dagmar7365 komentáře u knih

Ráda jsem si s Nočními chodci vypila kafe. Rudiš jako vždy výborný!

7 03.03.2023

Vlastně nevím, jak knihu zhodnotit. Podle anotace jsem si udělala představu, že to bude příjemný román o Itálii, u kterého budu mít možná hlad a dostanu touhu okamžitě sbalit kufr a vyrazit do Toskánska. Něco jako Anthony Doerr a Čtvero ročních období v Římě, nebo Peter Mayle a jeho série z provence.
Ale nic z toho se nedostavilo. Právě naopak, přišlo mi to celé takové rozhozené, jakoby autorka měla nějaký záměr, který následně přesměrovala, pak znovu a znovu a pak si vzpomněla, že vlastně chtěla psát o něčem jiném a tak se vrátila.
Nemám problém, když se v románech střídají vypravěči, ale tady mi to vysloveně vadilo. Když odstavec začal vyprávěním ve er formě a pak plynule přešel ve vyprávění v ich formě, tak mě to rušilo. Vytrhávalo mě to ze čtení a probouzelo touhu vzít tužku a dělat korektorské poznámky. "E-mailový" povrch nádobí mě dost pobavil.

(SPOILER)
Román byl takové tuctové vyprávění o třech (evidentně bohatých) Američankách, které nechtějí do penzionu pro seniory, rozhodnou se společně přestěhovat do Itálie, kde i když jejich pes zakousne sousedům slepici, tak je všichni vřele přijmou, vytvoří úžasné harmonické soužití v malebném městečku, najdou pozdní lásku a navíc probudí zasunuté talenty a konečně začnou žít ten pravý život. A abych nezapomněla, tak drogově závislá dcera se pochopitelně odrazí od dna a konečně podstoupí úspěšnou terapii.
Jako pohádka pro ženy, dobrý, jako román od Paseky, bída.

3 03.03.2023

Druhý díl opět skvělý, synovi se moc líbil a jakožto milovníka divadla Járy Cimrmana ho úplně nadchli lidojedi Uku a Lele a jejich řeč.
Hodnocení za rodiče předčítače - ideálně dlouhé kapitoly, krásné ilustrace, napsáno pěkným jazykem, příběh nepostrádal vtip, ale i hloubku a myšlenku.
Těšíme se na pokračování.

4 03.03.2023

V podstatě se ztotožňuji s recenzí Snoopi, na pozadí místy až naivního vyprávění staré paní, která vzpomíná na své mládí, kdy sloužila v Tokiu u středostavovské rodiny, se odvíjí velká historie druhé světové války. Jen tak lehce probleskuje a je jen na čtenáři, jak moc je vnímavý. A takové knihy mám ráda.

9 21.02.2023

Zen žen pro mě plní terapeutickou roli již několik let v časopise Respekt, je velmi potěšující přečíst si, že někde je to podobné :-)

4 20.02.2023

Po počátečním nadšení z prvních pár stránek, kdy Lenka Pastorčáková skvěle zachytila situaci, přišlo velké zklamání. Souhlasím s FandaP - absolutně mi unikal motiv hl. postavy, proč by od jednoho psychopatického šéfa přešla k druhému. Tak erudovaná a zkušená novinářka? Bojovala jsem sama se sebou, jestli knihu dočíst. Jediné, co mě pohánělo vpřed byla touha zjistit, jestli se v ní neskrývá něco víc. U 180. str. jsem to vzdala, nalistovala konec a stačilo. To mezitím si hravě domyslím.

4 14.02.2023

Pěkně udělaná kniha. Pokud jste introvert, zažijete spoustu momentů "Ano, přesně!!!", pokud jste extrovert dostanete možnost nahlédnout do nitra introvertů a vysoce citlivých lidí. Moc se mi líbilo grafické zpracování, některé kresby jsou velmi vtipné a výstižné. Pro mě jako dospělého čtenáře to bylo po obsahové stránce přeci jen příliš stručné (proto jen 4 hvězdy), ale věřím, že pro teenagery je to velmi přínosná kniha.

5 14.02.2023

Originální vánoční příběh o "zrození" Santa Clause. Se synem (10 let) se nám moc líbil, i když některé smutné pasáže vháněly slzy do očí.

07.02.2023

Pro Marii Hajdovou je Jeřabinový dům sice prvotina, pro mě to ale ničím originální kniha nebyla. Téma - kdy hlavní hrdinka neví, co se svým životem, a tak se vrací ke kořenům - bylo už zpracováno tolikrát, včetně rozkrývání zasunutých vzpomínek z dětství, že mě nijak nezaujalo. Dočítala jsem jen ze zvědavosti, jestli nejsem ke knize moc přísná. No nebyla jsem.
Pravda je, že je kniha napsána hezkým stylem, bohatým na přirovnání, jsou v ní různé "filozofické" postřehy a povzdechy, až mě to vlastně obtěžovalo, protože čeho je moc, toho je příliš, a v jejich záplavě se nějak ztratil osobitý styl autorky. Nenašla jsem ho tam a tak příběh mnou jen tak prošel a nic nezanechal. Škoda.

6 07.02.2023

Wahala je román o přátelství mezi ženami, o postavení ženy, mateřství, parnerství, touze žít si svůj život po svém, o tom, že každý jsme jiný a soudit někoho je snadné. I když bylo od začátku, kdy mezi Ronke, Simi a Boo vpadla Isobel, jasné, že bude mít toxický vliv na jejich přátelství, tak stejně mě ten příběh bavil. Jednak byl čtivě napsaný, spousta přímé řeči, to pak odsýpá samo, ale hlavně v jednotlivých postavách byl kus pravdy , kus mých vlastních prožitků a zkušeností a najednou nabízel jiný pohled. Stačí být k sobě upřímný a román vám dá mnohem víc než jen příběh jednoho kamarádstaví.
Další z řady "moderních ženských" románů od Hostu, která mě dost baví.

5 04.02.2023

Výborné strhující čtení. Kniha Delphine de Vigan mě okamžitě pohltila a nemohla jsem ji odložit. I když se zde řeší zmizení děvčátka, tak v žádném případě se nejedná o detektivku. Tento případ slouží pouze jako kulisa k vykreslení celé šíře problematiky sharentingu a natáčení a umísťování videí a fotografií vlastních dětí na internetu. Autorka udeřila hřebíček přímo na hlavičku a i konec knihy, který je vlastně z budoucnosti, je naprosto věrohodný.
Velmi aktuální a bolavé téma.

9 15.01.2023

Protože jsem četla knihu Cesta, nebyly informace v této knize pro mě až tolik nové a překvapující, spíše takový drobný doplněk o životě Diany.
Poctivější by bylo hodnocení 3,5.

3 15.01.2023

Další skvělá cestovatelská kniha plná zajímavostí. Moc se mi líbí styl, jakým Ladislav píše. Jeho schopnost sebeironie a vtipkování, které není ani na 350. str. otravným a nudným, je super. Těším se na další knihu.

10 11.01.2023

Knihy bez přímé řeči bývají občas hodně těžké na čtení, to se ovšem netýká Kodaňské trilogie. Tove Ditlevsen je natolik zdatná vypravěčka, že jsem hltala stránku za stránkou a poslední část trilogie Závislost, to je skutečně jízda. Místy mě kniha upomínala na Geniální přítelkyně Eleny Ferrante, jen tentokrát se příběh odehrával v meziválečné Kodani, kde se ale chudákům žilo stejně těžce a Tove prožívala své vlastní touhy, sny, výhry a prohry.

6 02.01.2023

Nebyl to úplně šálek mé kávy, kniha mi přišla zbytečně rozvleklá a vlastně jsem ji dočítala už jen z povinnosti. Ale musím ocenit, že si Marie Lacrosse dala práci se studiem historických pramenů a věřím, že si kniha získá spoustu nadšených čtenářek. Pro mě to byla špatná volba.
A bohužel ani překlad není úplně zdařilý. Nazývat pohřeb a události s ním spojené oslavou není úplně nejšťastnější.

3 28.12.2022

Vánoční koťátko svou obálkou láká na vánoční čtení. Ano, příběh se odehrává v předvánočním čase, ano, je to milounké dobrodružství babičky Pěničky, vnoučat a dvou koťátek, ale stejně tak by se mohl odehrávat v červenci o letních prázdninách nebo kdykoli jindy.
Celkově neurazil ani nenadchl.

1 27.12.2022

Ideální čtení na předvánoční období, 24 kapitol s hádankou na každý den. Syna je bavilo luštit a ani příběh samotný nebyl špatný. Nic světoborného, ale ani nějaká trapárna, jen aby to vyšlo na 24 dnů.

27.12.2022

Další kniha z temného období naší historie. Veronika Jonášová zpracovala do románové podoby osudy vlastní prababičky, doplnila to o citace z dobových dokumentů a musím říct, že pro mě to bylo velmi strhující čtení. Linka ze současnosti mě ke konci už moc nebavila, bylo to takové moc prvoplánové vyústění, ale co mě bavilo hodně, bylo navazování jednotlivých kapitol.
Poctivé hodnocení by bylo 4,5.

3 12.12.2022

Jsou knihy, o kterých se nehodí napsat "krásná". Toto je jedna z nich, protože prostě osud lidí nucených opustit svůj domov není krásný. Ale jinak je to samozřejmě kniha, která si zaslouží pozornost a její provedení je výborné. Ilustrace a grafické zpracování podtrhují celý příběh. Netušila jsem, že se něco takového na Litvě dělo.

2 12.12.2022

Holandská vila si čtenáře získá okamžitě. Jedná se o rodinné drama jehož hlavní kulisou je Holandská vila a od prvopočátku, kdy Danny začal s vyprávěním svého příběhu je jasné, že věci nejsou takové, jak se jeví. Vlastně jsem se nemohla dočkat toho rozuzlení, co nám chce sdělit, proč se věci dějí tak, jak píše. Trochu jsem se bála, že to bude nějaké tuctové rodinné tajemství, ale závěr mě velmi mile překvapil a celý román povýšil. Je to přesně jak je psáno na obálce: "Patchettová zkoumá posedlost i odpuštění, co lidé získávají, čeho se drží, co ztrácejí a čeho se zbavují a co po sobě zanechávají."
Někdy opravdu zbytečně lpíme a hýčkáme si pocit ublíženosti a odmítáme přijmout jiný pohled.

4 30.11.2022