Kdo chytá v žitě

21.04.2019

Pro mě studentská klasika, vzpomínka na studentská léta. Myslím, že k této knize nelze uzrát. Je pocitová. Buďto to tak máš, a nebo ne.

"… Phoebulka neřekla nic, ale poslouchala. Poznal jsem jí to zezadu na krku, že poslouchá. Ona vždycky poslouchá, když jí člověk něco vykládá. A legrace na tom je, že v padesáti případech ze sta ví, o čem je řeč…"

Tenhle odstaveček je pro mě nejdůležitější v celém příběhu. S žádnou z postav jsem se neztotožňovala ani za studentských let, kdy jsem četla knihu poprvé, ani teď, ale účast ve mně to vyprávění vzbudilo - a říkala jsem si, že časem snad Holdena potká v jeho životě něco podobně hezkého, jaké bylo jeho porozumění se sestřičkou. Že mu to bude dávat smysl a bude mít pak už pořád na co navazovat...

11.04.2019

Knihu jsem přečetl na doporučení v době studií; zjevně jsem ji nepochopil. Asi o deset let později jsem se pokoušel znovu v domnění, že jsem konečně dozrál a docením tuto „klasiku“ světové literatury. Hmm, musím přiznat, nepodařilo se. Na další pokus nejspíš nenajdu odvahu. Jedna hvězdička za to, že jsem to přežil.

Můžu s klidným svědomím říct, že jsem se ještě nikdy nenudil tak, jako když jsem četl tuhle slátaninu, kterou někteří nazývají klasikou. Hlavní postava naprosto nepříjemná. Děj o ničem. Čte se to příšerně. Z neustále se opakujících frází jako "fakticky", "to mě umrtvilo" a "bez psiny" jsem byl více deprimován než hlavní hrdina. Budu moc rád když se mi to už nikdy nedostane do ruky.

27.03.2019

Kniha o klukovi, kterého spousta věcí štve, nemá žádné vyhlídky do budoucna, prostě se chce jenom tak svobodně bavit, zamilovávat se do holek, smát se a dělat voloviny, které jsou mu zrovna po chuti. Kontinuita povahy protagonisty je mlhavá. Osobně to vnímám jakožto střep, který se snad dotkne jen tohož, kdo je stejného tvaru. Osobně v tom zla shledávám méně než hloubky. Nevím, proč to Chapmana inspirovalo k zabití Lennona. Na druhou stranu možná právě v té bezprostřednosti chování a postoji k světu se určití lidé viděli a řekli si, že Holden je sympaťák, že je jako oni. Já v tom uzřel , jistou duševní rozmazlenost a nedisciplinovanost, což jsou taky osobností rysy hlavní postavy. Těžko říct. Možná jsou tací, kteří to nevzali jako své nedostatky, ale jako prostou nesynchronizaci se systémem, do kterého byli vrženi a ve kterém nedostahují výsledků, které si podle vlastních soudů zaslouží. Těžko říct. Jenom tak plácám.

10.03.2019

Taky jsem knihu četl jako povinnou četbu, ale bylo to už před hezkou řádkou let (45). Přesto si ji docela dobře vybavuji, protože mě na rozdíl od jiných povinně čtených knih hodně zaujala. Měl jsem plné pochopení pro hlavního hrdinu a jeho smýšlení.

10.03.2019

Tuto knihy jsme četla asi rok a půl zpátky jako povinnou četbu do češtiny, vím, že už tehdy se mi opravdu líbilo Holdenovo přemýšlení a tak celkový nápad knihy.
Akorát ke konci knihy už jsem měla někdy jeho pesimismu plný zuby.

Nicméně letos se mi kniha dostala do roky znova a to v rámci povinné četby do aj.

Moc se mi do toho nechtělo, protože jsem to už znala a taky jsem se bála, že podruhé už to nebude ono.
Nakonec mi přišlo, že druhé čtení v originále jsem si užila ještě víc. Nějak víc jsem se umělá vcítit do Holdena a navíc odpadl můj problém s českým překladem. Který podle mě Holdenovu mluvu a přemýšlení nevystihl až tak dobře.

Ať si klidně říkají, že potřebuje psychologa. Podle mě jsou některé jeho pohledy na věci poměrně pravdivé.

Například kam se poděly kachny v Central Parku :D

06.02.2019

Vydat knihu v roce 2015 v překladu, který už má 55 let, je očividně zastaralý a v některých ohledech nedává smysl, obsahuje chyby, které by měla korektura odstranit, to je něco, co jen ukazuje na to, jak se na vydávání knih u nás kašle, jen když to nebude moc stát. A přitom je tahle klasika skvělá a ukazuje sílu formy a vyprávěného příběhu. Holden je postavou, s kterou je strašně snadné se ztotožnit, ale přitom ji chvílemi i nesnášet. Asi stejně jako někdy nejsme spokojení sami se sebou. Sebedestrukční příběh nahlížený zajímavým pohledem, kdy celou dobu můžete mít pocit, že je všechno v pohodě, ale ono není. Ani trochu. Jedinečná podoba ich-formy.

04.02.2019

Dočetla jsem knížku a mám smíšené pocity. Místy jsem měla Holdena ráda a naprosto mu rozuměla, ale místy jsem ho nesnášela a neměla jsem ani chuť číst dál. Takový rozkol mezi "úžasná knížka" a "průměr" jsem dlouho neměla.. Moje hodnocení je 3,5*

28.01.2019

Holden je pěknej syčák, ale má v jádru dobrý srdce. Padly jsme si do noty, tak dávám ty čtyři hvězdy, snad jen bych si přála víc uzavřený konec. I mně přese všecko chybí Stradlater a Ackley.

26.01.2019

Knížka, která vás chytne za srdíčko ... dojímavé čtení očima kluka, který má víc citu než rozumu a spoustu čistých emocí na rozdávání, i když nám je servíruje jako sekanou :)

20.01.2019

Četla jsem tuhle knihu v tom správném věku ve kterém mi toho mohla nejvíce předat.
Moc ráda se k ní budu vracet s nostaglickými myšlenkami.

15.01.2019

Nonkomformismus v tom nejúžasnějším podání.

04.01.2019

Jedna z nejúžasnějších knih, kterou jsem kdy četl. Chtělo to druhý pokus, ale našlo si to místo v mém srdci.

27.12.2018

Jedna z knih, která se musí číst v tom správném období...

24.12.2018

To mě umrtvilo. Vážně. Jestli něco nesnáším, tak jsou to knížky, kterým neporozumím. A tahle knížka to byla, vážně. Vadí mi to asi tak stejně, jako když někdo v muzeu napíše na sklo červenou tužkou "KU*VA". Vážně. Já asi nejsem konzument pro tento typ knih. Mám z toho nervy v tahu. Vážně. Všichni kolem mě jsou ignoranti a imbecilové. Tomu nerozumím. Já vám to začala chvílemi i nenávidět :-).

04.12.2018

Po pár stránkách jsem si říkala, že to bude asi nakonec zklamání, ale překonala jsem to, zbytek dočetla už nečekaně rychleji a nakonec..vlastně jo, je to všechno uvěřitelný a pár lidí ze svýho okolí jsme ve většině představ našla. Nakonec jsem ho pochopila.

03.12.2018

Tak "DJ" Salinger šel dost mimo mě. A) jsem moc stará já, B) je to moc starý překlad, C) je to dnes už zastaralá snaha popsat svět realisticky mladýma očima. Nejspíš to bude mix všech variant - na nějaké vciťování do věčně deprimovaného zbohatlického floutka jsem neměla náladu a překlad (s výrazy jako nášvih, psina, prokrindapána, flinkat se) mi to právě neulehčoval. Chápu, že to měla být sonda do duše rozháraného dospívajícího mladíka, který ještě nepoučený životem začíná brát rozum sledováním druhých (které hodnotí jako šašky, tupce a imbecily, protože on je přece něco víc, jakkoliv nesnáší prestižní školy), jenže i tak bych očekávala nějaký ucelený příběh, nejen krátké a značně nahodilé epizodky a vzpomínky. Děj se vlastně táhne odnikud nikam, až vyšumí (s hrozbou smrti z rukou otce) úplně... Bolestínství, egocentričnost, naivitu i povýšenost jalových let se tady autorovi zachytit podařilo. Pro dnešního čtenáře bych ovšem rozhodně doporučila spíš moderní alternativu Ten, kdo stojí v koutě, jejíž zcela nepopiratelný předobraz bych hodnotila 2 hvězdami, nebýt několika celkem trefných postřehů.

22.11.2018

Kniha mě vůbec nezaujala, doufala jsem, že je to mým nízkým věkem ale po pár letech jsem přišla na to, že to tím není.

Není to tím, že bych nedokázala pochopit tu dobu nebo slang, ale tím, že hlavní postava má v rukávu asi tři hlášky a ty omývá stále dokola. Pořád jsem čekala, kdy začne nějaký příběh ale nezačal. Hlavní postava mi po čase přišla značně otravná.