Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495139/bmid_kdo-sije-u-podolske-oVI-495139.jpg
4
643
643
Salon Podolská býval v dobách své největší slávy spojován s elegancí a luxusem. Po znárodnění v roce 1948 zde díky protekci Marty Gottwaldové mohla bývalá majitelka zůstat zaměstnána na podřadné pozici. Na osudech lidí spojených se salonem můžeme sledovat dobu, kdy modely z pařížských přehlídek vystřídaly rudé šátky a vykasané rukávy údernic. Z ulic mizela elegance, ale mnohem horší bylo, že mizela i svoboda a mizeli doslova i lidé.... celý text
Přidat komentář
Pokud rádi čtete o lidských osudech, bude Vás knížka bavit. Děj se točí kolem lidí pracujících v salonu u Podolské v poválečném období, konkrétně v 50.letech. Salon je znárodněn a jeho původní majitelka se tak stává prodavačkou. Její syn chtěl emigrovat, ale nestihl to a dostává se do vězení. Přáním švadleny Květy je mít přítele a vdát se. Milena je mladá, trochu drzá, dívka, která se ničeho a nikoho nebojí a nad kterou drží ochrannou ruku nový zástupce ředitele. Ten se ale bojí, co se s ním stane, až někdo zjistí, že je žid. A takových osob je v knize několik. Kniha je rozdělena do krátkých pasáží, takže se nemusíte bát, že byste ztratili přehled. Je to čtivá knížka, kde se prolínají osudy těch, co měli štěstí s těmi, pro které je to spíš období utrpení. Mě se kniha líbila.
Román splétá osudy zaměstnanců a majitelů salónu Podolská od června 1947 do roku 1971. Květa, Milena, Boženka a jejich protějšky Josef (řidič Marty Gottwaldové), Gustav (židovský kádrovák), Otto (vyšetřovatel StB) se potýkají s nástrahami doby. Buď to jí vzdorují, budují kariéru nebo přežívají. Kniha je doplněna dobovými anekdotami na prdelatou Martu a úryvky socialistických básní. Jako exkurz do nelehkých 50.letech zejména pro mladou generaci výborné čtení.
Roman není ani tak o salonu pani Podolské jako spíše romanem z 50. let. Místy je až depresivní, hlavně v případě když si uvědomíte, že jsme se my jako národ prakticky vůbec nezměnili :-(
Tuto knihu by si měly přečíst čtenářky nejen z generace 55+ (je to o jejich rodičích) ale i podstatně mladší...
Dějová linka je stavěná z vícero hlavních hrdinů, ale jejich příběhy se přirozeně prolínají, text se čte dobře...
Kdo šije u Podolské? je historický román, zavádějící čtenáře do kdysi věhlasného módního salónu Hany Podolské, kde si své róby nechávaly šít známé prvorepublikové herečky a dámy z vyšší společnosti...
V románu je ovšem salón zachycen až po znárodnění, kdy v něm paní Podolská působila už pouze jako řadová zaměstnankyně a to jen díky přímluvě tehdejší první dámy, Marty Gottwaldové. V příběhu se ovšem netočí vše jen kolem salónu a jeho bývalé majitelky. Díky několika dalším postavám stojí čtenář také tváří v tvář realitě tehdejší doby, politické situaci, tomu, že jeden den byl člověk na společenském výsluní a další den z něho mohl spadnout až do nejtemnějších koutů komunistických lágrů, které si žily svým životem a pravidly a ne všichni se z nich vrátili. Ačkoliv je většina událostí jen naznačena, člověku z toho všeho až naskakuje husí kůže. Buďme rádi za dobu, ve které žijeme a dělejme vše pro to, aby se dřívější hrůzy už nikdy neopakovaly...
Kniha se mi četla dobře. Děj plynul svižně, byl, alespoň pro mě, velmi napínavý a ačkoliv se většinu času točil hlavně kolem salónu a politiky, tak nechybělo ani pár milostných pletek...
Osobně se mi tento titul velmi líbil. Opět další pohled na část naší historie spjaté s komunismem. Oblíbila jsem si hned několik postav, kterým jsem držela palce, aby to alespoň pro ně dopadlo v rámci možností dobře a některé jsem obdivovala za jejich riskování a vypravení se za lepším životem. Po dočtení jsem pak uvažovala i o tom, že bych možná ocenila, kdyby byla kniha rozsáhlejší a byla v ní část i o salónu v době jeho největší slávy před znárodněním. Jako už takhle bylo z příběhu znát, jak ztráta salónu paní Podolskou ovlivnila a ranila, ale přeci jen bych si něco přečetla i o tom, co bylo dřív...
Kdo šije u Podolské? každopádně vřele doporučuju k přečtení všem, kteří mají rádi historické romány z českého prostředí, založené na skutečných událostech.
Moc pěkné. Salon Podolská je docela známý pojem, ale bylo zajímavé nahlédnout na osudy salonu i jeho původních majitelů po válce.
Skvělá kniha!! I když je to vlastně docela smutné čtení..popisovaná doba je hrozná,mrazí z toho..ale ta podstata,salón Podolská,tam ještě je cítit zbytek krásy a slušnosti v kontrastu s tím,co přinesl únor 1948. Vřele doporučuji i jako studijní materiál doby minulé...naštěstí.
Doba meziválečná, válečná, Mandlové a spol. mě jeden čas fakt brala a načetla jsem toho dost. Určitě mě láká i dnes. Krásné šaty doba před komunismem a pak následně to smutné, co přišlo potom.. ty protipóly, ty smutnélidské osudy :-((((.. .Za mě to bylo tak na 3,5 hvězdičky. .Četlo se to lehce, stránky hezky odsejpaly, jen mi tam tak něco chybělo, abych se z toho posadila na zadek a nutilo dál a dál číst. . .no nevím.. :-(. . ..Jako když vaříte a hledáte to správné kořen, aby to mělo říz :-). . .Možná jít více do hloubky postav? I nějaká fotečka by nebyla na škodu :-). .Rozhodně ale ve mě autorka obnovila a oprášila zájem o již zníněnou etapu a díky ní si rozhodně zase něco přečtu a přiznávám, že jsem díky ní zase poznala věci, které jse si urovnala a jsem o krapítek chytřejší. :-)
Takže doporučuji a paní Podolské vzdávám hold!
Jako mnozí, i já jsem se nechala nalákat skvělou obálkou. A na rozdíl od některých si myslím, že obsah knížky je podobně dokonalý. Poměrně útlá kniha, která příjemně překvapí a určitě nezapadne.
Nadchla mě spousta drobných detailů: dobové poetické vsuvky, skvělý jazyk - zakončení některých epizod stylem "může, Mileno, může"; svižný děj. Základní momenty poválečného vývoje autorka zachytila určitě precizně, zajímavý je i závěrečný oddíl Literatura. Postavy - i ty smyšlené - působí věrohodně, alespoň na mě. Výsledkem je výborná a čtivá knížka.
"Ti mladí usměvaví lidé na plakátech hledí přece dopředu, směřují k zářné budoucnosti, budují.
Oni vystavují vlasy východnímu větru, on má na hlavě klobouk. Oni mají modré pracovní košile, on kabát z velbloudí srsti.
Oni prý budou mít všechno.
On už všechno měl."
Není to špatné... Jen tomu chybí to "něco", co odlišuje oddychové čtivo od fakt dobrý knížky. Možná tomu chybí větší tah na branku? Možná se v příběhu motá až moc postav? Možná to lehké klouzání po povrchu? Každopádně zkusím od autorky přečíst něco dalšího.
Myslím, že oproti Apatykářovi se autorce román o paní Podolské podařil velmi dobře. Všechno je tu vyvážené, uvěřitelné a celá poválečná doba je zpracovaná historicky poctivě. Ženské postavy románu nešustí papírem, Marta Gottwaldová vzbuzuje ve své roli útrpnost, protože sama věděla, že na ni nestačí a svoje komplexy přebíjela po svém. Pamětníci souhlasně přikyvují, když čtou pasáže o tom, jak se u nás žilo, politicky přesvědčovalo i lhalo. Takže knihu ráda doporučím všem, kteří se zajímají o padesátá léta. Velmi čtivé.
Kniha jako celek se mi líbila. Byla tam ale i místa, kdy jsem přemýšlela, že knihu odložím, že se tam prostě nic neděje. Sledujeme příběhy několika osob a rodin a je to nakonec velmi na zamyšlenou, jak málo kdysi stačilo ke štěstí (např. koupit si ledničku), jak těžká to byla doba, kdy se člověk bál promluvit a musel vážit každé slovo. Kniha je psaná čtivě a moc se mi líbí s jakou lehkostí Hlavinková píše, ale Apatykář byl lepší :-)
Obalka knihy je kouzelna, ale trosku klame, na prvni pohled vypada kniha jako nenarocne cteni o mode. Krasny a necekany pribeh, skoda jen, ze kniha nebyla vice obsazna. U nekterych momentu mi bylo lito, ze jsou stricne popsany.
Ta obálka. Ta obálka je zkrátka kouzelná.
A ten příběh je taky dobrý. Sice se tam střídá dost postav, ale mně to kupodivu moc nevadilo, přišlo mi to docela přehledné a naopak jsem ocenila i všechny ty jiné úhly pohledu. Je to jedna z knih, které mi po přečtení zůstaly ještě chvíli v hlavě, abych přijala všechny ty osudy a zapřemýšlela nad nimi. Protože nebylo to nic, čemu by se nedalo věřit, u čeho byste si neřekli, že to se určitě takhle stát nemohlo a kdoví, kolik lidí přesně takové osudy mělo.
Myšlenka se mu zavrtala pod límec košile, zalezla pod ohrnutý rukáv a nakonec se usadila i v kapse u kalhot. Vytáhl z kapsy u kalhot kapesník a myšlenka vypadla ven, najednou velmi přitažlivá...
Miluji historické knihy, které se alespoň částečně opírají o historii. Zde se jedná o Hanu Podolskou, jejího syna Viktora a Martu Gottwaldovou.
Paní Podolská se z majitelky vyhlášeného salónu stala po válce jen prodavačkou... Tam, kde dříve vládla pevnou fukou, tam nyní vládl Gustav a jeho strýc...
Osudy všech hrdinů byly složité a těžké a doba ještě horší...
Skvěle napsáno, všem doporučuji přečíst...
Kniha mě zaujala a s klidným srdcem říkám "Ano, mě se to líbilo".
Do pěti hvězdiček této knize sice něco chybí (zdá se mi, jako by příběh chtěl někde trochu "učesat" někde zase více rozepsat, jazyk je místy těžkopádný řekla bych "nevypsaný"). Chvilku mi hold trvalo, než jsem si zvykla na slovní spojení, styl vyprávění, ale jakmile jsem si zvykla, v ten moment jsem si knihu zamilovala a přečetla ji jedním dechem.
Bonusem bylo zjištění, že zas tak velká fikce to nebyla.
Druhá polovina čtyřicátých let a zejména léta padesátá byla krutá. Praktiky vládnoucí garnitury, estébáků a vězeňských bachařů si mnohdy nezadaly s válečnými útrapami. Zdá se až neuvěřitelné, jak „doba“ dokázala ze slušných a poctivých lidí udělat buď trosky, nebo zrůdy. A v tom vidím velké plus tohoto příběhu - stále to připomínat.
Ke třem skutečným postavám, Haně Podolské, jejímu synu Viktorovi a Martě Gottwaldové, jejichž osudy vylíčila víceméně pravdivě, přidala autorka smyšlené osoby. Všichni nás pak provázejí od osvobození až do roku 1971 dobou, která na mnohých zanechala obrovské šrámy. Obdivuji sílu paní Podolské, že po všem krutém, co zažila, se dožila tak vysokého věku.
Štítky knihy
česká literatura 50. léta 20. století móda únor 1948 poválečná doba oděv, odívání manželky prezidentů, první dámy zločiny komunismu komunistický režim
Autorovy další knížky
| 2019 |  Kdo šije u Podolské? |
| 2019 |  Apatykář |
| 2022 | Pravda nebyla k dostání |
| 2019 | Sesterstvo a kouzelná kočka Fabiola |
| 2017 | Sestry Foxovy |
Byl to zajímavý, krátký příběh. Úplně hluboce mě nezasáhl, ale četlo se to dobře. Víc to rozpracovat byl by to báječný román.