Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38931/bmid_kdo-chyta-v-zite-2OP-38931.jpg
4
4229
4229
Jeden z nejpopulárnějších amerických poválečných románů od klasika moderní literatury. Příběh vyprávěný sedmnáctiletým Holdenem Caufieldem je vlastně popisem necelých tří dnů jeho cesty domů (po opuštění přípravky v Pencey) předvánočním New Yorkem, kdy se Holden konfrontuje s řadou lidí (spolužáci, venkovanky ze Seattlu, prostitutka a její pasák, rodiče, učitel...). Více než putováním prostorem je tato cesta však spíše putováním od nevinnosti k vědoucnosti, od sebeneznalosti k sebeuvědomění, od izolace k pocitu sounáležitosti s okolním světem. Černý humor, jímž je tento svět nazírán, je jednou ze zbraní proti němu: člověka, který není schopen se světu smát, brzy jeho zoufalství zahubí...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Knižní klubOriginální název:
The Catcher in the Rye, 1951
více info...
Přidat komentář
Z počátku mi hlavní hrdina, ten naivní deprimovaný puberťák, tak trochu misantrop, strašně vadil. Ke konci, kdy jsem mu alespoň trochu začala rozumět, se to zlepšilo, ale ne o mnoho. Strašně nepříjemný byl styl, jakým je kniha napsaná. S každým odstavcem jsem měla dojem, že mi IQ kleslo o pár bodů a bylo dost náročné číst delší pasáže (jednu informaci byl schopný zopakovat i 4x v jednom odstavci, úplně - samozřejmě velmi subjektivně - nesnáším, když někdo opakuje jedno slovo několikrát ve větě). Na to, že má jít o milovníka literatury a pisatele kompozic, je jeho vyjadřování víc než chabé. Rozhodně je ale třeba říci, že jeho příhody z New Yorku poloviny 20. století jsou dobrodružné a zajímavé, rozhodně nenudí a v tomto směru se kniha čte dobře.
Nenadchla. Spousta situací a dialogů nepřesvědčivých na to, že se jednalo o 16letého kluka, navíc tomu chyběla šťáva. Furt jsem čekal kdy už něco příjde, ale ono to bylo takový leklý až do samýho konce.
Tohle mi fakt nic neřeklo. Hlavní hrdina ač byl ve skrytu duše opravdu hodný, byl mi tak protivný, že si to za celou knížku nevyžehlil. :-(
Velmi slavná kniha, ale... Dílo je čtivé a pozoruhodné svým schválně jednoduchým stylem, ale... Pro mě to žádný zážitek nebyl.
Zklamalo moje očekávání. Hrdina mi byl občas velmi proti srsti, občas se však objevila životní moudra, která mi mluvila z duše. Ovšem na hovorový jazyk a mizernou slovní zásobu jsem si bohužel nezvykla. Značně mě to umrtvilo! Takže jen *
Kniha mě ani trochu nenadchla a nebýt toho, že na ni dělám referát, nejspíš bych ji nedočetla. Vůbec nic mi to nedalo: Ani pořádného hlavního hrdinu, kterého si prostě zamilujete, ani napínavý děj a ani aspoň nějakou hlubokou myšlenku. Styl psaní mi bohužel taky nesedl, ze začátku mi to připadalo, jako kdyby dělal vypravěč z Holdena nějakého jednoduchého debílka. Jakoby nestačilo, že je Holden nesympatický bručoun, kterému všechno vadí a vidí věci až infantilně černo bíle.
Jedna z najaautentickejších kníh, aké mohol napísať "mladý človek", teda autor za neho. Fakt, verte mi. Stojí za to, to prečítať. Nebudem vás presviedčať, je to na vás, ale keby ste sa rozhodli, no skúste. Fakt! Bohatstvo, všetci sú kreténi a ja som cvok, ťahám jednu cigu za druhou a som strašne unavený, bolí ma hlava, keď mám počúvať fakt dobré rady do života. V živote som hovno spravil, ale usilujem sa nejako začať žiť medzi kreténmi, fakt sa snažím, aby bol zo mňa ďalší kretén. Mám rád deti, som veľký idealista, lebo každý tak začína, mám obstojný prehľad a ksicht bez uhrov. No vážne... Toto je svet mladých, Salinger podal dobrý výkon, vystihol presne to, čo ma na mladých totálne irituje, a som z nich totálne znechutená, oni za to nemôžu, všetci sme si tým prešli, aj ja, niekto blbol viac, niekto menej... Salinger dosiahol ducha teeenagerského, keď vo mne vyvolal odpor a túžbu, aby už Holdenov príbeh konečne skončil. Všetko od a po zet hodnotiť na človeku, všetko je vadné, všetko vadí, všetko sa kritizuje, a vôbec, mladý vek sa dá zrekapitulovať aj takto : Prežívame nejakú vedeckú fantáziu hodnú knižnej publikácii, lebo sme v pubertálnom veku, kedy celkom vážne berieme svet, lenže on sa s nami bezcitne zahráva a my sme schopní a silní porozumieť všetkému a pri tom sypeme zo seba dávky humoru na rozdiel od dospelých. A predsa sa dostávame do konfliktov, prestávame rozumieť svetu a v slabosti, ktorá prichádza podozrivo pričasto, odsudzujeme pomaly aj odpadkový kôš, lebo sa na nás pozerá proste škaredo. Nepýtame sa, prečo vtedy pri nás nik nestojí, tvrdíme, že pri nás nik nestojí a nikdy nebude! Keď prídeme do stavu, keď sa vieme už opýtať, prečo pri nás nik nestojí, lebo sa dozvedáme z vlastných skúseností, že pri nás niekto môže stáť, prechádzame prvým zlyhaním vzťahov všetkého druhu.
keby neexistovalo povinné čítanie, asi by som túto knihu prečítal omnoho skôr, profesorka literatúry videla v tejto knihe niečo úplne iné ako som neskôr v tomto diele objavil ja.
Ta knížka mě umrtvila. Jen nějak nevím, jestli v pozitivním slova smyslu. Holden a jeho nerozhodnost, tápání, nespokojenost mě občas hrozně štvaly. Mimochodem, pořád jsem čekala, jestli teda zavolá tý Hance, ale je to takovej ňouma, že se dalo čekat, že se k tomu neodhodlá. Přesto jsem si pořád říkala, že ještě něco přijde, nějaký zlom, ale ono pořád nic - poslední věta byla hezká - nikdy nikomu o nikom nevypravujete, poněvadž by vám pak začal scházet. Takže ta knížka pro mě byla trochu zklamání, ne že by se mi vyloženě nelíbila, jenom to nebylo to, co bych si představovala.
Knihu jsem přečetl dvakrát. Pro jistotu. Jako dospívající a jako už dospělý (myšleno jako ukončení stavu dospívání). Ani jednou jsem v knize nenašel to, co v ní našli jiní. Holdenovo tápání mne spíš iritovalo, než aby mnou rezonovalo.
Jedna z nejlepších knížek, co jsem četla. Hlavní postava, Holden Caulfield, je značně nervózní, deprimovaná, a cítí se opuštěně. Vadí mu všechny povrchnosti, věci co se dělají jen ze slušnosti (šaškárny) a přitom nejsou myšleny upřímně. Vadí mu strojená upjatost, když člověk není přirozený. Vadí mu sprosťárny, bezohlednost. Má rád děti, váží si hodných (byť tichých, divných) lidí. Neopovrhuje slabšími. Naopak. Řekla bych kladná postava, která jen prostě neví co se sebou a co s ostatními.
U knihy není zřejmé, zda se čtenář má smát nebo brečet.
Kamaráda nejoblíbenější knížka, tak jsem si ji chtěla také přečíst. Dočetla jsem ji jen proto, že není mým zvykem knihy rozečíst a odložit. Nicméně asi 10 stran před koncem jsem objevila cca. stránku a půl poutavého čtení.
Jak se z kraviny, co by člověk sesmolil za večer, může stát klasika? Bez komentáře...
Co jsem to sakra právě přečetl?... Jedna z největších slátanin, co jsem kdy byl schopen dočíst. Bez legrace.
Z deníku jednoho přitroublého puberťáka. Ruku na srdce, kdo z nás se v něm v určitém životním období neviděl?
Knížka je čtivá, někdy až moc, a v podstatě i nereálná a nedá se brát příliš vážně, ale jako odpočinkové čtení proč ne :)
Byla to celkem sranda, hodně pubertální jazyk.Druhou takovou už nemusim, ale jednou pro zasmání, s vědomím,že i moji synové jednou budou takhle třeba uvažovat..Proč ne. :-)
Jsem ráda, že jsem se pro jednou rozhodla přestat ohrnovat nos nad starými knížkami a přečetla si tuhle. Protože je to skvělá knížka. Miluju tenhle styl psaní, miluju to, jak je to v podstatě o ničem, miluju ty postřehy o úplně obyčejných věcech! :3
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Kniha tak bravurní, že méně jak 5 hvězdiček jí může dát jen ignorant, co ji především vůbec neměl číst. Catcher in the Rye perfektně zapadá do kontextu své doby a Salinger (podobně jako např. Styron) si svého hrdinu skutečně vypiplal. Celé mi to přijde tak groteskní až je to vlastně skutečné. Holden, ač je někdy otravný blb, se jen snaží najít své místo v život a najít něco, co by mu dalo cíl. Celkově se jedná na knihu ve své době tak pokrokovou a komplexní, že, ač má něco kolem 140 stránek, zabere vám její čtení a následné přemýšlení nad ní minimálně měsíc.
Na závěr bych se chtěla omluvit těm z vás, co jsem nazvala ignoranty, ale vážně, zkuste radši Harryho Pottera. Catcher si chytil plných 5!