Ztracený rok přehled

05.12.2024

Jsem překvapena, jak moc je tento román pro mladé čtenáře dobrý - jakou má emocionální účinnost. I když postavit vedle sebe hladomor na Ukrajině ve třicátých letech minulého století a dobu covidovou v USA by mohl zavánět násilnou aktualizací a vést k ne zcela domyšleným paralelám... Nicméně to, že v hlavní roli jsou zde dospívající ve vší křehkosti a ovlivnitelnosti (v dobrém i nedobrém slova smyslu), funguje báječně. Příběhy režimem zmanipulované Mily a hladovějící Nadi, také rodící se aktivistky Helen a Matthewa, kteří oba hledají způsob, jak popsat nepopsatelné, ilustrují obě atmosféru a znaky obou období velmi dobře. A příběh autorčiny rodiny, k jehož napsání ponoukla Ruta Sepetysová a k jejímž románům se dá kniha přirovnat, je reálným potvrzením ošklivosti 20. století.

24.11.2024

Ďalšia z kníh, ktoré by si mal prečítať každý.
Príbeh 3 sesterníc odohrávajúci sa počas ukrajinského hladomoru v roku 1933.
Knižka môže pôsobiť trošku detsky, zjednodušene, aj keď pre deti prioritne určená nie je.
Sama autorka to zdôvodňuje:
"Bylo pro mě důležité psát z pohledu dítěte jako Mila, abych ukázala, jakou má takový systém moc redukovat lidi na nálepky, překrucovat pravdu a ničit základní lidskost. Tato etapa v dějinách je odstrašujícím příkladem: Stalinova schopnost rozdělovat lidi a poštvávat je proti sobě navzájem připravila půdu pro hrůzy, které následovaly."
Čo Vám to pripomína? Ten príbeh je stále aktuálny, zvlášť v súčasnosti.
Z fotiek ukrajinského hladomoru, bežne dostupných na internete, mrazí.
A v mysli mi stále znie "Baba Jaga" od Čajkovského. Baba Jaga ako Stalin, ktorý umoril Ukrajinu hladom.

"Pořád jsem cítila to místečko, kam mi skočila veš, šimrání její váhy. Kulacké děti, které mi ji poslaly, byly moji nepřátelé, ale pořád jsem se cítila dotčená jejich nenávistí, jako kdyby šlo o pouhé nedorozumění. Představovala jsem si, jak jim vyprávím o ledoborci A. Sibirjakov, o naší skvělé budoucnosti. Nikdy by mě nenapadlo, že tím, kdo nic nepochopil, jsem byla já."

"Tatínek měl v očích zasněný pohled, jako kdyby se už vznášel vysoko nad zemí na palubě Maxima Gorkého. Zkusila jsem letět s ním, ale pak jsem si vzpomněla na Sběrač a ta paže mrtvého dítěte mě vrátila zpátky na zem. Zničehonic jsem zatoužila, aby se Naďa nikdy u našich dveří neobjevila. Stýskalo se mi po pocitu, že jsme s tatínkem spojenci ve velkém boji. Pochybnosti byly mnohem osamělejší místo."

"Cestou z jídelny jsem minula plakát se Stalinem v roli námořního kapitána, jak navádí národ k vítězství. Pořád se díval pryč ode mě, pryč od všech lidí, kterým zničil život. Nezasloužil si rozloučení. Spíš než na pasažérech té lodi mu záleželo na jejím řízení. Byla jsem ráda, že si můžu do mapy zanést jinou trasu, že můžu odplout z jeho dosahu. Kéž by cena za to nebyla tak vysoká."