• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Kde domov můj? - Markéta Dočekalová

Rotterdamský příběh Františka Škroupa. Lidské osudy jsou různé. Některé z nich jsou na očích více, jiné méně. Jméno Františka Škroupa sice známe, jeho melodii z... detail knihy

Nové komentáře u knih Markéta Dočekalová

Kde domov můj?

„Literární reportáž či dokuromán, čtivá zpráva o sedmnácti měsících Františka Škroupa v Rotterdamu 1860-1861 a jednom létu autorky tamtéž ve dvacátých letech 21. století. Podrobně popsaná holandská a pražská všednodennost, oddanost profesi, divadelní poměry, pracovní vypětí a úspěchy i překonávání slepých uliček, rodinný život opěvovaný i obětovaný. A také bezpodmínečná láska k rodině a vlasti, česká neschopnost uznat schopného člověka a napětí mezi uměním a financemi. Četlo se to výborně. A skláním se před nadšením a trpělivostí autorky, věcností jejího manžela a ochotou holandského fixera.“... celý text
— petrarka72

---

Kde domov můj?

„Po dočtení knihy mi v hlavě vyvstala otázka Proč? Proč o 17 měsících života Františka Škroupa v Rotterdamu popsat 440 stran?! Dokumentární román opírající se o pár dopisů, pár informací z dobového tisku ale jinak je to vše fabulace, ačkoli se tomu autorka brání a sama nám vysvětluje, že její psaní je na seriózním základě. Zpočátku mě linka ze současnosti nebavila a rušila, to jsme ovšem netušila, že život FŠ bude pořád dokola - zkoušení, vystoupení, úspěch, únava, strach o rodinu, nedostatek peněz, zkoušení...takže po čase jsem naopak román dočítala hlavně kvůli současné dějové lince. Pořád jsem čekala, že se vyjasní, jak je to s tím deníkem, a že se čtenář nakonci dozví, že se Markétě Dočekalové podařil zázrak a své psaní opírá o deník FŠ. Jaké bylo zklamání, když ani toto se nestalo. Jsem ráda, že jsem si rozšířila obzory, netušila jsem, že byl FŠ v zahraničí tak moc oceňován ale k tomu by mi stačil třetinový rozsah.“... celý text
— dagmar7365

---

Tvůrčí psaní 2

„Druhé, přepracované a rozšířené vydání. Knihu jsem si pořizovala před lety s tím, že se dozvím něco nového, co mi rozšíří obzory a pomůže při tvůrčím procesu. Jenže nic obohacujícího nepřináší, a to říkám nejen proto, že se věnuji studiu bohemistiky, které mi umožňuje mnohem hlubší vhled do problematiky. Není divu, že spoustu zde uváděných faktů vnímám s kritickým odstupem a nadhledem. Spíše než o psaní jako takové jde o prezentaci autorky a jejího "jediného a nejlepšího" receptu na to, jak vyrobit bestseller či rovnou stvořit "hvězdu literárního nebe"... ovšem za předpokladu, že bezpodmínečně dodržíme všechny ingredience a postupy, které nám v této své "tvůrčí kuchařce" blahosklonně nabízí. Svým dílem však sleduje jediný cíl: přesvědčit nás, že úplně nejlépe pro své tvůrčí ambice uděláme, když absolvujeme její "jedinečný" kurz, který asi nebude z nejlevnějších - talenty se přece cení, a každé úsilí něco stojí, že? Ve druhé knize si ambiciózně klade za cíl přenést nás přes úskalí autorské tvorby a dovést nás k úspěšnému zavržení našich snah o vydání prózy většího rozsahu, novely nebo románu. V deseti kapitolách nám vtlouká do hlavy, jak má naše práce co nejlépe vypadat: seznamuje nás s různými narativními postupy a způsoby výstavby textu, odkrývá principy fungování dialogů a radí, jak zacházet s fiktivními postavami. Každé z témat pojímá stejným způsobem: napřed načrtne definici, poté naservíruje zvolené texty, které se suverénními tahy profesionálního "literárního řezníka" naporcuje na kousíčky, z nichž navíc "vypreparuje vadnou tkáň", aby odhalila, "co bychom měli vědět" - tedy to, co je jasné jako facka. Ještě nás zásobí "dobrými radami", a aby nás netrápily případné pochybnosti, ukončí téma cvičeními s klíčem k řešení. Často a ráda se ohání citáty z děl, která mají zaručit vysokou míru odbornosti, ovšem toto kritérium zrovna nesplňují: na prvním místě preferuje sebe a své zkušenosti, dále se odvolává na odkazy z Wikipedie. Bohužel vychází z poněkud zastaralé poetiky Josefa Hrabáka a jeho "Čtení o románu" a asi nejmarkantněji se snaží vyrovnat publikaci Davida Lodge "Jak se píše román" z roku 2003. V závěru knihy přidává tipy pro pohodové psaní a rady ohledně smluvních podmínek vydání Publikaci posílám dál: nijak mne neobohatila a nepřinesla nic nového: to, co hledám, si můžu dohledat v daleko lépe zpracovaných příručkách. Ocení ji spíše mladí studenti, nejistí ve svém tvůrčím procesu, kteří tápou ohledně výrazových prostředků - možná ji uplatní, pokud plánují účast v nějaké literární soutěži. Přestože je psaná profesionálkou, která vychází ze zkušeností, nasbíraných ve svých kurzech, jde pouze o její vlastní prezentaci. A jde o práci diletantskou, o čemž svědčí i nedostačující výběr sekundární literatury. Navíc v rozporu s názvem knihy soudím, že tvůrčí psaní rozhodně není o nějaké mechanické tvorbě textů: postupy se možná dají naučit a nacvičit, ale nedostatek nadání a talentu se projeví a ve výsledku je to hned znát. Na závěr přidávám moudrá slova básníka a spisovatele Petra Hrušky: "Jako píšící člověk můžete mít úžasné téma, pozorovací talent, atraktivní kompozici, třaskavou pointu - a když máte mdlý, tuctový jazyk bez výrazu, je výsledek tristní." (Respekt, 48/24, str. 67 - 68)“... celý text
— Snoopi

---

---

Tvůrčí psaní pro každého

„Druhé, přepracované a rozšířené vydání. Knihu jsem si pořizovala před lety s tím, že se dozvím něco nového, co mi rozšíří obzory a pomůže při tvůrčím procesu. Jenže nic obohacujícího nepřináší, a to říkám nejen proto, že se věnuji studiu bohemistiky, které mi umožňuje mnohem hlubší vhled do problematiky. Není divu, že spoustu zde uváděných faktů vnímám s kritickým odstupem a nadhledem. Spíše než o psaní jako takové jde o prezentaci autorky a jejího "jediného a nejlepšího" receptu na to, jak vyrobit bestseller či rovnou stvořit "hvězdu literárního nebe"... ovšem za předpokladu, že bezpodmínečně dodržíme všechny ingredience a postupy, které nám v této své "tvůrčí kuchařce" blahosklonně nabízí. Svým dílem však sleduje jediný cíl: přesvědčit nás, že úplně nejlépe pro své tvůrčí ambice uděláme, když absolvujeme její "jedinečný" kurz, který asi nebude z nejlevnějších - talenty se přece cení, a každé úsilí něco stojí, že? V první knize se věnuje postupům, jak z nás udělat "novinářskou hvězdu" - i proto již úvodu nechybí sáhodlouhé pojednání o tom, "co obnáší tvůrčí psaní". V jednotlivých kapitolách se pak zaměřuje na žánry publicistické: internetovou žurnalistiku v podobě blogu, zpravodajství, reportáž, interview, fejeton, sloupek, recenzi, komentář, glosu, soudničku, nekrolog. Je velká škoda, že další žurnalistické žánry jako esej, medailon, portrét, editorial a článek zde zpracovává jen okrajově. Každé z témat pojímá stejným způsobem: napřed načrtne definici, poté naservíruje zvolené texty, které se suverénními tahy profesionálního "literárního řezníka" naporcuje na kousíčky, z nichž navíc "vypreparuje vadnou tkáň", aby odhalila, "co bychom měli vědět" - tedy to, co je jasné jako facka. Ještě nás zásobí "dobrými radami" a aby nás netrápily případné pochybnosti, ukončí téma cvičeními s klíčem k řešení. V závěru knihy přidává kapitoly o výstavbě příběhu, odpovídá na nejčastěji kladené otázky a uvádí přílohy v podobě práv a etického kodexu novináře. Publikaci posílám dál: nijak mne neobohatila a nepřinesla nic nového: to, co hledám, si můžu dohledat v daleko lépe zpracovaných příručkách. Ocení ji spíše mladí studenti, nejistí ve svém tvůrčím procesu, kteří tápou ohledně výrazových prostředků. V rozporu s názvem knihy soudím, že tvůrčí psaní rozhodně není o nějaké mechanické tvorbě textů: postupy se možná dají naučit a nacvičit, ale nedostatek nadání a talentu se projeví a ve výsledku je to hned znát. Na závěr přidávám moudrá slova básníka a spisovatele Petra Hrušky: "Jako píšící člověk můžete mít úžasné téma, pozorovací talent, atraktivní kompozici, třaskavou pointu - a když máte mdlý, tuctový jazyk bez výrazu, je výsledek tristní." (Respekt, 48/24, str. 67 - 68)“... celý text
— Snoopi

---

O psaní... Chci vědět víc

„Celkem ojedinělý pokus a moc jsem si rozhovory užila. Konečně víc než jen plácnutí do vody. Tyhle rozhovory mají hloubku a člověk se opravdu něco dozví. Díky!“... celý text
— keeptouch