dagmar7365
komentáře u knih
Dr. Alz
Miloš Urban
Nebylo to špatné. Forma, kterou Miloš Urban zvolil, se mi líbila. Deník, nebo spíš zápisky, jak je paměť Gustavu Molitorovi přihrála, byly velmi uvěřitelné, chtělo by se říct autentické. Tím, že se některé věci vynořily vícekrát, tím silněji text působil. Doslov to krásně uzavřel. Ale stejně jsem měla pocit, že něco tomu celému chybělo.
Odtud je vidět celý svět
Enne Koens
Pěkný příběh o hledání, které je zde zpracováno v několika rovinách. Deetje hledá adresáta dopisu, stejně tak hledá odpovědi na to, kdo je ona sama. Kniha se velmi citlivě věnuje i přistěhovalectví, odlišnému původu a řadě dalším aktuálním tématům, přitom vše plyne hladce a nepůsobí to nijak násilně a mravoučně. Ačkoli je to dětský příběh, tak se mi to líbilo.
Jů a Hele
David Zábranský
Tak nějak se plně ztotožňuji s komentářem Šimona_, těžko říct, jestli se jedná o fikci nebo autofikci a během čtení se u mě střídali přesně podobné pocity. Občas mě DZ bavil, častěji mě neskutečně štval. Jeho deník je vlastně strašně "toxický", použiji-li mluvu generace Z, šířící blbou náladu jako Zeman. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o deník, tak vlastně autor má právo vypustit v něm všechnu svou nenávist, zlobu a otrávenost, je to jeho subjektivní vnímání, a jaký je ve skutečnosti, jak se projevoval navenek, nevím. Není to předmětem mého hodnocení.
Nesmyslnost: Jak je možné, že racionálně uvažující lidé uvěří neracionálním „pravdám“?
Dan Ariely
Oč déle mi trvalo do knihy se začíst, o to rychleji jsem ji dočetla. Výborná, čtivá, spousta příkladů z praxe pro snažší pochopení. Jen tedy závěr není moc radostný. Pokud někdo propadne dezinformacím a konspiračním teoriím, tak vyrvat ho ze spárů těchto bludů je vlastně nemožné. Ale díky Danu Arielymu aspoň už chápu, jak se něco takového může stát, třeba i doposud inteligentním rozumným lidem se společenským kreditem.
Kde domov můj?
Markéta Dočekalová
(SPOILER) Po dočtení knihy mi v hlavě vyvstala otázka Proč? Proč o 17 měsících života Františka Škroupa v Rotterdamu popsat 440 stran?! Dokumentární román opírající se o pár dopisů, pár informací z dobového tisku ale jinak je to vše fabulace, ačkoli se tomu autorka brání a sama nám vysvětluje, že její psaní je na seriózním základě.
Zpočátku mě linka ze současnosti nebavila a rušila, to jsme ovšem netušila, že život FŠ bude pořád dokola - zkoušení, vystoupení, úspěch, únava, strach o rodinu, nedostatek peněz, zkoušení...takže po čase jsem naopak román dočítala hlavně kvůli současné dějové lince. Pořád jsem čekala, že se vyjasní, jak je to s tím deníkem, a že se čtenář nakonci dozví, že se Markétě Dočekalové podařil zázrak a své psaní opírá o deník FŠ. Jaké bylo zklamání, když ani toto se nestalo.
Jsem ráda, že jsem si rozšířila obzory, netušila jsem, že byl FŠ v zahraničí tak moc oceňován ale k tomu by mi stačil třetinový rozsah.
Pět přání pana Murraye McBridea
Joe Siple
Příjemné milé čtení, u kterého je tak nějak na první dobrou jasné, že bude hrát na city a budete potřebovat kapesník. Frederiku Backmanovi se rozhodně nevyrovná, ale i tak dobrý :-)
22 bazénů
Caroline Wahl
Román přesně podle mého gusta! Zajímavý styl psaní, příběh dvou sester, dysfunkční rodiny, do toho osobní karamboly a jizvy z minulosti, psáno bez příkras, tak, jak to prostě život přináší. Líbilo se mi, jak Caroline Wahl jen něco nahodí a jde dál, příliš se v tom nepitvá a tím dává velký prostor čtenáři. To mám ráda. Svým způsobem mi kniha tak trochu připmínala Směnu od Anny Beaty Háblové. Rozhodně si nenchám ujít další knihy autorky.
Velké knižní dobrodružství aneb Jak se dělá knížka
Stéphanie Vernet
Hezky zpracované téma, jak se dělá kniha. Nevím, kolik dětí po ní sáhne a přečtou si ji, jsem si ale jistá, že učitelé a knihovníci nad ní jásají a určitě ve své práci využijí, takže se k dětem informace přece jen dostanou.
Kalmann a spící hora
Joachim B. Schmidt
Na úvod by bylo dobré říct, že Kalmann a spící hora není detektivka. Vyšetřování je tam opravdu velmi málo, takže milovník detektivek by byl určitě zklamaný. To ale já nejsem, a proto jsem nadšená. Kalmann a jeho pohled na svět, popis, kdy se mu z mozku stává rybí guláš nebo se odpojuje od reálného světa, je tak věrohodný! K tomu samozřejmě nechybí zachycení života na Islandu, povolební Ameriky z roku 2021, covidové situace, prostě skvělé!
Už teď se těším na další pokračování, protože věřím, že šerif Kalmann nám ještě něco předvede a taky je zde velký prostor pro Noie ;-)
Adam Dolník: Svět elitního vyjednavače
Martin Moravec
Zajímavý rozhovor se zajímavým člověkem.
Klub kamzíků
Martina Skala
Klub kamzíků bylo příjemné čtenářské osvěžení. Moc se mi líbilo, jak Martina Skala pracuje s jazykem, její slovní obraty a přirovnání byly velmi nápadité a originální. Část odehrávající se v období normalizace mě úplně vtáhla a nechtělo se mi knihu ani odkládat, bohužel jak šel příběh dál, tak nadšení ubývalo a konec už se mi tak nějak táhl. Asi mi chyběla větší dynamika, nějaká pointa, gradace příběhu.
Podnikání pod Davidovou hvězdou: Bondy - Kolben - Popper - Petschek - Löw-Beer - Auerbach - Waldes - Reich - Tugendhat
Pavel Kosatík
Velmi zajímavé čtení. Jak moc jiná by byla naše společnost, kdybychom nepřišli o všechny ty podnikavé a vynalézavé lidi? Německá ohavnost vůči Židům nepřekvapuje, ale poválečný vývoj a postoje úřadů v ČSR jsou obrovskou kaňkou v naší historii.
Pavel Kosatík je ověřený autor, který má za sebou řadu skvělých knih a spoustu zkušeností. Proto jsem více kritická než kdyby to byla prvotina a mám pár výtek:
- zajímalo by mě, co určilo tento nesourodý výběr rodin a osobností, kterým se věnoval
- kniha mi přišla nevyvážená. Některým rodinám věnoval více prostoru než jiným, někde zabíhal do neskutečných detailů (např. vztah Waldese a Kupky) a jinde šel jen po povrchu. Určitě to bylo dáno (ne)dostupností historických pramenů, ale stejně by to chtělo sjednotit, určit nějakou základní rovinu, které se jednotlivé příběhy budou zhruba držet
- ocenila bych rodokmen u každé rodiny, abych nemusela listovat zpětně a dohledávat, koho že to byl bratr, syn, zeť
- docela dost chyb v textu, ať už překlepů, tak i faktických
Hormonální zdraví zralé ženy
Lara Briden
Kniha je plná zajímavých informací osvětlujících období perimenopauzy a menopauzy, současně se tam ale spousta informací neustále opakuje a je velmi znát, že se jedná o překladovou knihu vycházející z jiného prostředí. Taky mi přišlo, že občas kniha zabýhala do příliš odborných informací a pojmů, kterým laik bez medicíncké znalosti nemůže rozumět, a v jiných částech naopak vysvětlovala úplné základy. A co se týče konkrétních rad - to ať si každý posoudí sám, jestli mu způsob Lary Briden vyhovuje. Mě úplně neuchvátil.
Seznam Evelíny B.
Eva Střihavková
Nebylo to špatné, četlo se to dobře, ale chybí mi vysvětelní, nakolik je kniha fikcí a nakolik vychází z reálné historie. To, že Eva Střihavková napsala román o sestřenici Lídy Baarové a jejich vile, ještě neznamená, že je to skutečnost.
Co mi ale vadilo opravdu hodně jsou chyby v textu - duben a pod nohama křupe sníh a mrzne až praští, únor - a v textu se píše, že se podzim prohání zahradou nebo "dopis vloží do balíčku a pečlivě zalepí" a o stranu dále se píše, že "ještě jednou zkontroluje, že v dopise není žádné jméno" ten dopis z toho pečlivě zalepeného balíčku?! atd.
Vánoční koleda
Charles Dickens
Nechápu, jak je možné, že mě tato vánoční klasika tak dlouho míjela! Příběh je platný i po 180 letech od svého vydní a stále má své kuzlo. Jako třešinka na dortu byly ilustrace Lisy Aisato! Opravdu nádherný vánoční příběh a pro mě i dárek letošních Vánoc.
P.S. Při čtení jsem si uvědomila, jak moc se proměnil styl psaní. Dickensovo vyprávění je plné popisů, barvitých přirovnání a souvětí na 5 řádků. To už dnes málokdo umí.
Vánoce s vůní čerstvého chleba
Jenny Colgan
První a současně i poslední kniha od Jenny Colgan. Byla jsem zvědavá, jak píše, navíc trocha romantiky o Vánocích neuškodí. No tak fakt. Velké zklamání. Vánoční atmosféry bylo v knize opravdu velmi poskrovnu a celý ten příběh byl takový hodně divný. Bohužel, nelíbilo, dočetla jsem to jen silou vůle.
Konec sezóny na koupališti Úštěk
Veronika Bendová
Povídky obvykle moc nevyhledávám, ale toto mi velmi sedlo. Dvanáct povídek jako je dvanáct měsíců v roce. Každá z nich ten svůj měsíc něčím reprezentovala a musím říct, že Veronice Bendové se to podařilo výborně. Každá měla svého hrdinu, svůj příběh, svou atmosféru a současně to tak krásně pasovalo k sobě. Jako celý rok. Krásný zážitek. Obzvláště teď na konci roku.
Vánoce ve skotské vesničce
Donna Ashcroft
Průměrná vánoční romantika, kde je od prvopočátku jasné, kdo s kým, zápletka je dost taková krkolomná, ale budiž. Na uspokojení chuti po vánočním kýči to nebylo zas tak špatné.
Vánoce v Praze
Jaroslav Rudiš
Velmi milé naladění na Vánoce! Miluji Rudišovu repetitivnost textu a jeho osobitý styl. Vánoce v Praze jsou velmi kratinká novela nebo možná spíš povídka, ale to vůbec nevadí. O to větší účinek měla, protože se dá přečíst na jeden zátah u kafe. Atmosféru skvěle podtrhly ilustrace Jaromíra 99.
Vánoce v Šípkové ulici
Alena Mornštajnová
Pěkný vánoční příběh pro předškolní děti. Číst vánoční knížky s dětmi může být někdy ošemetné, protože není jisté, jestli nebude prozrazeno vánoční kouzlo. Tady nic takového nehrozí, právě naopak, hezky je tu propojený Ježíšek se Santou i s dáváním si dárků navzájem.
Příjemné předvánoční naladění.