Kde domov můj?

22.08.2024

Nečtu historické romány a nebaví mě biografie, proto jsem se čtením této knihy váhal. Na webu knihy jsou od renomovaných spisovatelů hodně pochvalná hodnocení a tato květnová novinka mě zajímala i proto, že mám rád město Rotterdam. Nakonec zvítězila možnost vypůjčit si knihu v knihovně a zkusit to. Byl jsem odhodlán přečíst pár stránek a pokud to bude moc historické nebo nudně biografické, tak odložit. Otevřel jsem, začetl se a odložil teprve až po dočtení. Dělám si čárku, tohle je první biografie, která mě chytla. Dokumentární román, nebo někde píšou reportážní román, prostě pecka. Každý tenhle žánr nemusí, to už tak chodí, ale mě to dostalo. Muselo s tím být práce jak na hradě, ale čte se to fakt dobře. Není to jeden z tisíců dobře vymyšlených příběhů nebo romanťáren, není to ani detektivka, kterých vycházejí haldy. Je to pravdivý příběh, který se odehrál před více jak 160 lety v Praze a v Rotterdamu a je proložený i současností zobrazující, co při práci na příběhu autorka všechno zažila. Všechno je v knize vzorně podložené zdroji a je jich fakt hafo. V poděkování autorka jmenuje řadu institucí, odborníků, jednotlivců a také třeba knihoven a univerzit v Nizozemsku, kde našla pomocnou ruku. Nedivím se dlouhému seznamu, bez pomoci dalších lidí by tohle asi ani nešlo všechno vystopovat, vyhledat, poskládat dohromady. Škroup mě nikdy extra nezajímal, ze školy vím, že složil hudbu k hymně. Konec. Najednou je to pro mě sympaťák a jsem na něj pyšnej. Mám skoro pocit, že se už známe, ožil mi v představách. Bylo super zajímavé číst i o Rotteramu, jak se tam žilo v 19. století a co tam ten náš český Franta vlastně dělal. No prostě nelituju, že jsem tuhle knihu otevřel a začetl se. Líbila se mi tak moc, že jsem se rozhodl, že ji chci mít v knihovně i pro svoje děti. Tohle není příběh z milionu jiných smyšlených. Tohle je kus něčeho, na co můžeme jako Češi být hrdí a měli bychom o tom něco vědět. Takže jo, kniha je sice za vyšší cenu, ale koupil jsem si ji. Jsou totiž knihy, které by v knihovně své místo mít měly. Podle mě, tohle je taková kniha. Díky autorce za celkem slušnou autorskou fušku.

21.08.2024

František Škroup, autor české státní hymny, zemřel v Holandsku - to si asi každý pamatuje ze školy. Touto knihou autorka poodhaluje životní příběh posledních měsíců života Škroupa v Nizozemsku. V pravdě badatelská práce musela předcházet samotnému psaní příběhu. Tolik detailů o strastech autora první české opery a další podrobností o jeho tvorbě snad ještě nikde nebylo sepsáno. To vše však není zpracováno jako nudný životopis, ale jako lidský příběh formou beletrie.
Přidanou hodnotou je, že nejde o pouhou historii (podloženou fakty), ale příběh Škroupa je proložen současností. Jakou? Inu spolu s příběhem Škroupova života se odvíjí vyprávění, jak autorka dohledávala potřebná historická fakta. To je přidaná hodnota pro všechny, které zajímá samotná práce autorky, která odhalila v muzeích, archivech, rodné obci Škroupa či v písemnostech, jak se žilo v jeho době. Mnohé překvapí - třeba pošta z Rotterdamu do Prahy či zpět byla doručena rychleji než dnes!

Jsem ráda, že díky ní vím o Škroupovi mnohem víc, něž jen kde zemřel. Smutné je, že jeho velké přání doposud nebylo splněno - být pohřben doma. Jakoby text písně - Kde domov můj - předpověděl jeho touhu po domově. Rovněž vím, že se při návštěvě Rotterdamu zajdu podívat na místo, kde je pohřben.

Vřele tuto knihu doporučuji k přečtení. Je čtivě napsaná a trochu i s nádechem detektivní práce.

Na závěr jako dovětek dodávám, že kniha má i obrázky dokumentující místa pobytu Škroupa v Rotterdamu.

Opravdu hezké čtení.