Katherine Marsh

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká

Nová kniha

Ztracený rok

Ztracený rok - Katherine Marsh

Píše se rok 2020 a třináctiletý Matthew je během covidové pandemie uvězněný doma, jeho táta trčí ve Francii a maminka přestěhuje chlapcovu stoletou prababičku k... detail knihy

Populární knihy

Kluk odnikud
Kluk odnikud
Ztracený rok
Ztracený rok
Piano pro každého
Piano pro každého

Nové komentáře u knih Katherine Marsh

Ztracený rok Ztracený rok

„Úžasný příběh. Jsem ráda, že téma ukrajinského holodomoru někdo zpracoval čtivou formou přístupnou pro široké věkové spektrum čtenářů. Kniha mě rozplakala a to velké strašlivé tajemství, které slibuje obálka, mě opravdu překvapilo a zasáhlo. Moc doporučuji.“... celý text
— BeeShifer

Ztracený rok Ztracený rok

„New Jersey, rok 2020. Epidemie koronaviru se stupňuje a třináctiletý Matthew trčí doma, výuku má online, s kamarády se nemůže vidět, tatínek je ve Francii, maminka všechno zakazuje... Aby se Matthew zabavil, začne třídit se stoletou "prabábinkou" její osobní věci ukryté v několika krabicích... Odhaluje příběh tří sestřenic, Mily, Nadi a Helen, které pocházely z Ukrajiny a jejichž život fatálně ovlivnil hladomor, který zemi ve 30. letech minulého století postihl... Autorka při psaní románu vycházela ze skutečného příběhu své ukrajinské babičky... Knížka se mi místy četla dost těžko, ne kvůli tomu, jak je napsaná (výborně), ale kvůli velmi náročnému tématu... Popisy bezmoci a beznaděje hladovějících dospělých a dětí, kteří většinou nepřežili, jdou opravdu na dřeň, aspoň na mě tak působily... To ovšem nic nemění na tom, že by se o takových věcech mělo psát, jednak protože se o hladomoru na Ukrajině poměrně dlouho mlčelo a Sovětský svaz se k němu tak nějak doznal až v 80. letech minulého století, jednak je tohle téma možná znovu poměrně aktuální kvůli klimatické změně... Román je určen pro větší děti, ale i pro dospělé je to plnohodnotné čtivo... Rozhodně se musím podívat na autorčinu další tvorbu... Hodnocení: 5 * z 5 *“... celý text
— markej

Ztracený rok Ztracený rok

„Jsou knihy, které si přečtete jednou a stačí, tahle k nim patří, ale v dobrém slova smyslu. Je to díky silnému zážitku a kniha se vryje do paměti. Důležitá část historie, která by se neměla rozhodně zapomínat. Kniha není jen pro mládež, ale i pro dospělé. Rozhodně doporučuji přečíst.“... celý text
— Boruvka22

Ztracený rok Ztracený rok

„Výborně napsaná kniha propojující řadu nelehkých témat! Moc se mi líbilo, že narozdíl od knih pro dospělé, které se často uchylují k detailním popisům utrpení, trýzně a mučení, tady je to jen lehce naťuknuto a přitom to skvěle funguje. Literatura se nestává hodnotnější detailními popisy. Katherine Marshová se taky podařilo výborně zachytit atmosféru COVIDu, tu nejistotu a vykolejení z běžného života. Kniha byla velmi čtivá a i když jsem později již tušila, jaké je to strašlivé tajemství, neubralo to nic na síle. Rozhodně budu doporučovat, nejen dětem, ale i dospělým.“... celý text
— dagmar7365

Ztracený rok Ztracený rok

„S knížkou mám po dočtení vnitřní problém a trvalo mi pár dní rozklíčovat, co to bylo. Od začátku: Před čtením jsem měla obavy z těžení senzačnosti tématu covidu a Ukrajiny. To se mi nepotvrdilo, kdo taky váháte, můžete být klidní. Covid autorka použila pro nastavení omezených možností v naší "přepychové" době. Takže se můžeme lépe vcítit do kritických životních situací, lépe vyhmátneme svoje pocity ohledně té ukrajinské dějové linky. A Ukrajina jako země sužovaná Stalinem není nijak srovnávaná s dnešním válečným děním. Ta knížka je vlastně perfektní. Je v ní přehršel vážných a silných témat od těch historických událostí holodomoru, pro úskalí novinařiny. Autorka zvládla do jednoho pytle zabalit "dnešní mládež", globalizaci, totalitní režim, ústavní péči, psychologii v médiích a další, aniž by to působilo jako pěst na oko a aniž by plýtvala slovy. A je to neskutečně čtivé! A ano, hýbalo to se mnou silně. Ale uvědomila jsem si, že se mnou nehýbe kniha, její slova, její forma, ale události samotné. Prostě když vám někdo řekne, že mu hladem umřela maminka v náručí, tak vás to dostane, ať už to sdělí sebeprostěji nebo kostrbatě. A to stejné jsem cítila z knihy celkově. Styl autorky bych už nikde jinde nerozeznala. Ona nás s věcmi seznámí, ale autorčinu duši v knížce nenajdete. Proto jí nechci ani připisovat ten kredit za to, že mě knížka dojala.“... celý text
— ivetka859

Přejít na knížky autora