Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38935/bmid_kdo-chyta-v-zite-CzK-38935.jpg
4
4186
4186
Román amerického autora mistrně líčí myšlenkový chaos dospívajícího chlapce, jeho ztroskotání ve škole a jeho citový konflikt s americkou skutečností, zbavenou poezie a plnou shonu za osobním úspěchem...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1960 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
The Catcher in The Rye , 1951
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem si pořídil protože mě zaujal případ vraha Johna Lennona , který byl prý touto knihou inspirovaný k jeho zavraždění, musím říct že po přečtení prvních čtyřiceti stran jsem měl chuť třísknout knihou o parkety, a to protože charakter hlavní postavy, a styl tohoto psaní mě docela otrávil, a když jsem četl monology kterýma se hlavní postava zaobírala, tak jsem se zprvu ani nedivil že se vrah inspiroval touto knihou, věta typu:
Člověk by neměl vůbec být posera, když má někomu vrazit jednu pod zuby a chce se mu do toho, tak to má taky udělat, jenže já na to nejsem, já bych radši vyhodil někoho oknem nebo mu usek hlavu sekyrkou, než abych mu vrazil jednu pod zuby, nenávidím rvačky.
Jenže pak jsem překročil pomyslnou laťku, a uvědomil jsem si že kniha má určitý kontext, a určitý smysl, který by kde kdo mohl pochopit špatně, a vzít ho za špatný konec, čtení mě začalo bavit, a tak nějak jsem pochopil, že kde kdo z nás byl, a nebo je v určitém věku jako Holden, ta jeho krize v mladém věku, a obyčejná nevinnost postavená před dospělým světem.
Knihu jsem si vybral k maturitní četbě. Než jsem ji začal číst, podíval jsem se sem na komentáře, co jiní čtenáři o této knize mohou říci. Opravdu mě překvapily komentáře, které nebyly pozitivní, slyšel jsem totiž jen samou chválu. Takže jsem se docela lekl, co se to chystám číst.
Knihu mohu jen doporučit! Zábavná četba díky ironii, dokonalému popisu. Prostě jak to vidí sedmnáctiletý kluk, který se zdá na svůj věk až moc vyspělý, na druhou stranu je dětinský. Dávám zasloužených pět hvězd.
Velký čtenářský zážitek a upřímná radost během čtení!
Obdivuji Holdena a všechno na něm - jeho názory, životní postoj, (nechuť k postarším týpkům se špatně zavázaným županem). :-DD a....Wau! To, jak mluví o nás holkách či dětech a žitném poli, z toho cítím, že je to nesmírně dobrý člověk. Bohužel vnitřně zlomený a nešťastný - a já s tím nemohu nic dělat. :-(
P.S. Holdene, na rande s Tebou bych šla fakt ráda!
„Zkrátka a dobře, já si v jednom kuse představuju, jak si spousta
malejch dětí na něco hraje na takovým velikánským žitným poli. Tisíce a
tisíce malejch dětí a nikde nikdo – jako nikdo dospělej – kromě mě. A já
stojím na okraji nějakýho šílenýho útesu. Mám na starosti to, že musím
chytnout každýho, kdo by z toho útesu moh spadnout – já jen jako, že když
utíká a nekouká kam, musím se já odněkud vynořit a chytit ho. A to bych
dělal pořád. Prostě bych chytal děti, co si hrajou v žitným poli a tak. Já vím,
že to je šílenství, ale to je to jediný, co bych dělal doopravdy rád."
nebylo to špatné, ale zároveň nerozumím, proč se kniha tak často objevuje v žebříčku TOP x knih k přečtení.
Musíte k tomu přistupovat s rezervou, připravit se na to, že Holdena nebudete mít rádi a že mnohokrát nebudete chápat jeho pochody. Ale stojí to za to.
Slyšela jsem na ni pět samou chválu, ale zklamala jsem se. Vůbec mě nebavila. Jméno hlavního hrdiny znám jen díky filmu Hodná holka s Jennifer Aniston, jinak už bych ho dávno zapomněla.
Já pořád nevím, co si mám o té knížce myslet.... každopádně nejprve mě to moc bavilo postupem času mi přišla kniha čím dál víc stejná.... moc nechápu ten posun o kterém se mluví, protože já ho tam neviděla. Kniha se četla rychle a snadno.
Tato kniha hrozně klame tělem.... je sice docela tenká, ale čte se jako kdyby stránek měla minimálně třikrát tolik.... příběh sám o sobě celkem nezajímavý.... občas si z toho člověk vytáhne nějaké to moudro...
těšil jsem se a nakonec nic moc. Holdenův příběh mě dvakrát nechytl, nicméně některé jeho myšlenky tam jsou pozoruhodné..
Zkrátka a dobře jsem vlastně skoro rád, že tu atomovku vynalezli. Jestli ještě někdy bude válka, tak se na ni posadím. Rovnou na vršíček. Přihlásím se dobrovolně, na mou duši, že se přihlásím.
Napoprvé jsem knihu nedočetla, štval mě jazyk Holdena. Na podruhé, o pár let později, během střední školy, jsem si knihu zamilovala a četla hned několikrát. Dejte Holdenovi šanci.
mě se osobně kniha četla hezky .. jen bylo obtížnější menší písmenka ... ale jinak paráda ...
Jsou příběhy, jejíchž interpretační linie jsou svázané a tvoří v podstatě jedno lano. A pak jsou ty, co tvoří síť významů, v nichž záleží na místě, kde stojíte. Někdo se nachází na kraji, jiný ve šprušlích vprostřed. A tohle je případ té pavučiny. A vy jste ta moucha.
Je to skvělé. V mnohém se s Holdenem naprosto ztotožňuji. Je sice pravda, že mi slovo "Vážně" už lezlo na nervy a nechápu, proč ho tam autor tolikrát cpal, ale jako kniha je to super. Je to o ničem. Nic se tam neděje...a přesto to má takovou hloubku. A vrtá mi hlavou, kam se ksakru podějí v zimě labutě z jezírka :)
Knížka, která se čte jedním dechem. S hlavním hrdinou nemůžu než soucítit, i když mě jeho nihilismus místama štve. Ale občas jsem se i pobavila. Rozhodně doporučuju za život alespoň jednou přečíst (já už ji četla podruhé).
Dvě stě stran plné pocitů. Nesnášenlivost, zmatek, pocity nepochopení, vykořenění, nenávist, nevinnost, poznání, nezmar, úzkost, přecitlivělost, nepřizpůsobivost. A já to miluju!
Je to vtipný, je to přímý a prostě ah – super. Smála jsem se v tramvaji nahlas, až tak mi to sedlo. Holden všechno nesnáší a nemůže si pomoct. Přes všechnu hrubost má ale hlavní hrdina svůj vnitřní svět a na mladistvého puberťáka je velmi vnímavý a citlivý. Hovorová čeština, slang a vulgarismy plné narážek s ironií doplňují autentickou studentskou mluvu.
Většina mých vrstevníků má bohužel jiný názor, ale myslím, že knihu uchopili úplně z jiného konce a viděli v ní jenom neustále stěžování si. Přitom toho skrývá mnohem více.
Doporučuji těm, kteří umí číst mezi řádky.
Tuhle knihu je potřeba, dle mého, číst v určitý čas. V pravý čas. Na prahu dospělosti, tak asi někdy. Aspoň já jsem tehdy Holdena a Phébulku milovala, milovala jsem celou knihu a zamilovala jsem si i autora a přečetla díky tomu všechno, co u nás vyšlo. Ne že bych všemu porozuměla, ale četba jeho povídek i drobnějších próz mi prostě dělala dobře.
Zamilovaná kniha mi pomohla dostat se také do výjimečné studijní skupiny letní školy BBC: vyučující, sám spisovatel, si asi řekl, že na té holce z východu (psal se rok 1989, ale srpen), která má ráda The Catcher in the Rye, asi něco bude... Ale dost pěkných vzpomínek, zpátky do současnosti...
Knihu jsem přečetla před nějakým časem znovu, a nejen že to vůbec nebylo ono, ono to bylo až protivné čtení. Poučení: nepokoušet osud (či cokoli) a nevracet se zpět, ne(pr)ověřovat si, jak báječné to bylo. Dělám to tak s výjimečnými místy ve světě (občas i lidmi) a budu to tak dělat i s knihami. Nechť zůstanou skvělé, prvotní pocity. A proto této knize nikdy neuberu nic z původních pěti hvězd!
No, tak jsme jednou měli literaturu a já jsem si prostě nechtěla brát to hezké nové vydání Harryho Pottera, kterého jsem právě četla, aby se mi nezničil. A navíc končil školní rok, takže jsem to moc neřešila a řekla jsem si, že si pro něco zajdu do školní knihovny. Nevěděla jsem, co si mám vzít, ale potom jsem si vzpomněla a uviděla jsem, že tam je Kdo chytá v žitě. O téhle knize jsem poprvé slyšela od mojí sestřenice, protože když jsem se jednou ptala, co je její nejoblíbenější kniha, tak mi řekla, že Kdo chytá v žitě. Tak jsem se jí zeptala, o čem to je a ona mi říká, že vlastně o ničem. Což mi přišlo divné, protože přece každá kniha o něčem je. Ale vlastně je to tak nějak trochu pravda. Nemá to žádnou zápletku. Ale není to úplně doslova o ničem. Prostě... jo, vysvětluje se to vážně strašně špatně.... je to prostě o krátkém úseku života Holdena Caulfielda. Pro typy lidí jako jsem já, kteří moc nemají rádi knihy bez zápletky, to není úplně to pravé ořechové, ale něco v tom najdou. Mě to v nějakých částech nebavilo, v nějakých jo. V jedné chvíli jsem si i řekla, jestli s tím neseknu. Ale nakonec jsem to dočetla a jsem ráda za to, že ji mám přečtenou. Byla tam určitá myšlenka... Na začátku to teda vypadalo úplně skvěle. Byla jsem nadšená z hlavního hrdiny, vtipnosti knihy. Ale očekávala jsem, že se tam asi přece jen stane něco víc. Dávám tomu 3,5*/5*.
Holden byl takový zároveň vtipný, fajn, ale někdy se fakt choval jako trouba. Ale kdo taky občas ne, že? Hodně se mi na něm líbilo, že měl svoje vlastní názory a má zajímavé vztahy s lidmi a bavilo mě to pozorovat. A nebyl ani moc hloupý na to, že propadl. Vlastně měl celkem extrémní život, co se týče toho, co nám v knize vyprávěl. Vlastně vypadá jako takový obyčejný kluk, ale není. Ta kniha se fakt hrozně špatně rozebírá. Ještě jsem si oblíbila jeho mladší sestru Phoebe, protože byla prostě taková srandovní a roztomilá.
Moc nevím, co autora inspirovalo, aby napsal tuhle knihu, ale nebyla špatná. Jak říkám, chvilkami mě nebavila, chvilkami jo. A bylo tam ale hodněkrát hláška typu: ,,To mě umrtvilo", což mi celkem vadilo. Prostě takové nemastné neslané, ale často vtipné a občas celkem přínosné. Na konci se mi například líbila taková Holdenova myšlenka: ,,Jak můžete vědět, jestli něco uděláte, dokud to neuděláte?" a měl tam myslím i jiné takové myšlenky, které se mi líbily. Vážně nevím, není to kniha pro každého, takže doporučuju si přečíst a udělat si na knihu vlastní názor. A pokud čtete knihu pouze se zápletkami, není to nic pro vás.
A kam teda v zimě zmizí ty labutě?
Četla jsem k maturitě a díky různým zmínkám o knize jsem čekala něco víc než jen popis života z pohledu teenagera... Inu přehnaná očekávaní zabíjejí realitu.
Když jsem tuto knihu četl před několika desetiletími (sakra, to to uteklo), bylo to jasně na 5 hvězd. Nedávno jsem se při úklidu knihovny do ní začetl znovu a žádné velké nadšení se nedostavilo, dal bych tak 2 hvězdy. Takže se vyhnu hodnocení a navrhuji čist tuto knihu podle věku čtenáře.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
"Tohle já nesnáším. Nezáleží mi na tom, jestli to sbohem říkám smutně nebo rád, ale když odněkud odcházím, tak si chci uvědomit, že odcházím. Když to člověk neví, je mu pak ještě hůř."
"Nelamte si se mnou hlavu. Ono to se mnou bude zase všechno v pořádku. Já teď zrovna prodělávám nějaký období. Každej někdy prodělává nějaký období nebo tak, ne?"