Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38931/bmid_kdo-chyta-v-zite-2OP-38931.jpg
4
4186
4186
Jeden z nejpopulárnějších amerických poválečných románů od klasika moderní literatury. Příběh vyprávěný sedmnáctiletým Holdenem Caufieldem je vlastně popisem necelých tří dnů jeho cesty domů (po opuštění přípravky v Pencey) předvánočním New Yorkem, kdy se Holden konfrontuje s řadou lidí (spolužáci, venkovanky ze Seattlu, prostitutka a její pasák, rodiče, učitel...). Více než putováním prostorem je tato cesta však spíše putováním od nevinnosti k vědoucnosti, od sebeneznalosti k sebeuvědomění, od izolace k pocitu sounáležitosti s okolním světem. Černý humor, jímž je tento svět nazírán, je jednou ze zbraní proti němu: člověka, který není schopen se světu smát, brzy jeho zoufalství zahubí...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Knižní klubOriginální název:
The Catcher in the Rye , 1951
více info...
Přidat komentář
Moja slovenčinárka opísala túto knihu ako príbeh rozmaznaného fagana z bohatej rodiny. Ja som ju vnímala ako dojímavú spoveď mladého človeka, ktorý si nedokáže nájsť miesto vo svete, ktorý je oveľa horší a nezmyselnejší, ako by mal byť. Samotná myšlienka o chytaní detí v žite je taká bolestivá a zároveň sladká, že len kvôli nej sa oplatí knihu prečítať. Hrdinove názory sú veľmi svieže, často pravdivé a často vtipné. Určite si ju prečítam po druhý raz v originály, lebo preklad ju zrejme ukracuje o veľa. Pozn: Po prečítaní komentárov vidím, že pravdu som mala ja aj moja slovenčinárka.
Mám pocit že tato kniha dokáže oslovit čtenáře jen v určitém věku. Zatímco se dospělým čtenářům muže postava Holdna zdát vykreslená do dokonalé otravné podoby puberťáka.Tak čtenářům ve veku jako je hlavní hrdina se postava může zdát dokonale smysluplná a dokážou se s ní ztotožnit.
Já jen jako, že ne každému tato kniha sedne.
Kniha je dle mého názoru vhodná především pro mladší publikum, takjakotak si ji oblíbí člověk, který hledá své místo ve světě, který nechápe.
Ač je Holden občas šíleně protivný, krásně vykresluje nálady a pocity teenagera, dumajícího nad životem.
Tak nevím, kniha mě nebavila, Holden mi byl protivný, i když čas od času vtipný. Nenašla jsem v tom nějaký hlubší smysl z hlediska psychiky...Dobrá stránka téhle knihy je, že se čte velmi svižně.
Já se tedy řadím do skupiny čtenářů, kterým knížka nesedla. Několikrát jsem ji už málem odložila nedočtenou. Nakonec jsem se tedy k závěru prokousala, ale dlouho jsem se u knihy takto nenudila. Vyprávění jednoho pološíleného mladíka, který se bezprizorně potlouká po městě a seznamuje vás se stejně potrhlými kamarády.
Na první pohled to může vypadat jen jako blábolení jednoho rozmízaného hňupa.
Když ale budete ochotni nahlédnout pod tenhle odpudivý povrch, najdete výborně propracovaný psychologický profil mladíka z dobré rodiny, který trpí něčím jako „krizí z nadbytku“ - kterému létají pečení holubi přímo do huby, aniž by musel hnout prstem, a protože se v cílevědomosti zrovna nepotatil, ani ho nenapadne, že by hnout prstem měl (natož aby chápal, proč by měl chtít).
Pokud si řeknete, že to (zaplaťpámbu!) není třeba váš syn, kterého byste se nemohli zbavit tím, že ho odložíte spolu s knihou, můžete ho sledovat v klídku a z nadhledu.
A třeba s překvapením zjistíte, že je až zoufale psychicky labilní (protože zároveň dosti vnímavý). Jeho emoce s ním mlátí od jednoho mantinelu k druhému, aniž by si troufl je opravdu prožít. („Strašně jsem chtěl zavolat Hance, ale nezavolal jsem jí, protože jsem na to neměl náladu.“ nebo „Byl jsem hrozně zvědavej, jak ta holka bude vypadat a jestli bude hezká. Ale bylo mi to dost jedno.“)
Sám o sobě říká, že je posera. Zároveň ale bytostně touží, aby ho někdo měl rád (a aby on sám mohl někoho mít rád) - což můžeme vyčíst z toho, jak popisuje základku, kam chodil, muzeum, které často se školou navštěvoval, a jak mluví o své mladší sestře a jak mluví s ní. Jenže jakmile se objeví někdo, kdo by ho měl rád, vezme do zaječích.
Celou dobu si říkáte, jak tohle může dopadnout - co se mu může/musí stát, aby se probral k životu. Konec je však jen lehce naznačen a zůstává vlastně otevřený.
Můžete holt lidi donutit k lecčemu, ale nikoho nemůžete donutit, aby chtěl....
Pro někoho je čtení Kdo chytá v žitě, jako čtení slohové práce žáka pomocné školy. Naopak druhá skupina čtenářů ocení tu hořkosladkost, černý humor a prostou hovorovou řeč. Patřím do druhé skupiny.
Jasně, Holden někdy člověku leze na nervy a pije krev, ale v průběhu knihy si k němu vytvoříte silné pouto. Holden je dokonale vykreslená postava. I přes to, že je často zpruzený, všechno stojí za prd a dumá nad tím, co se životem, tak je prostě jednoduše člověku tak nějak blízký a dokážete se vžít do toho, jaké měl pocity, jak dospíval i jak před některými věcmi zavíral raději oči.
Hodně silná stránky knihy jsou pasáže se sestrou a jejich rozhovory. Celá knihy působí neuvěřitelně lidsky.
Knihu, KDO CHYTÁ V ŽITĚ jsem četl poprvé v roce 2016 a v roce 2021 jsem se rozhodl, že si knihu přečtu znovu. Musím říci, že knihu hodnotím podobně jako při první četbě. Knihu hodnotím na 70 %.
Jedná se částečně o autobiografický román. Příběh se odehrává během 3 dnů před Vánocemi, příběh je vyprávěný s odstupem jednoho roku. Hlavní postavou je student střední školy HOLDEN CAUFIELD. Z jedné strany jsem dokázal Holdena pochopit nebo se nějakým způsobem s ním sžít, z druhé strany mě však dokázal hodně vytočit. V románu se dočteme o jeho životě na studentské koleji, o jeho rodině, o děvčatech, která nám popisuje (nejraději měl Hanku) a o různých příhodách, se kterými se s námi podělí. Některé části působily na mě nezáživně, jiné části mne bavily více, zejména když se román blížil do úplného závěru. Přes všechny negativní vlastnosti, které hlavní hrdina má, jsem na něm oceňoval, že má rád svoji desetiletou sestru PHOEBE, se kterou si hodně rozuměli. Bylo to vzájemné.
Dokážu pochopit, proč někteří čtenáři nemají rádi hlavního hrdinu a nenaleznou si k němu cestu a Holden jim nebude nikdy sympatický. Za hodně věcí, které se mu staly, si může sám, ale z druhé strany je pravda, že se v některých dospělých lidech zklamal, těmto lidem věřil, měl v nich plnou důvěru, a nakonec se přesvědčil, že jsou zcela odlišní, než si představoval.
Zajímavostí je, že hlavní hrdina hovoří dobovým slangem dospívající mládeže (např. to je psina, pekelně nervózní, pekelně deprimovaný, to mě umrtvilo, ostopéro aj.).
Tuto knihu, podle údajů v Databázi knih, si přečetlo hodně čtenářů, což je pro mě docela překvapivé číslo. Na některých školách je také tato kniha zařazena do povinné četby. My jsme se o tomto autorovi a jeho knize ve škole neučili, což je škoda.
Kniha, KDO CHYTÁ V ŽITĚ je kniha, která mne úplně nevtáhla do čtení a myslím si, že tuto knihu už potřetí číst nebudu. O autorovi se říká, že je tzv. autorem jedné knihy. Kniha, Kdo chytá v žitě ho proslavila v USA v 50. letech 20. století. Od autora jsem v minulosti četl knihu povídek, která se jmenuje 9 POVÍDEK.
Viděl jsem také film s názvem REBEL V ŽITĚ, který byl natočený v roce 2017. Pojednává o životě a díle J. D. Salingera. Film je výborný a určitě jej doporučuji, pokud se chcete dozvědět více informací o tomto autorovi. V hodně ohledech mi otevřel oči na autorovu tvorbu, přesto nemůžu dát knize Kdo chytá v žitě vyšší hodnocení. V závěru filmu je uvedeno, že se prodalo 60 miliónů výtisků knihy KDO CHYTÁ V ŽITĚ a každý rok si knihu koupí 250 000 čtenářů.
Tedy jak na to tak koukám, to je opravdu knížka, která rozděluje svět na dva tábory víc než Korán či Bible. :D Nějak jsem, ani nevím proč, předpokládala, že se připojím k té kritické části čtenářů. Kupodivu, opak je pravdou. Kniha vlastně není vůbec můj styl, ale přesto jsem v ní dokázala objevit (dle mého názoru) nesporné kvality.
Pravda, nebyla dějová, ale to vadí? A hrdina byl občas (nebo pořád, chcete-li) tak trochu na zabití, ale takoví už holt puberťáci někdy bývají, nebo ne?
S tím, že jeho životu chyběly větší hodnoty, že neměl žádné sny, nesouhlasím. Měl je. Jen byly trochu utlumeny jeho nelehkou existenciální krizí. Zcela přirozenou okolností života každého člověka. A i když se choval občas vskutku nemožně, mezi řádky se dalo vyčíst, že to byl ve skutečnosti člověk s dobrým srdcem. Například to dokládal jeho podle mě moc hezký vztah k sestře.
Jestli mě kniha něco naučila, tak to, že opravdu nemáme lidi hodnotit zvnějšku. Ani lidi, kteří vypadají, že si neváží nikoho a ničeho, včetně života. Možná že jsou jen ve svém životě ztracení a zamotaní tak jako Holden.
P.S. Jinak pokud vám vadí překlad, přečtěte si knihu v originále. Když jsem to zvládla já, zvládnete to taky. :D A možná, že všudypřítomné "that killed me" skousnete přece jenom trochu snáz než "to mě umrtvilo".
Obdivuji autora za to, že se mu povedlo tak bravurně vykreslit Holdena jako věčně fňukajícího puberťáka, a že mi ho dokázal tak spolehlivě znechutit. Strašně mě štvalo, že ho pořád něco štvalo.
Jsem ale ráda, že jsem se dokopala k tomu tu knihu dočíst. Tři hvězdy za perfektní vykreslení Holdenovy osobnosti.
Nevím co je špatně.asi můj věk...nejsem schopná chápat toho hrozného puberťaka.fakt ne.byl mi strašně nesympatický brrr.proc je tato kniha tak známá se mi pochopit prostě nepovedlo. Sorry jako.
Tato kniha byla velice zvláštní. Nemá skoro žádný příběh a málo napínavých momentů, přesto vám ale dá hodně o čem přemýšlet. S Holdenem, vypravěčem, jsem se nějak neztotožnila, avšak bylo mi ho upřímně líto, jelikož nevěděl, co sám se sebou, což dodávalo celé knize hořký nádech. Moc jsem si však oblíbila Phoebulku, i když mi na desetiletou dívenku přišla poměrně vyspělá.
Vyprávění mělo spád, a tak jsem někdy hltala stránky, až jsem si uvědomila, že jsem zahlcená. Příběh je vyprávěn jakoby překotně a navíc nenáročným hovorovým jazykem. Místy mi vadily vulgarismy.
Ke knize se možná, až budu starší, vrátím a doufám, že se na ni budu moci podívat z jiného úhlu pohledu.
Na to, jak je to tenká kniha, jsem ji četla dlouho. Asi mi nevyhovuje styl psaní, nebylo to jako jindy, kdy knihu zhltnu za chvilku. Oceňuji příběh i to, co chtěl spisovatel sdělit a nakonec si myslím, že kdyby to bylo podáno jinak, by to bylo až moc depresivní a strašidelné.
Osobne si myslím, že dať puberťákovi túto knihu ako povinné čítanie je neskutočná volovina. Proste to nepochopí. Aj ja som si ju úplne vychutnal až roky po skončení strednej školy, kedy som bol (pevne verím, že) aspoň o niečo múdrejší.
Táto kniha je podľa môjho názoru veľmi zvláštna, rovnako ako bol zvláštny aj jej autor. Na jej čítanie jednoducho musíte mať náladu, proste to nie je typ knihy "sadnem a čítam", vo svojej podstate je to vlastne veľmi milé dielo, ktoré je sondou do psychiky jedného teenegera, ktorý si hľadá miesto vo svete a stále na niečo frfle. Keďže sám som vo veku ako je aj hlavná postava tak vidím,že niektoré veci sa nezmenili a sú aktuálne aj dnes, a miestami v tých úvahách človek vidí aj seba samého.
Vskutku hodně netradiční kniha a vůbec se nedivím, že nesedne úplně každému. Na Salingerovo dílo musíte být naladěni na té správné vlně, protože to chce trochu času, než si v tom prapodivném tlachání pubertálního výrostka najdete ony pověstné perly.
Kdo chytá v žitě se možná na první pohled tváří jako nezáživná banalita, jenže je to opravdu jen na ten první pohled. Když se podíváte o něco hlouběji, uvidíte hloubkovou a přitom velmi dobře formulovanou sondu do duše jednoho deprimovaného a věčně nespokojeného kluka, který si horko těžko hledá místo na tomhle světě. A k tomu všemu vám ještě stihne popsat setkání s širokou plejádou různých charakterů.
A taky se to celé vlastně strašně lehce čte.
Salinger u mě očividně brnká na tu správnou strunu.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Knihu bych asi o polovinu zkrátila, ač mi byl Holden celkem sympatický, jeho deprimovanost a nechuť úplně ke všemu okolo po sté stránce deprimovala mě. Mátly mě tvary některých slov (dooblík). Kdybych byla o 20, 25? let mladší, možná bych se v některých jeho názorech našla, v současné době mi je na hony vzdálený.