Sběratel sněhu
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386106/bmid_sberatel-snehu-SxY-386106.jpg
4
765
765
Dominik opatrně sbírá sníh do sáčku, aby v mrazáku uchoval jeho přítomnost. Jenže ta je stejně prchavá jako život špinavého kluka, kterého Dominik vídá jako zjevení každou noc u postele, majitelky starého deníku i všech, kteří kdysi obývali budějovický lágr. Tři časové linie, tři generace a tři různé osudy se prolínají v jeden strhující příběh, v němž se vrací lidé z dávných dob, protože minulost zůstala nedořešená. Budějovický novinář Jan Štifter zaujal již dvěma novelami: Kathy a Café Groll, v nichž se na pozadí místních událostí dotýká obecně lidských témat. V románu Sběratel sněhu do jisté míry navazuje na svou prvotinu Kathy, v níž pátral po osudech své „ztracené“ babičky Kateřiny. Sběratel sněhu líčí v několika prolínajících se časových rovinách a na základě archivních dokumentů i českobudějovické architektury události odsunu a poválečných let, které se nám jako drobné střípky skládají do plastického obrazu toho, jak to možná bylo, možná nebylo, ale určitě nemělo a nejspíš nemuselo být. Do děje nás Jan Štifter svým stylem psaní vtahuje od prvních stránek – živým, místy až surovým líčením osudů dvou (nebo vlastně tří) chlapců, v němž jako by si předsevzal, že znovu postaví dávno zbořené budovy.... celý text
Přidat komentář
Přečteno jako audiokniha, jejíž zpracování musím velice pochválit, už dlouho jsem neposlouchala takhle výborně načtenou knihu.
Moje první kniha od autora a za tento objev jsem moc ráda. Nechce se mi říct, že se mi kniha líbila, protože na mě působila místy docela depresivně, ale to je to co na knihách oceňuji asi nejvíc, když ve vás dokáže vzbudit silné emoce.
Závěr, kdy se všechny tři dějové linky propletly a vše do sebe zapadlo, byl skvělý. Některé příběhy po vás jen tak sklouznou, ale jiné, ty vám zůstanou v hlavě dlouho. Sběratel sněhu patří k jednomu z nich, až je mi líto, že už mám dočteno.
Ano, příběh zajímavý a neotřelý, jen jsem litovala, že jsem si hned zpočátku neudělala nějaký tahák na postavy - kdo ke komu patří atd. Ztrácela jsem se v ději i čase. Až od druhé půlky jsem si to začala víc užívat. Na konci jsem měla chuť si to přečíst znovu, ale jen jsem to tak zběžně prolistovala. Některé příběhy mi připadaly, že byly zbytečně podrobně líčeny, aniž by se tam potom člověk dozvěděl nějaké vyústění. Možná bylo, ale v té spleti jsem to zapomněla :-) A jak už psal někdo dříve, název Sběratel sněhu mi asi do budoucna moc nenapoví, budu lovit v paměti, o co v té knize šlo, protože sice tam jeden kluk sbíral sníh, ale nějak už ho neumím ani zařadit, který to vlastně byl. Nicméně mám chuť si od autora přečíst něco dalšího.
Jedním slovem ....aaach. Je to napsané tak krásným jazykem. Autor má nezaměnitelný rukopis, je radost číst knihy pana Štiftera.
Pěkné propojení minulosti a současnosti, reálna a nadpřirozena, paměť míst. A zajímavé pojetí osudových okamžiků v životě, kterým člověk neuteče. Jen v tom množství postav jsem se chvílemi ztrácela.
Tenhle román je nádherný. Tři příběhy se propojí a vyústí v napínavý konec. Při čtení večer jsem se bála vystrčit nohu z pod peřiny, přitom to s hororem nemá nic společného. Je to klasický román, ale chvílemi tajemný, děsivý, napínavý. Určitě mi tahle knížka uvízne v hlavě. Dám si od pana Štiftera chvíli oddych a pak se vrhnu na Kathy, už se těším.
Od Jana Štiftera jsem přečetla již Café Groll a cestopis o Novohradských horách. Hned mi bylo jasné, že chci číst vše, co od autora vyjde. Píše tak nádherným poetickým jazykem, jeho knihy jsou s nádechem mystiky a melancholie, odehrávají se převážně v Českých Budějovicích a jako třešnička na dortu, vydává je nakladatelství Vyšehrad, jejich grafické zpracování je zkrátka úžasné. Jak Štifter se řadí mezi nejoblíbenější autory.
Audiokniha.
Je to príbeh o dvoch kamarátoch. Ktorí boli vlastne traja.
O štvrti, ktorá bola, a potom už nebola. O ľuďoch, ktorí v nej žili, a potom už nežili.
Skutočne silný príbeh odohrávajúci sa v Českých Budejoviciach. O súžití českého a nemeckého obyvateľstva.
Príbeh odohrávajúci sa v troch časových líniách, ktoré sa postupne prepletú a my pochopíme, ako sa kedysi žilo. A potom už nežilo.
Páčilo sa mi to, odporúčam.
A v hlave mi stále znie ako verklík nápev: "Častokrát jsem se tázala, když jsem kytici vázala..."
"Nejdřív kamarádili jen spolu, ale Karlos dostával nařezáno, že mluví sám se sebou. Nedokázal nikomu vysvětlit, že není sám. Táta ho jednou zmlátil tak, že mu zlomil tři žebra, a tak Josef přibral do party ještě Adolfa.
Jsou teď dva. Vlastně tři. Ale všichni si myslí, že jsou dva. A Karlose už nikdo nebije proto, že mele, když je sám.
Protože jsou vždycky dva. Tedy vlastně tři."
(SPOILER)
Jsou 50.léta a oni jsou dva, tedy vlastně tři. Adolf, napůl Němec, který žije sám s mámou a nesnáší své jméno. Karlos, nejstarší syn z rozvětvené cikánské rodiny. Oba bydlí jen pár kroků od sebe, na Šmídovně, útulku, kam se po válce začaly stahovat ty nejzvláštnější existence, česko-německé rodiny, ponížené válkou nebo ti, se kterými si národní výbor nevěděl moc rady. Třetím z party je Josef. Dožil se dvou let, než ho k sobě máma přivázala provazem a skočila s ním v květnu 45 do rozvodněné Vltavy, protože je chtěli vyhodit ze statku. Zatímco máma Josefovi odešla, on z nějakého důvodu zůstal a našel si dva kamarády, s nimiž chodí ven a podniká všechno, co třináctiletí kluci z periferie dělají: prolézají vybydlené budějovické baráky, tajně kouří a špehují holky, když se převlékají. Takže jsou tři, i když si všichni myslí, že jsou jen dva.
Jana Štiftera k tomuto úžasnemu románu údajně vážou i autobiografické vazby. „V Budějovicích neexistoval dům s horší pověstí. Po válce tam přišla i moje babička – právě na Šmídovně končí její příběh, který jsem napsal a vydal v novele Kathy. Vyrůstal tam můj táta. Vždycky mě zajímaly příběhy ze Šmídovny, sbíral jsem staré rodinné fotky, kde jsou příbuzní na Šmídovně, zapisoval si jejich historky. A tak jsem objevil řadu vedlejších postav – lidí, kteří bývali součástí Šmídovny, toho lidského mraveniště, kde nikdo nebyl šťastný.“ Právě scény z tohoto útulku a okolí považuji za vrcholy celého románu.
Když jsem dočetla tuto knihu, řekla jsem si zda všichni máme svého Josefa.
Nevím, jestli bych ho chtěla vidět, nebo ne.Asi je to fuk.Stejně nebudeme vědět, pomáhá mi někdo?Jsem na to sám?
V každém případě to byla zvláštní knížka.
Prostě taková jiná.
Bavilo mě to a prubnu další knihu od autora. Jak to říct pár slovy.......
Se Štifterem to asi budu mít jako s Formánkem. Objektivně uznávám, že píší dobré knihy, jenže mám problém s jejich stylem. Ani tady mi ten odosobněný styl vyprávění moc nesedl. Navíc jazykově a výrazově se odlišuje pouze Dominikova linka, ta před- a poválečná linka si jsou z tohoto pohledu dost podobné, což je divné jednak s ohledem na dobu i věk jejich hrdinů. Přitom u deníkových zápisků autor dokázal, že i s touto rovinou by pracovat uměl.
Jinak ale opět oceňuji, že mi autor přiblížil historii míst, po kterých chodím, kolem toho domu Pumperlových skoro denně.
Asi do poloviny jsem se spíš pronudila, nevtáhlo mě to a ani moc nebavilo, ale protože knihy zásadně neodkládám, tak jsem vydržela a stálo to za to - nabralo to spád a pak už jsem knihu ani nedokázala odložit, než jsem jí se zatajeným dechem dočetla. Už si ani nepamatuju, kdy jsem měla z nějaké knihy tak zvláštní pocity, ale připisuju to autorovi k dobru a proto nemohu dát jinak než 5hvězd.
Jsem prý ukecaná. Dokážu mluvit před obecenstvem, dělala jsem rozhovory pro televizi a rozhlas, recituju a není problém dát se do hovoru s úplně cizími lidmi, třeba v autobuse. Mám velkou fantazii a představivost. Tato kniha mě však nechala beze slov, nevím co říct, snad jen to že se moc líbila a byla jsem nadšená, hltala to . Magický realismus a historie, na kterou nesmíme zapomenout.
Začátek knihy byl pro mě dost rozpačitý, jelikož jsem se ztrácela v ději, postavách i čase (1930-1945, 1956, 2017). Od druhé půlky se to již zlepšilo a jednotlivé příběhy mě začaly zajímat a byla jsem zvědavá, jak se příběhy propojí.
Autor velmi dobře vystihl jednotlivé doby i vztahy mezi postavami, které byly uvěřitelné a výborně vykreslené. Kniha obsahovala trochu magie a duchovna, nicméně tady mě to nijak nerušilo. Autorovo styl psaní je mi blízký a budu se těšit na další jeho knihy.
Začátek pro mne nebyl vůbec jednoduchý, přiznám, že mi úplně nesedl. Ale jsem ráda, že jsem knihu neodložila a četla dál, protože to, co se na následujících stránkách rozjelo, bylo nečekaně dobré.. Příběh gradoval v samotném závěru a rozpletl tak nitky všech tří dějových linií a v podstatě i všech účinkujících.. Klobouk dolů, tato kniha se povedla...
Když jsem se dotrápila asi do poloviny, přečetla jsem si napřeskáčku ten nejstarší příběh, ten se mně líbil. Žádní duchové. Ti mi totiž vůbec nesedli. A znovu jsem ocenila možnost půjčování knih v knihovně. Když šáhnu vedle, jako v tomhle případě, peněženka žádnou ztrátu neutrpí a já zas knížku vrátím.
Štítky knihy
duchovno přátelství partnerské vztahy česká literatura rodina rodinné vztahy Sudety ságy České Budějovice poválečné odsuny Němců
Autorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Pekna kniha,pekne psana,pekne ctiva..tri dejove linie,tri jazykove mutace,klobouk dolu,nic lehkeho..