dagmar7365 komentáře u knih

Žádná přehnaná romantika, zajímavá originální hrdinka, téma (v tomto případě ženské rovnoprávnosti) k zamyšlení, dobře a zajímavě zpracovaná "omáčka" kolem, čtivě napsáno. Tyto ingredience, když se smíchají, tak vznikne odpočinkový román pro ženy dle mého gusta. Přiznávám, že první půlka ve mně vzbudila velká očekávání a konec byl až "moc" tuctový, ale i tak jsem si čas strávený s Elizabeth Zottovou užila.
"Děti, prostřete stůl. Vaše matka potřebuje chvilku pro sebe"

5 30.05.2023

Je pár knížek, u kterých mě opravdu mrzí, když je dočtu a s jejich hrdiny se jen velmi nerada loučím. Smažená zelená rajčata k nim s radostí připojuji.
Není to úplně snadné čtení, množství postav, střídání časových rovin, vyžaduje to od čtenáře plnou pozornost. Ale když ji knize dáte, odvděčí se vám krásným nostalgickým barvitým vybrávěním, plným života ve všech jeho podobách, radostech i smutku. Patricia Neal odvedla skvělou práci.

10 22.05.2023

Anna Sacher a její hotel není historický román v pravém slova smyslu. Označila bych ho spíše za dokumentární román, pro množství postav a epizodních událostí je náročnější na pozornost. Ale pokud jste milovníci Vídně, dějin přelomu 19. a 20. století, kdy doba byla turbulentní, pak si ho užijete. Je nabitý informacemi a Anna Sachr je pomyslnou vodící nití celé knihy. Byla to velmi zajímavá a emancipovaná žena.

2 14.05.2023

Rozkošná knížka. Moc hezký příběh doplněný krásnými ilustracemi, dostatečně velké a jasně čitelné písmo. Ideální kniha pro začínající čtenáře.

2 12.05.2023

Mé hodnocení není ovlivněno mediálním humbukem, i když jsem knihu četla vlastně hlavně kvůli tomu. Původné jsem byla rozhodnutá, že AM už číst nebudu, po Slepé Mapě a Haně, které byly výborné, mě Tiché roky nijak nepřesvědčily a Listopád už jsem záměrně vynechala. A asi to tak už zůstane. Les v domě mě v tom jen utvrdily.
Kniha přináší silný příběh, který asi každého nějak zasáhne. Ale to je tak vše. Vlastně si říkám, co bylo hlavním posláním knihy, proč by ji měl čtenář číst, co nám chtěla AM sdělit? Že zlo plodí zlo? Že věci nemusí být tak, jak se zdají? Jasně, to je obecně známá věc. Bylo něco nečekané nebo překvapivé? Ne. Obohatil mě Les v domě nějak? Ne. Byl to literární skvost? Ne. Přinesl nové téma? Ne. Otevřel diskuzi? Ano, ale jinou než zamýšlel ;-)
Vlastně to na mě celé působí hodně prvoplánově a nebýt toho humbuku kolem, knihu bych nečetla nebo odložila. Dost mi vadil tučný font, velké okraje a velkorysé mezery mezi odstavci. Jakoby bylo potřeba text natáhnout tak, aby z něho ta průměrně silná kniha vznikla.

21 08.05.2023

(SPOILER) Neviditelné kořeny jsou dalším z řady románů, kdy na osudech jedné rodiny jsou nám přiblíženy hrůzy 20. století. Dalo by se říct, že kniha už není takovou senzací jako byl třeba Mlýn nebo Hana v době svého vydání. Od začátku je patrné, kam směřuje. A přesto jsem ji zhltla za pár dnů a styl Hynka Čapky se mi líbil. Ano, místy už to trochu zavánělo červenou knihovnou, ano, ten konec byl až moc ideální, ale svými věrohodnými popisy Zlína, Uherského Hradiště a Luhačovic mě jakožto rodačku z UH úplně dostal, byla jsem zvědavá, jestli nenarazím na zmínku o vlastní "buržoazní" rodině, protože se stavitelem Vágnerem by se určitě znali. A proto Hynku Čapkovi tyto literární poklesky promíjím, naopak jsem moc ráda za závěrečný happyend, asi jsem teď tak krásný příběh potřebovala. K úplné dokonalosti už chybělo jen dočíst se, že je román založen na skutečných osudech rodiny XY...

9 26.04.2023

Vůbec se nedivím, že byla kniha navržena na Man Bookerovu cenu. Příběh Billa Furlonga, obchodníka s uhlím, se mi okamžitě dostal pod kůži. Claire Keegan nám naservírovala útlou novelu, která má v sobě ale nesmírnou sílu. Silný příběh, silné téma a je jen na čtenáři, jak s tím naloží.
Přiznám se, že když jsem dočetla na konec, tak se mi Furlong a Sára nechtěli opouštět a s radostí bych si místo novely o nich přečetla pořádný román, ale možná, že pak by se ta síla rozmělnila do stránek a už by to tak nefungovalo. Doporučuji. A klidně i jako předvánoční čtení v čase adventu.

11 24.04.2023

Plně se ztotožňuji s komentářem Charlizee, lépe bych to nenapsala.
Směna je kniha, která pokud čtete kvůli příběhům, budete zklamáni, pokud čtete kvůli pocitům, budete nadšeni. Prolínáním dvou světů - umění a supermarketu v podání Anny Beáty Háblové vznikla výborná kniha, která přináší spoustu témat a prostoru pro přemýšlení. Byla to jízda.

3 16.04.2023

Od knihy jsem čekala rady a tipy, jak pomoci dětské duši. Bohužel, těch je tam pomálu. Je zajímavá svým obsahem, dost podrobně vysvětluje vývoj a dozrávání mozku a psychiky adolescentů, vyvětluje proč se chovají, jak se chovají, seznamuje nás rodiče s mnohými nástrahami, které teď provází období dospívání, stejně jako se záklaními výchovnými styly/přístupy, ale postrádám více konkrétních rad, jak tomu předejít, co dělat když už taková situace nastane, jak mohu já jako rodič pomoci, než jen obecné - být bezpečným přístavem. A ještě jednu výtku bych měla - z knihy je dost cítit, že podle autorky je spouštěčem dětských potíží patologická rodina, rozvod, trauma, šikana, násilí atd...ale ono to tak vždy není. Přibývá úzkostných dětí z harmonických rodin, co s tím?

4 10.04.2023

Asi půjdu proti proudu, ale pro mě jsou Vítězové zklamání. Kdybych knihu nečetla, o nic bych nepřišla. Prvních 150 stran byl nejdelší úvod, jaký jsem kdy četla a Backmanovské "zatím ještě netuší, že..." mi už začínalo lézt na nervy. A vlastně kniha jako taková mě strhla někdy za půlkou. Což je na knihu o 630 str. fakt špatné. Jak píše kamca4151, kdyby byla o 100, ale klidně i 200 stran kratší, ničemu by to neuškodilo.
Jinak samozřejmě je to Frederik Backman, on umí psát, proto taky hodnocení 4*, ale pro mě pořád zůstane zcela výjimečný Medvědín.

5 08.04.2023

Bezhlavý čas nebylo zpočátku úplně jednoduché čtení, spousta postav, míst a událostí, ale rozhodně nelituji vynaloženého času. Díky Antonu Hykischovi jsem dost opravila svůj pohled získaný z hodin dějepisu na fracouzskou revoluci, období osvícenství, slovenské obrození a vůbec konec 18. století v Evropě. Obdivuhodná detailní práce, román rozhodně stojí za přečtení.

2 02.04.2023

Příběh Ireny Sendlerové jsem znala a přesto mě tato kniha uchvátila. Myslím si, že se autorce podařilo velmi dobře přiblížit osud a hrdinství sestry Jolanty dětským čtenářům. Díky množství poznámek pod čarou vysvětluje i fakta, které možná neznají.
Ilustrace Macieje Szymanowicze mám moc ráda, ale v tomto případě se trošku obávám, jestli nebudou zavádějící, protože na první pohled se může zdát, že se jedná o knihu pro mladší školáky, což si myslím, že úplně není. Krásu a sílu příběhu ocení spíš až starší čtenáři.
Co mě mrzí je, že si Albatros nepohlídal chyby.
Ale i tak velký zážitek!

3 25.03.2023

Ačkoli se jedná o knihu naučnou, tak je napsána lehce, čtivě a zajímavě, ale současně si zachovává vysokou úroveň díky bohatému poznámkovému aparátu a zdrojům.

5 20.03.2023

Moc hezky napsaný příběh reflektující současnou situaci. Jako máma jsem ji četla od začátku do konce se slzami v očích, ale věřím, že děti ke knize budou přistupovat úplně jinak, svým čistým dětským pohledem a mohal by se jim líbit. Dobrý nápad přiblížit útěk z Ukrajiny jak pohledem Olenky, tak rodičů ale i psa Dobra.

4 12.03.2023

Srdcervoucí kniha, ale krásná. Kromě bolesti je v ní i spousta naděje. Někdy v polovině knihy jsem měla pocit, že příběhu došel dech, ale to byla jen příprava na závěrečné finále. Krásně si popláčete.

Str. 359 "Zlobí se. Aby ne. Manželky nejsou jako matky. Ty mohou přestat milovat."

5 07.03.2023

Ráda jsem si s Nočními chodci vypila kafe. Rudiš jako vždy výborný!

7 03.03.2023

Vlastně nevím, jak knihu zhodnotit. Podle anotace jsem si udělala představu, že to bude příjemný román o Itálii, u kterého budu mít možná hlad a dostanu touhu okamžitě sbalit kufr a vyrazit do Toskánska. Něco jako Anthony Doerr a Čtvero ročních období v Římě, nebo Peter Mayle a jeho série z provence.
Ale nic z toho se nedostavilo. Právě naopak, přišlo mi to celé takové rozhozené, jakoby autorka měla nějaký záměr, který následně přesměrovala, pak znovu a znovu a pak si vzpomněla, že vlastně chtěla psát o něčem jiném a tak se vrátila.
Nemám problém, když se v románech střídají vypravěči, ale tady mi to vysloveně vadilo. Když odstavec začal vyprávěním ve er formě a pak plynule přešel ve vyprávění v ich formě, tak mě to rušilo. Vytrhávalo mě to ze čtení a probouzelo touhu vzít tužku a dělat korektorské poznámky. "E-mailový" povrch nádobí mě dost pobavil.

(SPOILER)
Román byl takové tuctové vyprávění o třech (evidentně bohatých) Američankách, které nechtějí do penzionu pro seniory, rozhodnou se společně přestěhovat do Itálie, kde i když jejich pes zakousne sousedům slepici, tak je všichni vřele přijmou, vytvoří úžasné harmonické soužití v malebném městečku, najdou pozdní lásku a navíc probudí zasunuté talenty a konečně začnou žít ten pravý život. A abych nezapomněla, tak drogově závislá dcera se pochopitelně odrazí od dna a konečně podstoupí úspěšnou terapii.
Jako pohádka pro ženy, dobrý, jako román od Paseky, bída.

3 03.03.2023

Druhý díl opět skvělý, synovi se moc líbil a jakožto milovníka divadla Járy Cimrmana ho úplně nadchli lidojedi Uku a Lele a jejich řeč.
Hodnocení za rodiče předčítače - ideálně dlouhé kapitoly, krásné ilustrace, napsáno pěkným jazykem, příběh nepostrádal vtip, ale i hloubku a myšlenku.
Těšíme se na pokračování.

4 03.03.2023

V podstatě se ztotožňuji s recenzí Snoopi, na pozadí místy až naivního vyprávění staré paní, která vzpomíná na své mládí, kdy sloužila v Tokiu u středostavovské rodiny, se odvíjí velká historie druhé světové války. Jen tak lehce probleskuje a je jen na čtenáři, jak moc je vnímavý. A takové knihy mám ráda.

9 21.02.2023

Zen žen pro mě plní terapeutickou roli již několik let v časopise Respekt, je velmi potěšující přečíst si, že někde je to podobné :-)

4 20.02.2023