Srdcovka

Srdcovka
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521870/bmid_srdcovka-64ef1b167ff8d.jpg 4 182 182

Autobiografie, romance, nebo vyznání milovanému médiu, jakym je pro autorku komiks? Od každého trochu. A především příběh, ktery vyžadoval odvahu, aby mohl byt takto upřímně vyprávěn. Hlavní hrdinka Štěpánka nás provází svymi intimními zkušenostmi od puberty po současnost a přitom zkoumá nepsaná pravidla lásky a vztahů. Štěpánčiny představy o vztazích formovalo soužití s rodiči na sídlišti v devadesátych letech, tehdy oblíbené časopisy pro dívky a televizní seriály ze Západu. Autorka reflektuje svět online seznamek a chatů, moderní aplikace spojené často s nezávaznym sexem nebo toxické vztahy. Provází nás vysokoškolskymi večírky i pocity osamělosti, nabourává představy o tom, co to vlastně znamená byt mladou ženou či mužem, a svěřuje se také s vlastní zkušeností se zneužitím. Nejrozsáhlejší dílo Štěpánky Jislové je příhodnym vrcholem její desetileté kariéry a dvousetstránkovym důkazem o evoluci českého komiksu. (převzato z webu nakladatelství Paseka)... celý text

Přidat komentář

SlamLenka
31.12.2023 5 z 5

Srdcovka. Za tím pojmem si představuji něco, co miluju a na co nedám dopustit. Co je ale srdcovka pro Štěpánku Jislovou?
Do Štěpánčiných kreseb jsem se zamilovala už v komiksu Bez vlasů, ve kterém ilustrovala příběh Terezy Drahoňovské. V letos vydané Srdcovce ale výtvarně nezpracovává cizí příběh, nýbrž příběh vlastní, především pak velmi intimní a dost bolavý. Na stránkách pozorujeme, jak malá holka vyrůstá a staví se ke světu a lidem kolem sebe, ale taky jak se oni staví k ní. Trefně třeba poukazuje na to, jak se k malým holkám společnost staví jinak než ke klukům. Mnohé momenty, které mohou čtenářku a snad i čtenáře oslovit, protože v dětství a pubertě zažívali totéž, vyvolávají úsměv na tváři. A i když jsou tam bolavější momenty, při nichž byste se do úsměvu asi ani nedonutili, ten jeden vám doslova zlomí srdce.
Autobiografie sama o sobě často vyžaduje odvahu, ale autobiografie zpracovávající intimní témata a především i trauma spojené s prožitým sexuálním násilím, to vyžaduje úplně jiný level odvahy. O to spíš, když to autorka zpracovává výtvarně a zprostředkovává nám to tak vizuálně. Štěpánka se s tím poprala naprosto skvěle, neheroizuje se, odhaluje se i ve svých traumatech a nedostatcích. V důsledku je to ale podle mého hlavně o hledání důvěrnosti a vzájemně příjemné blízkosti, což je asi něco, co mnozí z nás znají.
Hrozně bych chtěla napsat, že jsem si komiks užila, jenže to prostě nejde – to bych si s ohledem na zpracovávaná témata připadala bezcitná. Jasně, bylo to výborné, ale taky tak syrové, bolavé Ach. Určitě vám ale doporučuji, abyste se obrnili a Srdcovku si taky přečetli!

LEGACY
23.12.2023 4 z 5

Často se stane, že nám moje sestra domu dotáhne knihu, o kterou bych běžně ani nezavadil a k mému štěstí se většinou jedná o téma otvírající zážitek. Navíc jsem poslední dobou měl chuť na komiks, což Srdcovka je se vším všudy. Graficky a esteticky je všechno do puntíku parádní a fakt, že se autorka před svými traumaty uzavirala do světa kreslení z ní nakonec udělalo umelkyni uvědomující si i svoji cenu. Jinými slovy všechno zlé je k něčemu dobré. Vnitřní boj s dětstvím, odmítnutím partnerů, vlastním vzhledem nejsou v dnešní době ojedinělé, každý si musí věci přebrat a ideálně mít někoho empatického vedle sebe s kým se dá vést rozhovor. Jinak ale nejsem holka, nejsem cilovka a Štěpánka mně místy přišla prostě trochu nevyzrálá, nesympatická postava, která vlastně padá z bláta do louže a často vstoupí s nějakou naivitou do té stejné řeky dvakrát. Každopádně v dospívajícím věku celkem hezky shrnuje určité prvky, se kterými se potýkají mladí dnes a to krásné na lidech je, že se nepřestávají vzdalovat od svých snů, jsou vytrvalí a nakonec se třeba dočkají i té magické věty "Miluju tě". Takže v kostce musím autorce vzdát poklonu tím, že šla se svou kůží na trh, vylila do komiksu své tělo i duši a myslim, že si svůj život dost dobře uspořádala, našla se a přijmula věci, se kterými nic neudělá. Věřím, že právě Srdcovka byla tím prvotním impulsem a díky za ni. Citová vazba. Jo a Veselé Vánoce lidi:)


Inugoya
01.12.2023 5 z 5

Pecka.

Nechápu, jak autorka dokázala nacpat tolik hlubokých témat do jedné knihy, ale povedlo se jí to a příběh funguje.

Na mnoha místech jsem se sama poznávala, protože i já jsem určitou část dětství strávila na devadesátkovém sídlišti. A i já jsem vyrostla v nefunkční rodině.

Taky jsem jedna z těch, která se musela prohrabat peklem, spoustu toho načetla, obchodila různé terapeuty a měla pocit, že se akorát motám v kruhu.

Poznávám se i v rozporuplném vztahu ke svému ženství, v knihách jako náhražkách neuspokojivého reálného světa a ve sledování fantasy, Rychlé Roty, Šmoulů a Witch (obzvláště díky za zmínku toho posledního. :-) ).

Taky mi po velmi dlouhém čase došlo, že společným jmenovatelem svých neuspokojivých vztahů s lidmi jsem já, a pravděpodobně mám i stejný typ vztahové vazby jako autorka.

Takže při čtení komixu jsem si mohla hlavu ukývat, i když jsem svou životní osamělost řešila jinak než je načrtnuto.

Komix mimo jiné ukazuje tvrdou realitu naší společnosti, která je spíš na straně násilníků a tyranů, zatímco oběti zůstávají nepochopeny, osamoceny a dost často ještě dále zostuzovány. Korunu tomu nasazují nejrůznější ezosměry a ezoterapie, které jsou dost často v případě traumatizovaných lidí obzvláště kontraproduktivní a vyloženě toxické.

Devadesátky jsou sice pryč, ale bohužel i nadále naše společnost zavírá oči před tím, co se v ní děje. A jak uvedla sama autorka: Pro některé by soucit znamenal hrozbu. Museli by přehodnotit svoje vlastní činy.

Mohla bych toho vypíchnout ještě spoustu, ale asi postačí, když už jenom napíšu, že čtení Srdcovky pro mě bylo vysloveně terapeutickou záležitostí.

Pokud jste prošli něčím podobným (ať už jste muž nebo žena), věřím, že pro vás bude taky. Kniha vás laskavým způsobem provede přes bolavá údolí potlačené minulosti. Leccos vám osvětlí, aniž by sklouzávala do poučování a moralizování.
A nakonec v nás nechá světýlko naděje, že vždycky můžete psát novou a lepší kapitolu svého života.

Vřele doporučuji.

Mooneylan
29.11.2023 5 z 5

Srdcovka je intimní zpověď Štěpánky Jislové o vyrůstání na sídlišti, hledání svého hlasu a pravé lásky a také o tématech, o kterých se ve "slušné společnosti" nemluví, ale mělo by! Autorce se na 240 stranách podařilo popsat to, o čem mnoho lidí z (nejen) naší generace mlčí, tiše přikyvuje a snaží se svůj štít nést hrdě dál balastem naneseným na našem vnitřním já. Rozhodně doporučuji všem, kteří vyrůstali v devadesátkách, pořád neví, jestli nepřijde někdo dospělý a neřekne jim: Vítej, tohle je dospělost! a všem, kteří chtějí od realistického příběhu také naději a víru ve štěstí.

plejtvák
12.11.2023 4 z 5

Na tuto novou, autobiografickou knihu od Štěpánky Jislové jsem byl velmi zvědavý. Líbí se mi její styl, který je inspirovaný také americkou knihou Pod dekou, a myslím, že grafická stránka knihy Bez vlasů se jí povedla. Tentokrát je vyprávěn její vlastní příběh, a jak napsala sama autorka, je to příběh o rozchodu.

Asi o sobě můžu říct, že jsem stejná generace a vyrůstal jsem na podobném sídlišti jako autorka. Už jen kvůli tomu rozumím každému kulturnímu odkazu z daného období, který je do knihy vložený (např. zmínka o beybladech, s kterými jsme si hráli, když jsme byli malí). Proto by kniha mohla být klidně o obyčejném životě jedné ženy (případně muže) a stejně by mě bavil, protože to období ve mně vyvolává značnou nostalgii...

Napsat a nakreslit o sobě takovouto knihu bez pochyby vyžaduje značnou dávku odvahy. Přesto mi to nedá, abych neřekl, že první část knihy pro mě byla lepší, než druhá, která se mi zdála poměrně uspěchaná. Jako celek je Srdcovka velmi dobrá. Co se ale týká hlavního tématu, nefungovalo pro mě tak dobře jako v knize Bez vlasů. V komiksu Bez vlasů vidíme, jak hlavní postava ztrácí svoje vlasy kvůli nemoci, zjišťuje příčinu a snaží se s tím vyrovnat. Na konci knihy se se svým nemilým stavem naučila žít. Srdcovka má podobnou strukturu, ale podle mě to v tomto případě není úplně dobře. Jednak vztahy fakticky nemají žádný konec, a zadruhé, pokud tomu dobře rozumím, vyprávěný příběh se nestal tak dávno, aby člověk dokázal říct, co v jeho životě bylo důležité. Jak se na tuto knihy bude dívat autorka a lidé, kteří jsou v něm zobrazeni (i když nejspíš pod pseudonymem), za 10 nebo 20 let? Nejde jen o určitou reflexi minulosti, ale i o to, že existuje něco jako ochrana osobnosti, takže autorka nemůže zobrazit všechno a všechny podle svých vzpomínek, i když by třeba chtěla. To je jen poznámka k zamyšlení.

Mám ještě jednu výtku a to, že se postava jménem Michal objevuje v komiksu v různých obdobích autorčina života. Možná je to jen mojí nepozorností, ale když se v knize objevuje v pozdější části, nedokázal jsem si ho spojit, kdo to byl z autorčiny minulosti. Uvědomil jsem si to až někdy na konci knihy.

Grafická stránka je výborná, celkově je to zábavné, ale i poučné čtení, které se bude nejspíš líbit především lidem z mladší generace. Budu rád, když Štěpánka Jislová napíše více knih z reálného prostředí.

katynka78
01.11.2023 4 z 5

Mnoho lidí považuje komiks jako něco, co přečtou za chvilku (ano, to je pravda), ale zároveň, že je to spíše zábava, spíše jednoduchá četba, spíše něco, co jen tak projdou a je to.
Mnoho lidí také považuje komiks jako neplnohodnotnou literaturu v poměru ke klasické knize, která skutečně vyžaduje delší čtení, protože má zkrátka a dobře mnoho písmenek.
Jenomže - je také mnoho lidí, co ví, že komiks je velice bravurní disciplína, protože k těm písmenkům musíte dosadit všeříkající obrázek, který si jinak čtenář tvoří sám. A to není vůbec jednoduché.
Naštěstí je u nás tradice komiksu vcelku velká (Čtyřlístek, Rychlé šípy) a tím pádem je mnoho lidí, co komiks milují, považují jej za plnohodnotnou literaturu a dávají prostor novým autorům. Navíc mám pocit, že je tento typ knih na vzestupu a osobně letos jim dávám opravdu velký prostor.
Právě paní Jislová patří k těm autorkám, které tento žánr zvedají výše a výše. Je to proto, že z počátku se její komiksový příběh jeví jako pohoda, příhody ze života s nadhledem a jako oddechovka. Jenomže nenechte se mýlit!
V jejím díle je tolik důležité poselství, ať vezmete jakýkoliv její komiks.
Má to hloubku, má to švih, má to směr, který vás nutí přemýšlet. A najednou to nejde jen tak přečíst a jít, najednou přemýšlíte, uvažujete a zpracováváte.
A tímto chci říct, že jí moc a moc děkuju, protože je umění dát do obrázku tisíce slov, které dokáže vyjádřit tím, jak to všechno namaluje.
Komiks rozhodně doporučuju.

Norri
26.10.2023 5 z 5

Tato kniha se postupně vyvíjí. Já vím, každá kniha se postupně vyvíjí, ale tahle kniha vám na začátku nastaví určitý pocit, dojem, a ten potom postupně proměňuje a prohlubuje. Ve chvíli, kdy už nečekáte, že vás ještě překvapí, se úplně změní. Měl jsem už napsaný první nástřel hodnocení a celou stránku poznámek, tj. byl jsem někde za půlkou knihy, a najednou jsem zjistil, že to můžu celé zahodit.

Zpočátku jsem si kladl otázku, proč tenhle komiks vlastně vznikl. Je to nějaký druh terapie, sebemrskačství, anebo exhibicionismus? Na konci na to čtenáři dostanou odpověď. Už od začátku ale nebylo pochyb o tom, že je za ním kus odvahy. Štěpánka se zde zcela odhalila a obrazně si stoupla před veřejnost s transparentem "Klidně si mě suďte". Protože tendence soudit čtení této autobiografie zcela jistě vyvolá. Zejména první půlka knihy, kdy jsem více sympatizoval s klukama, které Štěpánka sbalila a potom odkopla.

Je ale nefér hodnotit někoho optikou vlastních citů, zkušeností a tužeb. Hodně to k tomu svádí, ale každý jsme jiný a svou cestu ke svému štěstí si každý musí najít sám. A také má každý jiné traumata. Už to, že mě tento komiks donutil nad tím přemýšlet, je docela fajn. Druhá půlka komiksu mi pak v těchto úvahách dala zcela za pravdu.

Ve druhé půlce totiž zjistíte, že nečtete příběh holky, která neví co chce, ale sledujete příběh někoho, kdo je podvědomě ovládaný zneužitím, které už dávno vytěsnil. Zjistíte, že jsme všichni ovlivňováni našimi zkušenostmi z dětství. Zjistíte to i díky edukativní pasáži knihy, která vás komiksovými prostředky seznámí s odbornými poznatky z teorie citové vazby. Zjistíte, že tato kniha má něco společného s Thompsonovým komiksem Pod dekou, což je hodně dobrá společnost.

Je obdivuhodné, jak Štěpánka dokázala sepsat něco tak komplikovaného do scénáře. Do scénáře, který pěkně pracuje s možnostmi komiksu. Najdeme zde různé experimenty s panely, jako například vývojové diagramy, různé srovnávání a tak podobně. Kresba má jasný rukopis a je příjemná na čtení. Celkově můžu říct, že mě to nakonec hodně bavilo a to po všech stránkách.

lisci_skatule
04.10.2023 5 z 5

Komiksová autobiografická kniha o romantických (a vlastně všech ostatních) vztazích. Autorka mapuje své milostné vztahy od puberty do současnosti a dává nám 240 stránek k zamyšlení nad řadou dost těžkých témat. Devadesátkové děti potěší nostalgické drobnosti skryté v interiérech, od Pogů, LOTRA až po Pokémony, ve stránkách si najde něco svého každý nehledě na pohlaví nebo věk. Díky barevnosti a krásné stylizaci se komiks parádně čte, ilustrace vás v podstatě vodí za ručičku a vy víte kam koukat. Uznávám, že je to mnohem temnější čtení, než jsem očekávala. Dlouho se mi nestalo, abych měla při čtení komiksu husí kůži. Ale je to upřímné, odvážné a jde vidět, že komiks jako médium má mnohem větší potenciál než jaký mu přikládáme. Ke knize se určitě po čase vrátím. A ráda.