Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38931/bmid_kdo-chyta-v-zite-2OP-38931.jpg
4
4186
4186
Jeden z nejpopulárnějších amerických poválečných románů od klasika moderní literatury. Příběh vyprávěný sedmnáctiletým Holdenem Caufieldem je vlastně popisem necelých tří dnů jeho cesty domů (po opuštění přípravky v Pencey) předvánočním New Yorkem, kdy se Holden konfrontuje s řadou lidí (spolužáci, venkovanky ze Seattlu, prostitutka a její pasák, rodiče, učitel...). Více než putováním prostorem je tato cesta však spíše putováním od nevinnosti k vědoucnosti, od sebeneznalosti k sebeuvědomění, od izolace k pocitu sounáležitosti s okolním světem. Černý humor, jímž je tento svět nazírán, je jednou ze zbraní proti němu: člověka, který není schopen se světu smát, brzy jeho zoufalství zahubí...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Knižní klubOriginální název:
The Catcher in the Rye , 1951
více info...
Přidat komentář
Moje Bible. Tahám jí sebou všude. Nečekala jsem, že knihy k maturitě budou tak skvělé (to je slabé slovo!!!). Ráda bych doporučila a řekla, že jí budete milovat, ale takhle to nefunguje. Každý je jiný a každý má rád něco jiného. Ale rozhodně jí alespoň zkuste. Pro maturanty - je krátká :D (což mě svým způsobem ničí....)
Je to napsáno výborně, český překlad je taky skvělý, zachycuje ten úžasný slang, tu rozpolcenost, která z textu přímo kape, ale mě osobně nějak prostě něco nesedí. Ano, Holden mi vadí, hlavně ale přemýšlím o čem to tedy mělo být? Proč to ten Salinger vlastně vůbec napsal? A nevím.
Možná je to dáno už věkem, ale že bych byla nadšená tak, až si z knihy sednu, to teda me. Asi proto nechápu ty superlativy a nadšené hodnocení. Vlastně ani moc nerozumím tomu, jak je možné, že zrovna tahle kniha se stala takovým kultem. Někdy se člověk prostě s knihou potká, ale i nepotká najednou. Takže ano, Salinger umí psát, Holdenovo vyprávění mě ale nenadchlo a příběh už vůbec ne.
Pro mě rozporuplná kniha. Kniha psaná opravdu velmi silným slangem, s velmi negativním pohledem hlavně na školu a vrstevníky s výjimkou na vztah se sestrou a zemřelým bratrem. Překvapivý konec, člověk by čekal, že si někde hodí mašli. Budu se snažit, aby se tato kniha budoucím synům a dcerám nedostala do ruky.
Proč mám být vždycky já ta výjimka, které se buď nenáviděné dílo líbí, nebo naopak milované hnusí?
Dobře, to je možná moc silné slovo.
Celé dílo jsem se nedokázala nijak vcítit do Holdena. Přišel mi prostě jen jako spratek. (A to pozor - je mi 17 let, takže to nejsou jen rodičovské/učitelské kecy.)
Deprimovala mě i chudá slovní zásoba, opakující se věty, jen jinak zformulované a hlášky jako "ostopéro, to mě umrtvilo, bez psiny...".
Má to být sice sepsané smýšlením 16-letého, ale tenhle styl se mi prostě nelíbí. Možná, že kdybych si to přečetla před 2-3 lety, líbilo by se mi to aspoň o trošku víc.
To mi umrtvilo. Bez psiny.
Ne, vážně. Jsem zmaten, asi jako Holden. Nevim pořádně, co si o tom mam myslet.
Když Mark David Chapman zastřelil Johna Lennona, seděl si klidně před jeho domem na chodníku, četl si Kdo chytá v žitě a čekal na příjezd policie...
Samozřejmě... Vyšinutí lidé si vždycky najdou nějaký motiv. Nemyslím si ale, že to byla náhoda, že Chapman držel v ruce zrovna tuhle knihu. John Lennon byl ultimátním šířitelem lásky světem, ale taky trochu pokrytcem; Holden Caufield byl naopak kluk, který lásku nenašel v nikom a v ničem.
Mnoho lidí tady píše něco o vtipné knize. Mě to ani moc vtipné nepřipadalo. Vlastně vůbec. Nevím, jestli jsem někdy četl něco více deprimujícího než tohle. Přes tu tíživou atmosféru, se musí uznat, že postava Holdena uvízne člověku v hlavě.
Na jednu stranu je to hajzlík, lhář a až děsivý obraz prázdného člověka bez jakýchkoliv zájmů a hodnot, na stranu druhou za svůj stav z části nemůže díky traumatu ze smrti jeho bratra a díky selhání autorit, kdy vlastně poslední možná autorita, která ho ještě může vysekat z jeho už tak brzy zpackaného života, a může mu pomoci restartovat jeho život -- Holdenův bývalý učitel češtiny --, ho sexuálně napadne.
Souhlasím s tím, co píše de_baques. K pochopení je potřeba trochu znát stav na amerických a západních školách, které produkují mnoho podobných Holdenů, kteří se nedokážou prosadit v systému (kapitalismu?) a vymlouvají se neustále na okolí. A z určité části vlastně jejich okolí, systém a (falešná, jak říká Holden) společnost, za to doopravdy asi nese, i když dle mého čistě subjektivního názoru, menší část viny.
Salinger uhodil hřebíčkem na hlavičku a Holden Caufield je stále 100% aktuální postava. Proč tedy 4 *?
Asi si přece jen myslím, že by jakákoliv kniha člověku měla něco předat. Něco, co ho udělá lepším člověkem, ne horším. Doufám, že většinu bude inspirovat Kdo chytá v žitě k tomu, aby se snažili být přesným opakem Holdena Caufielda, bojím se ale taky, že budou i takoví, kteří se díky přečtení naopak Holdenem Caufieldem více stanou. Že si budou ospravedlňovat své neustálé stěžování si na systém a vše kolem. Jenže člověk systém nezmění, zato může snadno změnit sám sebe.
Jak si totiž zapsal do knihy několik hodin před vraždou Chapman: „Holdenu Caulfieldovi od Holdena Caulfielda – To je moje rozhodnutí.“
Buďte raději Forrest Gump, ne Holden Caufield!
Americká klasika. Zajímavě napsané a čtivé, ale já se prostě nemohl zbavit dojmu že je Holden jen rozmazlený spratek. Dokonce jsem vám ho začal tak uplně nenávidět, to by jste nevěřili. Jak já ho nenáviděl to vám řikám
Nedám pět hvězd. Čtyři musí stačit! Ano ano ano...Holden je vtipný, sarkastický. Právě proto ho miluju. Jeho postava je tak rozporuplná, že si opět myslím, že ho lidi buď milují a nebo nenávidí. Já ho vlastně chápu. Taky bych ráda utekla někam, kde na mě nikdo nebude mluvit a jo nebudu muset poslouchat.
Kniha je v první třetině úžasně vtipná, ale v druhé příběh opravdu trochu upadá. Ta třetí třetina mi naštěstí dokázala tu druhou nahradit.
Kniha se rozhodně nezalíbí všem. Ne všichni mají rádi tento druh psaní. A ne všichni pochopí Holdena.
Ve své době jistě rozporuplně přijatá kniha. Svěží, vtipná a nápaditá - bohužel jen v první třetině - následuje postupný úpadek, rozvleklost, opakování schématu. Holden je ukňouraný chcípáček, který si neváží štěstí jaké má, což je myslím velmi dobrý pratyp pro několik posledních univerzitních generací nejenom v usa. Je symptomem současnosti, že tato kniha je v některých popisech otevřenější než by si dnešní mainstreamový autor mohl dovolit, zvrhlík je zde vykreslen jako zvrhlík, děvka jako děvka apod. Jedna hvězda dolů za to, že autor neudržel nastavenou laťku v celé knize.
Je zaujímavé sledovať aké rozporuplné pocity táto útla staručká knižka vyvoláva. Pre niekoho je to obraz doby, pre niekoho nudný blábol, niekomu je krajne nesympatický hlavný hrdina. Pre mňa je to prostý náhľad do mysle mladíka zvádzajúceho boj s dospelosťou. Áno, aj mne občas napadlo "aj ja som bol v dvadsiatke takýto idiot?". A úprimne, asi z časti áno. Avšak tak ako je ťažké pochopiť dospievajúcich harantov (veková hranica mladých ľudí prechádzajúcich týmto obdobím sa myslím posunula nadol), tak ťažké je pre nich pochopiť "nudný život dospelých". Pre mňa je preto táto kniha zrkadlo, v ktorom sa odráža moje mladšie ja, ktoré bolo tak trochu niekým iným.
Prial by som si nový preklad, ktorý by sa snažil zachytiť autorom použitý slang (prípadne nahradený moderným slangom?). "Štandardným" prekladom kniha očividne niečo stratila.
Tato krátká knížka mi překvapivě dala zabrat a četla jsem ji, na svoje tempo, velice pomalu. Nejspíše to bude tím, jak každá stránka obsahuje několik Holdenových myšlenek najednou a každá odbočuje jiným směrem. Knihu jsem začala číst přibližně před dvěma lety a vůbec mi nesedla. Až teď jsem se i u nějakých částí zasmála a Holdenovy proslovy o životě a jeho nenávisti ke skoro úplně každému mi dávaly smysl.
Americká klasika ;)
Holden se snaží nalézt sám sebe....:-) a asi každý z nás byl někdy Holden.
Četla jsem ji v době, kdy jsem se mohla ztotožnit s hlavním hrdinou a dodnes mám v sobě ty pocity. Ale chce to asi ten pravý věk a náladu.
Těžko hodnotit. V originále se čte kniha výborně, je, dalo by se říct, skoro až rytmická, díky použitému hovorovému jazyku a rovněž opakování určitých frází, zároveň to ovšem vede k pocitu, že kniha od určité chvíle už neumí příliš překvapit. Zhruba od půlky se totiž dostaví zhruba dva zajímavé postřehy a závěrečná scéna s Phoebe, která sice neříká nic nového, ale daří se jí vybudit emoce asi nejvíce za celou knihu.
Myslím, že za celým příběhem Holdena Coulfielda je možno vidět nejen psychologickou novelu, ale rovněž kritiku tehdejšího společenského uspořádání. Nejsem si jist, že by tato měla především mezigenerační motivaci, protože Holden je ve svém vzdoru prakticky sám, když pominu dětskou umíněnost Phoebe, spíše ji napájí odpor vůči falešnosti, ten je artikulován explicitně a implicitně je Holdenova podrážděnost dána tím, v jakém prostředí vyrůstal (prominentní rodina). První moment je třeba číst v kontextu dané doby, kniha byla vydána v období vrcholného mccarthismu a proto by mohla být podobným hlasem proti němu jako Bulgakův masterpiece proti stalinismu. Druhý moment vypovídá o odvrácené straně kapitalismu, který přes veškerou materiální zajištěnost nevede k lidskému štěstí, ale naopak stojí za vzrůstajícím pocitem osamění ve světě. Tenhle postřeh je dnes platný ještě více než před 67 lety. Salingerovo poselství je v tomto případě ovšem značně nejednoznačné, na jednu stranu je jeho řešení konzervativní, tedy příklon k rodině (i když je jistý rozvratný princip viděn i ve vztahu Holdena k D.B., který po odchodu D.B. do Hollywoodu není stejný jako předtím), zároveň se ovšem zdá, že by rád celé uspořádání rozvrátil (proto ty věčné stížnosti), ale vlastně neví jak a tak se nabízí ještě jedno řešení, útěk pryč, Salinger si uvědomuje, že naprostá odloučenost nikdy není možná (viz. jeho pasáž s nápisy "Fuck you"), ale přesto je toto rozhodnutí, které si on sám zvolil ve svém životě, čtenářovi ovšem otevřeným koncem nechává volné pole působnosti. Je otázka jestli si autor ambivalenci (konzervativní/revoluční řešení) situace uvědomoval nebo ji nevědomky přebral od svého protagonisty.
Holdena nic nebavilo a ze všeho byl deprimovanej. Já byl deprimovanej z něj a nebavil mě vůbec styl, jakým je kniha psaná. Proti tématu nemám nic, kdyby ta večná ztracenost hlavního hrdiny byla prodchnutá humorem a špetkou sarkasmu. Jenže je to celé jenom jedna dlouhá litanie stížností a to je akorát otravné.
Nie som zvyknutá na knihy tohto typu. Narážam tým na štýl písania a rozličné názory - detinské názory hlavnej postavy. Zo začiatku mi nebol hlavný hrdina veľmi sympatický a zvyšok knihy som čítala s neutrálnymi pocitmi, avšak, aj napriek tomu, že som nebola úplne s príbehom stotožnená, nemyslím si, že ide o vyložene zlé dielo.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
K této knize jsem se vrátila po letech - v mládí mě příliš nebavila....
Holdena vnímám jako chlapce, který prožívá citové dozrávání...
Jeho nejistota ve světě dospělých ho vede k opozici a rebelanství...
Ale bezcitný není - jen scéna rozloučení s profesorem nebo vztah k malé sestře mi to potvrdily...
Je to vyprávění o názorech 16 - letého kluka, kterého život a okolí teprve formují...
Jako čtení pro mladou generaci určitě doporučím.