Každý svojí rybičkou

05.09.2021

Proč se na chvíli nevrátit do dětství a aspoň na chvíli se nepobrouzdat minulostí? Petr Motýl si podobný /ú/let dopřává s chutí. Nechává se hýčkat vzpomínkami, toulá se rokem života dvanáctiletého chlapce a nabízí tak působivý zážitek.
Dojemné, úsměvné, občas trochu sentimentální vyprávění nás zavádí do Klatov roku 1974. S dvanáctiletým Petrem pronikáme do světa „rádobydrsných“ dospívajících kluků. V krátkých uzavřených epizodkách líčí své zážitky, postřehy, malá i větší dobrodružství, všemožné klukoviny. Autor k tomu používá barvitá, originální přirovnání, nevyhýbá se básnickým pojmenováním, pracuje s metaforou, metonymií, synekdochou, atd. Text je zároveň dynamický: některé scény působí až dramatickým dojmem, děj je schovaný v dialozích.
Pod pokličkou idylického dětství však vřou palčivé problémy doby, o něž si chlapec občas bezděky popálí prsty. Naráží na staré rány minulosti /válka/, zkreslování faktů /učitelka/, nevlídnou atmosféru /strach z fízlů, zakázané rádio, uhelné prázdniny/. Postupně o své iluze přichází a závěrečné vystřízlivění je bolestné nejen pro něj.
Postava Petra celý děj spojuje. Svůj protipól nalézá v dědovi, který mu zprostředkovává kontakt s dalšími světy. Ostatní postavy se v epizodkách různě míhají, setkávají, rozcházejí – jejich charakteristiku si skládáme sami.
Autor nezapřel inspiraci knihou „Bylo nás pět“. Poláčkovsky broušeným jazykem využívá krásné češtiny, hraje si s obrazy, zachycuje spontánní projev dětí. Vyprávění se trochu nese i ve stylu vzpomínek J. Anderle v pořadu „Láska za lásku“ na ČRo 2 Vltava.
Jednotlivé kapitoly mile doplňují ilustrace Vladimíra Hanuše. Obal vtipně doplňuje autorova načrtnutá mapa.
Závěrem nezbývá než malou rybičkou jemně odkrojit poslední slova vzpomínek. S lítostí, že už je konec.