Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38931/bmid_kdo-chyta-v-zite-2OP-38931.jpg
4
4244
4244
Jeden z nejpopulárnějších amerických poválečných románů od klasika moderní literatury. Příběh vyprávěný sedmnáctiletým Holdenem Caufieldem je vlastně popisem necelých tří dnů jeho cesty domů (po opuštění přípravky v Pencey) předvánočním New Yorkem, kdy se Holden konfrontuje s řadou lidí (spolužáci, venkovanky ze Seattlu, prostitutka a její pasák, rodiče, učitel...). Více než putováním prostorem je tato cesta však spíše putováním od nevinnosti k vědoucnosti, od sebeneznalosti k sebeuvědomění, od izolace k pocitu sounáležitosti s okolním světem. Černý humor, jímž je tento svět nazírán, je jednou ze zbraní proti němu: člověka, který není schopen se světu smát, brzy jeho zoufalství zahubí...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Knižní klubOriginální název:
The Catcher in The Rye, 1951
více info...
Přidat komentář
Tak tahle kniha mě naprosto "umrtvila"! (viz. Holden Caufield)
- S Holdenem prostě cítite a prožíváte všechno . Dobré i zlé, smích i pláč. :))
Ikdyž kniha prakticky nemá žádný děj, pořád čtete a baví vás to. Ten jazyk je prostě skvělej a úžasně se čte!
V naší městské knihovně Kdo chytá v žitě není "beletrie", ale "školní četba". Docela mě mrzí, že v době mých studií nebyla, ale moje chyba, mohla jsem si jí přečíst dřív...Mě Holden prostě dostal. S jeho pocity jsem se naprosto ztotožňovala, moje myšlenky a názory vyslovoval naprosto přesně..jak já jsem chápala tu jeho nenávist ke všemu a ke všem...Vlastně je tedy dobře, že jsem ho nečetla ve škole, ale až teď.
Ani neviem čo k tejto knihe dodať. Čakala som omnoho viac, než sa mi dostalo. Takže pomerne veľké sklamanie a z nemalej časti nuda. Neviem, či som ju nepochopila, alebo čo, ale akosi som sa nevedela do tej knihy "zažrať". Nevedela udržať moju pozornosť a pár krát som sa pristihla, že len s námahou otáčam stránky a dúfam, že sa to zlepší.
Dávam tri hviezdičky vzhľadom k tomu, že sa mi naozaj páčil štýl, ale postava Holdena ani najmenej. Dokonca ma vytáčal jeho prístup a večné depresie, či nespokojnosť.
Táto kniha by mala mať hlbšiu myšlienku, ktorá tam buď nie je, alebo mi unikla, čo bude asi viac pravdepodobné. Ale jej hľadanie ma neláka a neverím tomu, že by som sa k tejto knihe ešte niekedy vrátila.
Číst tuhle knihu bylo jako potkat "starého známého"...Jeho vyprávění vás baví, i když některé pasáže nepovažujete za důležité a občas se i nachytáte, že ho místy dokonce vůbec neposloucháte. A i když to není váš nejlepší přítel, tak po rozchodu s ním máte pocit, že to bylo prostě příjemné setkání :-)
Velice čtivá kniha.
Skvělá kniha. V některých částech jsem smíchy brečel. Nebýt doporučené četby, nikdy bych se k této knize nedostal. Moc dobře se čte. Já jsem spokojen :)
"To mě absolutně umrtvilo" Kniha byla super. Zajímavý kousek ze života Holdena. Doporučuju přečíst!
Ve své době byl hlavní hrdina asi pořádný rebel, ale dnešní puberťáci by snad ani nechápali, co jej tak žralo. Dle mého názoru,není takto kniha tolik nadčasová, za jakou se jí dějiny literatury snaží vydávat. Každopádně je to výstižná reflexe své doby a daného prostředí.
Kdo chytá v žitě je jedna z těch legendárních knížek, které každý četl a každý ji zmíní ve svých oblíbených knihách, já jsem se jí nějakým způsobem zázračně hrozně dlouho vyhýbal. Nedávno se mi konečně dostala do rukou ve formě anglického originálu, a upřímně musím přiznat, že byť má jen 214 stránek, trvalo mi nějaké tři týdny se jí prokousat.
Ne snad proto, že by byla kdovíjak náročná obsahově či jazykově (byť mi chvíli trvalo zvyknout si na newyorské nářečí poválečných let), důvod byl prostě ten, že ústřední postava je skutečně nesnesitelná.
Kniha samozřejmě stojí i padá s postavou vypravěče Holdena Caulfielda. Ten během celého děje vypráví o několika málo dnech těsně po vyhození z (už několikáté) školy. Důvodem vyhození ovšem není to, že by Holden byl snad hloupý. Důvodem je to, že nikam nezapadá a nikde se necítí dobře.
A nikde se necítí dobře, protože má na všechno svůj názor. A v drtivé většině případů má názor silně negativní. Když během prvních padesáti stran člověk už pomilionté čte, jak hlavního hrdinu se*e tohle a tamto, přestává to být únosné. A nejenom, že je Holden prakticky celou dobu totálně zhnusený vším, on navíc co chvíli osciluje mezi naprostou depresí a skvělou náladou, která je navozená nějakou sebemenší maličkostí (věta "that kills me", čili že ho to opravdu dostává, rozesmívá a tak vůbec, zazní nesčetněkrát). V pubertálním období nebo začátkem adolescence má snad každý chvíli pocit, že nikam nezapadá, a každý puberťák je občas nesnesitelný, ale že by až takhle, to doufám ne.
Vypravěčský styl knihy je určitě fascinující, ale nejsilnější stránkou zůstává psychologie Holdena. Časem o jeho charakteru vykrystalizuje jednoduchá pravda, symbolizovaná předáním klobouku a ukrytá v názvu knihy, respektive v původu názvu knihy, a právě díky tomu jsem ve výsledku rád, že jsem dočetl do konce. S čistým svědomím ale Kdo chytá v žitě nemůžu doporučit jako nějakou univerzální četbu, zřejmě ne každému rozbor duše chlapce zaseklého na prahu dětství a dospělosti sedne.
Knihu jsem četl už podruhé a k jejímu opětovnému přečtení mně inspirovala kniha "Ten, kdo stojí v koutě", jež je této velice podobna, ba dokonce myslím, že Salinger byl Chboskému inspirací. Už jenom ty podobné názvy a zájmeno KDO.
Toť ovšem jen můj nicneříkající a možná mylný postřeh. Už dlouho jsem neměl takový problém dokopat se k tomu, abych napsal komentář ke knize. Nejraději bych napsal komentář zde na DK asi nejfrekventovanější - kniha se mi líbila, doporučuji přečíst. Takže si tohoto komentáře velice važte, protože ho provázely nesnesitelné porodní bolesti a autora to stálo dosti přemáhání a nechuti se o svůj názor na knihu podělit. Tedy proč nejvyšší hodnocení? Ono je to prosté, ta kniha je hezká.
Kdo chytá v žitě určitě nemusí bavit každýho, je to jen příběh několika dnů v životě kluka, kterýmu se v poslední době tak nějak nevede a je docela znechucenej lidma kolem sebe a vůbec vším, na co narazí. Jestliže někdo čeká román, kde se bude pořád něco dít, asi bude zklamanej. Na druhou stranu jestli si chce někdo přečíst o dospívání kluka, kterýho sere, že za chvilku bude muset proniknout do zkaženýho světa dospělých a vůbec si s tím neví rady, pak je to pro něj ta správná kniha.
„Zkrátka a dobře, já si v jednom kuse představuju, jak si spousta malejch dětí na něco hraje na takovým velikánským žitným poli. Tisíce a tisíce malejch dětí a nikde nikdo - jako nikdo dospělej - kromě mě. A já stojím na okraji nějakýho šílenýho útesu. Mám na starosti to, že musím chytnout každýho, kdo by z toho útesu moh spadnout - já jen jako, že když utíká a nekouká kam, musím se odněkud vynořit a chytit ho. A to bych dělal pořád. Prostě bych chytal děti, co si hrajou v žitným poli a tak. Já vím, že to je šílenství, ale je to jediný, co bych dělal opravdu rád.“
Přestože se nezařadí mezi mé oblíbené knihy, je to zcela něco jiného a neobvyklého. Proto stojí za přečtení. Doporučuji.
Čte se to dobře a je to docela svižné. Ale je to vlastně o ničem. Upřímně, kdyby se mě někdo zeptal o čem ta kniha je, nevěděla bych, co říct. Holden je prostě jen hrozně moc ukecanej a upřímně mi byl i docela nesympatický. Hlavně mi vadilo, jak se pořád opakoval: to mě umrtvilo, ostopéro atd. Ale paradox je, že i když je to vlastně o ničem nenudíte se u toho a celkový dojem je neutrálně průměrný. :D
Po přečtení asi čtyřiceti stran mĕ nejvíce zaujal Robert Ackley.Je to takový přírodní typ a docela se snaží nenechávat človĕka o samotĕ.Prostĕ ideální postava jako společník na opuštĕný ostrov:-).
Bylo mi řečeno, že Kdo chytá v žitě je nejvíce ovlivňující kniha vůbec. S tímto předsudkem sem se pustila do čtení. A očekávala sem opravdu silný zážitek - proč by jinak měla někoho inspirovat k vraždě Johna Lennona, že?
Stalo se ale něco úplně jiného. Nezasáhla mě jak sem čekala, ale přeci se mi líbila.
Já vám to ani nedokážu pojmenovat, ale v té knížce je přeci jenom něco, s čím sem se ještě v žádné jiné knížce nesetkala. Chtěla bych Holdona Caulfielda potkat a popovídat si s ním.
Ke konci jako bych cítila, že musí přijít nějaký spád. Třeba že Holdon spáchá sebevraždu nebo že se (nedej Bože) stane něco Pheabulce. Jenže to by pak zase knížka přišla o to kouzlo prostoty a přirozenosti.
Dokážu si představit, že až se s ní za pár let opět setkám, najdu v ní zase něco jiného.
Kniha se čte moc dobře, zaujme ale že by ve vás zanechala nějaký strhující pocit? To ne.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1971 |  Devět povídek |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Potřebovala jsem si zpravit chuť po Mechanickém pomeranči a sáhla po této knize - nebyl to úplně nejlepší nápad. K hlavnímu hrdinovi jsem zaujala neutrální vztah, jenom mě trochu rozčiloval jeho častý pláč (asi jsem ještě nikdy neviděla sedmnáctiletého kluka brečet). Nemohla jsem se ale zbavit dojmu, že některé z věcí, které jej deprimovaly (a že jich bylo), bych spíš čekala u staršícho zkušeného člověka, než u dospívajícího kluka (a určitě aspoň půlka těch věcí deprimovala i samotného autora :)). A taky mě vlastně štvalo, že si Holden vůbec nevážil toho, že mu rodiče financovali vzdělání - nebo aspoň předpokládám, že všechny ty školy a internáty nebyly zadarmo - to je ostatně i současný jev a je mi z toho pěkně zle. Kniha mě celkově moc neuchvátila, ale když jsem ji omylem dvakrát zapomněla v práci a tudíž jsem ji nemohla večer číst, tak mi docela chyběla - ale možná to bylo proto, že už jsem ji chtěla mít dočtenou. Jo a absolutně jsem si nedokázala představit New York 50. let. Po jazykové stránce ale velmi zdařilé dílo!