dagmar7365 komentáře u knih

Tak to byl čtenářský zážitek! Bála jsem se, dvou věcí: že pokračování nebude zdaleka tak dobré, jako Klub nenapravitelných optimistů. A že se mi bude těžko navazovat, protože KNO si už detailně nepamatuji.
Obě obavy byly zcela liché. Jean Michel Guenassia velmi nenásilně a přirozeně přiblížil děj minulý a i z pokračování jsem stejně nadšena jako z KNO, možná i víc. Michel Marini dospěl, je mu 17 a víc, a tak je pro mě mnohem uvěřitelnější postavou.
Zaslíbená země i nadále sleduje životy hlavních postav KNO. Kromě Francie nás přenese i do Alžíru, Izraele, Ruska, ale i porevolučního Československa. Michel se na svém putování zastavil v povodněmi sužované Florencii...A vše je vylíčeno tak skutečně!
Do toho se jednotlivé postavy vyvíjí a proměňují, hledají své životní štěstí a lásku, a když už se zdá, že je mají, tak vše je jinak. Prostě skvělé čtení, ktré letos už asi nic nepřekoná!

10 30.05.2022

Promarněná příležitost. Těšila jsem se, že se dozvím víc o Dánech a jejich každodenním životě. Bohužel autorka pojala knihu spíš jako zápisky o sobě v Dánsku. Nevím, jaké je tam školství, ale vím, že její vedoucí bakalářky byl příšerný...škoda.
Rádoby vtipný styl vyprávění, tolik podobný způsobu komunikace na sociálních sítích, mi po pár stranách lezl na nervy. Ne, opravdu není potřeba dělat vtípek z každé věty.

5 23.05.2022

Dočteno a pocity mám spíš rozporuplné. Román je čtivý, Kateřina Tučková umí psát, to už ukázala ve svých předchozích knihách. Ale že by to byla nějaká pecka, to nemohu říct. Takový "instantní román z prášku": vezměte osudem zkoušenou ženu v krizi středních let, rodinné trauma a tajemství, pohnutou dějinnou událost, zapadlý kout ČR, zamíchejte a servírujte po vrstvách.
Moc ráda bych položila Kateřině Tučkové otázku, proč tu knihu napsala, jaký měla motiv. Všude v rozhovorech i na začátku a na konci knihy vysvětluje, proč si některé postavy zcela vymyslela, proč se kniha točí kolem nikdy neexistujícího řádu...jasně, chápu. Ale proč to tedy zasadila do existujícího kláštera? Proč si tedy nevymyslela celý nový místopis. Pokud může poutní místo Mariahilf stěhovat, jak potřebuje, proč se tedy neinspirovala realitou a nevymyslela zcela originální prostředí. Jak mohu jako čtenář poznat, čemu věřit a co je její spisovatelská invence? Osud řeholních sester je sám o sobě natolik silné téma, že není potřeba si něco víc vymýšlet.
Myšlenka, kdy se prolínají různě psané kapitoly je zajímavá. Střídání současnosti, zápisků z deníku, dopisů a jiných úředních listin je zajímavé, ALE. Opravdu by si někdo psal deník tak, jako sestra Tobia? Opravdu by se dochovaly tajné dopisy a válely by se jen tak v pracovně?
Autorka na románu pracovala 10 let, 3x jej přepisovala a možná té snahy bylo až moc. Ta potřeba, aby vše do sebe zapadlo, každý střípek v mozaice byl dokonale zaplněn a když to nešlo přirozeně, tak si vypomohla božím zázrakem, vytvořila postavu, která to vše uzavřela. To bylo na mě až moc.

32 21.05.2022

Pěkně udělaná knížka, je v ní spousta zajímavých tipů na domácí pokusy s rostlinkami a semínky. A líbil se mi i doprovodný příběh, je psaný velmi lidským jazykem, jako bych slyšela vlastní děti.

05.05.2022

Odhlédnu-li od toho, kdo byl vypravěčem celého příběhu, pak se jedná o poměrně tuctový příběh založený na ždímání emocí, jedno oko nezůstane suché. Co dává knize punc originálnosti je vypravěč Enzo, který tomu dává psí pohled. Ze začátku to fungovalo výborně a bylo to opravdu originální, bohužel s přibývajícími stránkami se psí pohled vytrácel...škoda. Ale jako odpočinkové čtení, proč ne.

3 03.05.2022

Ač jsem nedávno přečetla Rafandu a styl Karly Kubíkové pro mě nebyl novým, tak Hájovna je velké zklamání. Celý příběh byl vylíčen tak neskutečně ploše! Ani dějinné události, ani osobní tragédie hlavní hrdinky ve mně nic nevyvolaly, vše bylo popsáno velmi povrchně, jedna událost se vršila na druhou, čas plynul dál.
Podle anotace jsem očekávala mnohem barvitější příběh.

5 29.04.2022

Moc pěkně udělaná kniha plná zajímavých informací. Líbí se mi i zpracování, kdy je tak akorát vyváženo množství textu a obrázků.

3 28.04.2022

Zhodnotit knihu Alexe Schulmana není vůbec jednoduché. Nečetla se mi úplně snadno, protože příběh tří bratrů vyprávěný ve dvou dějových linkách nebyl vůbec radostný, právě naopak. Plný chladu, nepochopení, jednání rodičů bylo tak odtažité a divné...Ale to, jak byl předkládán mě zaujalo a jsem ráda, že jsem vydržela do konce. Protože ten závěr na mě zapůsobil jako bomba. Vnesl do příběhu úplně nové světlo a mám chuť přečíst si knihu ještě jednou, když UŽ VÍM.

5 27.04.2022

S Kodaňskou Písní písní to u mě bylo trochu složitější. Kniha mě svým zajímavým začátkem a velmi kreativním jazykem zaujala hned. Byla jsem plna očekávání, co z toho bude...jenže ono se pak nic moc nedělo. Přibývaly další postavy a zápletky, ale nějaká ucelená dějová linka mi chyběla. Kladla jsem si otázku, kam vlastně směřuje. Ale vydržela jsem a cca od 150 strany jsem knihu nemohla odložit a s Varinkou, Esther, Evou, Olgou, Johanem a dalšími jsem se loučila jen velmi nerada. Každý z nich ve mně nechal stopu a čtení jsem si moc užila. Hlavně díky velmi originálnímu zacházení s jazykem (smekám před překladatelem Robertem Novotným).
Kodaňská Píseň písní provede čtenáře celým 20. stoletím, historie zde však pluje jen tak ledabyle na pozadí, občas se vynoří a zase plyne dál. A přitom i tyto drobné zmínky mají silný dopad.
Moc se mi líbila, věřím, že si ji v budoucnu přečtu ještě jednou. Trochu mi připomíná knihu Svět podle Garpa.

6 24.04.2022

Fiškus s Pettsonem, to je láska na první přečtení!!! Moje i syna.

2 19.04.2022

Pokud odhlédnu od toho, že mi není -náct, tak musím říct, že se kniha Michaele Červenkové povedla. Zachytila krutou realitu života s psychickým onemocněním a snad, pokud se tato kniha dostane do rukou někomu, kdo trpí duševní nemocí, tak mu pomůže. Pomůže mu otevřít se světu, víc o tom mluvit a tak vůbec žít s tím. Líbilo se mi, že nic neidealizuje, včetně přetíženého psychiatra, hledání léků atd.
Nic víc, na knize nehodnotím, neb nejsem cílovka ;-)

2 19.04.2022

Tak toto bylo zklamání. Podle obálky jsem čekala něco víc než obyčejné rodinné drama s roky skrývaným tajemstvím prošpikované kulturními odlišnostmi. První třetina mě velmi zaujala, přišlo mi to čtivé, zajímavě napsané, kontrast mezi mluvou matky a babičky - Číňanek, a Amy nebo Slyvií - rodilými Američankami, byl fajn. Pravda, rodinné tajemství jsem odhalila, ale to by nebylo to nejhorší. Bohužel čím dál jsem četla, tím víc mi to přišlo natahované o další (zbytečnou) vatu, jestli se autorka snažila zmást čtenáře, aby bylo více možností kdo nebo co, stojí za zmizením Sylvie...možná. V každém případě poslední třetinu jsem dočítala už jen ze setrvačnosti, po jazykové stránce to také nebyl žádný požitek, tuctový romantický románek. Měla jsem chvílemi pocit, jakoby autorce došel dech, nebo to psaly dvě osoby.
Nakonec dávám jen dvě hvězdy, protože nakladatelství Host má rozhodně na víc.

3 08.04.2022

Zajímavé příběhy na pozadí zajímavých fotografií.

02.04.2022

Nechybělo moc a bylo by to vynikající. Jan Štifter skvěle rozehrál jednotlivé dějové linky, zahltil čtenáře postavami, vtáhl ho do 3 časových období, připomenul nelehká období našich českých dějin, otevřel spoustu otázek. Nažhavil mou zvědavost. Knihu nešlo odložit. Konec byl působivý, má hloubku a mnohé se propojilo. Ale mnohé zůstalo nevyřčeno a vlastně z celé knihy mám dojem, že by si zasloužila mnohem větší prostor. Bohužel takto ve mně zůstává pocit zklamání, že některé postavy a dějové události byly jen kulisou a to je strašná škoda.
Café Groll tento "malý" formát sednul lépe.

7 02.04.2022

Líbilo. Syn maximálně spokojen, bavily ho vtipné hlášky a jména. Mně se to taky dobře četlo.

1 24.03.2022

Kniha Rafanda se ke mně dostala úplnou náhodou a jsem za to ráda. Styl Karly Kubíkové mě zaujal. Líbí se mi, jak dokázala na příběhu "obyčejné" ženy zprostředkovat tolik historie. Navíc, kniha je poměrně útlá a přesto se toho do ní vešlo hodně. Volba vypravěče velmi originální a pointa na závěr taky.

3 20.03.2022

Za grafické zpracování dávám 5*, po obsahové stránce je to až moc "ideální" a jednoduše řešitelné, bylo by krásné, kdyby šlo tak snadno překonat úzkosti i v reálném světě. Ale i tak, zaujalo a víc takových knih, které teenagerům přibližují tato témata!

3 18.03.2022

Věřím, že kniha Svolení je jedním z mnoha dalších způsobů Vanessy Springory, jak se vyrovnat s tím, že se stala obětí pedofilního spisovatele. A povedlo se jí to skvěle. Zpracovat. Zda i zahojit rány na duši, nevím.
Asi je to tím, že zpracovávala svůj vlastní příběh, a proto se jí podařilo skvěle zachytit psychický vývoj mladé dívky, ten rozdíl v dětských hrách probouzející se sexuality a skutečný vztah s dospělým (stárnoucím) mužem. Ano, užívala si jeho pozornost, ano choval se k ní láskyplně a ano, jak sama autorka píše, pokud by to byl dospělý muž, který do té doby žil normálním sexuálním životem se sobě rovnými partnerkami a teď se zamiloval a zůstali spolu "navěky", asi to lze pochopit a není třeba to hned odsuzovat. Ve 14 si mnohé dívky připadají dospělé.
Ale tady je to jednoznačné zneužití oběti. A ten způsob manipulace s ní, okolím a pravdou je strašný.
Výborně zpracované téma, protože někdy ani svolení nemůže být bráno za souhlas!

3 15.03.2022

Zajímavý příběh o dvou významných lékařích, na které už bylo zapomenuto. Je zajímavé, jak se v historii opakuje, že když se někdo vymyká obvyklé praxi a jde "proti proudu", tak je trnem v oku a postupně vyloučen z dané společnosti.
Po jazykové stránce bylo moc příjemné, jakým jazykem byl celý příběh utkán. Zastaralé výrazy a jazykové formy dotvářely atmosféru. To se Aleně Šubrtové moc povedlo.

2 11.03.2022

Tak kultivovaně napsanou knihu z války jsem již dlouho nečetla. Deníkové zápisky, které pouze popisují, nehodnotí, neutápí se v emocích, ale o to větší mají sílu. To vše proloženo životem včel. Kniha byla ve všech směrech zážitkem.
Ať stojí člověk na kterékoli válečné straně, nikdy to není dobré.

11 09.03.2022