dagmar7365 komentáře u knih

Na této knize mě okamžitě zaujala její obálka, protože nápadně připomíná knihy Ladislava Zibury. To byl první impuls, který mě nalákal a rozhodně nelituji, protože stejně jako knížky LZ i tato je plná zajímavých informací, tipů na cestování, zážitků a setkání s různými lidmi. Jen se celá točí v tom našem malém českém kotlíku, ale to ničemu nevadí, protože i u nás je krásně a hlavně máme nejlepší turistické značení :-)

3 23.07.2024

Vynikající. Poměrně útlá knížka ale s o to silnějším obsahem! Kdo je oběť je poměrně rychle jasné, i když...ale kdo je viník? A co je pravda a co je lež? Nic není tak jasné, jak se zdá, a svět není jen černobílý.
Tuto novelu řadím ke knižním zážitkům roku 2024.

3 16.07.2024

Jakožto "děvčica ze Slovácka", která už má o Vídni a přelomu 19. a 20. st. leccos načteno, hodnotím knihu plným počtem, protože mě zcela polapila. Zápisky Kateřiny se četly úplně samy. Množství informací o Vídni, kterými nás zahrnovala při svém bádání Anežka, zaplňovalo prázdná místa, někdy jsem si jen připomněla - jo, aha, ano, vím - a moc jsem si to užila. Bavila mě i linka osobní - Anežčino tápání a hledání se a kniha se stane i dobrým mementem na covid.
Ale možná, kdybych neměla už dostatečnou znalost, kdybych nebyla ze Slovácka, tak možná by mé nadšení tak velké nebylo. Možná...

4 16.07.2024

Pokud se chcete dovzdělat v oblasti národního obrození a doplnit si školní znalosti, ideální kniha. Kromě životu Bedřicha Smetany se velmi detailně věnuje i dalším osobám a událostem, propojuje je a dává do souvislostí. Ze začátku mně tyto vsuvky přišly výborné, ke konci mi to přišlo občas už moc, ale protože mám období 19. st. ráda, tak celkově jsem s knihou spokojená.

1 11.07.2024

Moc mě to nenadchlo. Velmi povrchní životopisný román. Pokud již něco o Astrid víte, tady se nic moc nového nedozvíte, právě naopak. Snaha autorky udělat z jejího života román mě spíš iritovala, bylo velmi znát, jak se kolem faktů snaží vykonstruovat "něco". Ke konci jsem buď otupěla, přivykla nebo druhá půlka nebyla tak nezáživná jako první, těžko říct ;-)

2 27.06.2024

Poetické příběhy napsané krásným jazykem Jana Štiftra plné lásky, osudových zvratů ale i humoru.
Grafické zpracování knihu posunulo ještě o level výše. Moc krásný zážitek.

5 15.06.2024

Četli jsme se synem (11) a oběma se nám to líbilo. Davidu Walliamsovi se podařilo přiblížit dětem zajímavou formou kus historie.

1 11.06.2024

Úchvatná kniha. Román mě naprosto pohltil a nepustil dokud jsem jej nedočetla. Krásně napsáno, výborně přeloženo a navíc celý příběh vychází z historických pramenů! Mé čtenářské srdce úplně jásá, moc krásný zážitek.

6 10.06.2024

Velmi smutné čtení. Vlastně si ani nejsem jistá, jestli měla vyjít. Kdyby tento nápad přišel před 5 lety, bylo by to určitě lepší. Takto se jedná vlastně o torzo výprav velmi starého muže a je cítit, jak už jej to cestování unavovalo, vyčerpávalo a že už vlastně vše, co měl a chtěl říct, řekl. To se panu Peňásovi podařilo zachytit velmi autenticky, jakobych s nimi cestovala též.

1 06.06.2024

Zhodnotit Šikmý kostel není jednoduché, protože má dvě roviny.
První - historická - nemám absolutně žádné výhrady a smekám před paní Lednickou. Dala si s nastudováním tématu ohromnou práci a na knize je to vidět. A možná právě to je ten kámen úrazu. Protože do knihy chtěla nacpat vše, co se dalo a románová kronika slouží jen jako nosič historie. A tím se dostávám k rovině druhé - literární, která podle mě dost kulhá. Kronika nemá jednu hlavní postavu, se kterou by se čtenář ztotožnil, ale hned několik "polohlavních", které ač se mají lišit, tak nakonec ve svém myšlení a prožívání jsou si velmi podobné. Od 150. strany jsem nemohla vystát osobní monology jednotlivých postav, které Lednická hojně užívá, aby objasnila, dovysvětlila, připomenula, což je v pořádku a s ohledem na časový odstup od předchozích dílů super, ale ta forma! Osobní povzdechy, že "už zase se mi mysl zatoulala ke chmurám a černým myšlenkám, ale ne, dnes nechci být smutná!", mě opravdu vytáčely. Román má velmi velké časové skoky, některým událostem se věnuje detailně, jiné naznačí, ale pak vyšumí do ztracena. A vlastně ani nikam nesměřuje, žádná gradace, vyvrcholení, rozuzlení, prostě jen tak plyne. Jednotlivé příběhy slouží pouze jako nosič historie a to je málo.
Asi bych si raději přečetla naučnou knihu věnující se tomuto koutu republiky a dramatickému období, kde by bylo předloženo vše, co se paní Lednická dozvěděla. Toto mě číst nebavilo.

11 31.05.2024

Velmi zajímavá knížka, během jejíhož čtení a i poté bylo a je o čem přemýšlet. Občas mi vadil styl, jakým Renata Kalenská rozhovor vedla. Jsou přátelé, je to jasně sděleno již na začátku, ale tím spíš by se měli vyhnout narážkám na některé prožité záležitosti, nebo dostatečně zasadit do kontextu. Čtenář neznalý věci se může cítit dost "mimo hru".
Je to moje první větší setkání s Markem Váchou a tak jsem si ho užila plnými doušky, aniž by mě trápilo, že tu či onu historku slyším po několikáté. Spousta zajímavých postřehů z mnoha oblastí.

4 31.05.2024

Plně se ztotožňuji s komentářem holiz - detailně zachycená doba přelomu 19. a 20. století. Vůbec jsem netušila, že tato zajímavá žena existovala. Kniha se moc dobře četla a rozhodně mi rozšířila obzory.

2 17.05.2024

Výborně napsaná kniha propojující řadu nelehkých témat! Moc se mi líbilo, že narozdíl od knih pro dospělé, které se často uchylují k detailním popisům utrpení, trýzně a mučení, tady je to jen lehce naťuknuto a přitom to skvěle funguje. Literatura se nestává hodnotnější detailními popisy.
Katherine Marshová se taky podařilo výborně zachytit atmosféru COVIDu, tu nejistotu a vykolejení z běžného života. Kniha byla velmi čtivá a i když jsem později již tušila, jaké je to strašlivé tajemství, neubralo to nic na síle.
Rozhodně budu doporučovat, nejen dětem, ale i dospělým.

3 02.05.2024

Karolíně Zoe Meixnerové se podařilo ze suchopárného Národního obrození udělat atraktivní téma a ukázat, že obrozenci byli stejní lidé jako my dnes se vším, co to provází. S chutí jsem si její knihu přečetla a možná brzy sáhnu i po nějaké klasice.
Co mě ale dost mrzelo, je to množství chyb a překlepů. U velkého nakladatelského domu bych čekala, že nebudou šetřit na korektuře.

2 28.04.2024

Taky se připojuji ke komentářům pode mnou. Těžko posoudit, jestli byla tak slabá předloha nebo naopak ji tak pokazil překlad, v každém případě z "mamky a taťky" se mi od druhé stránky ježily vlasy na hlavě. Tato kniha je výbornou ukázkou toho, jak může spisovatel zajímavou osobnost a její život románovým zpracováním úplně zabít. Kdybych nevěděla, že Nellie Blyová skutečně existovala a oprvadu se nechal zavřít do ústavu, tak tomu neuvěřím. Kromě limonádového psaní na důvěryhodnosti ubíraly detaily typu - v New Yorku roku 1887 pacientky převážely sanitky a jezdily autobusy, v ústavu, ktery šetřil na pacientkách, kde mohl, tak používali toaletní papír atd. Škoda, mohla to být zajímavá kniha.

1 21.04.2024

Nádherný, křehký a něžný román. Esme, Lizzy a další postavy odkládám jen velmi nerada. Pip Williams se podařilo vytvořit opravdu pozoruhodný román. Nejen o Oxfordském slovníku angličtiny, ženském údělu a první světové válce, ale hlavně o slovech, která nejsou jen shlukem hlásek nesoucí určitý význam. Vždy záleží na tváři a ústech, která slovo vysloví, teprve pak ožívá a má různý dopad.
Opravdu moc krásná kniha, včetně grafického provedení, doslovu a smekám před překladem Ester Žantovské!

6 01.04.2024

Moc krásný příběh plný dětské fantazie, ale taky zajímavostí ze světa zvířat. Umím si představit, že by z knihy byl skvělý film. Moc se mi líbila myšlenka, že občas nás srdce úplně ovládne:
" Ne vždycky se dá přání srdce odporovat. Občas se v nás ze všech sil bouří a dme, fouká v něm z různých stran, takže člověk těžko pozná, kam se vrtnout. Srdce rozhoduje. Ale neví pokaždé všechno nejlíp. Může být nespolehlivé, paličaté a někdy se s ním vůbec nedá vydržet."
A smekám tedy i před překladem Marie Voslářové! Vymyslet tolik kouzelných pojmenování určitě nebylo nic jednoduchého.

3 24.03.2024

Poetická kniha, která mi umožnila nahlédnout na matematiku jiným pohledem. Japonská literatura je jiná, než evropská, taková klidnější, pomaleji plynoucí, ale současně umí krásně vypíchnout krásu něčeho obyčejného. Moc krásný příběh.

8 19.03.2024

Zajímavý nápad, který občas fungoval výborně, občas trošku kulhal a propojení pokrmů s ekonomickými jevy bylo trochu násilné. Myslím si, že po přečtení nerozumím ekonomii o nic víc, ale rozhodně jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací nejen o potravinách, ale také o historii a složitosti a propojenosti světa. V každém případě to byla velmi čtivá kniha.

1 18.03.2024

Fran Littlewoodové se podařila opravdu neobyčejná kniha. Grace není hrdinka, kterou byste si okamžiě zamilovali, ale pokud jste žena, matka a je vám blíž k 50 než ke 30, tak ji v mnoha ohledech pochopíte. A pokud k tomu máte dceru v pubertálním věku, tak zažijete spoustu AHA momentů. Autorka zachytila velmi sugestivně drobnosti každodenního života, nevyhnutelnost stárnutí se vším všudy, co to přináší, zdánlivou neviditelnost...Střídání časových rovin se může zdát náročnější, ale tady to má zcela opodstatněný důvod, a to co se zprvu jeví jako cesta na narozeninovou oslavu plná nepříjemností, je ve skutečnosti poutí do minulosti, napětí se stupňuje a druhou polovinu knihu jsem doslova zhltla.
Někdy jen láska nestačí a ani odborníkům v lingvistice se nedostává slov.
Výborná kniha!!!

4 10.03.2024