Jurga Vilė

Přidat do oblíbených Koupit knihy

litevská, 1977

Nové komentáře u knih Jurga Vilė

Sibiřské haiku Sibiřské haiku

„Hodně silný příběh, přečtěte si ho.“
— bookcase

Sibiřské haiku Sibiřské haiku

„Co si chci z této nádherné knížky zapamatovat (vlastně všechno, ale toto obzvlášť): - litevská jablíčka a jejich vůně jako jeden ze symbolů domova (nasušené křížaly a zasazená jadýrka; drobné sazeničky skončí pod ledem, ale vzpomínka na jablíčka žije dál) - teta Petronela, která miluje Japonsko, haiku, origami, která se vydala do vyhnanství s rodinou, přestože nemusela - pěvecký sbor Jablíčka a jeho sbormistryně, něžná a nadšená Violeta (když se zamiluje do Rusa, musí milenci čelit odporu obou stran) - dopisy, které mají udržovat nitku spojení s tatínkem a dalšími členy rodiny ("Lidé začali psát dopisy. Postavili se do řady u okénka a házeli je ven. Tiše jsem si představoval, jak pošťačka Anděla běží vedle vlaku a sbírá ty bílé vlaštovky, aby je vítr nezanesl na druhou stranu...") - teta Margareta, která je Ruska, ale Litevcům pomáhá: je prostě především ČLOVĚK - hlad, který mají skoro pořád, drsná zima, štěnice, lhostejnost k lidskému životu (jak je možné poslat dětský sbor bez saní, pěšky, do vánice?) - Ljova, Vova a Žora: "Otcové všech tří byli ve válce, někde daleko, neznámo kde. Jejich matky se zavřely doma a celé dny jen brečely. A kluci byli jako sirotci. Vztek si vylévali na nás vysídlencích. Mysleli si, že jsme jejich nepřátelé. Že kvůli nám jejich tátové museli odejít do války a co když se nikdy nevrátí? Teta Margareta říkala, že Ljovovi, Vovovi a Žorovi chybí láska. Jsou jako toulaví psíci - nejdřív štěkají, ale pak ti olíznou ruku." - "Pryč je náš rodný dům Jabloně větve sklání A měsíc ztich" - všichni naši mrtví jsou pořád s námi. A to je fakt.“... celý text
— Ventimiglia

Sibiřské haiku Sibiřské haiku

„Silný příběh, krásně zpracovaný, jen na písmeno s jsem si v textu musela zvykat.“
— Kobzíci

Sibiřské haiku Sibiřské haiku

„"Vyjí psi V rozlámaném ránu Pláče měsíc" Dojemný, laskavý a vysoce osobní příběh. Pohled dítěte – vypravěče – které bylo posláno s rodinou na Sibiř pro svou (litevskou) národnost, nevinností ducha a přímočarostí řeči o to více zvyšuje váhu a dramatičnost osudu jeho, rodiny a přátel, o to více vyčnívá úchylnost sovětského režimu a šílenost války. Nikdy by mě nenapadlo, že by mi komiks mohl vehnat slzy do očí. To tím spíš, když si myslíte, že o hrůzách války 20. století již víte dost a nic moc vás nepřekvapí. Haiku v titulu leží spíše v rovině zájmu jedné z postav Algisova příběhu – tety Petronely – než coby ústřední téma knihy. A přece právě na to jsem se nechala zlákat. Nebýt zvoleného titulu, nepochybně bych si tento komiks navíc určený primárně dětem – stejně jako doposud všechny ostatní komiksy – nechala ujít. A to by byla velká škoda. Mimochodem, v knize je krom mnoha jiných zajímavá vsuvka k origami a o tom, jak si z papíru složit např. jeřába / čápa (ori/skládat gami/papír). O hloubce a kvalitě Sibiřského haiku nakonec svědčí i celá řada cen, a to nejen litevských. V Litvě jsem nějaký čas žila, a právě absence zloby a nenávisti vůči ruskému/sovětskému člověku, která je cítit i z tohoto příběhu, mě nepřestávala ohromovat. "Podél stěn dali dvoupatrové dřevěné pryčny. Pro všechny nestačí, o místo se musíme dělit. Od teď se naučíme dělit o všechno."“... celý text
— Rihatama

Sibiřské haiku Sibiřské haiku

„Krásný a smutný komiks. Moc hezky zpracovaný s krásnými ilustracemi vhodný pro děti i dospělé. Trochu jsem si ze začátku těžko zvykala na styl písma, kdy s vypadalo jako j, ale časem jsem si zvykla. Sibiřské haiku je příběh o vyhnanství na Sibiř očima malého kluka, otcem autorky knihy.“... celý text
— Abikk

Přejít na knížky autora