Kdo kde straší
Jitka Škápíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/128191/kdo-kde-strasi-128191.jpg
3
6
6
Tato knížka není jen obyčejným průvodcem! Kromě dvaapadesáti výletů pro celou rodinu po českých a moravských hradech, zámcích a městech vám nabídce ještě dvakrát tolik pověstí, které se k daným místům vztahují. Ke každé pamětihodnosti najdete také tipy na výlety po okolí, seznámíte se s místními zajímavostmi, se špetkou historie i známými rodáky. Každý víkend v roce se teď můžete vydat po stopách známých i méně známých strašidel, vodníků, skřítků, zakletých princezen a neobjevených pokladů. ... celý text
Přidat komentář
Z knihy se nedozvíte, kde kdo straší... dozvíte se jen krátký úvod k danému místu, dvě až tři pověsti a konec...
Pokud knihu berete, jako opravdového průvodce, zaslouží si téměř nejlepší hodnocení.
Pokud chcete, aby vás pověsti i trochu bavily, je to už slabší, jsou na to všechny moc stejné.
Škápíková má zvláštní styl, píše tak odlehčeně a často volí výrazy, které jsou někdy vtipné, ale někdy mi přišly spíš hloupé... no, tak asi 3,5.
Pověsti v knize jsou ve velmi zkrácené verzi a strašidel pramálo. Oddechovka na víkend, kdy plánujete výlet s rodinou.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Jak poznat psí duši |
| 2015 |  Důmyslný rytíř Don Quijote de La Mancha (převyprávění) |
| 2012 | Staré pověsti české |
| 2011 | Cesta do pravěku a zase zpátky |
| 2011 | Klubíčko veselých pohádek |
Kniha se nečetla špatně, ovšem má to ovšem velké ale - nerozhodla se, co vlastně má být. Průvodce? Na to jsou informace příliš stručné, tipy na výlety příliš otřepané, většinou jde o turisticky profláknutá místa, která vás napadnou i bez doporučení. Sbírkou pověstí, něco na způsob knih Heleny Lisické? Na to zase nemá dostatečné literární kvality, často sklouzává k celé řadě klišé a otřepaných frází (pověsti jsou sice plné klišé, jako potvrzování jistých univerzálních pravd, ale autorka tam vnáší i klišé mnohem modernější, na příklad socialistické líčení kněží, zřejmě získané v době povinné školní docházky, jako v lepším případě zmatených, v horším případě přímo negativních a jinými nepěknými vlastnostmi obdařených postav), volené jazykové prostředky, které mají zřejmě text přiblížit dětem, nefungují a mnohdy působí spíše trapně. Pokud srovnám s nedávno čtenou dětskou Toulavou kamerou, tak u ní jsem měla chuť rozjet se hned na všechna místa, tady se tohle příjemné mrazení a zvědavost nedostavily.