Amsterodamské vigilie přehled

17.12.2024

"Přede mnou se rozkládalo to největší bitevní pole vyryté do dětských tváří."

Mistr realistického a psychologizujícího portrétu, mistr světla a stínu Rembrandt van Rijn a učitel národů Jan Ámos Komenský, co mohou mít tito dva evropští velikáni společného? Nic menšího, než že byli téměř sousedé, kteří v 17. st. žili v Amsterodamu ve stejné čtvrti Westenmarkt. A znali se? Upřímně, já ve svém rodném městečku znala hodně lidí, ne tak v hlavním městě. Ale nežijeme v 17. st. Jenže když ta Rembrandtova podobizna starého rabína z r. 1660 se Ámosovi tak podobá...

LHC sepsala působivou a zejm. přesvědčivou fikci, která možná ani takovou fikcí být nemusí. Soustředí se převážně na myšlenky a úvahy obou hlavních postav. Dokonale se přitom vžila do archaické mluvy a dobového způsobu vyjadřování, že jsem zpočátku potřebovala čas, abych o slovech nemusela přemýšlet a aby mohla plynule přecházet do mého vědomí, a já se tak ocitla v době dávno minulé. S pokračujícím čtením jsem nabyla dojmu, že spíš než o Rembrandtovi, je kniha o Komenském. Skrze Rembrandta, jeho optiku a společný zájem nalézat pravdu stvořila LHC apoteózu Jan Ámose Comenia.

"Jsem dojat i potěšen, že se znovu shledávám s myšlenkou, kterou jsem se snažil předat světu. Malíř ve svém posledním obraze shrnul mé spisy. To je zcela zjevné. Trvalo mu to celý život. Láska, vzdělání a výchova vytvoří z dítěte skvělou završenou lidskou bytost."

Douška: doslov autorky osvětluje, co stálo u zrodu jejího příběhu z Amsterodamu. Nebyl to Rembrandt a nebyl to ani Ámos a jejich mistrovská díla a myšlenky. Byl to zmíněný obraz starého muže ve florentské galerii Uffizi. Obraz beze jména, bez autora. Obraz, který k ní promluvil. Naprosto tomu rozumím. Jeden takový obraz - ne ze 17. ale 19. st. a ne od Rembrandta :-) - jsem si koupila na jednom vídeňském bleším trhu s porušeným plátnem a bez rámu. Nemohla jsem odolat očím toho starého muže.

13.10.2024

Dva svědci období třicetileté války jeden malíř a druhý filosof a pedagog. Autorka velmi pěkně popsala jejich tak rozdílný a přece stejný pohled na svět a události kolem nich.
Oba byli postiženi a za jejich názory je společnost potrestala. Rembrandt nastavil zrcadlo místní společnosti a ta jej připravila o majetek a postavení.
Komenský kritizoval panovníky a chtěl je upozornit na chyby ve společnosti. Musel odejít z domova, přišel o své dílo, které začal budovat znovu.
Dílo obou přečkalo mnoho let a je i v současné době aktuální.

PS. Sympatické je, že tato kniha má všitou záložku.