• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Smích ve tmě - Vladimir Nabokov

S nadsázkou lze říci, že Nabokov měl kromě literatury tři velké vášně – šachy, motýly a filmy. Román, v němž umělecký kritik Albert Albinus zatouží po sedmnácti... detail knihy

Nové komentáře u knih Vladimir Nabokov

Lolita

„Knihu jsem četla kdysi dávno na střední škole a již delší dobu jsem si říkala, že bych si ji mohla znovu přečíst. Přečetla a jsem opět uchvácena jazykem a jeho barevností. O Humbertovi a Lolitě si můžeme myslet, co chceme, na tom zas tolik nezáleží, protože tady je hlavní ten krásný jazyk, alespoň pro mě. Je to jedna z těch knih, u kterých se předpokládá, že pochopíte odkazy, metafory, přirovnání, které vám prozradí mnohem více než to, co autor napsal. Kniha, u které musíte přemýšlet, a to mám ráda.“... celý text
— MíšaS.

---

Čaroděj

„Musím vyzdvihnout především mimořádný jazyk a o to více si vážím práce překladatele. Některé pasáže jsem si musel přečíst opakovaně, abych je dostatečně vstřebal. Vynikající dílko, jež vhodně zapadá do tvorby slavného spisovatele.“... celý text
— sachista

---

Průzračné věci

„Je to Nabokov, kterého čtu rád. Nicméně jiné jeho knihy mne oslovily více.“
— 000nugatovej

---

---

Lolita

„No panejo. Teda, páááni... Co tohle bylo? Zkraje si člověk ledacos sliboval, ale v polovině knihy byl už naprosto alergickej na slovo "nymfička" i Humberta samotnýho. A moc tomu nepomohlo ani to, že čtenáře sám Humbert často žádá o odpuštění. Že je to do sebe zahleděný, ufňukaný, pedofilní prase a ví to o sobě, to mi bylo jen slabou útěchou. Pravdou je, že sama Lolita je taky dílo ďáblovo a chvíli jsem se nemohla rozhodnout, jestli je Lolita zneužívána zkaženým Humbertem, nebo Humbert zkaženou Lolitou. Uf! No, ať to ale jenom nehaním, z hlediska jazyka to drží vyšší laťku, hra se slovy a květnatost jazyka se mi líbila. Dvojsmysly, slovní hříčky, neologismy. Celkem nápaditý.“... celý text
— DariV.

---

Průzračné věci

„Je to celkově jedna z těch slabších knih, které Nabokov má. I přes to si nenechal vzít svoje osobní kouzlo a prolínání časových linek. Je to opravdu kniha spíše na jedno posezení, ovšem zanechá ve vás cosi absurdního, nebála bych se říci až „camusovského. Vnímám knihu jako další výbornou jazykovou hrátku, ovšem vysoká očekávání bych neměla. Nejhezčí byl doslov Jiřího Pelána, který si všímá analogie mezi Nabokovem a Bergsonem v pohledu na minulost.“... celý text
— daExcavator