Kde zrovna jsem
Jhumpa Lahiri
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487866/bmid_kde-zrovna-jsem-NYt-487866.jpg
4
63
63
Impresionistické mikropovídky, kde není ani jedno slovo navíc, kde je všednost života povýšena na něco mimořádného a neobyčejného. Melancholická meditace, nikoliv však depresivní, nad samotou a osamělostí anonymní vypravěčky v nejmenovaném evropském městě. Psaní Lahiriové je i tentokrát chirurgicky přesné, elegantní, působí uklidňujícím dojmem, ačkoliv pod povrchem se skrývá hluboký neklid. Úspornou reflexivní prózou se znovu prolínají úvahy, v nichž se autorka zamýšlí nad svou vykořeněností. „Existuje nějaké místo, jímž jenom neprojíždíme? Zmatená, ztracená, rozhozená, ulítlá, vykořeněná, vykolejená, vyjevená, nesvá, rozrušená, švorc: v téhle rodině pojmů je mi dobře. Vida, domov, slova, která mě přivádějí na svět.“... celý text
Přidat komentář
Čekala jsem víc, než jen plytké povídky, které po Vás jen ztečou jako zmrzlina z kornoutu. Bez přidané hodnoty, bez myšlenek k zamyšlení a bližšího vhledu do života ženy zralé, leč stále mladé.
Krásný anonymní vhled do života ženy, do jejího minisvěta víceméně bez kontextu a pravidel. Povídky jsou opravdu mikro, protože některá není ani na celou stránku, o to víc donutí k zamyšlení. Podobnou literaturu úplně nevyhledávám, ale zde mi povídky a střípky života druhého pomohly pochopit můj příběh. Nejvíce určitě povídka Na ulici o manželském páru a jejich komunikaci. Přijde mi, že vůbec není myšlená jako neporozumění muže a ženy, ale přesně vypovídá o dnešní době - neschopnosti komunikace mezi lidmi, partnery, spolupracovníky a kolegy. Celá kniha působí tísnivě, melancholicky a možná i trochu depresivně, pro mrazivé zimní večery jako stvořená.
Nevyhledavam povidky. Ale tohle bych nenazvala povidkami. Nazvala bych to zivotem poskladanym z koralku, stripku, ktere dohromady davaji nahlidnout do zivota. Je to hezka kniha, pomala, ma zvlastni atmosferu, a presto to krasne funguje. Libila se mi.
Jedine (mimodejove) zklamani: nema to nic spolecneho s Indii. Nikde nebylo napsano, ze by melo, ale kvuli autorce jsem to predpokladala.
Nebylo to celkově špatné a kniha se čte opravdu velmi dobře, ale čekal jsem asi trochu více, přišlo mi to trochu strohé.
Autorka si hraje s představou single života: s melancholií i s jeho možnostmi, časem na detaily. Pak jsou i všední situace překvapivě vypointované, dávají hlubší smysl.
Výborná kniha, pojednávající o osaměle žijící ženě bez dětí formou krátkých povídek.
Ideální čtení na dlouhou cestu vlakem nebo do kavárny. Povídky se mi líbily, ale hluboký dojem na mě, bohužel, neudělaly.
Vzala jsem si na dovolenou a byla to skvělá volba - po každé povídce jsem měla čas na takový ten dozvuk, co ve vás rezonuje a potřebujete si ho odžít, nikam nespěchat, jen posedět a popřemýšlet si...
Mikropoviedky spája postava rozprávačky-minimalistky, nenápadnej, osamelej, melancholickej učiteľky. Úsporným štýlom zachytáva detaily vlastného života naplneného pozorovaním okolia (k nemu je vnímavejšia a otvorenejšia ako k sebe samej).
Kniha zamyšlení tak nějak o ničem a vlastně o mnohém. Vyprávěním několika střípků časově krátkého období se o hlavní postavě mnoho konkrétních detailů nedozvíme, přitom poznáme kus jejího vnímání světa, povahy, duše. Líbily se mi úvahy, popisy vybraných míst a pocitů. Osobně jsem se prostě musela částečně s vypravěčkou ztotožnit, volba životní cesty je až příliš podobná (narozdíl od mnoha jejích pocitů). Příjemná, pomalá kniha.
Příjemný čtení, měla jsem při něm takovu tu zvláštní ,,nostalgii´´.
Vypravěčka popisuje a všímá si zejména maličkostí očima ženy,která se rozhodla žít sama.
K zamyšlení,doporučuju :)
Úchvatné povídky týkající se jedné ženy, jemné, velmi nitěrné a osobní. Přestože je knížka útlá, četla jsem ji poměrně dlouho, abych všechny ty pocity pochopila. Líbily se mi velmi i předcházející knihy této spisovatelky: Tlumočník nemocí a Nezvyklá země. Velmi doporučuji.
Prekvapive dobre jednohubky na 2 az 4 stranky, velice zenske, pocity, pozorovani, prozitky. Perfektne zvladnuty utvar.
Štítky knihy
americká literatura Řím italská literatura samota
Část díla
- Na balkoně 2018
- Na chodníku 2018
- Na jaře 2018
- Na manykýře 2018
- Na náměstí 2018
Lyrická próza, kterou můžete číst jako román, ale také jako pásmo volně navazujících povídek, se mi moc líbila. Vypravěčka, žena středního věku pro kterou je samota životní volbou, provádí čtenáře místy svých všedních i svátečních dní. I když to není nikde přímo řečeno, můžeme odhadnout, že se jedná o Itálii, ale to není podstatné. Podstatný je její vynikající pozorovací talent a výrazově přesný a střídmý jazyk, díky kterému se stává skvělou společnicí a průvodkyní místy, na kterých můžeme potkat i sami sebe...