Ventimiglia
přečtené 350
Černočerné srdce
2024,
Robert Galbraith (p)
Navzdory tomu, že poněkud nepřehledné chaty mě v první pětině knihy tak trochu obtěžovaly, že v postavách jsem se občas ztrácela a že text by skutečně zasloužil proškrtat, jsem přečetla s velkou chutí a zaujetím. Moje první zkušenost četby o toxickém prostředí sociálních sítí, kterému se (úspěšně?) vyhýbám, a dost mě to šokovalo. Kýble špíny, nenávisti, frustrace, na straně obětí agresivních útoků zase bezmoc, nemožnost ubránit se křivým nařčením (ať na svou obranu řeknou či napíšou cokoli, hateři to obrátí proti nim). Koncentrovaná zášť. Naivně se ptám: kde se to bere?... celý text
Děti Volhy
2020,
Guzel Jachina
Krásný jazyk, silný příběh, nádherné obrazy, jednou snové, jindy krutě realistické. Čtenářský zážitek roku. Pro mě zajímavé i proto, že jsem před lety navštívila Sareptu na Volze (tato kolonie sice byla založena moravskými bratry, nikoli Němci, ale způsob života v ní byl pravděpodobně dost podobný jako v Dětech Volhy).... celý text
Malý život
2017,
Hanya Yanagihara
S plným vědomím, že postavy jsou nepravděpodobně laskavé, jejich kariéry nepravděpodobně úžasné, že jejich přátelství je nepravděpodobně pevné a city nepravděpodobně něžné, jsem se nechala totálně emočně rozsekat; všechny oprávněné výtky jsou mi úplně jedno, román mě neuvěřitelně zasáhl. Touha po lásce, přátelské, milenecké, rodičovské, a naprosté odevzdání se jí. Obrovský smutek, obrovská něha, radost z každého dobrého činu. Aťsi, že je to nepravděpodobné, srdce po tom stejně touží. - Tak, to byly city, a o tom ostatním příště.... celý text
