Amsterodamské vigilie
Lenka Horňáková-Civade
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523019/bmid_amsterodamske-vigilie-650c2115a543f.jpg
4
17
17
Amsterodam, rok 1656. Evropa se vzpamatovává z třicetileté války, která přímo či nepřímo vyhnala mnoho lidí z jejich domovů. Patřil k nim i kněz, učitel a filosof Jan Amos Komenský. Řízením osudu se po mnoha peripetiích a osobních tragédiích dostal do Amsterodamu ve stejné době, kdy v něm žil a tvořil světoznámý malíř Rembrandt van Rijn. Podle historických pramenů bydleli téměř v sousedství, lze tudíž předpokládat, že se museli znát. Ve florentské galerii Uffizi také visí Rembrandtův obraz starce, nápadně podobného právě J. A. Komenskému, a mnozí badatelé skutečně předpokládají, že jde o filosofův portrét. Z těchto dvou základních úvah vyšla Lenka Horňáková-Civade, když si představila, jak setkání těchto dvou výjimečných, ale velmi rozdílných mužů mohlo proběhnout, o čem si během nutných sezení při malování mohli povídat, v čem si mohli rozumět, nebo naopak být v rozporu, ale také jestli mohli jeden druhého v něčem ovlivnit.... celý text
Literatura česká Historické romány
Vydáno: 2023 , ArgoOriginální název:
Un regard bleu, 2021
více info...
Přidat komentář
Dva svědci období třicetileté války jeden malíř a druhý filosof a pedagog. Autorka velmi pěkně popsala jejich tak rozdílný a přece stejný pohled na svět a události kolem nich.
Oba byli postiženi a za jejich názory je společnost potrestala. Rembrandt nastavil zrcadlo místní společnosti a ta jej připravila o majetek a postavení.
Komenský kritizoval panovníky a chtěl je upozornit na chyby ve společnosti. Musel odejít z domova, přišel o své dílo, které začal budovat znovu.
Dílo obou přečkalo mnoho let a je i v současné době aktuální.
PS. Sympatické je, že tato kniha má všitou záložku.
Další výborná kniha z pera Lenky Horňákové-Civade. Jestli se Rembrandt s Komenským setkali nevíme, ale je to hodně pravděpodobné. V každém případě autorka před námi rozprostřela plátno a postupně na něj svými tahy pera přidávala další vrstvy, barvy a stíny až vzniklo velmi zajímavé dílo.
Něco nádherného, zase jedna kniha, která je zcela mimo bodovou škálu. Kdo jiný by mohl toto téma zpracovávat, než autorka, která je sama vynikající malířka. Celá kniha je dokonale vyvážená, nemá jediné slabší místo. Co mě obzvlášť zaujalo je systém vyprávění. Nejprve jen monology, ve střední části dialogy hlavních postav a závěr zase monology.
Moje první kniha od autorky. Téma velice zajímavé, ale trvalo mi déle, než jsem se začetla. Ve finále musím říct, že se mi líbila.
Není klasickým románem, spíše pro náročnější diváky. Originální dialogy mezi Komenským a Rembrandtem vedoucí k hlubšímu zamyšlení. Skvěle napsáno!
Výborný počin. Každou další knihou jsem přesvedčena že autorka ví co chce a jak to chce říct a také to říká. Jsem přesvědčena že už se u autorky nemohu splést. Dokázala přesvědčivě napodopit nurt nizozemské literarury a zaroven zustat verná celému konceptu v širšim kontextu a nadhledu.
Skvělý román, který vás hned první stránkou okamžitě přenese do Amsterodamu 17. století. Podle všeho se Rembrand a Komenský museli potkat a znát, pohybovat se ve stejných společenských kruzích, pravděpodobně byl Komenský Rembrandtem portrétován. Autorka nastiňuje témata, která mohla při setkání zaznívat. Krásně propracované jsou duševní pochody obou postav. Úvahy nad tehdejší společností. Škoda jen několika překlepů v knize, to mě vždycky rozhodí :-)
Štítky knihy
historie, dějiny alternativní historie 17. století životopisné, biografické romány Rembrandt Jan Amos Komenský Amsterdam, AmsterodamAutorovy další knížky
| 2017 |  Marie a Magdalény |
| 2019 |  Grófka |
| 2010 | Provence jako sen |
| 2020 | Symfonie o novém světě |
| 2011 | Lanýže |
"Přede mnou se rozkládalo to největší bitevní pole vyryté do dětských tváří."
Mistr realistického a psychologizujícího portrétu, mistr světla a stínu Rembrandt van Rijn a učitel národů Jan Ámos Komenský, co mohou mít tito dva evropští velikáni společného? Nic menšího, než že byli téměř sousedé, kteří v 17. st. žili v Amsterodamu ve stejné čtvrti Westenmarkt. A znali se? Upřímně, já ve svém rodném městečku znala hodně lidí, ne tak v hlavním městě. Ale nežijeme v 17. st. Jenže když ta Rembrandtova podobizna starého rabína z r. 1660 se Ámosovi tak podobá...
LHC sepsala působivou a zejm. přesvědčivou fikci, která možná ani takovou fikcí být nemusí. Soustředí se převážně na myšlenky a úvahy obou hlavních postav. Dokonale se přitom vžila do archaické mluvy a dobového způsobu vyjadřování, že jsem zpočátku potřebovala čas, abych o slovech nemusela přemýšlet a aby mohla plynule přecházet do mého vědomí, a já se tak ocitla v době dávno minulé. S pokračujícím čtením jsem nabyla dojmu, že spíš než o Rembrandtovi, je kniha o Komenském. Skrze Rembrandta, jeho optiku a společný zájem nalézat pravdu stvořila LHC apoteózu Jan Ámose Comenia.
"Jsem dojat i potěšen, že se znovu shledávám s myšlenkou, kterou jsem se snažil předat světu. Malíř ve svém posledním obraze shrnul mé spisy. To je zcela zjevné. Trvalo mu to celý život. Láska, vzdělání a výchova vytvoří z dítěte skvělou završenou lidskou bytost."
Douška: doslov autorky osvětluje, co stálo u zrodu jejího příběhu z Amsterodamu. Nebyl to Rembrandt a nebyl to ani Ámos a jejich mistrovská díla a myšlenky. Byl to zmíněný obraz starého muže ve florentské galerii Uffizi. Obraz beze jména, bez autora. Obraz, který k ní promluvil. Naprosto tomu rozumím. Jeden takový obraz - ne ze 17. ale 19. st. a ne od Rembrandta :-) - jsem si koupila na jednom vídeňském bleším trhu s porušeným plátnem a bez rámu. Nemohla jsem odolat očím toho starého muže.