Sibiřské haiku

26.07.2024

Hodně silný příběh, přečtěte si ho.

06.07.2024

(SPOILER) Co si chci z této nádherné knížky zapamatovat (vlastně všechno, ale toto obzvlášť):
- litevská jablíčka a jejich vůně jako jeden ze symbolů domova (nasušené křížaly a zasazená jadýrka; drobné sazeničky skončí pod ledem, ale vzpomínka na jablíčka žije dál)
- teta Petronela, která miluje Japonsko, haiku, origami, která se vydala do vyhnanství s rodinou, přestože nemusela
- pěvecký sbor Jablíčka a jeho sbormistryně, něžná a nadšená Violeta (když se zamiluje do Rusa, musí milenci čelit odporu obou stran)
- dopisy, které mají udržovat nitku spojení s tatínkem a dalšími členy rodiny ("Lidé začali psát dopisy. Postavili se do řady u okénka a házeli je ven. Tiše jsem si představoval, jak pošťačka Anděla běží vedle vlaku a sbírá ty bílé vlaštovky, aby je vítr nezanesl na druhou stranu...")
- teta Margareta, která je Ruska, ale Litevcům pomáhá: je prostě především ČLOVĚK
- hlad, který mají skoro pořád, drsná zima, štěnice, lhostejnost k lidskému životu (jak je možné poslat dětský sbor bez saní, pěšky, do vánice?)
- Ljova, Vova a Žora: "Otcové všech tří byli ve válce, někde daleko, neznámo kde. Jejich matky se zavřely doma a celé dny jen brečely. A kluci byli jako sirotci. Vztek si vylévali na nás vysídlencích. Mysleli si, že jsme jejich nepřátelé. Že kvůli nám jejich tátové museli odejít do války a co když se nikdy nevrátí? Teta Margareta říkala, že Ljovovi, Vovovi a Žorovi chybí láska. Jsou jako toulaví psíci - nejdřív štěkají, ale pak ti olíznou ruku."
- "Pryč je náš rodný dům
Jabloně větve sklání
A měsíc ztich"
- všichni naši mrtví jsou pořád s námi. A to je fakt.

29.06.2024

Silný příběh, krásně zpracovaný, jen na písmeno s jsem si v textu musela zvykat.

17.05.2024

"Vyjí psi
V rozlámaném ránu
Pláče měsíc"

Dojemný, laskavý a vysoce osobní příběh. Pohled dítěte – vypravěče – které bylo posláno s rodinou na Sibiř pro svou (litevskou) národnost, nevinností ducha a přímočarostí řeči o to více zvyšuje váhu a dramatičnost osudu jeho, rodiny a přátel, o to více vyčnívá úchylnost sovětského režimu a šílenost války. Nikdy by mě nenapadlo, že by mi komiks mohl vehnat slzy do očí. To tím spíš, když si myslíte, že o hrůzách války 20. století již víte dost a nic moc vás nepřekvapí.

Haiku v titulu leží spíše v rovině zájmu jedné z postav Algisova příběhu – tety Petronely – než coby ústřední téma knihy. A přece právě na to jsem se nechala zlákat. Nebýt zvoleného titulu, nepochybně bych si tento komiks navíc určený primárně dětem – stejně jako doposud všechny ostatní komiksy – nechala ujít. A to by byla velká škoda. Mimochodem, v knize je krom mnoha jiných zajímavá vsuvka k origami a o tom, jak si z papíru složit např. jeřába / čápa (ori/skládat gami/papír). O hloubce a kvalitě Sibiřského haiku nakonec svědčí i celá řada cen, a to nejen litevských. V Litvě jsem nějaký čas žila, a právě absence zloby a nenávisti vůči ruskému/sovětskému člověku, která je cítit i z tohoto příběhu, mě nepřestávala ohromovat.

"Podél stěn dali dvoupatrové dřevěné pryčny. Pro všechny nestačí, o místo se musíme dělit. Od teď se naučíme dělit o všechno."

01.02.2024

Krásný a smutný komiks. Moc hezky zpracovaný s krásnými ilustracemi vhodný pro děti i dospělé. Trochu jsem si ze začátku těžko zvykala na styl písma, kdy s vypadalo jako j, ale časem jsem si zvykla. Sibiřské haiku je příběh o vyhnanství na Sibiř očima malého kluka, otcem autorky knihy.

28.11.2023

Komiksy moc nemusím, ale tento dojemný a sugestivně napsaný příběh o útrapách jedné litevské rodiny, jsem přečetla jedním dechem. Je to čtení velmi smutné, ale krásné. Kniha je krásná i po výtvarné stránce, takže mě nepřekvapilo, že získala mnoho cen a ocenění nejen v Litvě, ale byla také nominována na cenu v italské Bologni. Doporučuji tedy i dospělým, přestože je to kniha napsaná pro děti...

13.11.2023

Tato kniha je velký čtenářský zážitek. Přečetla jsem toho už opravdu hodně, a proto velmi uvítám, když mě kniha umí něčím překvapit a to Sibiřské haiku opravdu umí. Formálně je kniha pecka, určitě bude žáky bavit. A tematicky? Docela smršť. Nenudíte se ani na jedné straně, autorka/ky přichází neustále s novými náměty. Řeší se nové podněty, co by asi mohla zažívat parta dětí ve vyhnanství na Sibiři. Ke konci to začíná, pokud to vůbec jde takto říct, nabírat tragičtější a tragičtější notu. Celá ta linka s haiku dodává knize cizokrajný ráz a tajemno. Rozhodně budu knihu doporučovat.

17.07.2023

Tohle je tak NÁDHERNÁ kniha! Každá stránka je z výtvarného hlediska pastvou pro oči, prostor ke zkoumání. Před pár lety jsem četla V ŠEDÝCH TÓNECH od Ruty Sepetysové a od té doby téma vyhnanství na Sibiř v knihách vyhledávám. Přičemž mě velmi zajímalo, jak bude toto opravdu neskutečně kruté a až nepředstavitelné období předneseno dětskému čtenáři. Určitě je velmi vhodně zvolena ich forma celého vyprávění, jehož se ujal autorčin tatínek v chlapeckém věku. Tento jeho pohled obsahuje stále takové množství dětské naivity, že čtenáře neděsí. Vůbec se nedivím pozornosti, které se kniha dočkala a já se ji svým doporučováním budu snažit ještě zvyšovat.
Jediné, nad čím jsem se lehce nepříjemně pozastavovala byl zvolený styl písma. S vypadalo jako J a mě to zkrátka pokaždé vytrhlo z příběhu.

24.05.2023

Co se mi líbilo:
- kniha je vyprávěna právě Algiskem, tím pádem je v knize mnohdy zmíněná dětská fantazie, naivita, představivost - která dává knize jiný rozměr
- popsání života na Sibiři - práce, jídlo, roční období, "ubytování", nemoci, smrti, lásky, bolesti, odchody
- vnímání smrti - zapojování mrtvých do života živých - jsou stále s námi
- skutečný příběh
- každá z postav byla osobností, která se nechala zlomit, ale snažila se vidět naději, každý jinak a svým způsobem, aby se nezbláznil

Co se mi nelíbilo:
- bohužel, já jsem si nemohla zvyknout na grafické zpracování příběhu (ale každý jsme jiný :))

17.05.2023

Krásný počin s okouzlujícími ilustracemi. I mě, člověka, který už nezabrušuje příliš často do kategorie 'pro děti a mládež', místy mrazilo a myslím, že při představě, že toto byla realita, jak by řekl klasik, 'není hanba, zde, v místě věčného sněhu a ledu, uronit kroupu...'

10.05.2023

Velmi zvláštně napsaná kniha. Kresby úžasné.

08.05.2023

Tahle kniha je zvláštní. Vypráví krutý příběh, který se stal, a přesto z ní nemrazí. Spolu s kresbou je úžasná.

27.04.2023

Takto komiks četla Zorka (skoro 11 let), celou recenzi najdete ve skupině Nezletilí kritici na Facebooku: "Komiks Sibiřské haiku začíná vyprávěním autorky Jurgy Vily, která vzpomíná na svého tatínka a dobu jeho dětství. Byly to neklidné a kruté časy. Začala druhá světová válka. Německá říše napadla Polsko, Litvu krátce nato okupoval (jinak řečeno násilně zabral) Sovětský svaz, velmoc různých národů, kterou ovládali Rusové...Na každé stránce Sibiřského haiku jsou obrázky od ilustrátorky Liny Itagaki, které se mi moc líbí, protože jsou zajímavé a každý trochu jinačí. Na některých stránkách jsou to vyloženě krátké komiksy, jinde jsou to zase spíše ilustrace, dohromady tvoří román v obrazech..."

19.03.2023

Autorka do postavy Algiska zakomponovala příběh svého otce, když si tedy uvědomíte, že se to skutečně stalo, o to více vás to zasáhne. Když jsem četla o těch "šťastných" okamžicích, na chvíli jsem málem zapomněla, kde se Algisek nachází. A pak mě autorka nějakou tragédií vrátila nohama zase zpátky na zem a já si vzpomněla, že jsem na kruté Sibiři, kde všichni ti stateční lidé bojují každý den o holý život, byť nic neudělali, přesto byli potrestáni...

Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.

21.01.2023

Úžasné! Četly jsme s desetiletou dcerou a obě máme velký čtenářský zážitek. Díky paní překladatelce za zprostředkování.

20.01.2023

Krásné ilustrace, hezky zpracované. Smutný příběh o vyhnanství na Sibiř.

12.01.2023

Sibiřské haiku je autobiograficky laděný komiks, román v obrazech, který přibližuje kapitolu z historie litevského národa – totiž deportaci Litevců za druhé světové války na Sibiř. Sovětský svaz zabral zkraje druhé světové války Litvu a nepohodlné obyvatele, často samozřejmě celé rodiny včetně dětí, odsunul do sibiřských pracovních lágrů.

Příběh vypráví chlapec Algisek, otec autorky komiksu. Vyprávění je samozřejmě neveselé, místy tragické, ale ne vždy, často osciluje mezi tvrdou a smutnou realitou a barevnou, svobodnou a bohatou dětskou fantazií. Protože se v chlapcově mysli tyto dvě roviny přelévají mezi sebou a Algisek si vlastně není jistý, zda ten daný zážitek byl skutečný, nebo se odehrál jen v jeho obrazy překypujících myšlenkách, vyznění mnohých zážitků až tak pesimisticky nevyzní.

Komiks určitě zaujme čtenáře všech věkových kategorií, je uctěním památky těch, kteří nepřežili, a zároveň oslavou vůle k životu a dětského vidění světa, díky němuž lze překonat i ty nejhorší chvíle.
***
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐

10.01.2023

Ke knize jsem přistupoval s jistou skepsí... Ani kniha, ani komiks, ani pro děti, ani pro dospělé, ale nakonec jsem se neodtrhl. Největší pozitivum je především ta samotná pozitivní atmosféra příběhu, přestože je to popis velmi kruté historie. Dělá to to ten dětský pohled, vypravěč, který i v nepříznivých podmínkách vidí něco nového, dobrodružného... Díky tomu to není jen "další" depresivní kniha o všech těch holocaustech a genocidách minulého století.

09.01.2023

Dokonalá knížka s fantastickými ilustracemi a srdceryvným příběhem, která dostane i dospělého. Jsem moc ráda že jsem na ni natrefila, doporučím ji i svým dětem.