dagmar7365 komentáře u knih
Hezky zpracované téma, jak se dělá kniha. Nevím, kolik dětí po ní sáhne a přečtou si ji, jsem si ale jistá, že učitelé a knihovníci nad ní jásají a určitě ve své práci využijí, takže se k dětem informace přece jen dostanou.
Na úvod by bylo dobré říct, že Kalmann a spící hora není detektivka. Vyšetřování je tam opravdu velmi málo, takže milovník detektivek by byl určitě zklamaný. To ale já nejsem, a proto jsem nadšená. Kalmann a jeho pohled na svět, popis, kdy se mu z mozku stává rybí guláš nebo se odpojuje od reálného světa, je tak věrohodný! K tomu samozřejmě nechybí zachycení života na Islandu, povolební Ameriky z roku 2021, covidové situace, prostě skvělé!
Už teď se těším na další pokračování, protože věřím, že šerif Kalmann nám ještě něco předvede a taky je zde velký prostor pro Noie ;-)
Zajímavý rozhovor se zajímavým člověkem.
Klub kamzíků bylo příjemné čtenářské osvěžení. Moc se mi líbilo, jak Martina Skala pracuje s jazykem, její slovní obraty a přirovnání byly velmi nápadité a originální. Část odehrávající se v období normalizace mě úplně vtáhla a nechtělo se mi knihu ani odkládat, bohužel jak šel příběh dál, tak nadšení ubývalo a konec už se mi tak nějak táhl. Asi mi chyběla větší dynamika, nějaká pointa, gradace příběhu.
Velmi zajímavé čtení. Jak moc jiná by byla naše společnost, kdybychom nepřišli o všechny ty podnikavé a vynalézavé lidi? Německá ohavnost vůči Židům nepřekvapuje, ale poválečný vývoj a postoje úřadů v ČSR jsou obrovskou kaňkou v naší historii.
Pavel Kosatík je ověřený autor, který má za sebou řadu skvělých knih a spoustu zkušeností. Proto jsem více kritická než kdyby to byla prvotina a mám pár výtek:
- zajímalo by mě, co určilo tento nesourodý výběr rodin a osobností, kterým se věnoval
- kniha mi přišla nevyvážená. Některým rodinám věnoval více prostoru než jiným, někde zabíhal do neskutečných detailů (např. vztah Waldese a Kupky) a jinde šel jen po povrchu. Určitě to bylo dáno (ne)dostupností historických pramenů, ale stejně by to chtělo sjednotit, určit nějakou základní rovinu, které se jednotlivé příběhy budou zhruba držet
- ocenila bych rodokmen u každé rodiny, abych nemusela listovat zpětně a dohledávat, koho že to byl bratr, syn, zeť
- docela dost chyb v textu, ať už překlepů, tak i faktických
Kniha je plná zajímavých informací osvětlujících období perimenopauzy a menopauzy, současně se tam ale spousta informací neustále opakuje a je velmi znát, že se jedná o překladovou knihu vycházející z jiného prostředí. Taky mi přišlo, že občas kniha zabýhala do příliš odborných informací a pojmů, kterým laik bez medicíncké znalosti nemůže rozumět, a v jiných částech naopak vysvětlovala úplné základy. A co se týče konkrétních rad - to ať si každý posoudí sám, jestli mu způsob Lary Briden vyhovuje. Mě úplně neuchvátil.
Nebylo to špatné, četlo se to dobře, ale chybí mi vysvětelní, nakolik je kniha fikcí a nakolik vychází z reálné historie. To, že Eva Střihavková napsala román o sestřenici Lídy Baarové a jejich vile, ještě neznamená, že je to skutečnost.
Co mi ale vadilo opravdu hodně jsou chyby v textu - duben a pod nohama křupe sníh a mrzne až praští, únor - a v textu se píše, že se podzim prohání zahradou nebo "dopis vloží do balíčku a pečlivě zalepí" a o stranu dále se píše, že "ještě jednou zkontroluje, že v dopise není žádné jméno" ten dopis z toho pečlivě zalepeného balíčku?! atd.
Nechápu, jak je možné, že mě tato vánoční klasika tak dlouho míjela! Příběh je platný i po 180 letech od svého vydní a stále má své kuzlo. Jako třešinka na dortu byly ilustrace Lisy Aisato! Opravdu nádherný vánoční příběh a pro mě i dárek letošních Vánoc.
P.S. Při čtení jsem si uvědomila, jak moc se proměnil styl psaní. Dickensovo vyprávění je plné popisů, barvitých přirovnání a souvětí na 5 řádků. To už dnes málokdo umí.
První a současně i poslední kniha od Jenny Colgan. Byla jsem zvědavá, jak píše, navíc trocha romantiky o Vánocích neuškodí. No tak fakt. Velké zklamání. Vánoční atmosféry bylo v knize opravdu velmi poskrovnu a celý ten příběh byl takový hodně divný. Bohužel, nelíbilo, dočetla jsem to jen silou vůle.
Povídky obvykle moc nevyhledávám, ale toto mi velmi sedlo. Dvanáct povídek jako je dvanáct měsíců v roce. Každá z nich ten svůj měsíc něčím reprezentovala a musím říct, že Veronice Bendové se to podařilo výborně. Každá měla svého hrdinu, svůj příběh, svou atmosféru a současně to tak krásně pasovalo k sobě. Jako celý rok. Krásný zážitek. Obzvláště teď na konci roku.
Průměrná vánoční romantika, kde je od prvopočátku jasné, kdo s kým, zápletka je dost taková krkolomná, ale budiž. Na uspokojení chuti po vánočním kýči to nebylo zas tak špatné.
Velmi milé naladění na Vánoce! Miluji Rudišovu repetitivnost textu a jeho osobitý styl. Vánoce v Praze jsou velmi kratinká novela nebo možná spíš povídka, ale to vůbec nevadí. O to větší účinek měla, protože se dá přečíst na jeden zátah u kafe. Atmosféru skvěle podtrhly ilustrace Jaromíra 99.
Pěkný vánoční příběh pro předškolní děti. Číst vánoční knížky s dětmi může být někdy ošemetné, protože není jisté, jestli nebude prozrazeno vánoční kouzlo. Tady nic takového nehrozí, právě naopak, hezky je tu propojený Ježíšek se Santou i s dáváním si dárků navzájem.
Příjemné předvánoční naladění.
Mateřství v mnoha různých podobách - chtěné, nenaplněné, neplánované, odložené. Nikdy to není jednoduché a vždy to okolí vidí úplně jinak. Líbila se mi možnost nakouknout do hlavy 4 ženám. Moc hezky napsáno.
Pěkně zpracovaný životopis, který mi ještě více přiblížil Hanu a Edvarda Benešovi. Líbilo se mi, že je v knize vložena spousta fotografií a že jsou vkládány během textu pro dokreslení informací.
V podstatě se shoduji s hodnocením níže od bookcase. Nádherný příběh, který mě úplně pohltil, moc se mi líbil styl, jakým je vyprávění vedeno, chvílemi mi to připomínalo Šehrezádu a její pohádky, protože taky vyprávění skončilo v napínavém okamžiku a nechalo čtenáře v napětí, jak to bude dál. Ale je pravda, že čtení vyžaduje velkou pozornost, kvůli několika časovým linkám, spoustě jmen a přezdívek, nebo prostě musíte knihu zhltnout na jeden zátah :-)
Kniha, u které strašně moc záleží na osobním rozpoložení čtenáře. Jak už to tak u Cunninghama bývá, i tady vložil do slov pocity, které bychom si možná ani neuvědomili. Číst text ve smutnějším období, tak by mě kniha srazila ještě hloub.
Líbilo. Krásně udělaná kniha, zábavná i poučná.
Další výborná kniha z pera Lenky Horňákové-Civade. Jestli se Rembrandt s Komenským setkali nevíme, ale je to hodně pravděpodobné. V každém případě autorka před námi rozprostřela plátno a postupně na něj svými tahy pera přidávala další vrstvy, barvy a stíny až vzniklo velmi zajímavé dílo.