• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Jurga Vilė

Sibiřské haiku

„Subtilní dětská poetika v těžkém tématu. Velmi poučné, velmi poutavé. Litevské reálie, historie nám tu v České kotlině trochu unikají, jazyk mají složitý, ale SibiriHaiku už nezapomenu. Inu, další knížka, kterou půjčuji kvůli dcerám a nakonec ji hltám sám...“... celý text
— alsha

---

Sibiřské haiku

„Tuhle knihu moc doporučuju. Krásný příběh, těžký osud. Dětskýma očima vyprávění dává klid a nadhled. Zpracování knihy za mě top.“
— Maky78

---

Sibiřské haiku

„Hodně silný příběh, přečtěte si ho.“
— bookcase

---

---

Sibiřské haiku

„Co si chci z této nádherné knížky zapamatovat (vlastně všechno, ale toto obzvlášť): - litevská jablíčka a jejich vůně jako jeden ze symbolů domova (nasušené křížaly a zasazená jadýrka; drobné sazeničky skončí pod ledem, ale vzpomínka na jablíčka žije dál) - teta Petronela, která miluje Japonsko, haiku, origami, která se vydala do vyhnanství s rodinou, přestože nemusela - pěvecký sbor Jablíčka a jeho sbormistryně, něžná a nadšená Violeta (když se zamiluje do Rusa, musí milenci čelit odporu obou stran) - dopisy, které mají udržovat nitku spojení s tatínkem a dalšími členy rodiny ("Lidé začali psát dopisy. Postavili se do řady u okénka a házeli je ven. Tiše jsem si představoval, jak pošťačka Anděla běží vedle vlaku a sbírá ty bílé vlaštovky, aby je vítr nezanesl na druhou stranu...") - teta Margareta, která je Ruska, ale Litevcům pomáhá: je prostě především ČLOVĚK - hlad, který mají skoro pořád, drsná zima, štěnice, lhostejnost k lidskému životu (jak je možné poslat dětský sbor bez saní, pěšky, do vánice?) - Ljova, Vova a Žora: "Otcové všech tří byli ve válce, někde daleko, neznámo kde. Jejich matky se zavřely doma a celé dny jen brečely. A kluci byli jako sirotci. Vztek si vylévali na nás vysídlencích. Mysleli si, že jsme jejich nepřátelé. Že kvůli nám jejich tátové museli odejít do války a co když se nikdy nevrátí? Teta Margareta říkala, že Ljovovi, Vovovi a Žorovi chybí láska. Jsou jako toulaví psíci - nejdřív štěkají, ale pak ti olíznou ruku." - "Pryč je náš rodný dům Jabloně větve sklání A měsíc ztich" - všichni naši mrtví jsou pořád s námi. A to je fakt.“... celý text
— Ventimiglia

---

Sibiřské haiku

„Silný příběh, krásně zpracovaný, jen na písmeno s jsem si v textu musela zvykat.“
— Kobzíci