Kaduri komentáře u knih

Veľmi pekne napísaný fantasy príbeh.
Plný kúzelných bytostí - ako inteligentná rastlina Kaz, hmlové medvede, morské kone...
Dej je prekvapivý, netušila som, kam nás autorka chce doviesť. A vlastne mi to bolo jedno. Len som sa nechala unášať príbehom.
Sama autorka uvádza, že túžila napísať knihu, ktorá naplní svojich čitateľov pocitom radosti. Ako láskyplné objatie. A to sa jej podarilo.
Takže keď si chcete oddýchnuť od thrillerov a detektívok, a mať istotu, že všetko dobre dopadne, toto je Vaša knižka.

41 18.01.2025

Audiokniha.
Po "Nežnom barbarovi" som mala chuť ešte na niečo od Hrabala. A objavila som audioknihu "Postřižiny".
Kto by nepoznal Maryšku, Francina a ukričaného Pepina?
Ja sama som knižku už v minulosti čítala a film som videla opäť cez Vianoce.
Audioknihu však môžem jedine doporučiť. Je krásne načítaná Terezou Bebarovou a hudobne ju sprevádza Ondřej Havelka a jeho Melody Makers.
Skutočne umelecký zážitok.

"... pak jsem rozsvítila lampu, a držíc ji v prstech, chodila jsem od jednoho vepřového kousku ke druhému a neubránila jsem se, abych nezapálila primus, uřízla z kýty dva krásné libové řízky, naklepala je, pak posolila, opepřila a na másle je v osmi minutách upekla, celou tu dobu, která se mi zdála věčností, se mi sbíhaly sliny, to bylo moje, skoro obě kýty sníst jen tak v přírodních řízcích, pokapané citrónem, taky jsem podlila řízky nakonec vodou, přiklopila pokličkou, zpod které vyrazila hněvivá pára, a už jsem si dala ty řízky na talíř a lačně jedla, tak jako vždycky jsem si pokapala noční košili, tak jako si vždycky pokapu blůzičku šťávou či omáčkou, protože já když jím, tak nejím, já hltám… a když jsem dojedla a vytřela chlebem talíř, viděla jsem, jak otevřenými dveřmi tam v přítmí se na mne dívají Francinovy oči, jen ty vyčítavé oči, že zase jím tak, jak nejí slušná žena, a ještěže jsem se najedla, tenhle pohled mi vždycky bral chuť, naklonila jsem se nad lampu, ale vzpomněla jsem si, že čoud knotu by natáhl do masa, odnesla jsem lampu na chodbu a mocným dechem ji zhasla. A vlezla jsem do postele, a dotýkajíc se vepřového ramínka, usínala jsem a těšila se, až se ráno probudím, jak si udělám dva přírodní řízky."

47 17.01.2025

Audiokniha.
Tak ako počúvam, s Vladimírkom bolo veselo:).
Neuveriteľné historky vyšperkované skvostným literárnym jazykom. Nádherný text. Mám pocit, že keby Hrabal písal aj čo-ja-viem o malte, je z toho hodnotná literatúra.
Audiokniha v podaní Igora Bareša posúva knižku ešte o level vyššie. Je to vtipné, filozofické, hlboké, krásne "sprosté" čítanie a ja ho nemám dosť...
A nedivím sa, že Hrabal nezískal Nobelovu cenu. Preložiť jeho knižku tak, aby sa zachovalo tempo reči, aby nestratila svoje kúzlo, je sizyfovská úloha.

"Agónie a extáze byly pro Vladimíra jedněmi a těmi samými dveřmi, kterými se vchází a odchází, neboť vejíti pro Vladimíra znamenalo smrt a odejíti život."

"A Vladimír už kráčel nazpátek od Palmovky ke šraňkům a plakal, dva vodovody mu hrčely z očí, tak upřímně plakal, s hlavou vztyčenou nesl svůj zármutek jako ozdobu, jako pochodeň, a lidé, kteří kráčeli mu naproti, hlavně ženy, se otáčeli za ním a chřípí se jim vzdouvalo a každá druhá měla na Vladimíra chuť…"

"Tak se Vladimír připravoval na odpolední schůzku s milovanou dívkou. Když za soumraku s ní kráčel čimickou silnicí, na její počest si odvázal kravatu, pevně ji utáhl na jabloňové větvi, pak rychle okolo krku a maličko se přioběsil, zatímco dívka prchala soumrakem domů. Druhý den Vladimír se svým fotografem se vrátili pod ten Čimický háj, kde ještě visela na větvi kravata, a Vladimír rekonstruoval to vyznáni lásky a fotograf jej vyfotografoval s maličko vyplazeným jazykem. Seděl jsem doma v županu a bačkorách, a když mi Vladimír vyprávěl ten příběh a ukázal fotografii, vrtěl jsem hlavou a odháněl od svých uší jak ránu bucharu, tak věšení na kravatě. Vladimír pravil: Tak co jsem měl dělat, když jsem chtěl holce udělat radost. Aby měla něco ze života, ne? Když jsem to vyprávěl Egonu Bondymu, zacpával si uši a dupal a křičel: Dost, doktore, proboha, dost! Tyhle Vladimírovy příběhy mi berou sílu, doktore, plihnu jak ucházející pneumatika, pro smilování, už dost! Dost, dyk jedu už lautr po holým ráfku! Píchnul mi duši, ten lotr! Kurva fix!"

46 11.01.2025

Je to taký svet rodiny Bridgertonových skrížený s fantasy.
Hlavnej hrdinke Dore v detstve ukradol Fae polku duše. Prišla o schopnosť cítiť emócie, čo – vzhľadom k situácii – vníma viac menej neutrálne:). Všetko sa zmení, keď sa zoznámi s Lordom Čarodejníkom, ktorý sa rozhodne prísť celej veci na koreň.
V prvom rade knižka by si zaslúžila poriadnu korektúru.
Príbeh je to zaujímavý, ale akoby autorka sama nevedela, čo chce z knihy vytvoriť. Lieta od jedného k druhému – od fantasy k romanci, od plesov smotánky k triednym rozdielom, od sarkazmu k hlbokým emóciám. A obávam sa, že podstata knižky sa kamsi vytratila.
Zápletka na záver ma neoslovila vôbec, takže za 3 hviezdičky.

41 09.01.2025

Vlastne som si nevedela úplne predstaviť, ako bude fungovať román o tínedžerskej kúzelníčke, ktorá dokáže čarovať s cestom, o mŕtvole v kuchyni, o oživnutom perníkovom panáčikovi a o sprisahaní voči mestu...
Kupodivu výborné to bolo.
Príbeh kľudne obstojí aj v literatúre pre dospelých. Autorka má skvelý zmysel pre humor a nebojí sa ho použiť:).
No a úplne najsamlepší bol mäsožravý kvások Bob:).
Odporúčam.

Teta Tabitha si opřela pěsti o široké boky. „No, je to mrtvola, o tom žádná. Bůh nás ochraňuj. Ha.“
Následovala delší odmlka, během které jsem zírala na tetina záda, teta zírala na mrtvou dívku a mrtvá dívka zírala do stropu.

"Perníkový panáček spustil velmi povedenou čtverylku. Neptejte se mě, kam perníčky na ty svoje tance chodí – tahle várka se rozhodla pro čtverylku. Ta před ní si vyvolila valčík a ta ještě před ní předvedla trochu oplzlý taneček, ze kterého se červenala i teta Tabitha. Řekla bych, že jsme to přehnaly s kořením. Musely jsme do nich přidat spoustu vanilky, aby se trochu uklidnily."

"Pořád pečeme nejlepší kváskový chleba v celém městě, ačkoli Boba jeho válečná zkušenost učinila ještě bujařejším a teď ho musíme krmit s pomocí dlouhé tyče. Občas její konec prostě rozpustí. Strýc Albert se odmítá ke sklepu vůbec přiblížit."

41 05.01.2025

Audiokniha.
Dávnejšie som v telke videla film "Sofiin svet" a odvtedy som túžila prečítať si aj knižku.
No a teraz nastal jej čas:).
Knižka je akýsi beletrizovaný sprievodca históriou filozofie, napísaná veľmi prístupnou, zrozumiteľnou formou.
Obalená v háve príbehu o Sofii Amundsenovej, žiačke filozofického kurzu pod taktovkou tajomného Alberta Knoxa.
Moc zaujímavé počúvanie to bolo. Autor berie dejiny filozofie pekne postupne - od mýtov, cez antiku, stredovek, renesanciu ... až po súčasnosť.
I keď musím priznať, že posluch knižky bol občas náročný na udržanie pozornosti, mnohé state som si prehrávala viackrát, aby som plne pochopila názory toho-ktorého filozofa.
Autor má môj obdiv za spracovanie tak komplexného diela a nedivím sa, že získalo celosvetovú popularitu.
Moc krásny záver.

"Co sluneční paprsky jsou pro černou zem, je světlo poznání pro přítele té země."
N.F.S. Grundtvig

43 05.01.2025

Rok sa s rokom zišiel a znovu čítam knižku zo série "Hrobník". Už sa to pomaly stáva tradíciou:).
"Mordparta" z Viedne rieši ďalšie zamotané prípady. A aké sú to prípady... Nočný bes a vraždiaci prízrak.
Inšpektor Leopold von Herzfeldt má teda o zábavu postarané. Naviac sa mu pod nohy pletie neodbytný novinár Harry Sommer, anglický spisovateľ A. C. Doyle a návštevou ho poctí i jeho matka zo Štýrskeho Hradca.
A nezabúdajme na svojrázneho hrobára Augustina Rothmayera...
Veľmi pekne vystavaná detektívka v kulisách historickej Viedne.
No a záver v štýle Hercula Poirota bol čerešničkou na torte.

„Uctivost, jemnostslečno,“ pozdravil a podal jí kytici. „Čerstvě natrhané z hrobu.“
„Díky za pozornost, to je od vás moc milé!“ usmála se. Hrobník si rozpačitě odhrnul napomádované vlasy z čela.

„Byl zavražděn, nebo zranění utrpěl až později? A byla to sebevražda?“
„Ale hergot, trochu času mi dát musíte. Nemožné dělám hned, ale zázraky až na počkání…“

A autor si dokáže vystreliť aj sám zo seba:
„Inspektor, kasař, boxer a dandy v jedné osobě,“ zamumlal Doyle. „Byl byste skvělou literární postavou, mister Herzfeldt.“
„Jste laskav, ale já jsem skutečný.“ Leo otevřel dveře a šel dál.

46 31.12.2024

Kúzelný príbeh odohrávajúci sa vo Walese počas viktoriánskej éry (i keď v knižke obdobie explicitne zmienené nie je).
Sirota Seren prichádza do majestátneho sídla, svojho nového domova. S tajomným balíkom od neznámeho spolucestujúceho.
Sídlo je tak trošku strašidelné, zakliate, a Seren sa rozhodne vypátrať jeho tajomstvo. Pomôže jej mechanický vtáčik z nechceného darčeka?
Moc pekný vianočný príbeh pre deti a zjavne aj pre dospelých:).
Užívala som si magickú atmosféru, ktorú autorka vykúzlila - viktoriánske pochmúrne sídlo, záhada strateného dieťaťa, hovoriaci vtáčik na kľúčik...
A nesmiem zabudnúť na krásnu obálku.

45 26.12.2024

Ten príbeh by mohol byť skvelý. V úvode som bola nadšená.
Svet kúzelných kníh, ktoré umožňujú svojim majiteľom konať magické veci.
Celkové prevedenie však pokuľháva. Nepáčil sa mi vývoj príbehu. Postavy pôsobili plocho a konali hlúpo, nelogicky. Napr. viem protivníka odmrštiť čo-ja-viem do staroveku, ale ja ho vrátim len pár desiatok rokov späť, aby ma v budúcnosti mohol znovu ohrozovať?
Nebudem knižku zatracovať úplne, mala i svoje svetlé momenty.
Celkovo však pôsobí nedotiahnutým dojmom.
Škoda nevyužitého potenciálu.
3,5 hviezdičiek.

42 25.12.2024

Potrebovala som knižku s vianočnou tematikou do výzvy mojej čitateľskej skupiny a vybrala som si toto tu.
Šialene úžasný príbeh o uličnici Vicky, bicykli a motorke Triumph, o Waynovi, Louovi a Charliem Manxovi.
O našich vnútorných svetoch, o mostoch, ktoré nás prenesú do neznáma a o strašidelnej Vianočnej ríši.
Akurát v tejto knihe nie je nikto normálny. Autor sa skutočne "vybúril" a nadelil svojim postavám alkoholizmus, schizofréniu, obezitu, rozvrátené rodinné prostredie...
Celkovo je však príbeh výborný, skvelo vystavaný a kľudne ho odporučím ďalej.
Vianočná ríša čaká...

"Pravá ruka si vzpomněla, co má dělat, přidala ještě víc plynu, motor zaburácel a vyletěl ze zatáčky jako korek, který někdo stáhl pod vodu a pustil. Guma našla silnici a triumph odskočil od kamer, od mikrofonů, Tabithy Hutterové, Loua, domu a Vickyiny příčetnosti."

"Vicky tvrdila, že může přivést svůj most do tohoto světa, ale zároveň existuje pouze v její mysli. Znělo to jako blud, dokud jste si neuvědomili, že lidé neustále uskutečňují nereálné věci: nahrávají hudbu, kterou slyšeli v hlavě, představí si dům a postaví ho. Fantazie je jen realita, která čeká na uskutečnění."

47 21.12.2024

Audiokniha.
Príbeh kamarátov, siedmakov ZŠ vo Vimperku, odohrávajúci sa v 80-tych rokoch 20. storočia. V "zlatých časoch" socializmu.
A tak som si pripomenula, ako sa žilo.
Buzerácia žiakov v škole, kádrové posudky, lampasáci, branné cvičenia v plynových maskách... Len nevytŕčať z davu, "držať hubu a krok", ako vravieval môj dedko.
A aj keď som sa pri počúvaní bavila nad absurditou toho systému, myslím, že sa z námetu dalo vyťažiť viac.
Koniec divne useknutý... Druhá možnosť je, že som nemala celú audioknihu:).

46 12.12.2024

Audiokniha.
Prečítala som veľa kníh od Jana Wericha, o Janovi Werichovi, s Janom Werichom. Je ešte niečo nové, neprebádané, čo by stálo za prečítanie?
Áno, táto knižka. O ženách, ktoré s ním žili, ktoré ho utvárali, podporovali, ktoré ho milovali.
Knižka je poctou Zdenke, Jane a Fanči, ktorých osudy upadli do zabudnutia.
Z ich príbehu dýcha atmosféra slobody, humoru, pohody - tak potrebná v neľahkých časoch, ktoré žili.
Knižka je akoby skladačkou do mozaiky rodiny Werichových.
Tušila som smutný koniec, ale i tak ma to hlboko zasiahlo. Ach, Fanča...
Jedna z najzaujímavejších kníh tohto roku.

48 06.12.2024

Najväčší gurmánsky kritik Francúzska zomiera. Jediné, čo ho ešte drží pri živote, je pokrm, chuť, na ktorú si nevie spomenúť...
V mysli mu ožívajú veľkolepé kulinárske zážitky jeho života. A on zúfalo hľadá, pátra...
Kniha je detailne premyslená, skvostný literárny jazyk. Priam cítite, ako Vám delikátny pokrm skĺzava po jazyku, vôňu leta a mora, opulentné hostiny...
Nechytila ma však za srdce, pri jej čítaní som neprežívala dej do hĺbky.
Príbeh je písaný z pohľadu celého zástupu postáv, zvierat, vecí. Je to neprehľadné.
A záver je absurdný vo svojej jednoduchosti.

"Taková ironie! Po desítkách let žranic, po přemíře vína a alkoholu všeho druhu, po životě plném másla, smetany, omáček, fritovacího oleje, po ustavičných vědomě inscenovaných a svědomitě opečovávaných excesech se ctihodná Játra s úslužným Žaludkem nacházejí stále ve výtečné formě, ale zrazuje mne srdce. Jak hořké poznání!"

"Nyní už nic nemá cenu. Kromě té chuti, kterou pronásleduji v předpeklí své paměti a která mi odolává a umíněně se vzpírá, jsouc rozzuřená zradou, na niž se navíc ani nemohu upamatovat."

"Lidi si myslí, že děti nic nevědí. Až se člověk někdy musí ptát, jestli vůbec byli dospělí taky někdy dětmi."

46 01.12.2024

Audiokniha.
Muž menom Ove sa hnevá. Hnevá sa na celý svet. Na svojich nepodarených susedov, na mužov "v bielych košeliach", na úrady, systém, celý vesmír...
Ale niekedy stačí málo, len auto zacúvané do záhonu, aby sa ľudský život zmenil.
Krásne smutné, vtipné, dojemné čítanie.
Občas ku koncu trochu sentimentálne, ale odpúšťam, pretože to bol príbeh o Ovem. A Ove si 5 hviezdičiek zaslúži:).
Pripomenul mi môjho dedka...

"Smrt je podivuhodná věc. Lidé se chovají tak, jako by snad ani neexistovala, přestože je to jeden z největších důvodů žití vůbec. Někteří si díky ní uvědomí, že žijí tvrdě, zatvrzele a nevraživě. Jiní potřebují vnímat její neustálou blízkost, aby si vůbec dokázali uvědomit, co je jejím opakem. A jsou i tací, kteří se myšlenkou na smrt zabývají natolik, že se usadí do čekárny dávno předtím, než se smrt ohlásí. Lidé se jí děsí, ale největší hrůzu mají převážně z toho, že si vezme někoho jiného než je samotné. Na smrti je nejstrašnější to, že by mohla projít kolem. A nás tu nechat osiřelé."

63 29.11.2024

Ďalšia z kníh, ktoré by si mal prečítať každý.
Príbeh 3 sesterníc odohrávajúci sa počas ukrajinského hladomoru v roku 1933.
Knižka môže pôsobiť trošku detsky, zjednodušene, aj keď pre deti prioritne určená nie je.
Sama autorka to zdôvodňuje:
"Bylo pro mě důležité psát z pohledu dítěte jako Mila, abych ukázala, jakou má takový systém moc redukovat lidi na nálepky, překrucovat pravdu a ničit základní lidskost. Tato etapa v dějinách je odstrašujícím příkladem: Stalinova schopnost rozdělovat lidi a poštvávat je proti sobě navzájem připravila půdu pro hrůzy, které následovaly."
Čo Vám to pripomína? Ten príbeh je stále aktuálny, zvlášť v súčasnosti.
Z fotiek ukrajinského hladomoru, bežne dostupných na internete, mrazí.
A v mysli mi stále znie "Baba Jaga" od Čajkovského. Baba Jaga ako Stalin, ktorý umoril Ukrajinu hladom.

"Pořád jsem cítila to místečko, kam mi skočila veš, šimrání její váhy. Kulacké děti, které mi ji poslaly, byly moji nepřátelé, ale pořád jsem se cítila dotčená jejich nenávistí, jako kdyby šlo o pouhé nedorozumění. Představovala jsem si, jak jim vyprávím o ledoborci A. Sibirjakov, o naší skvělé budoucnosti. Nikdy by mě nenapadlo, že tím, kdo nic nepochopil, jsem byla já."

"Tatínek měl v očích zasněný pohled, jako kdyby se už vznášel vysoko nad zemí na palubě Maxima Gorkého. Zkusila jsem letět s ním, ale pak jsem si vzpomněla na Sběrač a ta paže mrtvého dítěte mě vrátila zpátky na zem. Zničehonic jsem zatoužila, aby se Naďa nikdy u našich dveří neobjevila. Stýskalo se mi po pocitu, že jsme s tatínkem spojenci ve velkém boji. Pochybnosti byly mnohem osamělejší místo."

"Cestou z jídelny jsem minula plakát se Stalinem v roli námořního kapitána, jak navádí národ k vítězství. Pořád se díval pryč ode mě, pryč od všech lidí, kterým zničil život. Nezasloužil si rozloučení. Spíš než na pasažérech té lodi mu záleželo na jejím řízení. Byla jsem ráda, že si můžu do mapy zanést jinou trasu, že můžu odplout z jeho dosahu. Kéž by cena za to nebyla tak vysoká."

46 24.11.2024

Audiokniha.
Vydarená detektívka odohrávajúca sa vo fiktívnom českom mestečku Juratov (áno, mesto som sa snažila vyhľadať na internete, kým som zistila, že neexistuje:)).
Novinárka Alice je žena s tak trochu komplikovanou osobnosťou. Na truc dá výpoveď v prestížnych novinách v Prahe a presťahuje sa do zapadákova (teda do Juratova:)).
Zo začiatku z práce v lokálnom periodiku nie je práve nadšená, postupne však jej pobyt v mestečku naberá na obrátkach.
Stane sa zločin. A Alice sa rozhodne vypátrať vraha.
Knižka ma naozaj bavila, hlavne prepojenie s históriou. Prekliatie Juratova, rod Damperkov, celá plejáda podozrivých...
Vraha sa mi nepodarilo odhaliť vopred, takže som bola v napätí až do konca.
Od autorky určite vyskúšam i jej ďalšiu knižku.

52 22.11.2024

Ali Hazelwood má skrátka talent.
Vie vdýchnuť postavám svojich knižiek dušu. Vie vzbudiť emócie, nie je to len bezduché čítanie romantického príbehu. A funguje jej to nielen vo vedeckom prostredí, ale aj vo fantasy.
Takto má vyzerať knižka pre ženy. Citlivá, humorná, trošku detektívka, trošku nadprirodzena...
Záver máličko prekombinovaný na môj vkus, ale príbeh ako celok sa mi páčil moc.
Kto má chuť si prečítať knižku v tomto žánri, "Nevěsta" je dobrá voľba.

"Za jeho stále pobavenějšího pohledu strávím několik minut hledáním štěnic a skrytých kamer a kontrolou silných wifi sítí. Když nic takového nenajdu, zachytím jeho lítostivý pohled, který říká „musí být těžké žít s tak silným stupněm paranoie“, a jsem v pokušení vyškrábnout z kapsy žmolek tkaniny a říct mu, že je to nejmodernější špionážní software, jen abych měla pro jednou pravdu.
Nejspíš by stejně nepoznal, že kecám."

53 16.11.2024

Čo vnímam ako veľké pozitívum – román je nepredvídateľný, žije si „svojím vlastným životom“. Autorka sa nedrží osvedčenej šablóny YA fantasy, dej je prekvapivý, máličko strašidelný.
Morskí ľudia, troška nadprirodzena, putovanie hlavnej hrdinky, staré príbehy opradené tajomstvom...
Knižka je pútavá, prečítala som ju za krátky čas.
Trošku nerealistické mi prišlo, ako hlavná hrdinka Miren zvládla všetky „súboje“. Mala viac šťastia ako rozumu, ale budiž:).
Celkovo za 4 poctivé hviezdičky.

"Rybář na mě vyjeveně hledí a já na něj také. Otevře naprázdno ústa a ukazuje mi přes rameno. Otočím se. Dva metry od nás se ve vlnách houpají tři hlavy. Tmavé vlasy, tmavé oči, měsíčně bledá pleť, v ústech rozevřených do širokého úsměvu ostré zuby. Takhle zblízka jsou tyto bytosti k vidění vzácně. Chvíli mě s krutým výrazem v očích pozorují a pak se hlavou napřed znovu vrhnou do vln a jsou pryč."

"A tomu místu se začalo říkat Skřetno, protože ti, kdo v takové věci věřili, si byli jistí, že jednala s bytostmi temnoty, že své úmluvy posvětila odváděním obětin v podobě mladých životů. A ti kdo uvěřili, věděli, že posvátnost není ani černá, ani bílá, nýbrž rudá jako krev."

48 14.11.2024

Audiokniha.
Spočiatku ma knižka bližšie nezaujala, prišla mi mdlá a monotónna. Pritom knihy písané formou denníkových záznamov vyhľadávam. Myslím, že tomu nepomohlo ani prerozprávanie prostredníctvom audioknihy. Najväčší zážitok mi poskytol vhľad do života včelstiev.
Postupne sa však dej krásne rozvinul. Odohráva sa v nemeckom mestečku v blízkosti belgických hraníc na konci 2. svetovej vojny.
Osobné peklo včelára Egidiusa Arimonda, postihnutého epilepsiou, sa prelína s obludným systémom nacistického Nemecka, zmietajúceho sa v predsmrtnom kŕči.
Záver knižky silný. Stále nad ním rozmýšľam a je mi z toho smutno.
Odporúčam.

"Zimní včely brzy uhynou, vypadají uboze. V dlouhých mrazivých měsících se vydaly ze všech svých sil; plahočily se ve prospěch společenství a jejich drobná tělíčka už jsou celá olysalá, křidélka opotřebovaná a zpřelámaná. Sestry je vyhodí z úlu, sezobnou je kosi a sojky. Letní včely, které přijdou po nich, jsou o něco silnější a mají lesklé hnědé chloupky, na rozdíl od svých sester žijí však jen čtyři týdny."

"Jsou dny, kdy není nic, prostě nic; včely, uléhají jedna ke druhé, hřejí se a spí v mé hlavě, a já jsem celou dobu přímo mezi nimi."

53 09.11.2024

Audiokniha.
Prvá kniha, ktorú som počúvala v slovenčine. Veľmi pekne načítaná Zuzkou Kaprálikovou.
Príbeh Addie LaRue, ktorá uzavrie zmluvu s temným bohom a stane sa slobodnou... ale aj neviditeľnou.
Aké je to žiť stáročia a byť zabudnutá?
Addie to vie, bojuje, trápi sa, snaží sa zanechať stopu.
Až konečne po troch storočiach natrafí na človeka, ktorý si ju pamätá. Je to zázrak alebo len trik temného boha?
Krásne - smutné čítanie s nečakaným záverom. Za ten pridávam jednu hviezdičku.
Páčilo a odporúčam.

(úryvok je z ebooku v češtine)
"Addie už zažila mnoho seznámení, ale tohle bylo poprvé a naposledy, kdy jí bylo dopřáno se rozloučit. Jeden polibek, dlouho očekávané ukončení. Ne pomlčka přerušené věty nebo výpustka tichého útěku, ale tečka, uzavřená závorka, konec.
Konec.
Tak to zkrátka je, když žijete jen a pouze v přítomnosti: celý váš život je nikdy nekončící souvětí."

49 31.10.2024