Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495139/bmid_kdo-sije-u-podolske-oVI-495139.jpg
4
643
643
Salon Podolská býval v dobách své největší slávy spojován s elegancí a luxusem. Po znárodnění v roce 1948 zde díky protekci Marty Gottwaldové mohla bývalá majitelka zůstat zaměstnána na podřadné pozici. Na osudech lidí spojených se salonem můžeme sledovat dobu, kdy modely z pařížských přehlídek vystřídaly rudé šátky a vykasané rukávy údernic. Z ulic mizela elegance, ale mnohem horší bylo, že mizela i svoboda a mizeli doslova i lidé.... celý text
Přidat komentář
Opět se mi potvrdilo, že je lepší od knihy nic neočekávat. Může pak jen mile překvapit...
Sám název je poněkud zavádějící, ale dokazuje pouze to, jak je čeština krásná. Chápu rozhořčení některých čtenářů, že se jim nedostalo toho, po čem prahli. Po lesku první republiky, filmových hvězdách a metrech luxusních látek. "Kdo šije u Podolské" se dá totiž vnímat dvěma způsoby - ve smyslu "nechává si šít", ale také "ten, kdo provádí činnost, tedy šije". Když jsem poprvé uviděla tento název, také jsem si myslela, že se kniha bude točit kolem prvního tématu, což ovšem nenastalo. Nikdy předtím mě ani nenapadlo si o paní Podolské a jejích osudech po válce něco zjišťovat - nebylo proč. Ve výsledku ale z vybraného tématu nejsem zklamaná. Ba jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou, protože mě naprosto uchvátila, a přečetla jsem ji jedním dechem.
Myslím si, že se autorce podařilo vystihnout nelehkou dobu, kdy se lidské osudy mohly změnit lusknutím prstu...
Nejdříve bylo hodnocení knihy modré, tak jsem nechala knihu i s hezkou obálkou v knihkupectví. Před pár dny na mne zase koukla a hodnocení červeně. Hle :-). Bohužel, jazyk tak jednoduchý hned zpočátku mne rozladil, ale vzápětí i obsah. Nic o salonu z dob tzv. První republiky, žádné příběhy z dob slávy filmových hvězd, žádný popis garderób, jen politika. V samém závěru se dal děj i domýšlet . Inu, ZOLA a jeho U štěstí dam je dílo, co zůstane v knihovnách. Dnešní knihy nosím do knihobudek.
Báječné. Nemám slov. Ke každé postavě jsem přilnula, i k těm, co by neměly být sympatické. Nenapadlo by mě, že i taková Marta Gottwaldová tu bude za milou paní bez karikaturního nádechu.
Prostředí módního salónu je okouzlující. Neustále jsem byla zvědavá, co se stane dál.
Kdo by neznal Hanu Podolskou a neobdivoval se róbám filmových hvězd, které oblékala...
Na knihu jsem se velmi těšila a v mnohém mě kniha nadchla. Je zasazena do doby 50.let 20.století, kdy paní Podolská už nebyla majitelkou salonu a klientela se značně proměnila. Co mě moc obecně na historických románech nebaví, jsou přímé řeči mezi skutečnými osobami. Kdo ví co si paní Hana opravdu povídala se svým synem, natožpak s Martou Gottwaldovou?
I tak se mi kniha velmi líbila a určitě bych ji doporučila nejen těm, které toto období zajímá, ale také všem švadlenkám a ženám zajímajících se o módu obecně. Tak skvěle vysvětlené a podané PROČ byla Podolská špička, jsem skoro nezachytila ani na její výstavě v UMPRUM.
Příběh z doby od znárodnění až do roku 1968. Každý ze salonu má svůj osud, v některých případech byly části příběhu vypůjčené z jiných životů, jak sama autorka uvádí. Ale základní fakta částečně odpovídají historii.
Těžká doba. Každý z hrdinů ji pojme jiným způsobem a podle toho se odvíjejí jejich osudy.
Určitě stojí za přečtení.
Po knize jsem sáhla proto, že v salonu paní Podolské pracovala nějakou dobu i manželova babička. Nejdříve jsem byla malinko zklamaná, očekávala jsem, že kniha bude "více o salonu" a o paní Podolské, ale pak jsem se začetla a dočetla na jeden zátah.
Autorka velmi čtivě vystihla dobu nelehkých let po roce 1948.
Doporučuji přečíst všem, místo učebnice dějepisu.
Kniha, kterou je dobré si přečíst. Doba po válce byla pro všechny nelehká, ale pro mnohé také nelidská a na to bychom neměli zapomenout.
Příběh z poválečného období. Přišlo mi, že na počet postav je tam příliš mnoho nešťastných osudů a celkově těch šťastných momentů bylo poskromnu. Až je z toho člověku trochu úzko. Nutno podotknout, že i přesto je kniha čtivá a má spád
Víte, co se dělo po válce? Jak se cítili lidé, kteří vybudovali svůj podnik z ničeho a najednou o něj přišli? Jak se lidé dostávali do problémů? Autorka knihy skrze tuto knihu ukazuje, jak to mohlo vypadat. Celý příběh postavila na pozadí módního domu paní Hany Podolské, kde, ač smyšleně, sleduje život švadlen a jejich rodin. Byl některý příběh založený na pravdě? Ano, sice jména (i pohlaví) byla změněna, ale dva příběhy jsou na motivy skutečných událostí. Stejně tak je pravdou to, co paní autorka píše o salonu paní Podolské. Kniha si nicméně nedává za cíl být studií o dané době, jen ji chce přiblížit. A to se jí daří více než velmi dobře, místy se mi chtělo vyloženě zvracet a brečet.
Příběh je psaný z pohledu třetí osoby, která těkavě sleduje švadleny, "paní šéfovou" a nové vedení salonu. Jednotlivé příběhy jsou odděleny větši mezerou mezi odstavci, hvězdičkami nebo básničkou. I přesto, že to působí na jednu stranu velmi chaoticky, je úspořádání vyprávění dobře promyšleno. Životy jednotlivých postav jdou chronologicky od konce války po rok 1971, kdy každá kapitola (dá se tomu tak říkat?), je označena nadpisem období, kdy se zhruba odehrává.
Knihu mohu jedině dále doporučit. Jak jsem již říkala, barvitě přibližuje dobu, kterou už snad nikdy nezažijeme a vciťuje se do lidí, kteří v ní museli žít. Za obrovské plus považuji i to, že autorka správně používá názvy materiálů a ví co je to sámek.
Velice čtivě zobrazená doba, na kterou se nesmí zapomenout. Osudy všech postav mají co říct. Je mi líto toho, co v salonu, ale i v soukromí, museli prožívat. Pro paní Podolskou to muselo být hodně zlé. Bohužel charaktery některých postav jsou aktuální i dnes. Nechci říct, že se máme bát, ale ... Tuto knihu si nenechte ujít, byla by to škoda, pobaví a hlavně připomene a poučí.
Moje první kniha od autorky a líbila se mě,osudy majitelu,osobností,svadlen,,,a ta doba,,zajímavě popsané ....a moc pěkná tématická obálka,,,,,
Příběh zasazený do doby kdy k moci nastoupila moc komunismu. Trápení obyčejných lidí i těch co něco znamenali. Velmi se mi líbil popis té doby, situací a postoj lidí.
Kniha se mi moc líbila. Osudy švadlen, paní Podolské a zejména jejího syna Viktora jsou ukázkou období po únorovém převratu. V době sametové revoluce mi bylo 25 let a socialismus mám stále v živé paměti.
Hana Podolská, superstar třicátých a čtyřicátých let. Žena, která vyšla z nuzných poměrů, se vlastním talentem a pílí vypracovala na vrchol ve svém oboru. Vydávala dokonce i svůj vlastní módní časopis. Její jméno bylo pojem. Potud jsem osudy Hany Podolské znala. Jak to ale bylo dál? Rok 1948. Znárodnění. Komunisté. Na osudech Hany Podolské i její rodiny se rozvíjí příběh bezmoci a zoufalství, krátkého nadechnutí v šedesátých letech a znovu upadnutí do beznaděje let sedmdesátých. Bylo mi těžko při sledování příběhu, protože vše je popsané tak, jako byste tam byli a prožívali ty hrůzy bezmoci společně s hlavními hrdiny. Tragickou postavou je syn Viktor, který si prošel komunistickým očistcem. Každému, kdo zapomněl nebo má zkreslenou představu, jak to tady v době komunistické vlády vypadalo, bych doporučovala si tuto knihu přečíst. Třeba jim spadnou růžové brýle. Protože ta doba byla opravdu hrozná.
Při četbě se mi vybavil kreslený "vtip" z období komunismu:
Dědeček s vnoučkem stojí u plotu na hranicích a dívají se skrz něj. Vnouček se ptá: "Dědo, kdo je za tím plotem?" Dědeček: "My, chlapče, my."
Na tuhle knihu jsem dlouho čekala než se mi ji podařilo sehnat. První republiku a vše s tím spojené mám opravdu ráda. Bylo mi jasné, co budu číst. Komunisti, znárodňování a jiné zrůdnosti. Kniha se mi líbila.
Z počátku jsem byla v rozpacích ze zvláštního stylu psaní - typu ,,Květa to ještě neví.. Kdyby jen Květa věděla,, ale když jsem si zvykla na tyto poznámky, které mají zřejmě čtenáře naladit na další události, vzala jsem knihu na milost a to zejména díky nevyzpytatelným osudům, které já tak hrozně baštím. Nakonec hodnotím 4* a o Haně Podolské jsem přečetla i několik dalších článků.
Po dlouhých ságách a tlustých románech jsem nad ránem „slupla jednohubku“. Čekala jsem, že příběh začne za první republiky, ale i tak, je kniha velmi zajímavá. Děj se odvíjí v době mého dětství, kdy jsem tuto dobu vnímala zcela jinak. Teprve dnes si zpětně uvědomuji na postavách krátkého děje tu hrůzu ...
Rozhodně stojí za přečtení, doporučuji.
Náčrty osudů. Pohled jakoby z jiné strany. Zároveň upozornění na zajímavé osoby našich dějin.
Jsem v rozpacích. Móda a šití a vše okolo, to je moje srdcovka. Proto jsem knihu bez váhání koupila a hned se pustila do čtení. Bohužel s příliš vysokým očekáváním. Kniha není o salónu Podolská, je o osudech lidí v období čtyřicátých, padesátých a šedesátých let minulého století. Příběh by mohl být zasazen do jakékoliv původně soukromé, později znárodněné firmy. Kniha je zkrátka výpovědí doby. Zpočátku se četla velmi dobře, byla jsem nadšená autorčiným projevem, spádem, obsahem. Od poloviny však začalo toto vše uvadat, postavy začaly být doslova ploché, kniha nabrala nádech nutnosti příběh nějak ukončit. A já dočítala jen proto, aby kniha nezůstala rozečtená...
Zkrátka, kdo má rád historii podanou několika málo fakty zasazenými do smyšleného příběhu, ten si přijde na své. Kdo chce vědět více o světě módních salónů, sáhněte jinam.
Štítky knihy
česká literatura 50. léta 20. století móda únor 1948 poválečná doba oděv, odívání manželky prezidentů, první dámy zločiny komunismu komunistický režim
Autorovy další knížky
| 2019 |  Kdo šije u Podolské? |
| 2019 |  Apatykář |
| 2022 | Pravda nebyla k dostání |
| 2019 | Sesterstvo a kouzelná kočka Fabiola |
| 2017 | Sestry Foxovy |
Napsané čtivě, s lehkostí. Autorka přitom plasticky vykresluje nelehkou dobu i to, jak společenské poměry dopadají na osobnosti hrdinů, jak kdo pod tlakem zraje. Přečteno jedním dechem.