Sběratel sněhu
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386106/bmid_sberatel-snehu-SxY-386106.jpg
4
765
765
Dominik opatrně sbírá sníh do sáčku, aby v mrazáku uchoval jeho přítomnost. Jenže ta je stejně prchavá jako život špinavého kluka, kterého Dominik vídá jako zjevení každou noc u postele, majitelky starého deníku i všech, kteří kdysi obývali budějovický lágr. Tři časové linie, tři generace a tři různé osudy se prolínají v jeden strhující příběh, v němž se vrací lidé z dávných dob, protože minulost zůstala nedořešená. Budějovický novinář Jan Štifter zaujal již dvěma novelami: Kathy a Café Groll, v nichž se na pozadí místních událostí dotýká obecně lidských témat. V románu Sběratel sněhu do jisté míry navazuje na svou prvotinu Kathy, v níž pátral po osudech své „ztracené“ babičky Kateřiny. Sběratel sněhu líčí v několika prolínajících se časových rovinách a na základě archivních dokumentů i českobudějovické architektury události odsunu a poválečných let, které se nám jako drobné střípky skládají do plastického obrazu toho, jak to možná bylo, možná nebylo, ale určitě nemělo a nejspíš nemuselo být. Do děje nás Jan Štifter svým stylem psaní vtahuje od prvních stránek – živým, místy až surovým líčením osudů dvou (nebo vlastně tří) chlapců, v němž jako by si předsevzal, že znovu postaví dávno zbořené budovy.... celý text
Přidat komentář
Všechno co jsem zatím od Jana Štifter přečetla, bylo úžasné. Poutavé a napsáno krásným stylem. Čtivé, chytré, vtahující do děje. Tentokrát se příběh odehrává ve třech různých časových rovinách. V současnosti sledujeme život mladého Dominika s cikánskými kořeny. V době komunismu jsou pak hlavními hrdiny tři malí kluci, z nichž jeden je duch. Prozkoumávají starý polorozbořený dům a něco se stane. A všechno se nakonec propojí i s příběhem podnikavého majitele pohřebního ústavu, který prohání každou sukni široko daleko. Miluju tu chvíli, kdy se všechny příběhy spojí a vše se vysvětlí. Doporučuji, když si chcete četbu opravdu užít.
Nadherna kniha, ktera bavila me i manzela, u knizky jsme se smali a ja i mnohokrat brecela, je napinava a plna emoci. Doporucuji jako audio.
Zase wau, Jan Štifter! V knize se proplétají osudy tří generací. Poslouchala jsem jako audio a každá generace má svého vypravěče, což byl super nápad pro orientaci. Příběh se odehrává opět v Budějovicích a opět se řeší česko-německé vztahy. Autor má rozhodně dar z vyposlechnutých rodinných historek sestavit uvěřitelný příběh.
Co má společného František, Adolf, Josef, Karlos, Dominik a další? A proč právě Dominik je vyvolený, který vídá každou noc tajemnou postavu. A jakou souvislost má jeho strýc s několik desetiletí starou událostí i s dalšími událostmi, které se odehrály ještě o pár desítek let předtím?
Ke knize jsem se připletl zcela nepřipraven (Ježíšek letos improvizoval, a mile překvapil). Zpočátku se mi kniha hrozně špatně četla, jednotlivé příběhové linie, které se mezi sebou přepínají (vždy v okamžiku, kdy se konečně čtenář zorientuje v postavách z oné linie) - ale jak se příběh více rozvíjel (a zároveň posouval více do současnosti), vše začalo dávat smysl, a posledních asi padesát stránek jsem přečetl jedním dechem - a ještě dlouho po dočtení knihy mi běhal mráz po zádech. Rozhodně jde o jednu z knih, na kterou hned tak nezapomenu. Chybějící hvězdičku bych připsal na vrub rozvláčnému začátku, kdy jsem se mezi postavami (s hlavním příběhem úplně nesouvisejícími) trochu ztrácel..
Výborné čtení, zásah do srdíčka.
Úžasná uvěřitelná atmosféra, ať jsou to léta předválečná a válečná, léta padesátá nebo současnost. Věrohodné postavy, tak živé; skvěle vykreslené lidičky spíše z té dolní části společnosti, ať už je to odložiště ztracených lidí na Šmídovně, nebo současné prostředí čtvrté cenové. Plus za skutečné českobudějovické lokace, například kdysi skutečně existující Šmídovna na Pražské, anebo otlučený dům s opuštěným krámkem na rohu Otakarovy a Riegerovy ulice.
A ten závan minulosti, který prostupuje do budoucnosti, je neuvěřitelně silný, to propojení minulých i současných lidských osudů a trápení mě naprosto dostalo. Dávné příběhy, zasypané sutí rozbořených starých domů, jsou tady s námi i nadále, i když je nevnímáme…
Příběh prostý, a přesto tak košatý a umně spletený, ale bez jakékoliv vykonstruovanosti. Lidský. Nikdo není hodnocen nebo souzen, lidské příběhy jsou podány tak, jak se odehrály, bez moralizování nebo návodů na správný život.
Autor, o kterém jsem donedávna neslyšela… No, moje chyba.
*
„Ty historky kolem něj prolétají, ale on je neumí chytit. Karlos vyslovuje jména lidí, o kterých dnes už nikdo netuší, že kdysi žili, a přitom si děti hrají na hřišti mezi paneláky v místech, kde tihle všichni mívali své plesnivé pokojíčky nebo aspoň kus pokoje s kusem okna, kde jsou v hlíně utopené strupy z rozbitých kolen a slzy rozbitých rodin. Ta jména procházejí hlavou Dominika a jdou z ní zase ven, duše mrtvých se na okamžik nadechnou, protože někdo vyslovil jejich jméno, zachvějí se a pohlédnou dolů, kde vidí starého známého Karlose s někým, kdo právě v telefonu prohlíží, jestli někdo výhodně nepodává dobrou ojetinu. Kdyby se Karlos nebo Dominik podívali na strop, mohli by vidět oči lidí, o kterých Karlos vypráví, a může mít pocit, že ho nikdo neposlouchá, ale plete se, oči mrtvých jsou přisáté k jeho ústům, dívá se Vožralej Ambrož i Buzeranti a hltají každé slovo a utěšují se, že skutečně ještě nezemřeli úplně, protože si na ně někdo vzpomíná a vrací jejich jména na svět boží. Tam u stropu se právě točí gramofon a hraje jedna známá písnička, kterou ale Karlos s Dominikem dole nemohou slyšet.“
*
Představuju si film, natočený podle téhle knížky…
Musel by ho natočit Karel Kachyňa (už v nebi), byl by to občas poetický, občas chmurně realistický film, a píseň, která by film doprovázela, by musela nazpívat Ema Olmerová (taky v nebi)…
Úplně to slyším…
...„Častokrát jsem se tázala, když jsem kytici vázala, proč samotu a trápení mám…“
Sběratel sněhu je poslednou knihou, ktorú som čítala v roku 2021 a musím povedať, že českí autori a české autorky sú pre mňa takmer vždy trefa do čierneho. Nebolo to inak ani v tomto prípade. Ján Štifter napísal zaujímavo vystavaný príbeh o troch (vlastne dvoch) kamarátoch, poprepletaný príbehami ďalších postáv naprieč niekoľkých desaťročí, do ktorého zakomponoval prvky magického realizmu a vytvoril pôsobivé puzzle. Toto všetko prudko môžem! Teším sa na ďalšie autorove knižky.
Sběratel sněhu mě teda dostal! Zajímavý námět a skvělé zpracování.
Obdivuju autora, že takhle dokázal skákat v čase a přitom udržel příběh napínavý od začátku do konce a do toho zasadil spoustu postav, z nichž ale každá měla své místo. I když ty dvě linky z minulosti mi přišly napsané lépe než ta ze současnosti. Ale potom, jak se všechno propojilo, tak to bylo wow.
V knize jsou tři linky: ze 30. let, z 50. let a z roku 2017. Příběh je zasazen do Českých Budějovic a okolí, řeší se česko-německá otázka a zároveň postavy prožívají vztahové/rodinné trable. V příběhu se objevují i duchové a právě ti jsou stěžejním bodem vyprávění a něčím, co dělá knihu svým způsobem výjimečnou.
Skvělá kniha!! U četní je nutné se soustředit a mít na ně čas. Doporučuji k přečtení. Cesty se splétají.
Nádherná kniha, nemám moc co bych dodala, prostě přečtěte si ji. A kdo je z Budějovic tím spíš, kulisy, kde se kniha odehrává místní jistě poznají. Autor je skvělý vypravěč.
Po přečtení knihy jsem byla schopná říci jen UF a zase ten nostalgický pocit, kdy cítíte, že něco krásného končí. Ani už nevím, na jakém základě jsem si tuto knihu v knihovně objednala, ale jsem moc ráda, že mě tento román neminul.
Absolutně láska na první přečtení. A ano, největší díl na tom mělo to, že bydlím ulici vedle od Dominika. Víc jak deset let jsem trvalým bydlištěm Budějčák (i když srdcem jinde) na Palačáku, kde se děj odehrává. V knize jsem byla jako doma. Až zítra půjdu ven, budu se na roh Riegrovky a Otakarky dívat úplně jinak.
Plus samozřejmě prolínání současnosti s válečnou minulostí, to je moje. Tomu autor perfektně přizpůsobil i mluvu, ani na okamžik jsem neměla žádný pocit nepatřičnosti.
To, jak vykreslil nespočet (nejen) dobových problémů typických (nejen) pro danou dobu, jako krutost mezi lidmi, hledání sebe sama, problémy soužití různých kultur apod., bez příkras a schovávání, za to klobouk dolů. A postavy? Absolutně lidské, věrohodné, se srdcervoucími reálnými osudy. Anežku jsem si ihned zamilovala, než mi došlo, o kom celou dobu vlastně čtu. Vtipný tři kluky taky. A Dominikovy starosti s cenami bytů 2kk v naší čtvrti sdílím každičký den, haha.
Až se zas trochu stydím za ty moje předsudky vůči českým autorům (ano, furt mam pocit, že tu píše jen vzduchoprázdná paní T. a afektovaná slečna L.). A taky jsem si říkala (pardon, pane Štiftere), že tenhle pán od pohledu nebude moje krevní skupina. A je. Víc než kdokoli jiný za poslední dobu.
Nebo jsem vyměkla, to je taky dost možný. Těším se na další knižní setkání, doopravdy.
Tuhle knihu jsem začal číst třikrát a ne a ne se do ní začíst. Až mi to přišlo vůči autorovi, kterého osobně neznám, trapné. A tak jsem znovu sebral odvahu a knihu přečetl asi na tři zátahy. A byl jsem velmi mile překvapený. Štifterovi se podařilo vytvořit poměrně spletitý příběh o třech časových rovinách, v němž není nouze o historické souvislosti (např. chování Henlienovců a nebo kruté jednání českých občanů v Českých Budějovicích po válce apod.), a zejména se mu propojily osudy jeho postav a jejich dětí, a to jak živých, tak mrtvých. Štifterova síla je v detailu, umí vystavět situaci, umí ji včas ukončit (přerušit do jiné časové roviny), je dobré, jak některé ty vazby fungují.
Už ale není tak silný v jazyce, kterým se snaží přiblížit různá tři historická období (jak lidé spolu mluví, jak uvažují...) - to jsem mu ve velké většině nevěřil a způsob, jakým líčil současnost, mě vlastně iritoval. Naložil si na sebe velmi těžký úkol. Pomáhají mu sice různé rekvizity, o nichž se mluví nebo jsou součástí situace, ale trochu to skřípe. A pak jsem se nesrovnal s názvem, který vůbec s příběhem nesouvisí. Sběratel sněhu tam sice je, ale není hlavním hrdinou (to nemá a ani nemůže mít hlavního hrdinu) a jeho "sběratelství" nemá v příběhu vůbec žádný podíl na dramatičnosti. Není to oblouk, který by někam vedl. Jistě, i Štifter je tady "sběratel" různých okamžiků z různých koutů historie, ale to je hodně slabé spojení. Zkrátka jsem rád, že jsem se nakonec přemohl, není to uhrančivé, není to strhující, je to poctivě odvyprávěný a domyšlený příběh v kulisách Českých Budějovic v průběhu 20. století. Chvílemi (kolem hlavní zápletky) je to chytlavé a zaplaťpámbu není to plytké a ploché, jako je např. dílo paní Morštajnové. Zkusím autorovu další knihu.
Rychlé přeskakování mezi třemi časovými obdobími je velmi náročné na pozornost, takže doporučuji přečíst tzv. na jeden zátah, jinak v tom budete mít pořádný guláš.
A kdo věří na duchy, bude nadšený ;)
Román Sběratel sněhu má zajímavou zápletku ukrývající tajemství, je napsaný podmanivým stylem, postavy jsou dokonale vykreslené, plné života, nálada je spíše temná a tíživá.
Příběh má několik vypravěčů, neboť se odehrává ve třicátých a padesátých letech minulého století a v současnosti. Děj je opět zasazen do Českých Budějovic a každá doba je autenticky vykreslená - neklidná atmosféra třicátých let, kdy narůstají sympatie k Hitlerovi, těžké poválečné roky i současnost, kterou zastupuje ne zrovna typický mladý pár. Osudy všech postav čtenáře zaujmou, pointa na konci překvapí a propojí všechny tři dějové linky.
Této knize se toho moc vytknout nedá, přesto rozhodně není pro každého a mimo nadšených komentářů chápu i ty zklamané. Je to spíše těžká četba. Mým problémem bylo se do knihy začíst, to šlo hodně ztuha.
Ke knize mě přivedly místní komentáře, vysoké hodnocení mých oblíbených a knihovna nabízející audioverzi. A tak jsem se zaposlouchala a čekala a čekala a kouzlo se nekonalo. Nehnul se mnou ani konec, kde všechno do sebe mělo zapadnout a i zapadlo, ale proč zrovna tak a ne jinak, připadlo mi to nahodilé a víceméně uměle vykonstruované. Jakoby mi bylo kus děje odepřeno. Na relativně malém prostoru tři samostatné příběhy s mnoha postavami, jejichž osudy však běžely pouze po povrchu a já je chtěla poznat hlouběji, mi neumožnily ponořit se a prožívat. Doposlouchala jsem a bezradně přemýšlela, jestli mi někam nezmizely poslední kapitoly. Mrzí mě to, ale zde jsem se s autorem nepotkala.
Koncepční dokonalost!
Český spisovatel odvedl bezchybnou práci, ať již z hlediska propojenosti děje, tak zejména barvitým, až vytříbeným pojetím jazyka.
Zejména časová linie ze současnosti je ohromující, nenechává vydechnout, je velmi aktuální a způsob vyjadřování hlavní postavy celého příběhu je nejen zábavný, ale hlavně přímočaře současný.
Prozrazovat cokoli s dějových souvislostí je na škodu. Autor dovede držet napětí jako málokdo a popisuje pocitové i dějinné události naprosto lehce, s bravurou umělce.
Někomu se bude zdát, že pan Štifter zachází příliš daleko, pohrává si s nereálnem, ale vše do sebe nakonec zapadne a jeho vyprávění je natolik kouzelné a lidsky hodnotné, že se nenajde snad nikdo, koho by nezaujalo.
Malý formát knihy navíc umocňuje tempo četby.
A román je sžíravě štiplavý, občas melancholický, smutně nemravný a kousavý ve svém pojetí.
Každý čtenář má rád zajímavé vyprávění. Zde je navíc okořeněno kvalitou spisovatelova umu.
Zamilujete se...
Po přečtení anotace jsem nabyla dojmu, že mám před sebou klasické české rodinné drama na pozadí historie 20. století; milé, zajímavé, ovšem díky oblibě dějin bez větší ambice zaujmout. Jenže on je Sběratel sněhu ve skutečnosti zcela odlišný! Jeho jedinečnost lze hltat nejen z Štifterova mnohdy svérázného, jindy básnického stylu, díky němuž si mě nadobro získal u bolestných jednohubek Světla z Pauliny. Miluju, když se autor svému románu opravdu věnuje a mazlí se s nejedním slovním spojením, protože díky bohu i navzdory rychlé době nejsme každý pouhým konzumentem příběhů. Ať je román či novela klidně o poznání kratší, pokud nám umožní nikoliv "vypnout", ale zastavit se a dovolit si zcela vplout do písmenkového prostředí. Navíc ta série budějovických příběhů, pomalu se splétajících do jednoho smíření, je i díky své spiritualitě originální a navíc využívá historie pouze na podkreslení atmosféry; takřka by se zdálo, že je v ní autorovi zkrátka o něco lépe, než v té současné. Nejde tedy dle mého názoru o zatraktivnění knihy na trhu, nýbrž o nástroj komunikace, kdy se rozvíjí (zatím) veškerý možný Štifterův potenciál.
Štítky knihy
duchovno přátelství partnerské vztahy česká literatura rodina rodinné vztahy Sudety ságy České Budějovice poválečné odsuny Němců
Autorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Tak tato kniha mi perfektně sedla do nálady a rozpoložení a pro mě je to určitě objev tohoto roku.
Obdivuji v podstatě vše, příběhem (příběhy) počínaje, skvělým propojením linek, vygradováním a rozuzlením zápletky, jazykem a krásnou schopností se vyjadřovat, zachycovat atmosféru, a v neposlední řadě i formátem knihy, který mi skvěle sedl do ruky a i grafickým zpracováním, které bylo jasné a srozumitelné, i když se jedná 3 příběhy, které se střídají.
Kniha mě okouzlila hned od začátku a na čtení jsem se každý den těšila. Cítila jsem od počátku, že ve vyprávění se bude skrývat něco víc, užívala jsem si cestičky, kterými nás autor vedl k cíli. A závěr, který se dal vytušit, mě rozhodně nezklamal.
Pro mě byla tato kniha čtenářským zážitkem a jsem ráda, že jsem našla dalšího českého autora, jehož knihy budu vyhledávat. Doporučuji.