dagmar7365 komentáře u knih

Ani po více než padesáti letech neztratila kniha nic na svém půvabu. Silný příběh, nádherná práce s jazykem, to střídání různých poloh a stylů mluvy, které hlavní hrdinka Jana používala! Je to literární poklad 20. století, který (doufám) bude jednou zařazen do zlatého fondu.

15 13.10.2023

Literární zážitek roku 2023. Je to přesně ta kniha, kdy jsem se nemohla odtrhnout, abych věděla, co bude dál. A současně s každou další stránkou mi bylo víc a víc líto, že se blíží konec a rozloučení. Ewald Arenz dokonale zachytil atmosféru jednoho léta, které vše změnilo, při čtení jsem měla úplně hmatatelný pocit, že jsem přímo propojená s Friedrichem, cítím jeho strach, když stoupá na věž, jeho rozpaky, když neví, jestli Beáte zavolat nebo ne, jeho zmatek ve svých pocitech...
Staré odrůdy jsem ještě nečetla, ale jdu si je urychleně sehnat a moc se těším.

9 01.10.2023

Vřeteno osudu mě polapilo a nepustilo. Velmi čtivě napsaný románový životopis. Národní obrození pro mě dostalo úplně jiný rozměr a opravila jsem si školou a nudnými výklady dost pokřivený pohled na řadu osobností NO. Myslím si, že K. J. Erben si takové dílo zasloužil, protože jeho obraz je redukovaný na sběratele pohádek a přitom za ním je tolik práce. A ještě jeden dojem mám z této knihy - ohromnou chuť přečíst si Kytici. Věřím, že si z ní odnesu úplně jiný dojem než před maturitou.

7 21.09.2023

Během čtení jsem byla z knihy trošku rozpačitá. Líbila se mi, to ano, styl a jazyk, který je v knize použit, mě zaujal okamžitě, nadchlo mě líčení přírody a různé zajímavosti o ní, ale tak nějak mi přišlo, že TOHO vážného tématu se Olga Stehlíková dotýká opravdu jen velmi okrajově a anotace je trochu zavádějící. Ale pak se kniha přehoupla do druhého podzimu a třetího...a ten závěr mě úplně dostal.
Mám ráda, když příběh respektuje čtenáře a dává mu prostor pro jeho fantazii, představivost a nepředkládá mu vše na talíři. A přesně tak to bylo tady. Vnímavý čtenář si střípky poskládá dohromady a je jen na něm, jak moc se do vyprávění vcítí a prožije si ho. Mě to zasáhlo velmi.

2 08.09.2023

Asi byla chyba číst tuto knihu na jeden zátah, protože prvotní nadšení z toho, kolik zajímavých věcí jsem se dozvěděla, jak moc odlišné zkušenosti ženy mají, přešlo v pocit zahlcení, že je to vlastně pořád dokola a ke konci mě to už ani tolik nebavilo číst jednotlivé výpovědi.
Lenka Kapsová ale odvedla dobrou práci, sesbírat tolik materiálu a dát mu nějakou formu muselo být náročné. A rozhodně je to kniha, která může ženám v období přechodu pomoci. Pokud nemají ve svém okolí nikoho s kým by toto téma sdílely, tak kniha nabízí spoustu "kamarádek" a závěr je takový, že v podstatě cokoli je možné a "normální".

8 07.09.2023

Vynikající kniha, obdivuji schopnost tak "věrohodně" popsat vnímání a prožívání z pohledu chlapce s Aspergerovým syndromem. Matematické úkoly byly super zpestřením. Vůbec se nedivím, že za ni Mark Haddon získal ocenění.

10 07.09.2023

Odpočinková kniha, která mě utvrdila v tom, že jet na dovolenou na výletní "zbrusu novou" loď není nic pro mě ;-)
První půlka mi přišla slabší, závěr to nakonec na ty 4 hvězdy vylepšil. Líbilo se mi, že je to kniha, která "stojí nohama na zemi", nemá potřebu idealizovat, dramatizovat a přesto jsem si čtení užila.

"..svoji rodinu si nevybíráme. Zvolit si můžeme pouze to, jak s ní zacházíme a jak spolu vycházíme. Protože rodiny jsou plné problémů. Nikdy nebudou dokonalé. Rodina je jako staré zrezivělé auto, které podědíte spolu s pytlem blech, ale to auto pořád jezdí, chvílemi vám taky dělá radost, chvílemi se díky němu cítíte šťastnějí i bezpečněji."

1 28.08.2023

Buď jsem na knihu nenarazila ve správný čas a nebo jen nesdílím všeobecné nadšení.
Eleanor je podivínka, od začátku je dost jasné, co se za tím vším skrývá, proč se tak chová, její životní osud je vykonstruován dost prvoplánově, aby ve čtenářkách vzbudil emoce, ale současně tak nějak jen klouže po povrchu.
(SPOILER) Jak už to tak bývá, je neatraktivní, uzavřená ve svém světě, terčem posměchu kolegů, bez přátel, jako důsledek prožitého traumatu...a pak najednou jako mávnutí kouzelného proutku se vše změní.
Takových příběhů už bylo sepsáno...bohužel tento mi nějak nedal nic navíc, proč bych si Eleanor měla oblíbit a zamilovat. Miluji knihy F. Backmana, líbila se mi Fazona, Zázrak na nástupišti č. 5 a mnoho dalších, které jsou o obyčejných lidech, plné laskavosti, humoru, milých lidí, které taky idealizují svět kolem sebe, ale Eleanor mezi ně nezařadím, bohužel mi nějak nesedla.

8 20.08.2023

Výborná kniha psaná odlehčenou formou, při čtení jsem se občas bavila, občas se děsila a hlavně jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí o životě s indiánskými příbuznými. Danka Štoflová má můj obdiv za to, jak vše přijala a zvládla.
Po dočtení ve mně zůstala jediná otázka, jestli se opravdu všechno stalo tak, jak je popsáno. Ale to je jen droboučký detail, který nijak nekazí skvělý dojem z celé knihy.
Howgh.

11 10.08.2023

Příjemné čtení k zastavení, zamyšlení a seznámení se s panem Kinským a jeho světonázorem.

1 10.08.2023

Kniha Vztahy a mýty se mi líbila více, přišla mi čtivější a přístupnější. Tady jsem se občas ztrácela v myšlenkách Honzy Vojtka a chybělo mi dostatečné vyvsětlení některých termínů nebo teorií, které zmiňoval, nebo jsem měla pocit, že se od tétmatu kapitoly odchýlil. Mínusem byly i ne až tak výjimečné překlepy a chyby.
Nicméně i tak dávám 4 hvězdy, protože navzdory výše řečenému to bylo zajímavé čtení, které mě obohatilo.

2 07.08.2023

Vynikající kniha, která čtenáře provede architekturou od počátků až do současnosti. Moc se mi líbí styl, jakým knihu pan Třeštík napsal a volba ilustrací jako doprovodu místo fotografií je prostě trefa do černého!

2 03.08.2023

Knihy od Odeonu mám moc ráda, protože je to takový dobrý mix literatury k přemýšlení a současně se krásně čtou. Tak to bylo i s Vnučkou Bernharda Schlinka, která kromě toho, že řeší soukromá dilemata - jak dobře známe toho, s kým prožijeme celý život? Do jaké míry se angažovat a nabízet pomoc? Kde jsou osobní hranice?; tak kniha otvírá i velmi silná celospolečenská témata, která jsou víc než aktuální.
Musím ovšem souhlasit s několika dalšími čtenáři, stejně jako oni jsem nepochopila, proč byl v knize takový doslov. Nebyl to doslov zasazující dílo do nějakého kontextu, jak bývá zvykem, shrnující literární vývoj autora, nebyla to ani interpretace Bernharda Schlinka, já jsem třeba postavu Kašpara vnímala úplně jinak, takže nechápu, proč tam byl. Bez něj by to bylo lepší. Po krásném pocitu z dočtené knihy zůstala nepříjemná pachuť.

11 25.07.2023

Naprostý souhlas s knihovniceVS - byla to pohádka, která se mi přesně trefila do nálady. Velmi čtivé odpočinkové čtení, které pokud k němu od počátku přistoupíte jako k pohádce, tak si to užijete. Netřeba si to kazit tím, že reálný svět je úplně o něčem jiném ;-)
Dost mi to stylem připomínalo knihu Když panda tančí nebo Fazóna.

3 15.07.2023

Dětství v běhu století pod vědeckým drobnohledem rozebráno na součástky. Ač vědecká práce opírající se o stovky odborných zdrojů, tak se velmi dobře četla. Cože je pro knihy z pera Mileny Lenderové typické :-)

15.07.2023

Nebylo to jednoduché čtení, zvláště dlouhé pasáže o římském císaři Julianovi, ale jak už to tak u Juliana Barnese bývá, konec dá všemu zcela jiný rozměr, převrátí to, co si čtenář doposud myslel, naruby.
I během čtení předkládá spoustu otázek, zajímavých myšlenek...a to se mi líbí.
"Některé věci v naší moci jsou, jiné v naší moci nejsou." (Epiktetos)

2 11.07.2023

Kniha odehrávající se v blízké budoucnosti v Americe mě okamžitě vtáhla. Příběh Ptáčka, jeho otce a americké společnosti v době PAKTu byl vykreslen velmi intenzivně. Celeste Ng umí výborně zachytit emoce a drobné detaily, které mají velký dopad. Ale v druhé půlce se příběh začal tak trochu táhnout a konec mi přišel takový nedotažený.
Celá kniha mně dost připomínala Orwellův román 1984. Jak málo stačí k tomu, ovládnout lidi.

1 11.07.2023

Liv Strömquist opět nezklamala. V zrcadlové síni se mi líbilo ještě víc než Nejrudější růže rozkvétá, spousta námětů k přemýšlení a přitom podáno velmi odlehčenou formou. Vynikající!

1 29.06.2023

Nemohu dát jinak než pět hvězd a klidně bych dala i šest. Životopisný román o Evě Smolkové-Keulemansové (Weilové) mě úplně nadchnul. Líbilo se mi zpracování, kdy vyprávění začíná idylickým dětstvím v předválečném Československu, které je doplněno množstvím fotografií. I když už mám o holocaustu leccos načteno, tak jsme se dozvěděla spoustu nového, zajímavého, třeba o angažovanosti Švédska po 2. sv. válce. A i poválečné období bylo hodně zajímavé.
Osud si s paní Evou nesmírně pohrál a je obdivuhodné, co vše dokázala a ještě si zachovala pozitivní přístup k životu. Tak slavná a úspěšná vědkyně, a já o ní slyšela prvně! Velké díky Janě Mirovské za sepsání knihy, jen škoda těch chyb v textu.

1 27.06.2023

Nádherná kniha po grafické stránce a dokonalá obsahově.
Desetiletá Julie vypráví svůj příběh jednoho léta, kdy jejich rodinu málem "pohltil" žralok. Její vyprávění je, jak už to tak bývá, plné nedorozumění, chybných výkladů, mylných domněnek, které roztáčí kolo událostí a vše je psáno tak krásně dětským hlasem. Kiran Hargrave se podařilo dokonale proniknout do desetileté duše a přenést ji na papír.
Asi bych ji úplně nedoporučovala od 9 let ale až o fous straším dětem, byť ta obálka je moc lákavá.

11.06.2023