dagmar7365 komentáře u knih

Po počátečním nadšení z prvních pár stránek, kdy Lenka Pastorčáková skvěle zachytila situaci, přišlo velké zklamání. Souhlasím s FandaP - absolutně mi unikal motiv hl. postavy, proč by od jednoho psychopatického šéfa přešla k druhému. Tak erudovaná a zkušená novinářka? Bojovala jsem sama se sebou, jestli knihu dočíst. Jediné, co mě pohánělo vpřed byla touha zjistit, jestli se v ní neskrývá něco víc. U 180. str. jsem to vzdala, nalistovala konec a stačilo. To mezitím si hravě domyslím.

4 14.02.2023

Pěkně udělaná kniha. Pokud jste introvert, zažijete spoustu momentů "Ano, přesně!!!", pokud jste extrovert dostanete možnost nahlédnout do nitra introvertů a vysoce citlivých lidí. Moc se mi líbilo grafické zpracování, některé kresby jsou velmi vtipné a výstižné. Pro mě jako dospělého čtenáře to bylo po obsahové stránce přeci jen příliš stručné (proto jen 4 hvězdy), ale věřím, že pro teenagery je to velmi přínosná kniha.

5 14.02.2023

Originální vánoční příběh o "zrození" Santa Clause. Se synem (10 let) se nám moc líbil, i když některé smutné pasáže vháněly slzy do očí.

07.02.2023

Pro Marii Hajdovou je Jeřabinový dům sice prvotina, pro mě to ale ničím originální kniha nebyla. Téma - kdy hlavní hrdinka neví, co se svým životem, a tak se vrací ke kořenům - bylo už zpracováno tolikrát, včetně rozkrývání zasunutých vzpomínek z dětství, že mě nijak nezaujalo. Dočítala jsem jen ze zvědavosti, jestli nejsem ke knize moc přísná. No nebyla jsem.
Pravda je, že je kniha napsána hezkým stylem, bohatým na přirovnání, jsou v ní různé "filozofické" postřehy a povzdechy, až mě to vlastně obtěžovalo, protože čeho je moc, toho je příliš, a v jejich záplavě se nějak ztratil osobitý styl autorky. Nenašla jsem ho tam a tak příběh mnou jen tak prošel a nic nezanechal. Škoda.

6 07.02.2023

Wahala je román o přátelství mezi ženami, o postavení ženy, mateřství, parnerství, touze žít si svůj život po svém, o tom, že každý jsme jiný a soudit někoho je snadné. I když bylo od začátku, kdy mezi Ronke, Simi a Boo vpadla Isobel, jasné, že bude mít toxický vliv na jejich přátelství, tak stejně mě ten příběh bavil. Jednak byl čtivě napsaný, spousta přímé řeči, to pak odsýpá samo, ale hlavně v jednotlivých postavách byl kus pravdy , kus mých vlastních prožitků a zkušeností a najednou nabízel jiný pohled. Stačí být k sobě upřímný a román vám dá mnohem víc než jen příběh jednoho kamarádstaví.
Další z řady "moderních ženských" románů od Hostu, která mě dost baví.

3 04.02.2023

Výborné strhující čtení. Kniha Delphine de Vigan mě okamžitě pohltila a nemohla jsem ji odložit. I když se zde řeší zmizení děvčátka, tak v žádném případě se nejedná o detektivku. Tento případ slouží pouze jako kulisa k vykreslení celé šíře problematiky sharentingu a natáčení a umísťování videí a fotografií vlastních dětí na internetu. Autorka udeřila hřebíček přímo na hlavičku a i konec knihy, který je vlastně z budoucnosti, je naprosto věrohodný.
Velmi aktuální a bolavé téma.

9 15.01.2023

Protože jsem četla knihu Cesta, nebyly informace v této knize pro mě až tolik nové a překvapující, spíše takový drobný doplněk o životě Diany.
Poctivější by bylo hodnocení 3,5.

3 15.01.2023

Další skvělá cestovatelská kniha plná zajímavostí. Moc se mi líbí styl, jakým Ladislav píše. Jeho schopnost sebeironie a vtipkování, které není ani na 350. str. otravným a nudným, je super. Těším se na další knihu.

10 11.01.2023

Knihy bez přímé řeči bývají občas hodně těžké na čtení, to se ovšem netýká Kodaňské trilogie. Tove Ditlevsen je natolik zdatná vypravěčka, že jsem hltala stránku za stránkou a poslední část trilogie Závislost, to je skutečně jízda. Místy mě kniha upomínala na Geniální přítelkyně Eleny Ferrante, jen tentokrát se příběh odehrával v meziválečné Kodani, kde se ale chudákům žilo stejně těžce a Tove prožívala své vlastní touhy, sny, výhry a prohry.

6 02.01.2023

Nebyl to úplně šálek mé kávy, kniha mi přišla zbytečně rozvleklá a vlastně jsem ji dočítala už jen z povinnosti. Ale musím ocenit, že si Marie Lacrosse dala práci se studiem historických pramenů a věřím, že si kniha získá spoustu nadšených čtenářek. Pro mě to byla špatná volba.
A bohužel ani překlad není úplně zdařilý. Nazývat pohřeb a události s ním spojené oslavou není úplně nejšťastnější.

3 28.12.2022

Vánoční koťátko svou obálkou láká na vánoční čtení. Ano, příběh se odehrává v předvánočním čase, ano, je to milounké dobrodružství babičky Pěničky, vnoučat a dvou koťátek, ale stejně tak by se mohl odehrávat v červenci o letních prázdninách nebo kdykoli jindy.
Celkově neurazil ani nenadchl.

1 27.12.2022

Ideální čtení na předvánoční období, 24 kapitol s hádankou na každý den. Syna je bavilo luštit a ani příběh samotný nebyl špatný. Nic světoborného, ale ani nějaká trapárna, jen aby to vyšlo na 24 dnů.

27.12.2022

Další kniha z temného období naší historie. Veronika Jonášová zpracovala do románové podoby osudy vlastní prababičky, doplnila to o citace z dobových dokumentů a musím říct, že pro mě to bylo velmi strhující čtení. Linka ze současnosti mě ke konci už moc nebavila, bylo to takové moc prvoplánové vyústění, ale co mě bavilo hodně, bylo navazování jednotlivých kapitol.
Poctivé hodnocení by bylo 4,5.

3 12.12.2022

Jsou knihy, o kterých se nehodí napsat "krásná". Toto je jedna z nich, protože prostě osud lidí nucených opustit svůj domov není krásný. Ale jinak je to samozřejmě kniha, která si zaslouží pozornost a její provedení je výborné. Ilustrace a grafické zpracování podtrhují celý příběh. Netušila jsem, že se něco takového na Litvě dělo.

2 12.12.2022

Holandská vila si čtenáře získá okamžitě. Jedná se o rodinné drama jehož hlavní kulisou je Holandská vila a od prvopočátku, kdy Danny začal s vyprávěním svého příběhu je jasné, že věci nejsou takové, jak se jeví. Vlastně jsem se nemohla dočkat toho rozuzlení, co nám chce sdělit, proč se věci dějí tak, jak píše. Trochu jsem se bála, že to bude nějaké tuctové rodinné tajemství, ale závěr mě velmi mile překvapil a celý román povýšil. Je to přesně jak je psáno na obálce: "Patchettová zkoumá posedlost i odpuštění, co lidé získávají, čeho se drží, co ztrácejí a čeho se zbavují a co po sobě zanechávají."
Někdy opravdu zbytečně lpíme a hýčkáme si pocit ublíženosti a odmítáme přijmout jiný pohled.

4 30.11.2022

To bylo tak příjemné čtení! Laskavé, humorné, smutné i važné, spousta zajímavých myšlenek a slovních obratů, velké potěšení odpočinout si u takové knihy.
Miika Nousiainen ukazuje, že severští autoři umí psát nejen drsné detektivky, ale také neobyčejné příběhy o obyčejném životě.

6 19.11.2022

Přijemné čtení. Střípek historie z viktoriánské Anglie podaný krásným jazykem, kdy i kuchařský recept se stává poezií. O Elize Actonové jsme nikdy neslyšela a jsme moc ráda, že jsem se s ní seznámila. Asi to byla pozoruhodná žena. Stejně jako její kuchařské umění. Na knize by mělo být varování: "Nečíst s prázdným žaludkem a prázdnou lednicí!"
Oceňuji i překlad Markéty Polochové, který přispěl k příjemnému požitku ze čtení.

6 15.11.2022

Tak jsem Střepy nakonec "posbírala", ale úplně snadné čtení to nebylo. Domenico Starnone mě zaujal Tkaničkami, které mě úplně nadchly. Co se mi na nich - mimo jiné - líbilo, byl rozsah. Na 128 stran dokázal vtěsnat tolik! A rozsah je právě to, co mi u Střepů bylo na obtíž. Román plně odpovídá svému názvu a opravdu se postupně skládá z drobných střípků, některé k sobě pasují, jiné najdou své místo až časem a některé patří do jiného obrazu. Starnone se noří do své paměti, do vzpomínek svého otce a jak sám přiznává, paměť se snadno nechá oklamat a nemůžeme jí úplně věřit. Jak se během čtení přidávají další a další střípky, tak se obraz proměňuje, bylo zajímavé číst si o poválečné Itálii, o prostředí umělců, o jeho rodině...ale někdy toho už bylo příliš a má pozornost se vytrácela. Kdyby byl rozsah o třetinu menší, užila bych si to více.
Poctivé hodnocení 3,5

3 28.10.2022

Odkládám nedočtené a proto nebudu hodnotit. Kniha mě zaujala, nápad zachytit dva protipóly velmi zajímavý, autorovi se dobře podařilo nastylizovat se do obou rolí a musím říct, že u prvních kapitol jsem se velmi bavila a poznávala tam mnohé lidi ze svého okolí. Bohužel jako celá kniha to nefunguje. Na mě to bylo už strašně moc, pořád dokola to stejné. Asi by se mi to líbilo jako pravidelný sloupek v nějakém týdeníku, taková vtipná glosa, kterou bych si s chutí každý týden přečetla. Ale jako kniha to bylo prostě pořád dokola.

Taková milá pohádka pro dospělé, kde všechno má svůj happy end. Ideální čtení, když si potřebujete osladit život. Doslova ;-)

2 11.10.2022