní třídě přehled
Géza Včelička (p)
Příběh číšnického učně Antonína, který se v letech první republiky učí svému povolání v kavárně. Prožívá všechny ústrky učňů v té době a těší se na konec. Jaké je však jeho překvapení, když po skončení učení zjistí, že ho šéf propouští a že se vlastně vyučil nezaměstnaným.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kavárna na hlavní třídě. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Na Gézu Včeličku si velmi matně vzpomínám z hodin literatury na gymnáziu. Asi jeden z mnoha autorů meziválečného období... A musím říct, že mě dost mrzí, že si nepamatuju nic konkrétního. Poměry v kavárně Piccadilly totiž popsal do takových detailů, že mi připadalo, jako by tam jedním ze zaměstnanců na nejnižší pozici byl v mládí i on sám.
Moje vydání knihy z roku 1982 bohužel neobsahuje žádný vysvětlující doslov a informace o autorovi zde na DK jsou také velmi kusé. Vždyť kdo by se zajímal o autora, který píše o proletariátu a demonstraci pracujících v čele s komunisty, ne? Že to všechno možná mělo dobrý důvod, že lidem zkrátka už nic jiného nezbývalo, když si mnohahodinovou prací nevydělali ani na základní životní potřeby – a to ještě mohli mluvit o štěstí, že nějakou práci mají – to dnes většinu lidí nezajímá. A mělo by. Ano, doba je někde jinde a nedostatek jídla a s tím spojené těžké nemoci snad dnes nikomu nehrozí. Spíše nám hrozí jiné těžké nemoci, které mají původ v nadbytku jídla a nedostatku pohybu. Nezákonné praktiky se ale i dnes dějí v mnoha firmách i státních institucích. Interní předpisy se zpracují tak, aby odpovídaly zákonu. Tedy např. přesčasy jsou oficiálně výjimečné, firma je nepodporuje a pokud přece jen je někdo nucen pracovat přesčas, dostane jej proplacený, případně si vybere náhradní volno. Krása! Tedy byla by to krása, kdyby to tak skutečně fungovalo. Ve skutečnosti může být úkolů tolik, že je během pracovní doby jednoduše zvládnout nelze. Ale to je čistě jen váš problém. A tak pracujete o víkendu, svátcích i v době své řádné dovolené. Na všechno je termín, který musíte splnit, jinak jdete. Stěžujte si a v lepším případě budete pro smích, v horším půjdete...
Ne, nechci tvrdit, že je to jako v románové kavárně Piccadilly – není. O učně je postaráno dobře. Ale v mnoha firmách panují poměry, které oficiálně neexistují, protože se dávno ví, že nekonečné přesčasy a nedostatek odpočinku jsou zdraví škodlivé. A navíc přesčasy, které oficiálně neexistují, nemohou být ani proplaceny...
Drtivá většina lidí je ráda, když si svoji mzdu může zasloužit, i když v každé době se najde nějaký lempl. Být nezaměstnaným je pro mnohé cejch, zvlášť když na ně okolí hledí skrz prsty.
Doporučuji všem tuto knihu číst a přemýšlet o ní. Mimo jiné se z ní dozvíte, proč komunisté měli v minulosti tak velkou podporu, že mohli pár let po 2. světové válce vyhrát a usídlit se ve vedení země na dlouhých 40 let. Nic se neděje bez příčiny a žádný čin nezůstane bez následku.... Těm klukům z kavárny rozhodně nezávidím. Myslím, že dnešní mladíci by takový zápřeh nepřežili ani 2 dny.
Popisovaný život za první republiky, který bychom ani třeba nechtěli zažít. ( platí pro ty kdo by se neměli dobře a museli by dřít).
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kavárna na hlavní třídě v seznamech
v Přečtených | 36x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 45x |
v Chystám se číst | 7x |
v Chci si koupit | 1x |
v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
1987 | Pražské tajemství |
1974 | Kavárna na hlavní třídě |
1975 | Policejní hodina |
1958 | Černá píseň |
1959 | Světoběžníci a Robinsoni |
Skvělé svědectví o postavení číšnického učně a politické situaci, autobiografické dílo. Géza Včelička velice barvitě, se smyslem pro detail vykresluje prostředí pražské kavárny, pohledem zevnitř. Děj je zasazen do roku 1927. Tehdy měla kavárna vysokou úroveň a důležitou společenskou funkci. Autor také popisuje politické poměry ve společnosti, kde národní socialisté a sociální demokraté začínají být válcováni komunisty. Je vidět, že vzdělanější a bohatší lidé vidí už tehdy v bolševismu moskevské nebezpečí. Autor autenticky zachytil politické názory a úvahy a take pražský první máj. Krásné a vzácné jsou také popisy jeho čtvrti, Řásnovky, kolem sv. Haštala a Anežského kláštera, bydlišť chudiny. Knize bych nevyčítala komunistickou agitaci, spíš bych vyzdvihla autentické svědectví o názorech, obzorech, obyvatel, a to bohatých i chudých, z období budování republiky, z 20. let.