Kdo jsem
Bohumil Hrabal
Hrabalovy sebereflexivní texty, členěné do dvou částí "Kdo jsem" a "Proč píšu".
Přidat komentář
Byla to náhoda . Jinak bych si asi tuto odloženou a v knihovně zastrčenou knihu vůbec nepřečetl. Ani nevím, kdy jsem si ji koupil... a po přečtení zjišťuji, že jsem neprohloupil, i když pan Hrabal je sebekritický : „Pořádná knížka není pro to, aby čtenář líp usnul, ale vyskočil z postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat držku !"
Vzhledem k tomu, že jsem až do str.220 již měl kdysi to vše přečteno, ale nikdy jsem nečetl úvahu "Kdo jsem" - byl jsem zvědav, autor nezklamal.
...Dávno před léty jsem vykročil na svůj dvoreček a tam stál slušně oblečený muž a kochal se tím, že když jsem ho uviděl, tak jsem se polekal. Počkal, gustýroval si můj lek, který přecházel v děs, pak vytáhl odznak bezpečnosti a představil se mi jako kapitán Rarach. Já ho objal a v slzách mu děkoval, že je pouze od bezpečnosti. Měl jsem hrůzu z toho, že mne jde pozvat na zase nějakou besedu (které tolik nesnáším). Urazil se...
"Jen počkejte, až mi budete odpovídat na otázky, s kým jste se stýkal v kapitalistické cizině, kam se chystáte !... "
A pak nepoužité, ale kouzelné příběhy, které zřejmě cenzura z trilogie "Svatby v domě" vyřadila. Pro ty, kdo tyto tři knížečky nečetli podotýkám, že jsou psány jako vyprávění jeho manželky paní Elišky, zvané Pipsi :
... Jednou v noci bylo v Libni, kde jsme bydleli, rušno. Nějací nám neznámí cikáni se nastěhovali do prázdného bytu, stačilo pootevřené okno z ulice a už se jich tam nastěhovalo šestnáct, prý od Bardejova. Když k ním přišel úředník s výměrem, aby opustili byt, který jim nepatří, nejenže byt neopustili, ale úředníka trochu škrtili. Musela nastoupit SNB. Ještě té noci přijel známý autobus pro takové případy, vyskákali mladí příslušníci s obušky, brali za křídla rozespalé cikány, házeli je do autobusu, ale opomenuli zavřít druhé dveře. A tak to šlo dokolečka. Oni z dvorku na ulici, do bytu nazpátek. Bylo to celou noc jako v nějaké americké grotesce . S mým mužem jsme to pozorovali a on zářil... ale cikáni z Bardejova křičeli, otevíraly se okna a na ulici vyskákali snad všichni cikáni, kteří bydleli v okolí ve spodním prádle, do toho řvaly jejich ženské a děti.
Policisté měli pořád nevyklizený pokoj a tak konečně někoho napadlo zamknout druhé dveře, narvat do "Antona" všechny řvoucí rebely, dokonce tam přihodili i Demétera, který protestoval, že je synem cikánského barona. Cikáni, kteří se již nevešli do autobusu křičeli, rvali si vlasy...
A já litoval, že pan Jiří Menzel již nestačil tyto Svatby v domě natočit .
Při čtení na mě dýchla má dávná pohoda při nedělních procházkách po Kersku a výprav do Kostomlat, kdy jsem oblížela nádražní budovu a to zcela nezakrytě zklamaně, protože tam nebyl ani Miloš ani ...no prostě nikdo , koho jsem čekala. Sice mi čtení chvíli trvalo, přeci jen některé knihy od pana Hrabala se mi četly lehčeji, ale na druhou stranu, na Hrabala musíte mít náladu. Toho nejde číst jen tak lážo plážo na zastávce, nebo při polední pauze, tohle čtení vyloženě svádí k nedělnímu pohodlnému uvelebení u křesla - a světe, nejsem tady pro nikoho ...
Za mě plný počet a basta.
Rozhodně mi to Hrabala přiblížilo a trochu i poodhalilo to "tajemné " spisovatelské zákoutí. Doporučuji všemi deseti...
Opravte ma ak sa mylim, ale Sebrane spisy Bohumila Hrabala.....majú 19 dielov a nie 18. Dúfam ze sa dockame reedicie...... Kupil by som ich komplet aj keby som si mal pozicat od uzernika.
Vybrané spisy byl velmi dobrý počin, protože autor Hrabalova formátu si je zaslouží.
Tento díl je o tom, jaký byl žák a student, co ho přivedlo ke psaní, a taky jsou v něm i co zbylo z jeho psaní rozepsáno a nedokončeno (třeba pohled jeho ženy na jeho psaní, na něho jako na muže).
Tuhle knihu si neopomene přečíst žádný milovník tvorby B. Hrabala.
Dozví se zde proč psal, na jaké otázky rád odpovídal, a dýchne na něho "pábitelství", kterému rozumí ten, kdo má pro něj cit.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Zpočátku mě kniha bavila, jak spisovatel popisuje své hříšné mladí, pak jsem se už nudila a přiznám se, že jsem hodně přeskakovala text. Není v knize přímá řeč, nikdy mi připadalo, že autora napadla nějaká myšlenka a pak nová a další nová. Místy pak nedokončené. V knize jsou velmi malá písmena.