Kde je mi dobře
Emily Henry
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539288/bmid_kde-je-mi-dobre.jpg
4
134
134
Harriet a Wyn se potkali na vysoké a od té doby jsou dokonalý pár. Hodí se k sobě jako sůl a pepř, med a čaj, pomazánka a žemle. Až na to, že už se k sobě zas tak moc nehodí – z důvodů, o kterých spolu nemluví. Před pěti měsíci se rozešli. A ještě to neřekli ani svým rodinám, ani nejlepším přátelům. A když přijde čas na každoroční dovolenou s přáteli, musí spolu spát v jedné ložnici luxusního letního domu v Maine, kam všichni pravidelně jezdí už skoro deset let. Dovolená „na chalupě bývala pro Harriet odpočinkem od skutečného světa, kde mohla na nádherný, bezstarostný týden zapomenout na běžné starosti a vychutnávat si víno, přítomnost nejlepších přátel, atmosféru přímořského městečka a slaný vzduch. Chalupa je pro ni místo, kde je jí dobře… A navíc se k ní váže víc než dost intimních, důležitých vzpomínek. Tento rok je ale dovolená vyčerpávajícím divadlem pro přátele, kteří o rozpadu Harrietina a Wynova vztahu nemají ani tušení. Oba se shodli, že s nepříjemnými zprávami počkají, aby ostatním nezkazili výjimečný týden. Předstírat, že jste ve vztahu s někým, s kým jste osm let žili, musí být přece hračka…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2024 , RedOriginální název:
Happy Place, 2023
více info...
Přidat komentář
Asi půjdu proti proudu a nízké hodnocení knihy mě celkem mrzi. Kdyz jsem četla komentáře , nechtelo se mi ani začít číst ale kniha me naopak strašně mile překvapila. Nemohla jsem se od ni odtrhnout , několikrát jsem mela slzy v očích. Vztah o lásce a mezi kamarády byl silný a příběh hodne sentimentální ale za me opravdu krásne čtení.
Knihu jsem dostala jako dárek, nic jsem si od ní neslibovala, jelikož to není můj žánr, ale zkusila jsem ji přečíst. A docela mě zklamala. Jak už to tu jednou, mám dojem, zaznělo, tak tato kniha o 384 stranách se dala shrnout tak do 30 stran a bylo by v ní všechno, co byste potřebovali vědět. Ale klobouk dolů před autorkou, která dokázala napsat tolik zbytečných stran v tak nudném příběhu. Očividně mě tento žánr přijde nudný a nezajímavý, někoho jiného může ovšem bavit.
Největší plusové body dávám autorce za styl psaní, který jsem si zamilovala již v první knížce, kterou jsem od ní přečetla. Musím se přiznat, že u některých pasáží v knize jsem měla slzy na krajíčku a dokázaly ve mně vyvolat emoce, ne každý autor toto dokáže. Nicméně bohužel jsem se nedokázala vcítit do hlavních postav, postrádali pro mě hloubku a kvůli tomu jsem nedokázala dostatečně ocenit přátelství, o kterém z velké části tento příběh je. O vztahu Wyn a Harriet se dozvídáme především z flashbacků, bohužel je jich úzkostně málo na to, abych jejich vztahu ze srdce fandila. Takže ano, autorka má úžasné nadání popsat city a emoce, které si člověk pro sebe sám nedokáže pojmenovat, avšak příběh samotný zaostával.
Tuhle recenzi nazývám spíše „nerecenzí“ a to vlastně proč. Při čtení a dočtení téhle knihy jsem se totiž zamyslela nad tím, zda recenzi budu vůbec publikovat.
Strašně nerada totiž vydávám negativní recenze, už jen protože mě nebaví content vytvářet, ale protože taky to co nesedne mně, může sednout Vám a já vás nechci od čtení odrazovat. Nakonec jsem se ale zamyslela nad tím, že tenhle příspěvek pojmu trošku jinak, protože se trochu potřebuji vypsat ze svých pocitů.
Emily Henry je rozhodně autorka, která má neuvěřitelnou fanouškovskou základnu. Její knihy jsou na goodreads skvěle hodnoceny. Jejich knih je plný booktok i bookstagram, ale já bohužel jejím fanouškem být nemůžu.
Je to už pár let co jsem četla Letní sázku. Knihu jsem četla právě proto, že na ní celý booktok pěl chválu, ale já měla se čtením obrovské problémy. Hrozně jsem se nudila a přemáhala ke čtení. Některé pasáže byly zbytečné a hlavní postavy mě přišly neuvěřitelně ploché. Kniha ve mně nic nevyvolala a tak odcházela s mým hodnocením – 2 .
Kde je mi dobře mělo neuvěřitelnou kampaň. REDko ji vydalo s nádherným obalem, nádhernou ořízkou, speciální záložkou. Ambasadoři na knihu se slevou pěly chválu. A já jednoduše marketingu neodolala a knihu objednalo. I když jsem věděla, že moje první setkání s autorkou nedopadlo zrovna nejlépe.
Bohužel Kde je mi dobře neuvěřitelně zklamalo. A že jsem si načetla ty 5* recenze, tak já tam to, co ostatní chválí, prostě nevidím. Autorka pro mě píše naprosto nezáživně, skáče z tématu na téma, časová osa je pro mě rušivá. Nemám ráda, když je děj a vlastně celé drama postavené na tom, že si ti dva neumí pořádně promluvit – a tady panebože vždyť spolu chodili 8 let! Proč? Jak? Nedává to pro mě smysl. Postavy nejsou sympatické. Jejich rozhodnutí jsou na pěst. Komunikace nulová.
Moc se mí líbí recenze na DK od red_me93, která píše „Zvenku je kniha zajímavější než příběh, který je v ní“.
S tímto sdělením se naprosto ztotožňuji. Marketing Knihy Dobrovský mě zlákal, ale kniha nepřesvědčila. Odnáším si jen jedno, že Emily Henry prostě není autorka pro mě.
Od autorky jsem měla možnost si přečíst Letní sázku, která mi bohužel moc nesedla. Neztrácela jsem naději a nechala se strhnout vlnou pozitivních recenzí na tuhle růžovo modrou novinku s nádhernou ořízkou.
Kniha byla napsána velmi čtivě, ale poměrně dlouhou chvíli mi trvalo, než jsem W a H přišla na chuť. Moc tomu nepomáhalo to, že jsem ze začátku tu chemii mezi nimi prostě necítila. Také jsem moc nechápala, proč si spolu už od začátku nepromluvili, mohli si ušetřit tolik bolesti a vzájemného zklamání. Na jednu stranu si slibují celý svět a pak je všechno pryč jako lusknutím prstu jenom kvůli tomu, že spolu nekomunikovali.
Zpočátku si budete říkat, proč se vlastně kniha jmenuje „Kde je mi dobře“, když oba dva doslova trpí ve vzájemné přítomnosti, ale uvidíte.
Po cca 150 stránkách jsem H a W přišla na chuť a nakonec jsem si závěr jejich příběhu užila.
Musím přiznat, že Emily to umí se slovy, protože se v knize nacházelo hodně pěkných myšlenek.
Suma sumárum – knihu hodnotím jako pěkný průměr, ale podle mě může bohužel lehce zapadnout mezi typické romantické příběhy. Nebojím se, že by si kniha nenašla čtenáře, na to máme v našem knižním světě mnoho romantických duší. :))
Moje první knížka od Emily Henry splnila očekávání na oddechové čtení v kombinaci s trochou vážnosti. Není jen o partnerském vztahu, ale dotýká se i tématu přátelství a kariéry. Nastíní také fakt, že každý se musí sám zamyslet nad tím, co od života chce, a je jen na něm, aby si za tím šel a nežil život podle očekávání jeho blízkých. Sice souhlasím s ostatními, že by kniha mohla mít ještě trochu větší hloubku, ale v mých 24 letech, kdy řeším všechna výše zmíněná témata, bylo toto čtení opravdu relevantní a moc jsem si ho užila. I když to bylo často dost smutné.
Má druhá kniha od populární autorky, které jsem chtěla dát ještě šanci… Navíc u @knihydobrovsky vyšla v nádherném provedení s barevnou ořízkou - já si ale k autorce ani tentokrát nenašla cestu.
Čekala jsem více emocí, více všeho… Přišlo mi to celé takové nijaké. Kapitoly z minulosti byly melancholické a přítomnost taková až smutná. Harriett a Wyn byli skvělým párem, ale jejich neschopnost spolu komunikovat mě neuvěřitelně frustrovala. Měla jsem asi jiná očekávání, těšila jsem se na letní oddechovku, která mě vrátí do prosluněných dní, co se teda nenaplnilo. Kniha je ale zajímavou sondou do mezilidských vztahů a přemýšlení “co by, kdyby… je tam také dost.
Co se mi ale opravdu líbilo, byl celý nápad s každoroční dovolenou jejich skupiny přátel. Příběh se tak netočil jen kolem hlavní dvojice, ale ukazoval, že každá z postav má své problémy a něco, co chce utajit před ostatními. Škoda, že příběh neměl stejnou dynamiku jako cca posledních 100 stran, možná bych hodnotila pozitivněji.
Děkuji za #recenznivytisk a #spolupráci #knihydobrovsky
Čekala jsem víc, nedostala moc. Napsané je to pěkně, ale žádná hloubka, žádná pořádná romantika. Prostě takový odpočinkový nic.
Ve zkratce na mě moc zdlouhavé a zbytečně moc omáčky. 370 stran se řeší jedna věc...
Není to úplně tak veselá knížka na oddech.
Jedna z věcí co dokážu vyzdvihnout je peckovní ořízka.
Matoucí pro mě bylo střídání minulosti a přítomnosti v každé kapitole.
Znáte tuhle knížku? V poslední době ji vidím všude, hezká obálka, ořízka a příslib lehkého letního čtení v tomto pochmurném počasí.
Můj optimismus vyprchal asi v první polovině knihy, kdy jsem se začala smiřovat s tím, že tohle asi nebude jedna z mých oblíbených knih. Čekala jsem víc romantiky, pořádnou zápletku a že mě kniha chytne za srdce. Ale ono nic.
Hlavní postavy jsou tak protivný, nedospělý a nejsou ničím zajímavý. Přidejte k tomu egocentrickou nejlepší kamarádku, které nemůžete absolutně nic říct, protože se ze všeho hroutí a má neustálou potřebu zasahovat do života jiných.
Bohužel ani druhá polovina knihy mě nijak neoslovila a upřímně jsem byla ráda, že už to celé končí. Jinak tento příběh zase potvrzuje mou oblíbenou větu. Komunikace je základ, ve všech směrech.
Ani nějak nevím jak vyjádřit svoje pocity. Možná to je v období, kterém to ctu a celém rozpoložení. Ale při čtení knihy mi bylo vcelku smutno.
Bylo to skvěle napsané a jsem vážně moc ráda za to jak to dopadlo. Ale dalo se to vlastně dost čekat.
Myslím si, že povedená kniha, jsem ráda, že jsem na ni narazila. :-)
Ačkoli je Emily Henry velmi oblíbená autorka romantických příběhů, já jí doposud na chuť stále nepřišla. Její knihy hodnotím vesměs stejně a čekám na tu, která mě naprosto odrovná.
Styl vyprávění je velmi příjemný a čtivý, proto se také do jejích knih neustále pouštím a dávám jim šanci.
Jenže se mi doposud nepodařilo narazit na postavy, které by mi byly sympatické natolik, abych s nimi ten příběh mohla naplno prožívat.
Jsou ploché a zrovna v tomto případě jsem vůbec nevěřila, že spolu Harriet s Wynem byli tak dlouho (8 let) a pak dokázali rozchod tajit před svými nejlepšími přáteli i rodinou.
Posledních sto stran se mi líbilo, protože tam se konečně začaly projevovat nějaké emoce, začaly se tam problémy řešit a na světlo vycházelo spoustu věcí.
Děkuji @knihydobrovsky za knihu. #spoluprace
Těšila jsem se na lehkou, vtipnou četbu, ale bohužel realita byla trochu jiná. Dialogy mezi postavami mi přišly kostrbaté až nepřirozené a často jim chyběl humor i emoce, které by příběh oživily.
Kniha ke konci přinesla o něco napínavější a zajímavější děj. Měla jsem konečně pocit, že se příběh rozjíždí a postavy začínají projevovat trochu více emocí. Přesto mi to nepřišlo dostatečné, aby to vyvážilo zbytek příběhu, který působil ploše.
Pokud se ještě pořád nemůžete smířit se sychravým podzimním počasím, určitě Vás potěší tato krásná novinka, která Vás znovu přenese do léta.
Mě byla knížka poskytnuta v rámci spolupráce s @knihydobrovsky ,za což jim moc děkuji. Je překrásná jak obálka, ořízka a také ilustrované detaily na začátku každé kapitoly.
Bylo to moje první setkání s autorkou a musím říct, že mě velmi oslovil její styl vyprávění a určitě si přečtu i další její knihy.
Mrzí mě ale, že knížka nenaplnila moje očekávání. Ze začátku jsem měla docela zmatek ve jménech a moc mi tedy ani nepomohlo střídání minulosti a současnosti. Za mě by tam ta minulost až tak být nemusela. Děj pro mě začal být zajímavější až u posledních cca 100 stran. V těch už příběh ukázal svou krásu, tajemství, emoce a hlavně proč je důležitá komunikace a jak nedocenitelné je přátelství. Líbilo se mi, jak všechny postavy byly vzájemně odlišné a přitom dohromady tvořily tak skvělou partu kamarádů.
Upřímně nelituji, že jsem si knihu přečetla, ale vím, že se k ní ani nebudu vracet.
Knihu jsem si koupila, kvůli tomu, že v ní je záložka, které sbírám. Měla i krásnou obálku takže jsem si říkala, že si jí přečtu. Byla jsem zklamaná, postavy nesympatické, nemám ráda v knihách takové namyšlené podstavy, komunikace divná. Konec to malinko zachránil, ale nejsem pro tuto knihu ten správný čtenář.
Emily Henry a její knihy mi nejsou neznámé. Četla jsem všechny, které u nás vyšly, tak bylo jasné, že i toto novinku s překrásnou obálkou a nádhernou ořízkou si nenechám ujít. Většinou mi čtení autorčiných knih vyšlo na dovolenou. Letos tomu bylo jinak, ale zpestřila jsem si čtení, tím, že jsem se přihlásila ke společnému čtení, které pořádaly Knihy Dobrovský v rámci své skupiny závisláků. Bohužel mi nevyšlo předsevzetí, že si knihu budu dávkovat. Kniha je hodně čtivá, takže i přes mé odhodlání nešla odložit. Měla jsem ji přečtenou za dva dny.
Styl jakým autorka píše je vážně čtivý, ale tentokrát mi malinko něco vadilo. Ano, je to již vícekrát zmíněná komunikace a ta tady vážně hodně chyběla, jak mezi Harriet a Wynem, tak i mezi kamarádkami.
Téma i postavy v knize mi byly sympatické. Témata, které se autorka rozhodla otevřít mě zaujaly a některé i dostaly. Je strašné, když někdo nechodí do práce rád, já vím, že se do práce chodí kvůli penězům :D, ale i tak by to mělo člověka bavit a naplňovat. Chodit do práce s odporem je naprd! To poselství, které zde autorka otevřela je skvělé. Věřím, že někomu může pomoct v rozhodnutí, které oddaluje třeba i řádku let… Toto je jen jedno z témat, které mě hodně zaujaly, ale najdete jich tam víc... Ono by se mohlo zdát, ano obálka trochu klame, že se jedná o oddechové čtení, ale já si to nemyslím… Konec už je sice jako pohádka, ale to asi k těmto příběhům patří.
Knihu jsem si koupila ze zvědavosti a chuti si přečíst nějakou romantickou oddychovku, ikdyž to není přímo můj častý žánr knih, proto jsem i bedlivě vybírala. Kniha mě zaujala hlavně tématem a velmi dobrými referencemi. Nakonec mám z knihy rozporuplné pocity. Dvě třetiny knihy je o tom, jak hlavní hrdinka Harriet je stále zamilovaná do svého bývalého, který je v její blízkosti a zároveň s ním "nechce/nemůže" být. Natož, že byli spolu 8 let mi přišlo, jakoby byli spolu spíš 8 měsíců a fáze zamilovanosti stále trvala.
Nicméně posledních 100 stran přinesly aspoň nějakou akci, která zlepšila děj knihy, také z ní plyne ponaučení potřeby komunikace, což oceňuji. Přečetla bych si ji znovu? Ne, ale nelituji, že jsem knihu dočetla. Doporučila bych ji? Ano, těm, kteří tento typ knih a popisů mají rádi. Natož, že v této oblasti moc nečtu, tato kniha se četla dobře. Své čtenáře si jistě najde.
Ze začátku měla kniha pomalý rozjezd.Nevadilo mi střídání teď a předtím a přesto mi tam něco vadilo.Nebylo to prostě dokonalé
Autorovy další knížky
| 2021 |  Letní sázka |
| 2023 | Knihomolové |
| 2018 | Milionkrát June |
| 2022 | Alex, léto a já |
| 2024 | Kde je mi dobře |
Další moje milovaná Henryovka . Tahle mě zasáhla asi nejvíc z jejích knih, opravdu škaredě jsem párkrát brečela. Je milá, smutná, vtipná, smutná, hezká.
V knize se prolíná minulost s přítomností a tak se postupně dozvídáme, jak začalo přátelství šesti tak rozdílných lidí, jak se dali Wyn s Harriet v minulosti dohromady a co se mezi nimi podělalo.
Už od začátku jsem jim hrozně záviděla ty jejich společné zážitky, to jejich přátelství na život a na smrt a tak mě hodně zasáhlo, jak se od sebe začali vzdalovat a jejich přátelství se pomalu vytrácelo. Je hrozně smutné, že máte kamarády, kteří jsou pro vás vším a jak jde život, postupně si se vzdalujete až nejste nic, jen staří známí.
Z postav mě Wyn ze začátku hrozně štval, ale jakmile jsem se dozvěděla důvod jejich rozchodu, zamilovala jsem si ho stejně jako Harry, Cleo, Sabrinu, Kimmy a Partha .
Emily Henry mě asi nikdy nezklame, miluju její knížky, miluju jak reálný jsou. Dost často zpochybňuju situace v různých knihách a říkám si, že tohle by se ve skutečnosti rozhodně nemohlo odehrát, ale u Emily se mi to nestalo ještě ani jednou. Zůstává tak nadále na první příčce mých oblíbených spisovatelů
minulost x současnost - forced proximity - second chance romance