Ventimiglia komentáře u knih

1) Tak stará a ještě nečetla Vánoční koledu!
2) Knižní výzva
3) Divadelní přestavení v Modlitbě za Owena Meanyho
Tak se mi sešly hned tři pádné důvody pro přečtení Vánoční koledy. Nemůžu si pomoct, abych si v kápi třetího ducha nepředstavovala malého Owena. :)
Bylo by krásné věřit té dickensovské idyle, ale moc mi to nejde. Nicméně jsou tři věci, kvůli kterým se k tomuto příběhu vracet:
1) NADĚJE, že i když nejsme tak dokonalí jako rodiny Vydřigrošova písaře a synovce, můžeme se o krásné mezilidské vztahy aspoň pokoušet.
2) TOUHA po dobrotě a blízkosti; tu touhu v sobě máme.
3) RADOST ze všeho dobrého, čeho se nám dostává.
Na závěr malý dodatek. Cením si krásných popisů vánočního společenství, ale i existenciální přesah třetího ducha. Otevírá pro čtenáře spoustu otázek a pobídek: hej, jsi tu dočasně, neodkládej změnu na zítřek, udělej to hned! A to vážně potřebujem!

10 26.10.2024

Docela mě fascinují čtenáři, kteří by román zkrátili, tu a tam něco vypustili; a to už by byla jiná kniha, ne? Pomaličku a po kouskách se skládá příběh Owenova dětství a dospívání, až mám pocit, že ho důvěrně znám, že je to i můj přítel. Všechny motivy, které mohou působit zbytečně, nakonec zaklapnou - ruce, krejčovská panna, HLAS (!), trénování basketbalu atd. Pro mě byl objevný životní pocit generace dospívající za války ve Vietnamu, kritický pohled na Ameriku (a na její prezidenty; a to ještě nevěděl o Trumpovi!). Irving skvěle vyvažuje vážnost humorem (vánoční divadlo, psychologovo auto a vůbec Owenův humor).

Nedočteno; nikoli pro nezájem, ale protože čtu po kouskách a hodlám se ke čtení vrátit. Rozumím kritickým připomínkám uvedeným níže, ale navzdory všem odborným námitkám pro mě naprosto skvělé; díky tomuto "stravitelnému" překladu a výborným komentářům se můžu seznámit s dílem, které se mi zdálo naprosto nepřípustné a pro současného čtenáře mrtvé. Takže díky. :)

1 22.10.2024

První setkání s touto sérií: tak nesympatickou partu aby člověk pohledal (možná v předchozích dílech působili lépe, co vím?). Vyvrcholení případu dost přestřelené, ale zápletka super: frustrovaný sériový vrah toužící pozvednout vzdělanostní úroveň společnosti (to tu snad ještě nebylo). Přečteno na jeden zátah.

2 22.10.2024

(SPOILER) Čtení této klasiky jsem se léta vyhýbala (s představou noční můry, protože jasně, každý tak trochu ví, o čem to je). Tak teď to mám za sebou, a je to můra, i když asi jiná, než jsem očekávala. Za prvé: úchvatně přesný a bohatý jazyk, neuvěřitelně silné popisy přírody, překvapivě lyrické pasáže. Za druhé: překvapilo mě, co bylo tím zlomem, který "zrušil" rozum (i když mě to nemělo překvapit). Byl to strach, hrůza z bájné příšery. Tady mi to připadá jako nejvíc aktuální. Se strachem se dá tak obratně pracovat, vyděsit lidi k smrti, totálně je zblbnout, namluvit jim cokoli. Vítězství pudové agrese, sliby okamžitého ukojení potřeb (dám vám maso). Zabít, spálit, porazit, zvítězit, nemyslet na zítřek, nemyslet na jiné. - Bělostná lastura, nádherná a křehká, rozbitá na tisíc kousků.

12 22.10.2024

(SPOILER) Předehra, Kámoši a kluci, Bejt zamilovaná je děsný, KluciKluciKluci (proč jsem single?), Holky jsou blbé ("aspoň se budeme moct oba dva posunout"), 2009 (část nultá), Dneska jsem se definitivně rozešel se Štěpánkou, část šestá (co znamená milovat, být milován, teorie citové vazby; "v mém vnímání lásky se projevilo tisíc drobností", vyrovnávání se s traumatem), část sedmá (setkání?); musela jsem si pro sebe vypsat jednotlivé části, abych se v tom neztratila. Upřímnost mě místy šokovala, místy dojímala, vždycky zajímala. Je to skvělá knížka: ve svých pocitech nejsme sami, ať už jsou jakkoli odlišné od toho, co si kdo představuje jako normu. Komiksy nemiluju, ale tenhle mě dostal. :)

Virtuózně zachycená nejmenší hnutí lidské mysli a nemožnosti vzájemného porozumění. Věci si vykládáme po svém, na základě svých životních zkušeností, sterotypů, podle své touhy. Ruměnec stárnoucí ženy, která trpí nepříjemnostmi spojenými s přechodem: "Proč jsi zčervenala?"

Dokonalá práce s motivy (nuda, ruměnec, aaaaaa, mrknutí oka), mistrovské. Ale - upřímně - druhý den po přečtení nezůstalo nic, snad jen vzpomínka na to, jestli muž dokáže pochopit (ne pochopit, vžít se!), jaké to je, když vás uprostřed důležitého hovoru postihne nával.

3 25.08.2024

(SPOILER) Pár drobků: tikající hodinky, světlo (třpyt, krystalky; světlo tryská, stříká do noci), bílá (sníh), zelená (baterka, signály), červená (barva při natírání plotu, krev, signály), modré světýlko (Máša). Soucit s týranými a zuboženými zvířaty (přeprava dobytka, zraněné krávy, vyhladovělé ovce, které si spásly vlnu, zmrzačené nohy, které propadly podlahou vagónu, býk, který jde důvěřivě za hlasem děvečky); kontrast, když Miloš říká, že nikdy nesnesl utrpení zvířat, ale Němce UŽ nelituje. Mnohokrát se vracející motiv holubů, které chová přednosta a ke kterým se chová jako k dětem. Husák, kterého krmí paní přednostová šiškami a kterého zabije stejně jako králíky. Zmrzlí havrani napadaní pod stromy. Sbírání předmětů (Milošův tatínek). Spousta vtipných situací (se Zdeničkou a razítky - vyšetřování omezování svobody, Hubička místo trestu pozván se zájmem na zámek, Máša v nemocnici - píšťalkou do zubů, přisedla zafačovanou ruku a moč z rozbitého bažanta), kreslení podle přírody - vycpaná liška zahrabaná do listí a roztrhaná psy). Okno se záclonkou: pocity, že tě všichni sledují a soudí, ale u okna stojí i M. maminka a čeká na něho pokaždé, když má noční směnu; i Miloš vykukuje za zelenou záclonkou a pozoruje cestující. Dědeček hypnotizér: kdyby se zlu postavili všichni... Spousta zvuků (tikání, praskání, hrkání vlaku, vrkání, cinkání, štěbetání telegrafu, cvrlikání telefonů). Vrcholný zážitek Milošův (velkolepý i něžný zároveň, kdo tohle umí napsat, to je mistr): světlo, dunění, hřmění, celá budova se zachvívá v základech, okna drnčí, obzor se nadzvedává (a pak se dozvídáme, že bombardovali Drážďany, takže to bylo i reálné, nejen symbolický vjezd do života. Nikdy nebyl tak klidnej.

Dokonalé.

(SPOILER) Nevěrohodná vypravěčka, která se ozývá z podsvětí: "Oba jsme byli - jak jsme sami připustili - zdatní a bezostyšní staří lháři. Je s podivem, že jsme vůbec uvěřili jedinému slovu, jež ten druhý řekl." (163) (Ta, která si závojem halí tvář = Penelopé; copak můžeme opravdu poznat druhého člověka?)

Odysseova cesta mohla být ovlivněna bohy a nadpřirozenými jevy ("hodnověrná historka"), jak se o tom píše, nebo mohla proběhnout úplně jinak (Kirké, nevěstinec).

Je Odysseus hrdina, nebo svévolný násilník (pověšené služky)? Chór jako hlas těch, kterým vládnou jiní, a které sní o lepším životě, ale zároveň přijímají realitu. Chóry mají různé formy - balada, video, lidový popěvek, námořnický popěvek atd. Proč byly služky zavražděny? (Homér: chůva Eurykleia označí 12 služek za nemravné a neposlušné, neloajální. A co je pravda? - Hledejte ji...)

Penelopa by se mohla napít z Vod zapomnění a prožít další životy, ale na rozdíl od Odyssea a od Heleny tak nečiní (je dospělá); oni to zkouší znovu a znovu, ale vždycky to skončí špatně. "Můj minulý život byl plný potíží, ale kdo ví, jestli ten další by nebyl ještě horší?" (176) Matka najáda (věčně nedostupná) jí radila, aby byla jako voda, která neklade odpor, všechno obteče. Nápadníky obelstí tím, že ve dne tká rubáš, v noci ho za pomoci služebnic páře.

"Pochopila jsem, že interpretace celé trojské války se změnila," povídám jí (Heleně), abych jí trochu sebrala vítr z plachet. "Teď si lidé myslí, že jsi byla jen mýtus. Šlo jen o obchodní trasy. To dnes tvrdí badatelé." (175) Vtipné ("je neuvěřitelné, jak živí neustále otravují mrtvé", s. 173), s pořádnou dávkou ironie, zvláště tam, kde mluví o bozích. Ti nikdy nedospějí, k lidem se chovají "jako haranti", házejí kostky, komu splní jeho modlitbu a komu ne. Člověk dospět může, a své zkušenosti si lidé mohou předat právě prostřednictvím mýtů.

3 25.08.2024

Spousta zajímavých informací a souvislostí: aha momenty a "to si musím ověřit!". Ale: naprosto nepřitažlivé a ploché hlavní postavy, které vždycky někam jedou, něco dobrého snědí a vedou přitom řeči, které jim nevěřím (dokonce jsem si nezapamatovala ani jejich jména, není mi ani jasné, proč vlastně provádějí svoje pátrání, co je k tomu skutečně motivuje; ledaže by Petr - jméno už jsem si zjistila - chtěl prostřednictvím pátrání mladou dívku okouzlit). Škoda, části označené jako Hráči jsem hltala, Pátrače jsem stěží přežívala.

Velmi mě zaujala linka s Macharem (a je to zábavné i k zamyšlení).

1 24.08.2024

(SPOILER) Čtu ostatní komentáře a nevěřím vlastním očím: prý se v knize nic neděje. Do háje, co by se ještě mělo stát? Setkání se smrtí (Johannův otec, stařenka v domově), první velká láska a poznávání, že láska se může projevovat různými způsoby (příběh Nany a dědečka), bláznivé kousky a přebírání odpovědnosti za sebe, hledání cesty k dědečkovi, pochopení babiččina složitého osudu za války, kamarádova psychóza. To na jedny prázdniny není málo. Autor báječně pracuje s náznakem, kouzelné lyrické pasáže o přírodě a pocitech (konečně knížka, ve které pocity nezačínají i nekončí jen "staženým žaludkem"), patosu jen maličko, přiměřeně situaci. Pro mě také zajímavé nahlédnutí "do hlavy", který by mi asi na první dobrou nebyl dvakrát sympatický; takže dobré. A hezký postřeh: ukradené perníčky a vyrobené marcipánové kuličky (když chci dát milovanému člověku to, co má rád, to už něco znamená: že o něm přemýšlím a že jsem ochotný investovat úsilí a čas a něco se naučit).

8 24.08.2024

Přečteno na základě doporučujícího článku P. Koubského. Napsáno nepochybně brilantně, znepokojivá atmosféra. Podobně jako u Kafky víme o postavách minimum (ani jména neznáme, pouze hlavní postava v retrospektivách odhalí některé zvláštnosti své osobnosti a naznačí něco málo o svém manželství), stejně jako o skutečném smyslu výprav, které končí katastroficky, či o tajemných (a děsivých) jevech v prozkoumávané oblasti. Nikdo nevěří nikomu, pravděpodobně nikdo dohromady nic neví, ani nejbližší lidé si vlastně nemohou porozumět.

3 24.08.2024

Dočetla jsem, protože mě zaujala zápletka, ale překlad je tak příšerný, že jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet. Co dělal redaktor, nevím, protože text silně připomínal strojový překlad (překládá do češtiny všechno, naprosto nesmyslně např. názvy firem, dokonce i "deep state"!).

1 24.08.2024

Takže romantasy. Proč ne?

Plusy: Draci. Vztahy s draky. Zlatý dráček Andarna. Některé akční scény (nejlepší Rozřazení). Hrdinka není dokonalá, má zájem o vzdělání a knihovnu. Hrdinka je prosociální (dá Rhianon svou botu a vůbec je ochotná pomáhat). Hodnoty přátelství, věrnosti a oddanosti.

Mínusy: Chápu, že některé emoce jsou cítit v žaludku. Ale žaludek na každé druhé stránce je otrava. Chápu, že Xaden je vážně boží. Ale nekonečné popisy jeho vyrýsovaných svalů jsou otrava. Napsat erotické scény, aby nebyly trapné, je obtížné; autorka je talentovaná, trapnost minimalizovaná, ale trochu se to táhlo... Trénink adeptů na jezdectví musí být jistě tvrdý, ale zkoušky kadetů připomínají až příliš Hry bez hranic nebo jiné trapné soutěže.

Nevím, jestli občasná stylistická neobratnost jde na vrub překladu. Každopádně bych doporučovala krátit.

6 24.07.2024

Audiokniha, příjemně se poslouchalo jako prázdninové relaxační čtení. Vyšetřovatel mi v tomto dílu přišel jaksi nemastný neslaný, ale prostředí scénáristů televizního seriálu mi přišlo atraktivní a zaujalo mě.

8 22.07.2024

Tragédie pasažérů lodi W. Gustloff stejně jako tragédie statisíců dalších uprchlíků je pro mě naprostým objevem; podobně jako někteří další z komentujících jsem z toho smutná a zdrcená. Tolik neštěstí, zničených rodin, bolesti, utrpení.

12 13.07.2024

(SPOILER) Přečteno jedním dechem, teď to ještě chce pořádně promyslet. Nejspíš postupně.

Slibný kandidát do soutěže o nejlepší první větu: "Zabít někoho, to nic není." (s. 11) - Úderné, budí očekávání, pokračování je svižné a vtipné.

Příběhy postav, které autor přivádí postupně na scénu, některé z komentujících nudí, ale mě nadchly: postavy mě zajímají, o některé se bojím (Sophie), s mnohými sympatizuju (Joanna). Některým z nich nebezpečný let s turbulencemi nějak přesměroval život - Slimboy napsal píseň Yaba Girls, která nastartovala jeho kariéru, Viktor Miesel knihu Anomálie (první velký úspěch), jiní žádnou "změnu" nepociťují. A ještě se seznamujeme s matematiky Adrianem a Meredith (miluju narážky na Douglase Adamse a Telliérův humor: "Kdesi v galaxii si tedy někdo hodil mincí a ta skutečně zůstala viset ve vzduchu." - s. 104)

Takže pak se to stane. Anomálie. Zkuste to vysvětlit Trumpovi (mimochodem, scénky s Trumpem jsou kouzelné, ale faktem je, že těm teoriím nerozumím také, takže se nemám co vytahovat). A do Bílého domu je sezván "asi tucet osob mužského pohlaví, které jsou všechny přesvědčeny, že se díky Bohu narodily ve správné víře" (s. 179). A zabývají se tím, zda je "dokonalá kopie" božím výtvorem, a ne stvořením Satanovým (shodnou se, že takový tvor není výtvorem ďábla; leč praxe pak ukáže, že fanatičtí věřící výroků teologů nedbají...).

Pak zbývá představit dvojníky navzájem a řešit jejich těžkosti: co když najednou zjistíte, že vás milují dvě identické ženy? Nebo že máte dvě identické matky, které vás jako své jediné dítě milují a nárokují si vás (vzpomeňte na Šalamounovo rozhodnutí).

Celkově: nesmírně hravé, zábavné, atraktivní, inspirující, deprimující.

"... možná právě proto, že jsme nyní schopni zvažovat myšlenku, že jsme programy, nám simulace tento test nabízí. A je v našem zájmu v něm uspět, nebo aspoň předvést něco zajímavého."

"A proč?" zeptá se Silveria.

Protože pokud selžeme, mohli by ti, kdo tuto simulaci řídí, klidně všechno vypnout." (s. 169)

8 13.07.2024

(SPOILER) "Dlouho zůstanu stát a dívám se na jezero. Podivné, jak se mi v noci jevilo temné a hrozivé. Teď je modré jako podléška a jako den sám." (s. 96)

Jezero, noc, les, hvězdy. Lidé. K zešílení krásný svět (jak říkal strýc Pepin). To všechno tu zůstane, když už tu nebudeme. Jak se s tím smířit? Stačilo málo a vypravěč by provedl něco pochopitelného, snad odpustitelného, ale neodčinitelného, něco, čím by poznamenal všechny, kteří ho milují. "Tak se mi zdá, že nesete těžké břímě, člověče." (s. 86) "Dojdu k názoru, že člověk vlastně nežije sám." (s. 93) "Nejsme jen příroda. Jsme součástí husté sítě rodinných, sociálních a kulturních souvislostí. (...) Já osobně mám odpovědnost za dva členy rodiny, za to, že jsem je přivedl na svět. (...) I oni jednou budou muset odejít a rozloučit se svou rodinou. Jak na ně přenést své smíření? Možná to bude smysluplná náplň dnů a týdnů, jež mě čekají." (s. 93-4)

Vím, jaké to je pro ty, jejichž rodiče podobné rozhodnutí neudělali. Je to zavazující. A přesto nevím, kde brát tu odvahu.

A ano, souhlasím s tím, že Gaarderův styl je poněkud těžkopádný (zvlášť když píše o lásce). Ale pojednává takové zásadní otázky lidského života a smrti způsobem, který nenechá čtenáře v klidu.

2 06.07.2024

(SPOILER) Hluboce se mě dotýká.

Z hlediska dítěte: nemožnost milovat někoho, s kým nemám o čem mluvit, s kým mám tak málo společného, za koho se stydím, na koho se z hloubi duše zlobím za všechno, co mi udělal i neudělal; nemožnost úplně opustit člověka, ke kterému cítím podivnou směsici něhy, odtažitosti, hněvu, blízkosti a vlastně i porozumění. A nakonec i hrdost, že se svým způsobem a do jisté míry svému osudu vymanila. Působivé pasáže - např. jenom aby matka nepřišla na školní besídku nebo prasklé slepé střevo a matčina lhostejnost.

Za hlediska ženy: vzrušení, že to dokázala, že odešla, že už se nenechala. A změnilo to život všem. Člověk se tolik bojí změny, toho, že by mohla ublížit ostatním - a ona ta změna vlastně (často) prospěje celé rodině.

Těžko chápu některé komentáře, ve kterých jsou jejich autoři znechuceni, že se probírá ze všech stran život pořád jedné rodiny. Ale copak je ta rodina jednolitá masa? Copak nemá každý její člen své bolesti, radosti, třinácté komnaty, důvody a touhy?

"Sociální distance kontaminovala veškeré naše vztahy natolik, že už jsi ve mně viděla jen nástroj třídní agrese, a to mě málem zabilo." (s. 73)

3 06.07.2024

(SPOILER) Co si chci z této nádherné knížky zapamatovat (vlastně všechno, ale toto obzvlášť):
- litevská jablíčka a jejich vůně jako jeden ze symbolů domova (nasušené křížaly a zasazená jadýrka; drobné sazeničky skončí pod ledem, ale vzpomínka na jablíčka žije dál)
- teta Petronela, která miluje Japonsko, haiku, origami, která se vydala do vyhnanství s rodinou, přestože nemusela
- pěvecký sbor Jablíčka a jeho sbormistryně, něžná a nadšená Violeta (když se zamiluje do Rusa, musí milenci čelit odporu obou stran)
- dopisy, které mají udržovat nitku spojení s tatínkem a dalšími členy rodiny ("Lidé začali psát dopisy. Postavili se do řady u okénka a házeli je ven. Tiše jsem si představoval, jak pošťačka Anděla běží vedle vlaku a sbírá ty bílé vlaštovky, aby je vítr nezanesl na druhou stranu...")
- teta Margareta, která je Ruska, ale Litevcům pomáhá: je prostě především ČLOVĚK
- hlad, který mají skoro pořád, drsná zima, štěnice, lhostejnost k lidskému životu (jak je možné poslat dětský sbor bez saní, pěšky, do vánice?)
- Ljova, Vova a Žora: "Otcové všech tří byli ve válce, někde daleko, neznámo kde. Jejich matky se zavřely doma a celé dny jen brečely. A kluci byli jako sirotci. Vztek si vylévali na nás vysídlencích. Mysleli si, že jsme jejich nepřátelé. Že kvůli nám jejich tátové museli odejít do války a co když se nikdy nevrátí? Teta Margareta říkala, že Ljovovi, Vovovi a Žorovi chybí láska. Jsou jako toulaví psíci - nejdřív štěkají, ale pak ti olíznou ruku."
- "Pryč je náš rodný dům
Jabloně větve sklání
A měsíc ztich"
- všichni naši mrtví jsou pořád s námi. A to je fakt.

4 06.07.2024