Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38935/bmid_kdo-chyta-v-zite-CzK-38935.jpg
4
4186
4186
Román amerického autora mistrně líčí myšlenkový chaos dospívajícího chlapce, jeho ztroskotání ve škole a jeho citový konflikt s americkou skutečností, zbavenou poezie a plnou shonu za osobním úspěchem...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1960 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
The Catcher in The Rye , 1951
více info...
Přidat komentář
O knize jsem dříve slyšela, takže jsem se na ni těšila, ale dostala jsem pro mě osobně zklamání. Nějak mě děj nezaujal a to to je asi ten hlavní problém, musela jsem se do ní spíše nutit.
Možná se mi kniha bude líbit v jiném věku.
Ovšem věřím, že se můžeme někomu líbit.
Nemohla jsem tu knihu odložit. Ani nevím, co mě na ní tak uchvátilo, děj není nějak zvlášť převratný ani napínavý, vedlejší postavy tam v podstatě nejsou, spíš se tam jen tak míhají. Ale Holdena si člověk prostě zamiluje. Jazyk je absolutně geniální, to mě na knize bavilo asi nejvíc. A je opravdu krásné, jak člověk poznává Holdena ve stejnou dobu, co on poznává sám sebe.
Přečetla jsem na doporučení kamarádky, která mi knihu půjčila. Za mě dost průměr, nemůžu říct, že bych s hlavním hrdinou sympatizovala ani že by mě štval. Prostě příběh jednoho kluka, který se vrtá ve svých emocích a pocitech.
"There's no motivation and frustration makes him crazy" – Green day: Who wrote Holden Caulfield
Páni. Bez nadsázky můžu říct, že tolik mě ještě nikdy žádná kniha neoslovila. Pořád myslím na ni a na hlavní postavu... Holden Caulfield je jak hlavní postavou, tak vypravěčem a děj knihy tak prožíváme skrz jeho prožitky-dostáváme se čím dál hlouběji do jeho hlavy v době, kdy prožívá vnitřní krizi, dochází mu, jak osamělý se vlastně cítí, protože se mu ostatní zdají být falešní a povrchní, sám si ale neuvědomuje, že jeho deprivace pramení jen z jeho vnitřní nespokojensti a neví, jak se jí zbavit. Svou osamělost přirozeně dává za vinu jiným, a možná má částečně pravdu. Lidé totiž ukažují svou bezstarostnou tvář a právě tu Holden vnímá jako přihlouplou a falešnou, protože mu připadá, že sám cítí mnohem víc. A snaží se najít někoho, kdo by mu porozuměl. Sní o tom, že bude sdílet své prožitky s osobou která mu bude blízká, ale protože to je jedna z věcí, kterých se mu nedostává, tak se stane, že se stále vzdává svých snah a utíká pryč.
P.S. Tato kniha má svou vlastní popkulturu, o Holdonovi Caulfieldovi existují například výdorné písničky: Who wrote Holden Caulfield-Green day, Catcher in the rye-Datarock, Catcher in the rye-Guns'n'Roses.
"Kdo chytá v žitě" mě chytlo. Kniha se čte opravdu rychle, nechybí jí spád, humor ani místa trocha sentimentality (Holdenovy sny odjet daleko a žít v chaloupce u lesa). Holden Caulfield je skvělým průvodcem po světě puberťákově, překlad Luby Pellarové se mi líbil, ale bohužel osloví spíše jazykové retro fajnšmekry. Aby se kniha četla dále mezi dospívajícími, myslím, že by neuškodil nový překlad. Ale nakolik má vlastně "Kdo chytá v žitě" šanci zůstat aktuální, když mnohé věci v životě dospívajících i morální poměry společnosti se tolik změnily? Něco ale zůstává stále stejné - pocit vykořeněnosti, cizoty a touha po rebelství - což se snad nikdy nezmění.
Zaujala mě diskuze týkající se toho, jestli Holden dobrým vzorem pro mladé. Problém ve společenských vzorech dospívajících je často v tom, že buď jsou to postavy nastrčené konzervatismem ("rodiči, kteří chtějí slušné děti") nebo naopak jsou to po všech stránkách rebelové. U Holdena si, myslím, každý najde své. Jeho autenticita, samostatnost, touha po lepším světě, odcizenost jsou pro mě stavy/hodnotami, kterými si pro duševní vyspění musí projít snad každý. Často omílaná "zhýralost" v mých očích Holdenovi neubírá, ale spíše přispívá tomu, že jej považuji za dobrý vzor. Holden chce sice spát s prostitutkou, ale díky tomu, že mu to nejde, pochopí, že za jeho tužbou se skrývá něco jiného než pouhá tělesnost. Holden cítí spřízněnost s druhými lidmi, cítí smutek, lítost; není "zhýralou bestií" ale také není nemyslícím strojem naprogramovaným někým druhým. Jeho cesta končí návratem domů, dokonce znovu nastoupí do školy - to může být pro mnohé znamením toho, že "dal společnosti za pravdu", že se snad vzdal i svých snů. Domnívám se, že je tomu jinak - sny mu zůstaly, ideály taky - prošel si cestou odporu proti společnosti, aby se do ní znovu, už jako dospělý, vrátil a pokusil se ji změnit.
Je mi líto, že jsem na knihu nenarazil dříve, protože by mě snad oslovila ještě více.
Neviem ako tento roman dostal status kultoveho. To by mozno bol zaujimavejsia analyza ako samotne dielo. :) Cital som to v 1993, cital som to znova nedavno, a hlavny hrdina ma stale neskutocne stval. To by tiez stalo za analyzu, ale mna a nie jeho. :) Za mna, uz sa k tomu nevratim, hoci kvality knihe neupieram. Ale nestretam sa s nou tak nejak vnutorno.
Vidím, že tuto knihu buď lidé nenávidí, nebo si v ní vyloženě lebedí. Nezařadím se asi ani k jednomu táboru. Kniha je psána dosti osobitým slangem, jež mě zaujal, i samotná persona Holdena není jinak prostoduchá. Sic je Holden bezesporu zhýralý, rozverný a ke mnoho věcem kritický, tak jsem si na jeho překotnost zhruba v půli knize zvykl a v něčem se myšlenkově i našel.
Pochopitelně, že Holden nemá být žádným vzorem, ba právě naopak mi jeho zhýralost přijde dobrým varováním i v dnešní době, asi bych nedokázal pravit, že není aktuální.
Není to můj šálek, ale příjemné vlažné počtení to bylo :)
*Jen doufám, že nebude o člověku, který nesnášel biograf a filmy, natočen film, to by bylo dosti paradoxní :D*
Prečítaná v rámci povinného čítania, ale je to asi prvá povinná kniha, pri ktorej som reálne zvažovala, že ju nedočítam.
Nevidím nič pozitívne, čo by mohol tento román vštepiť do života stredoškolákom, aký priklad by sme si my - 18-roční mali zobrať z Holdena. Zaradiť knihu do povinnej literatúry len preto, lebo je kultová v USA , je dosť chabý prístup. Jazyk bol pre mňa absolútne nemiestny od hrubých slov a hlúpeho slangu až po nespočetné spomínania Božieho mena nadarmo (s ohľadom na to, že je to na Slovensku štandardizované dielo v stredoškolských vyučovacích osnovách, je jazyk maximálne nevhodný) a správanie Holdena bola jedna veľká katastrofa (nehovorím, že v knihách musia byť všetci hrdinovia super slušní, vzoroví, to ani zďaleka nie - ale z tejto knihy bolo jasné, že Holden má byť čosi ako idol pre mladých čitateľov, čo sa napokon prejavilo v kultovosti knihy). Reálny problém znie - čo keby sme sa všetci začali správať ako Holden? K čomu by to viedlo? Knihy totižto formujú, ovplyvňujú, menia myslenie. Preto by mala byť povinná literatúra výberom najväčších tých skvostov, kníh so silným morálnym posolstvom, kníh, ktoré vedú ku kráse, pravde a hodnotám. A k čomu konkrétne vedie Kto chytá v žite? K zanedbávaniu školy, hýreniu, klamstvám, pijatike, fajčeniu, úchylným rečiam atď. Naozaj je rebélia to, k čomu má byť stredoškolská mládež na hodinách literatúry motivovaná? Nemôžem pochopiť zaradenie diela do povinných osnov, byť ministrom školstva, kniha by bez okolkov zmizla zo zoznamu a nahradili by ju diela, ktorým táto zlátanina nesiaha ani po päty. Dodám azda, že som v triede nebola jediná s týmto názorom.
Srdeční záležitost, ke které se často vracím. Jen málo knih působí tak lidsky, upřímně a opravdově.
Knihu jsem četla, když se mnou mlátila puberta a byla jsem jí fascinována. Teď z pohledu zkušené čerstvé čtyřicítky se za knihu stydím a je pro mě literárním blábolem. Stejnou zkušenost s knihou má i můj manžel. Nedivím se, že tento paskvil nebyl v "osnovách" studia anglistiky. Pokud jste knihu četli ve věku do 18 let a nyní je vám 30+, doporučuji otevřít ji znovu. Budete také znechuceni.
Tak tohle bylo špatný. Vydržela jsem přesně dvě kapitoly. Asi nejsem cílová skupina podobné literatury, protože opravdu nechápu, co na tom má být tak super. Styl psaní mi připadal jako slohovka žáka páte třídy a neskutečně mě rozčiloval, takže jsem ani nějak nepochytila, o čem by to vlastně mělo být. K tomuhle se určitě vracet nebudu.
Pořádná literární jízda. Tahle kniha předběhla svou dobu o pořádnej kus, protože je i dnes nejen úžasně čtivá a svižná, ale téma knihy stále rezonuje. Hlavní hrdina Holden je zajímavý sympaťák. Snaží se trochu vybočovat, nedokáže zapadnout a občas si jen tak ze srandy nebo spíš ze zvyku vymýšlí dost propracované lži, jen aby mohl něco zajímavého říkat. Pálí mu to, ale ve škole mu to pořád nejde, a tak jeho nešťastní rodiče doufají, že ho alespoň z té poslední školy nevyhodí. Vyhodí. A tak Holden odjíždí ze školy domů. Chce vidět svou malou sestřičku, ale bojí se čelit svým rodičům, a tak se místo toho tak různě toulá popíjí, přemýšlí, kam se vrtnout a zažívá všemožná městská dobrodružství.
Kdo chytá v žitě je plné pocitů jednoho sympatickýho, i když trochu loserovskýho kluka, co neví jak si počít s životem. Každopádně to umí skvěle popsat a třeba to i čtenáře může donutit k nějakému tomu zamyšlení či si třeba vybavit dobu, kdy byl sám podobně zmatený. Skvělá úderná knížka.
Devět nočních drinků z deseti.
Patřím k těm čtenářům, kteří v literárním díle hledají především příběh. Ten Salingerův román téměř postrádá, ale přesto se mi velmi líbil.
Hloupoučký jazyk, kterým popisuje vzestupy a pády mladého Caulfielda v krátkém období několika dní, je velice čtivý, a zároveň dává čtenáři možnost zavrtat se do mysli hlavního hrdiny a všechny těžko pochopitelné problémy prožívat s ním.
Krindapána, abych ani ne 200 stránek beletrie četl skoro týden, to se mi už dlouho nestalo. Buď je to špatně napsané nebo špatně přeložené. Číst o tom, jak se 16letý tajtrlík vyrovnává s ostaními tajtrlíky a imbecily, to by se z toho jeden potentočkoval.
Mockrát jsem si při čtení vzpomněl na Bylo nás pět. Jenže tam to bylo aspoň místy vtipné a ten styl vyprávění tomu desetiletému hrdinovi odpovídal. Tady mi to ale k o polovinu staršímu hrdinovi prostě nesedělo.
Ve své době možná objevná a revoluční kniha (i když upřímně nevím proč), dneska překonaná.
Poslouchala jsem verzi od pana Třísky, nicméně jen pár hodin. Nyní mému 19 letému já obsah knížky moc neřekl, měla jsem si nejspíš vzpomenout o pár let dříve. Anebo o pár let později? Uvidíme.
V případě těchto knih je mi líto, že jsem se na ně vykvákla u maturity, zatímco jsem se mořila s nedůležitými hrůzami, a nečetla tohle, co by mi bylo v tu dobu bližší.
Po deseti letech reputaci napravuji, i tak jsem se ale s Holdenem dovedla částečně ztotožnit. O lidech si nemyslím v dnešní době nic moc dobrého, takže pohrdání jimi máme společné, jeho dětinské chování mi přišlo roztomilé stejně jako rádoby dospělácké námluvy a opíjení. Není tu znatelná žádná extra proměna, spíš poznání sebe sama u šestnáctiletého kluka.
Je pár knih, kde je hlavní hrdina nesympatický blbec - a má to tak být. Tohle je jedna z nich. Pro mladou generaci asi fajn čtení, pro mě už poněkud přežité.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Ke knize jsem musela dozrát, ale teď - a že to bylo čtení několikáté - jsem si ji maximálně užila. Radím - definitivně ji neodkládejte po první čtenářské překážce...