Ventimiglia
přečtené 353
Až uvidíš moře
2022,
Scarlett Wilková
Velmi zdařilé rozhlasové zpracování. Nejvíc mě oslovil začátek, příběh dětí v zemi, kde zuří občanská válka, a těžké začátky v tehdejším Československu (přístup některých "vychovatelek" vysloveně bolí - jak je možné takto se chovat k dětem...); to byla podle mě nejplastičtější část, která mě "chytla". Myslím, že je opravdu velký oříšek, jak zpracovat celý dlouhý životní příběh hlavních postav, aby ty postavy zůstaly živé a nezploštily se. To se myslím ne vždy podařilo, proto dávám 4 hvězdičky. Přesto musím říct, že mě román zaujal a mohu ho doporučit.... celý text
Dcerka
2024,
Tamara Duda
Dcerka mě vysloveně nadchla. Nejdřív popisem nečekaného probuzení výtvarného talentu a budování firmy, ale i vylíčením předválečného života v Doněcku (na sídlišti nevalné pověsti), spolužití se sousedy (jedovatá babka apod.). Pak postupnou, plíživou proměnou (píšu plíživou, ale vlastně se to událo během několika málo měsíců, což je děsivé). A pak tvrdošíjným odporem vypravěčky a jejích přátel vůči opolčencům. A ano, není to vysoká literatura, ale je to mimořádně silné, místy reportážně působící dílo, které bych ráda doporučila všem, kdo nevědí nic o životě na Donbase. V recenzích jsem četla, jak někomu vadí, že motivy umělecké činnosti a tajemství vypravěččiny matky se vyskytují jen na začátku a pak sporadicky, ale přijde mi to jako neopodstatněná výtka: v podmínkách ostřelovaného sídliště a ustavičného ohrožení dílny by se těžko mohly rodit vitráže, zároveň vyniká protiklad tvořivé činnosti, křehkého uměleckého díla a bestiálního všeobecného ničení ve válce. A matčino tajemství nám zůstalo uchováno pro případ, že se vypravěčka ještě vrátí se svými dalšími příběhy... Stejně děsivě jako obrazy bezohledného násilí na mě působí to, jak vypravěčka líčí proměnu lidí v DLR (tedy kromě těch, kteří naopak v sobě najdou zápal a odvahu pomáhat nevybavené ukrajinské armádě). Zároveň se nemůžu sama sebe neptat, zda v tom všem není i kousek (pochopitelné a podle mého názoru oprávněné) propagandy a chci se proto dozvědět víc, přečíst více knih od současných ukrajinských autorů.... celý text
451 stupňů Fahrenheita
2001,
Ray Bradbury (p)
Je mi jasné, že Bradbury byl velká vizionář, ale už jsem zapomněla, jak skvělý byl básník. Krásně napsáno, skvělé poetické pasáže, silné myšlenky.
Vánoční koleda
1958,
Charles Dickens
1) Tak stará a ještě nečetla Vánoční koledu! 2) Knižní výzva 3) Divadelní přestavení v Modlitbě za Owena Meanyho Tak se mi sešly hned tři pádné důvody pro přečtení Vánoční koledy. Nemůžu si pomoct, abych si v kápi třetího ducha nepředstavovala malého Owena. :) Bylo by krásné věřit té dickensovské idyle, ale moc mi to nejde. Nicméně jsou tři věci, kvůli kterým se k tomuto příběhu vracet: 1) NADĚJE, že i když nejsme tak dokonalí jako rodiny Vydřigrošova písaře a synovce, můžeme se o krásné mezilidské vztahy aspoň pokoušet. 2) TOUHA po dobrotě a blízkosti; tu touhu v sobě máme. 3) RADOST ze všeho dobrého, čeho se nám dostává. Na závěr malý dodatek. Cením si krásných popisů vánočního společenství, ale i existenciální přesah třetího ducha. Otevírá pro čtenáře spoustu otázek a pobídek: hej, jsi tu dočasně, neodkládej změnu na zítřek, udělej to hned! A to vážně potřebujem!... celý text
Gargantua
2023,
François Rabelais
Nedočteno; nikoli pro nezájem, ale protože čtu po kouskách a hodlám se ke čtení vrátit. Rozumím kritickým připomínkám uvedeným níže, ale navzdory všem odborným námitkám pro mě naprosto skvělé; díky tomuto "stravitelnému" překladu a výborným komentářům se můžu seznámit s dílem, které se mi zdálo naprosto nepřípustné a pro současného čtenáře mrtvé. Takže díky. :)... celý text
Srdcovka
2023,
Štěpánka Jislová
Předehra, Kámoši a kluci, Bejt zamilovaná je děsný, KluciKluciKluci (proč jsem single?), Holky jsou blbé ("aspoň se budeme moct oba dva posunout"), 2009 (část nultá), Dneska jsem se definitivně rozešel se Štěpánkou, část šestá (co znamená milovat, být milován, teorie citové vazby; "v mém vnímání lásky se projevilo tisíc drobností", vyrovnávání se s traumatem), část sedmá (setkání?); musela jsem si pro sebe vypsat jednotlivé části, abych se v tom neztratila. Upřímnost mě místy šokovala, místy dojímala, vždycky zajímala. Je to skvělá knížka: ve svých pocitech nejsme sami, ať už jsou jakkoli odlišné od toho, co si kdo představuje jako normu. Komiksy nemiluju, ale tenhle mě dostal. :)... celý text
Poslední zkouška
2016,
Hans Rosenfeldt (p)
První setkání s touto sérií: tak nesympatickou partu aby člověk pohledal (možná v předchozích dílech působili lépe, co vím?). Vyvrcholení případu dost přestřelené, ale zápletka super: frustrovaný sériový vrah toužící pozvednout vzdělanostní úroveň společnosti (to tu snad ještě nebylo). Přečteno na jeden zátah.... celý text
Pán much
1993,
William Golding
Čtení této klasiky jsem se léta vyhýbala (s představou noční můry, protože jasně, každý tak trochu ví, o čem to je). Tak teď to mám za sebou, a je to můra, i když asi jiná, než jsem očekávala. Za prvé: úchvatně přesný a bohatý jazyk, neuvěřitelně silné popisy přírody, překvapivě lyrické pasáže. Za druhé: překvapilo mě, co bylo tím zlomem, který "zrušil" rozum (i když mě to nemělo překvapit). Byl to strach, hrůza z bájné příšery. Tady mi to připadá jako nejvíc aktuální. Se strachem se dá tak obratně pracovat, vyděsit lidi k smrti, totálně je zblbnout, namluvit jim cokoli. Vítězství pudové agrese, sliby okamžitého ukojení potřeb (dám vám maso). Zabít, spálit, porazit, zvítězit, nemyslet na zítřek, nemyslet na jiné. - Bělostná lastura, nádherná a křehká, rozbitá na tisíc kousků.... celý text
Modlitba za Owena Meanyho
1994,
John Irving
Docela mě fascinují čtenáři, kteří by román zkrátili, tu a tam něco vypustili; a to už by byla jiná kniha, ne? Pomaličku a po kouskách se skládá příběh Owenova dětství a dospívání, až mám pocit, že ho důvěrně znám, že je to i můj přítel. Všechny motivy, které mohou působit zbytečně, nakonec zaklapnou - ruce, krejčovská panna, HLAS (!), trénování basketbalu atd. Pro mě byl objevný životní pocit generace dospívající za války ve Vietnamu, kritický pohled na Ameriku (a na její prezidenty; a to ještě nevěděl o Trumpovi!). Irving skvěle vyvažuje vážnost humorem (vánoční divadlo, psychologovo auto a vůbec Owenův humor).... celý text
Ostře sledované vlaky
1980,
Bohumil Hrabal
Pár drobků: tikající hodinky, světlo (třpyt, krystalky; světlo tryská, stříká do noci), bílá (sníh), zelená (baterka, signály), červená (barva při natírání plotu, krev, signály), modré světýlko (Máša). Soucit s týranými a zuboženými zvířaty (přeprava dobytka, zraněné krávy, vyhladovělé ovce, které si spásly vlnu, zmrzačené nohy, které propadly podlahou vagónu, býk, který jde důvěřivě za hlasem děvečky); kontrast, když Miloš říká, že nikdy nesnesl utrpení zvířat, ale Němce UŽ nelituje. Mnohokrát se vracející motiv holubů, které chová přednosta a ke kterým se chová jako k dětem. Husák, kterého krmí paní přednostová šiškami a kterého zabije stejně jako králíky. Zmrzlí havrani napadaní pod stromy. Sbírání předmětů (Milošův tatínek). Spousta vtipných situací (se Zdeničkou a razítky - vyšetřování omezování svobody, Hubička místo trestu pozván se zájmem na zámek, Máša v nemocnici - píšťalkou do zubů, přisedla zafačovanou ruku a moč z rozbitého bažanta), kreslení podle přírody - vycpaná liška zahrabaná do listí a roztrhaná psy). Okno se záclonkou: pocity, že tě všichni sledují a soudí, ale u okna stojí i M. maminka a čeká na něho pokaždé, když má noční směnu; i Miloš vykukuje za zelenou záclonkou a pozoruje cestující. Dědeček hypnotizér: kdyby se zlu postavili všichni... Spousta zvuků (tikání, praskání, hrkání vlaku, vrkání, cinkání, štěbetání telegrafu, cvrlikání telefonů). Vrcholný zážitek Milošův (velkolepý i něžný zároveň, kdo tohle umí napsat, to je mistr): světlo, dunění, hřmění, celá budova se zachvívá v základech, okna drnčí, obzor se nadzvedává (a pak se dozvídáme, že bombardovali Drážďany, takže to bylo i reálné, nejen symbolický vjezd do života. Nikdy nebyl tak klidnej. Dokonalé.... celý text
Botanik
2023,
M. W. Craven
Dočetla jsem, protože mě zaujala zápletka, ale překlad je tak příšerný, že jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet. Co dělal redaktor, nevím, protože text silně připomínal strojový překlad (překládá do češtiny všechno, naprosto nesmyslně např. názvy firem, dokonce i "deep state"!).... celý text
Totožnost
2024,
Milan Kundera
Virtuózně zachycená nejmenší hnutí lidské mysli a nemožnosti vzájemného porozumění. Věci si vykládáme po svém, na základě svých životních zkušeností, sterotypů, podle své touhy. Ruměnec stárnoucí ženy, která trpí nepříjemnostmi spojenými s přechodem: "Proč jsi zčervenala?" Dokonalá práce s motivy (nuda, ruměnec, aaaaaa, mrknutí oka), mistrovské. Ale - upřímně - druhý den po přečtení nezůstalo nic, snad jen vzpomínka na to, jestli muž dokáže pochopit (ne pochopit, vžít se!), jaké to je, když vás uprostřed důležitého hovoru postihne nával.... celý text
Penelopiáda
2007,
Margaret Atwood
Nevěrohodná vypravěčka, která se ozývá z podsvětí: "Oba jsme byli - jak jsme sami připustili - zdatní a bezostyšní staří lháři. Je s podivem, že jsme vůbec uvěřili jedinému slovu, jež ten druhý řekl." (163) (Ta, která si závojem halí tvář = Penelopé; copak můžeme opravdu poznat druhého člověka?) Odysseova cesta mohla být ovlivněna bohy a nadpřirozenými jevy ("hodnověrná historka"), jak se o tom píše, nebo mohla proběhnout úplně jinak (Kirké, nevěstinec). Je Odysseus hrdina, nebo svévolný násilník (pověšené služky)? Chór jako hlas těch, kterým vládnou jiní, a které sní o lepším životě, ale zároveň přijímají realitu. Chóry mají různé formy - balada, video, lidový popěvek, námořnický popěvek atd. Proč byly služky zavražděny? (Homér: chůva Eurykleia označí 12 služek za nemravné a neposlušné, neloajální. A co je pravda? - Hledejte ji...) Penelopa by se mohla napít z Vod zapomnění a prožít další životy, ale na rozdíl od Odyssea a od Heleny tak nečiní (je dospělá); oni to zkouší znovu a znovu, ale vždycky to skončí špatně. "Můj minulý život byl plný potíží, ale kdo ví, jestli ten další by nebyl ještě horší?" (176) Matka najáda (věčně nedostupná) jí radila, aby byla jako voda, která neklade odpor, všechno obteče. Nápadníky obelstí tím, že ve dne tká rubáš, v noci ho za pomoci služebnic páře. "Pochopila jsem, že interpretace celé trojské války se změnila," povídám jí (Heleně), abych jí trochu sebrala vítr z plachet. "Teď si lidé myslí, že jsi byla jen mýtus. Šlo jen o obchodní trasy. To dnes tvrdí badatelé." (175) Vtipné ("je neuvěřitelné, jak živí neustále otravují mrtvé", s. 173), s pořádnou dávkou ironie, zvláště tam, kde mluví o bozích. Ti nikdy nedospějí, k lidem se chovají "jako haranti", házejí kostky, komu splní jeho modlitbu a komu ne. Člověk dospět může, a své zkušenosti si lidé mohou předat právě prostřednictvím mýtů.... celý text