Kde zrovna jsem recenze
Jhumpa Lahiri
Impresionistické mikropovídky, kde není ani jedno slovo navíc, kde je všednost života povýšena na něco mimořádného a neobyčejného. Melancholická meditace, nikoliv však depresivní, nad samotou a osamělostí anonymní vypravěčky v nejmenovaném evropském městě. Psaní Lahiriové je i tentokrát chirurgicky přesné, elegantní, působí uklidňujícím dojmem, ačkoliv pod povrchem se skrývá hluboký neklid. Úspornou reflexivní prózou se znovu prolínají úvahy, v nichž se autorka zamýšlí nad svou vykořeněností. „Existuje nějaké místo, jímž jenom neprojíždíme? Zmatená, ztracená, rozhozená, ulítlá, vykořeněná, vykolejená, vyjevená, nesvá, rozrušená, švorc: v téhle rodině pojmů je mi dobře. Vida, domov, slova, která mě přivádějí na svět.“... celý text
- O sebenalézání v prostoru / Klára Witzany Hutková, Plav
- Kde zrovna jsem: Všední život jako něco mimořádného / Jana Benešová, blog Martinus.cz
Štítky knihy
americká literatura Řím italská literatura samota
Část díla
- Na balkoně 2018
- Na chodníku 2018
- Na jaře 2018
- Na manykýře 2018
- Na náměstí 2018