Srdcovka
Štěpánka Jislová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521870/bmid_srdcovka-64ef1b167ff8d.jpg
4
158
158
Autobiografie, romance, nebo vyznání milovanému médiu, jakym je pro autorku komiks? Od každého trochu. A především příběh, ktery vyžadoval odvahu, aby mohl byt takto upřímně vyprávěn. Hlavní hrdinka Štěpánka nás provází svymi intimními zkušenostmi od puberty po současnost a přitom zkoumá nepsaná pravidla lásky a vztahů. Štěpánčiny představy o vztazích formovalo soužití s rodiči na sídlišti v devadesátych letech, tehdy oblíbené časopisy pro dívky a televizní seriály ze Západu. Autorka reflektuje svět online seznamek a chatů, moderní aplikace spojené často s nezávaznym sexem nebo toxické vztahy. Provází nás vysokoškolskymi večírky i pocity osamělosti, nabourává představy o tom, co to vlastně znamená byt mladou ženou či mužem, a svěřuje se také s vlastní zkušeností se zneužitím. Nejrozsáhlejší dílo Štěpánky Jislové je příhodnym vrcholem její desetileté kariéry a dvousetstránkovym důkazem o evoluci českého komiksu. (převzato z webu nakladatelství Paseka)... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Předehra, Kámoši a kluci, Bejt zamilovaná je děsný, KluciKluciKluci (proč jsem single?), Holky jsou blbé ("aspoň se budeme moct oba dva posunout"), 2009 (část nultá), Dneska jsem se definitivně rozešel se Štěpánkou, část šestá (co znamená milovat, být milován, teorie citové vazby; "v mém vnímání lásky se projevilo tisíc drobností", vyrovnávání se s traumatem), část sedmá (setkání?); musela jsem si pro sebe vypsat jednotlivé části, abych se v tom neztratila. Upřímnost mě místy šokovala, místy dojímala, vždycky zajímala. Je to skvělá knížka: ve svých pocitech nejsme sami, ať už jsou jakkoli odlišné od toho, co si kdo představuje jako normu. Komiksy nemiluju, ale tenhle mě dostal. :)
Srdcovka je komiksová revoluce. Alespoň v českých podmínkách určitě. Štěpánka Jislová před vás rozevře osobní meditaci, která si nebere servítky a neuhýbá. Je to popis neklidné duše, která už nechce být sama, zároveň ale neví, jak na to. Rozbíjí komiksové bariéry, aby konečně přesvědčila (zejména české) bezvěrce, že komiks není pouze pro děti – a že když do něj vložíte kus ze sebe, přestane být bezduchou zábavou a stává se plnohodnotným uměním. Chvílemi mi to připomínalo Pod dekou Craiga Thompsona, ale to pak Štěpánka Jislová přehodila výhybku a proměnila komiksová okna v ryze lyrické uvažování, jejichž obsah si budu muset ještě někdy znovu přečíst, abych úplně docenil jejich význam. Podobný komiks jsem ještě nečetl – a že jsem jich přečetl opravdu dost. V tomhle případě nejsem úplně cílovka, takže k pomyslnému vrcholu mi tam něco schází, ale i tak se jedná dílo, které překračuje několik hranic. Ať už ve hloubce osobní otevřenosti, tak ve způsobu vyprávění. A taky je to jeden z mála komiksů, který bych rozhodně doporučil své ženě.
Předchozí komiks autorky Bez vlasů mě velmi nadchnul, tak jsem se těšila na tuto novinku, bohužel ale tady se mé nadšení nekonalo. Nějak jsem se v příběhu jakoby ztrácela, hlavní námět by dle mého v popisu bloudění ve vztazích, lásce, zamilování a vlastní osobnosti. Pokud se na knížku podívám jakoby z dálky, tak je mi její sdělení patrné, ale jakmile jsem se snažila začíst, tak opravdu musím použít jediné slovo co mě napadá, že jsem se ztrácela a vlastně nepochopila, co přesně autorka říct chtěla. Co se týče formy a grafického provedení, tak to mám ráda, to se mi líbilo. Za mě rozhodně můžu doporučit k přečtení knihu Bez vlasů, u této Srdcovky nechám volbu čistě na vás...
Moc důležitá a krásná knížka. (Jak zpracováním, tak tím, jak ji autorka citlivě napsala.) Příběh to byl opravdu často bolavý, určitě nebylo lehké psát o vlastní složité minulosti a zase vytahovat tak těžké vzpomínky. Jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.
Tohle byl velmi silný a odvážný autobiografický komiks.
Autorka se zde svěřuje s prožitými a velmi osobními traumaty a poukazuje na to, jak ji ovlivnily do dalšího života (převážně ve vztazích).
Další komiks půjčený od dcery. Jsem čtenář již starší, komiksovou tvorbou nepolíbený, ale kniha se mi moc líbila. Jak obsahem, tak výtvarným zpracováním.
Odvážná autobiografie, která se nebojí otvírat osobní bolavá témata, věci, který si většinou necháváme pro sebe, protože se za ně stydíme a příběhy, které jsou neliterární, komiks je však unese.
Vynikající. Osobní bilance, nemilosrdné prokutávání se k pravdě o sobě samé, přiznání i slepých uliček hledání, které jsou ale propojeny kanalizací vnitřních běsíků a běsů. Touha po porozumění nejen sobě, ale i protějšku a snaha pojmenovat, co rozděluje a co spojuje. A nevejde se tenhle komix do žádných škatulek, vzpírá se mimo jiné zařazení do feministického šuplíčku, což je skvělé... Kresba výborná, scénář podmanivý. Prostě srdcovka.
komiksova vztahova biografie.
vzpomnela jsem si pri cteni na Sex neni zadarmo od Chestra Browna. v srdcovce je mi autorka i prostredi samozrejme mnohem blizsi. je mozne pomoci vztahu/sexu prekonavat osamelost?
Ale jo, dobre je to. Zajimavy nahled na casti zivota a vnitrnich "pochodu" autorky. Velke plus za odvahu a zpracovani. Jako emocne vice plochemu skoro ctyricatnikovi mi to i tak neco dalo. Zpracovani je v pohode na svetove urovni a jsem rad ze i nasi autori maji komiksem co rici. V podstate asi jeden z nejlepsich citove/vztahovych komiksu ktere jsem cetl..i kdyz je moc nevyhledavam..tam kde Pod dekou konci, tady zaciname.
spolu s Barešovou Metou nejlepší věc, která vypovídá o současný český generaci, o problémech, který ji nějakým způsobem tíží - o problematickým navazování vztahů, nepochopení dvěma předchozími generacemi, o tom, že být jiný (tj. kreslíte si barbary, hrajete larp a koukáte na Lotra nebo Xenu, nemáte holku/kluka) ještě neznamená, že jste debil a musí vás vylučovat z kolektivu, protože když se vám to stane, může vás to poznamenat na celej život. Je to dílo o potřebě rodičovský lásky a zájmu rodičů, o nutnosti toho, aby vás chápali... ten komiks je absolutně geniální, nebojí se ničeho a nikoho a řeší dost závažný témata. Jislová se odpíchne od zcela "jedoduchýho problému" jsem sama, nemám kluka, jsem divná? až k něčemu, co vám zamotá hlavu a klade vám to neustále spoustu tabuizovaných otázek, který má společnost tendenci zadupávat do země, protože jsou zkrátka nepříjemný. Už dlouho mě nic takhle nedostalo do kolen. Přečtěte si. Jestli je budoucnost českýho komiksu v arteterapieutických komiksech, tak rozhodně beru.
právem je Srdcovka oceňována jako dlouho promýšlený a prokreslovaný komiks, v němž Jislová analyzuje zdroj traumat vlastního dětství a dospívání, svou názorností, jednoduchostí a prostou sdílností tak umožňuje mladému čtenáři, aby se s jejím příběhem snadno identifikoval a dokázal obdobně pochopit a "poznat sám sebe"
možná by příběhu neškodilo více řádu, jednoty, tematické sevřenosti a kauzality, držet se dvou tří hlavních linií a myšlenkově je dovést do konce
myslím, že komiks se spíš hodí pro znázorňování akce a děje, nebo pro vymalovávání exotického či jinak neznámého prostředí než pro přemýšlení a prociťování - typologie špatných rodičů v závěru je sice názorná, ale výrazně vybočuje z celkové koncepce atd. = mnoho stran je věnováno individuálním duševním stavům a hnutím (detailně Štěpánky i Michala), ale závěr je až behavioristicky nalinkovaný (za všechno mohou rodiče a kultura/prostředí, v němž dítě vyrůstá)
mimochodem, fakt takhle probíhá život většiny dnešních young adult? nedokážu to posoudit, tak jsem se aspoň poučil...
To, co jsem teď přečetla, mi nepřipadá jako příběh jednotlivce, ale příběh současné společnosti, že je celá přesně takovým způsobem traumatizovaná. Ráda bych věřila, že člověku se zdí mezi sebou a druhým stačí přečíst si několik psychologických příruček, aby změnil svůj pohled na svět a své prožívání. Pokud se to autorce povedlo, tak jí to z celého srdce přeju. Mně takový závěr připadá přece jen trochu příliš optimistický. Štěpánka v komiksu píše, že prožila spoustu času ve vymyšlených příbězích, což jí pokřivilo pohled na realitu. Samozřejmě, spousta knih a filmů taková je, ale pak jsou i takové, které vám vyjeví příběh vašeho života. Třeba zrovna film 500 dní se Summer, v díle zmíněný, je jeden z nich, alespoň pro mě. Tento komiks v sobě obsahuje velký kus pravdy o tom, jak dnes žijeme, díky za něj. Kvůli zkratkovité formě je to jen takové načrtnutí, ale určitě stačí k tomu, aby na sobě člověk začal pracovat.
Obdiv k autorce za otevřenost , předáni pocitů, bolestí , smutků. Možná jsem čekala něco trochu jiného, ale je vidět co úsilí a práce zpracování komiksu autorku stálo.
Tohle je jednoznačně komiks s přesahem.
A rozhodně pro všechny. Od teenagerů až po dospělé. Každý si v něm najde to svoje.
Podařený český komiks, který stojí za přečtení.
Kniha je velmi důkladně zpracována po obsahové i grafické stránce. Vizuálně se mi velmi líbila. Co se týče obsahu – jsem jiná generace než autorka. My jsme neuměli o svých trápeních mluvit, pojmenovat je. Mnoho bolesti zůstalo zavřeno a zapouzdřeno v srdci. Když dnes vidím na sociálních sítích, jak se mladí lidé dokážou o svých problémech bavit, poděli se o ně, vzájemně si pomoci a obohatit se, tak je obdivuji. Mnohdy ale – a to je i případ této knihy, se mi zdá, že neustálé přebírání se v trápení a špatných zážitcích přináší i neschopnost uzavřít nějakou životní kapitolu, nadechnout se a jít dál. Někdy až strach žít naplno, což znamená i přijímat rány a bolest. Ale bez toho není život životem.
Jednoznačně jde o zdařilý a tematicky velmi potřebný počin, působivý obsahem i formou.
Měl bych ovšem dvě drobné výtky: na několika místech jsem měl pocit, že se ztrácím, respektive že ne zcela rozumím autorčině motivaci zařadit v daném místě (a sledu) určitou promluvu a/nebo vyobrazení. Nicméně nejsem příliš zvyklý číst knižní komiksy, tudíž připouštím, že zde může být na vině mé nedostatečné či chybné nastavení na ten to typ četby.
Druhá výhrada je univerzálnější: nedokážu se zbavit pocitu, že jakkoli byla první půlka (možná i dvě třetiny) skvělá, pak to začalo ztrácet dynamiku. Zařadit do knihy bezmála odborné poučky o tom, co je „limerence“ či „magické myšlení“ (mimochodem nepříliš šťastně a málo názorně formulované, navíc – takhle obsáhlé úryvky se do komiksu prostě nehodí) a následně věnovat celou kapitolu rozebírání teorie citové vazby (to už bylo srozumitelnější) je dozajista nápad zajímavý, ale celku to neprospělo. Vznikl tím jakýsi hybrid mezi komiksovým příběhem a ilustrovanou příručkou. To by a priori nemuselo být na škodu, ale zde to podle mě nefunguje. Děj příběhu byl rozjetý, ale autorka jej retarduje vlastně hned třikrát: odbočkou k Michalovi a jeho osobní historii a osobnostnímu vývoji, a to v podání na můj vkus příliš lapidárním a zúženém; pak ta neobratná vysvětlování pojmů a posléze ještě několikastránkový výklad teorie citové vazby.
V následné závěrečné části příběhu pak jako by se vytrácela logika a znejasňovaly příčiny dění a motivace jednání. Jako by toho až příliš zůstalo nevysloveno/nenakresleno, jinak řečeno, jako by autorka ze své autofikce nechtěla či nemohla prozradit víc (a dostatečně k tomu, aby to bylo srozumitelnější). Popřípadě jako by (což by byla nejhorší varianta) měla stanovený nějaký limit rozsahu komiksu, a musela se tedy narychlo proklouzat k závěru, aby nepřekročila počet stránek. Je mi zřejmé, že autobiografické zážitky a prožitky nemusí mít vždy zcela zřetelnou logiku a uspokojivě uchopitelné příčinně-následkové vztahy, chceme-li je však prezentovat jako příběh (a nikoli jako záznam, dokument), pak bychom je měli umět v tomto duchu podat, pospojovat. Otazníky a nespojitosti závěrečné části tedy v tomto případě celku knihy nesvědčí, neboť to čtenáře nevybízí k plodnějším úvahám směřujícím nad (mimo) úroveň textu, ale jen k pouhému vnitrotextovému ujišťování se typu „Pochopil jsem to správně? Jedná se o zprávu tomu a tomu/dopis té či oné postavě?“ nebo „Co se v ní či s ní odehrálo, že nahodilá návštěva tanečního klubu nebyla vnitřně fiaskem?“ atp. Čili na rovině sdělné (která jistě nemusí být vždy explicitní, „pro blbce“) tu dle mého soudu cosi selhalo, co minimálně části čtenářů (mě nevyjímaje) brání uspokojivě přijmout narativní linku příběhu a nutí tyto čtenáře pohlížet na něj (v rámci očekávání spjatého se žánrem – tj. komiksový příběh prostě není Holan) jako na příběh v něčem defektní.
Ale to jsou jen takové drobnější úvahy nad konstrukcí a koncepcí knihy, kterou jinak všem upřímně doporučuji.
Srdcovka. Za tím pojmem si představuji něco, co miluju a na co nedám dopustit. Co je ale srdcovka pro Štěpánku Jislovou?
Do Štěpánčiných kreseb jsem se zamilovala už v komiksu Bez vlasů, ve kterém ilustrovala příběh Terezy Drahoňovské. V letos vydané Srdcovce ale výtvarně nezpracovává cizí příběh, nýbrž příběh vlastní, především pak velmi intimní a dost bolavý. Na stránkách pozorujeme, jak malá holka vyrůstá a staví se ke světu a lidem kolem sebe, ale taky jak se oni staví k ní. Trefně třeba poukazuje na to, jak se k malým holkám společnost staví jinak než ke klukům. Mnohé momenty, které mohou čtenářku a snad i čtenáře oslovit, protože v dětství a pubertě zažívali totéž, vyvolávají úsměv na tváři. A i když jsou tam bolavější momenty, při nichž byste se do úsměvu asi ani nedonutili, ten jeden vám doslova zlomí srdce.
Autobiografie sama o sobě často vyžaduje odvahu, ale autobiografie zpracovávající intimní témata a především i trauma spojené s prožitým sexuálním násilím, to vyžaduje úplně jiný level odvahy. O to spíš, když to autorka zpracovává výtvarně a zprostředkovává nám to tak vizuálně. Štěpánka se s tím poprala naprosto skvěle, neheroizuje se, odhaluje se i ve svých traumatech a nedostatcích. V důsledku je to ale podle mého hlavně o hledání důvěrnosti a vzájemně příjemné blízkosti, což je asi něco, co mnozí z nás znají.
Hrozně bych chtěla napsat, že jsem si komiks užila, jenže to prostě nejde – to bych si s ohledem na zpracovávaná témata připadala bezcitná. Jasně, bylo to výborné, ale taky tak syrové, bolavé Ach. Určitě vám ale doporučuji, abyste se obrnili a Srdcovku si taky přečetli!
Často se stane, že nám moje sestra domu dotáhne knihu, o kterou bych běžně ani nezavadil a k mému štěstí se většinou jedná o téma otvírající zážitek. Navíc jsem poslední dobou měl chuť na komiks, což Srdcovka je se vším všudy. Graficky a esteticky je všechno do puntíku parádní a fakt, že se autorka před svými traumaty uzavirala do světa kreslení z ní nakonec udělalo umelkyni uvědomující si i svoji cenu. Jinými slovy všechno zlé je k něčemu dobré. Vnitřní boj s dětstvím, odmítnutím partnerů, vlastním vzhledem nejsou v dnešní době ojedinělé, každý si musí věci přebrat a ideálně mít někoho empatického vedle sebe s kým se dá vést rozhovor. Jinak ale nejsem holka, nejsem cilovka a Štěpánka mně místy přišla prostě trochu nevyzrálá, nesympatická postava, která vlastně padá z bláta do louže a často vstoupí s nějakou naivitou do té stejné řeky dvakrát. Každopádně v dospívajícím věku celkem hezky shrnuje určité prvky, se kterými se potýkají mladí dnes a to krásné na lidech je, že se nepřestávají vzdalovat od svých snů, jsou vytrvalí a nakonec se třeba dočkají i té magické věty "Miluju tě". Takže v kostce musím autorce vzdát poklonu tím, že šla se svou kůží na trh, vylila do komiksu své tělo i duši a myslim, že si svůj život dost dobře uspořádala, našla se a přijmula věci, se kterými nic neudělá. Věřím, že právě Srdcovka byla tím prvotním impulsem a díky za ni. Citová vazba. Jo a Veselé Vánoce lidi:)
Štítky knihy
dospívání sexualita komiksy autobiografické prvky vztahy milostné vztahy studium a výuka autofikceAutorovy další knížky
| 2023 |  Srdcovka |
| 2017 |  Klášter nejsvětějšího srdce |
| 2023 | Supro: Hrdinové na dluh |
| 2019 | Komiksodějky |
| 2021 | Přeřekadla |
Krásná a silná kniha. A to vše s minimem slov a maximem obrázků. Příběh hledání (se) ve vztazích a také hluboká osobní zpověď. Oslovilo mě...