Kavárna nad Prahou
Lenka Reinerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/97306/kavarna-nad-prahou-97306.jpg
4
91
91
Lenka Reinerová (1916–2008) ve své nejznámější německy psané knize (Das Traumcafé einer Pragerin) vzpomíná na všechny přátele a známé, jejichž životy se protnuly v Praze – Kafku, Broda, Heartfielda, Fuchse, Weiskopfa, Langera, Goldstückera i Foglara. Zvláštní pozornost pak věnuje vzpomínkám na „zuřivého reportéra“ Egona Erwina Kische. Z německého originálu přeložila Jana Zoubková.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2010 , LabyrintOriginální název:
Das Traumcafé einer Pragerin, 2001
více info...
Přidat komentář
Nádherný nápad, krásný jazyk, vtip a noblesa se špetkou nostalgie; tak na mě působil poslech audioknihy načtené samotnou autorkou.
Snění i vzpomínky, fikce i realita přibližují četné přátele a známé paní Reinerové mezi osobnostmi meziválečné kulturní scény, i atmosféru Prahy 30. let minulého století.
Zážitek.
E-kniha stahnutá z MLP, ale asi se v knihovně podívám po papírové formě, aby má představa byla kompletní i včetně fotografií. Pohodové vzpomínky na stará přátelství, které probíhá v hlavě paní L. Reinerové.
Teda já se omlouvám, ale nemohla jsem se vůbec začíst. Rozmluvy s literáty v imaginární nebeské kavárně mi přišlo jako hezký nápad. Bohužel mi to vše přišlo zmatené, nepřehledné, objevovalo se až moc jmen, přišlo mi, že autorka "plácá páté přes deváté". Určitě to není špatná kniha, ale mě prostě neoslovila a posledních pět stran jsem ani nedočetla.
Útlá, nepřesně řečeno vzpomínková kniha o pražských kavárnách a známých osobnostech plná černobílých fotografií, která je jen částečně pravdivá. Zčásti si text autorka vymýšlela nebo pravdu upravila, spíše to bylo její snění. Ti umělci skutečně existovali, ale třeba neudělali to a to nebo nechodili tam a onam, jak je zde popisováno.
Dcera mi Reinerovou koupila kdysi k Vánocům, četla jsem už dávno. Nyní mi knížku připomenula kamarádka, která jí má také doma. V anotaci se píše, že: " Ve své nejznámější knize Lenka Reinerová vzpomíná na všechny přátele a známé, jejichž životy se protnuly v Praze - Kafku, Broda, Weiskopfa, Heartfielda, Fuchse, Langera, Goldstückera i Foglara. Zvláštní pozornost pak věnuje vzpomínkám na "zuřivého reportéra" Egona Erwina Kische." Je třeba předkládaná "fakta" brát s rezervou. Vím to z recenze jiného literáta, který v novinách její knihu kdysi rozebíral a hodnotil.
Bylo to zajímavé, ale nemohla jsem to brát vážně, protože jsem nevěděla, co vzít vážně a co ne. Něco může být (dílčím kusem nebo i zcela) pravda a nebo taky ne. Takto jsem si dílo zapamatovala.
Stihla jsem jít i na její autorském čtení a tak jsem Lenku Reinerovou viděla naživo. Byla krásně upravená a kultivovaná a zažili jsme s ní krásný literární večer.
S chutí jsem si dala šálek kávy a bylo mi při čtení, jako bych seděla v koutku snové kavárny ve společnosti známých i méně známých osobností. Autorka jemně, lehce a humorně vypráví o dobách, které vůbec nebyly lehké a humorné...
Knížka se mi moc líbila. L. Reinerová krásně vypráví své vzpomínky na Prahu, které se mísí s její vlastní snovou kavárnou, kde se setkávají všichni, pro ni důležití. Celé vyprávění provází jemná, hřejivá atmosféra příběhů minulosti. Doporučuji také audiokniku, kterou čte sama autorka a je doplněná hudebními vstupy.
Podobné knížky vždy stojí za to si přečíst. S lehkostí nebes krásně popsána celá jedna epocha významných kulturních osobností začátku minulého století. Bývávalo... Dnes je označení pražská kavárna pro jistý druh národa téměř nadávka, a zasloužil se o ni sám pan prezident (!!!).
Kdo tíhne k pražské německé (židovské) literatuře, ten bude nadšeně nasávat každý list této knihy. Lenka Reinerová nám dá pocit, že jsme s těmito literáty popíjeli kávičku ve stověžaté matičce.
Autorka vzpomíná na své mládí při pobytu v Praze, na známé osobnosti z prostředí pražských kaváren ze 30. let 20. stol.
Příjemná knížka lehce humorná, občas k zamyšlení. V podstatě se jedná o soubor kratších povídek, kdy autorka vzpomíná na epizodní zážitky s velikány tehdejší doby. Mezi nejznámější patří Foglar, Hašek, Seifert a Kafka. Další plejáda vesměs česko-německo-židovských autorů pro mě byla jen ´kdysi zahlédnuvší jména v hodině literatury nebo hudebky´, ale rád jsem si je ´vygooglil´ a dozvěděl se tak o nich alespoň něco. Doporučuji verzi audioknihy čtené samotnou autorkou. Jediné, co mi výrazněji chybělo, byl závěr. Kniha v podstatě žádný nemá. Očekával bych něco ve stylu: "Už se na vás těším, do té nebeské kavárny..."
Příjemné čtení, pro ty, kteří chtějí zavzpomínat na autory jako Franz Kafka, E. E. Kisch atd. Doplněno o fotografie.
Fiktivní kavárna, v níž se tak trochu nostalgicky autorka setkává se svými přáteli především z meziválečného období. Vypráví o nich, vyptává se jich, dodává osobní i historické souvislosti. Pomyslím-li, kolik let spisovatelce bylo, když tento text psala, musím smeknout. Její styl má lehký humor (Ráj bez českého piva - jaká to ironie!, E.E. Kisch ženám, kterým tak rád podléhal, sliboval "zkušenost" z pěti kontinentů, ...), ale i přesnou popisnost, čtenář, jenž se o toto období zajímá, má informace osobního rázu. Navíc je kniha doplněna soudobými fotografiemi doplněnými poznámkami Lenky Reinerové.
Napred jsem o L.Reinerove videla dokument, potom jsem v knihovne potkala jeji knihy. Kavarna nad Prahou je vzpominkova knizka na vsechny jeji zname - E.E.Kische, J. Haška, Rilke, F. Kafku,M. Broda, Weiskopfa,F. Langera, Goldstückera, Foglara a R. Guttmanna (toho jsem si musela vyhledat). ...."Kam jen zmizely ty kavarny, premyslim casto, kdyz se toulam Prahou - kavarny, v nichz clovek mohl nad salkem cerne kavy (takzvana turecna u nvas dikybohu jeste nebyla k mani) pul dne nebo treba cely diskutovat a kout plany."
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2001 |  Kavárna nad Prahou |
| 2007 |  Čekárny mého života |
| 2007 | Vůně mandlí |
| 2002 | Všechny barvy slunce a noci |
| 2009 | Lodní lístek |
Podepisuji milary. Výborný nápad, lehoučké čtení a přitom chytré. Jinak jsem zatím v papíru nenašla s paní Reinerovou souznění, ale je to vina mojí netrpělivosti! Zato jsem četla knihu její dcery Anny Fodorové :o)
Všechny vzpomínky byly výborné, laskavé, zasněné.
Jen mě malinko zesmutněla její úvodní slova:
"Kdybych byla věřící, mohla bych své přátele tam vysoko v nadpozemské kavárně považovat za jakési anděly strážné ..... Ostatně andělé strážní? Který bůh by mi je mohl poslat? A jakým jazykem bych se ho mohla dovolat? Máminou němčinou, tátovou češtinou anebo hebrejštinou svých předků?"
K čemuž mi napadla slova biblického Jóba:
"Ale já vím, že můj Obhájce žije a jako poslední vstane na zemi, u sebe mě postaví po mém probuzení a ve svém těle spatřím Boha."
Věřím, že dnes už i paní Lenka ví . . .
Poslechnuto na jeden zátah.
4/5