Kdopak se baví
Liou Čen-jün
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418107/bmid_kdopak-se-bavi-ol4-418107.jpg
4
38
38
„Mladší sestra“ románu Manžela jsem nezabila má tentokrát čtyři hlavní postavy: mladou vesnickou ženu, díky níž nahlédneme do světa prostituce, vysokého komunistického funkcionáře, který to dotáhne až na guvernéra provincie, okresního ředitele Pozemních staveb, státního úřadu výstavby silnic a mostů, a postavu nepříliš uvědomělého zástupce ředitele Úřadu ochrany životního prostředí. Postavy se vzájemně neznají, nejsou ze stejného kraje ani ze stejné společenské vrstvy, příběh každého je ale od začátku do konce jeden absurdnější než druhý. Trestná činnost, ať prostituce různých forem, vydírání nebo korupce různých druhů, vyplouvá na povrch v podobě šokujícího skandálu, který je třeba zamést pod koberec. Nikdo se nerozpakuje sáhnout k nelegálnímu řešení situace, a když něco vyjde na povrch, jde jen o to vyklouznout co nejlaciněji, přičemž nikdo nikdy neví, do čeho dalšího se zrovna zaplétá…... celý text
Přidat komentář
Výborný a notně ironický román ze současné Číny. Skvěle vystižené prostředí těch nejobyčejnějších v kontrastu se světem vysokých úředníků a jejich libůstek. V Číně si svou pozicí nemůže být jistý nikdo a nikdy. Je zajímavé sledovat ten vztahový vír, který nakonec semele všechny postavy. Hodně mi to připomnělo Slivoň ve zlaté váze. Zatím asi nejvíc ze všech těch současných čínských autorů přeložených do češtiny je Liou nejblíže hloubce a tradici klasického čínského románu, především tedy Slivoně. Zároveň má ale autor i cit pro absurditu toho vezdejšího pinožení. Doporučuji.
Nějak mi ten autor nesednul, je to až místy neuvěritelná fraška o korupci, kuplířství atd..je to opravdu obrázek Číny?...nevím..není to moc čtivé pro nás Evropany odkojené stanardní románovou formou..strašně moc jmen a úředních rolí..líbí se mi ale jak ve všech románech se pije, dokud nepadneš :)
Tohle je vážně síla. Román o korupci v politice, prostituci a zejména o tom, že nikomu se nedá věřit a všechny hříchy minulosti vás srazí na kolena. Často až ve chvíli, kdy to vůbec nečekáte. A nejen vaše vlastní hříchy, ale i ty cizí. Román o bezohlednosti a ač plný beznaděje, nakonec ironický, svým způsobem zábavný. A hlavně výborně napsaný. Čtyři provázané příběhy o lidech z různých společenských vrstev, kteří se vzájemně neznají, ale nevědomky vzájemně (a dosti radikálně) ovlivní svůj osud, zpravidla tragickým způsobem. Tenhle román pro mě byl veliké překvapení, zůstává ve mně úzkost a spousta nepříjemných pocitů, ale především jeden dobrý: z výborně napsané knihy, která sice vypovídá o čínské nátuře a politickém systému, avšak její přesah je velice univerzální. Myslím, že s Liou Čen-jünem jsem ještě neskončil.
Výborne sa to čítalo, zaujímavé bolo prostredie, v ktorom sa príbehy odohrávali. Správanie ľudí, ktorí sa po mocenskom rebríčku chcú vyšplhať čo najvyššie, aby sa hlavne oni sami mali dobre, je úplne rovnaké, či žijú v Číne, alebo kdekoľvek na svete.
Dost absurdni pribeh, nejak mi to k Cine ale fakt sedlo. Ctive, silene, a pritom uveritelne..
Vnímáte to, jak autor neustále balancuje na hraně toho co by chtěl a co ještě může o současné Čínské společnosti říct. Pořád jsem nevěděl jak si to pojmenovat. Přesně to pro mě vystihl až v doslovu Michal Jareše - Havlovsko/Orwellovské pojetí.
A kdybych tuto knihu ještě někdy četl znovu, možná bych začal právě tímto doslovem, až ten vám totiž odhalí, jak mnohovrstevnatý ten román je. A alespoň mě ukázal kolik souvislostí mi v průběhu čtení těch nekonečně dlouhých politických pletich a intrik uniklo.
Znovu už bych ale asi stejně nečetl prostě mi tato knížka nesedla.
Nejsem zvyklá číst knihy asijských autorů, ani politickou satiru, snad i proto jsem byla zpočátku rozpačitá. Asi i ze jmen, která se mi pletla, z reálií, které jsou mi vzdálené. Ale postupně jsem se víc a víc začítala do příběhu, vlastně příběhů, které se vtipně (no spíš "vtipně", mně tahle kniha tedy připadala mnohem víc drsná než vtipná) propojovaly a vtahovaly mě do děje.
Přemýšlím, o čem pro mě tahle kniha byla. Asi hlavně o absurditě, o neuvěřitelnosti (ale zároveň asi i reálnosti, bohužel) věcí, které se dějí nejen ve vysoké politice, ale i ve světě prostých lidí. Intriky, úplatky, protislužby, podvody, prostituce... ... Tohle přece není možné, říkala jsem si. Ale tušila jsem, že je.
Z postav knihy mi k srdci nejvíce přirostla "Krasotinka", která, ač sama také nezůstala bez viny, byla vlastně čistá duše. Drsná a silná sice, ale důvěřivá, jeden podvod za druhým, které na ní páchali lidi kolem ní, ji stále znovu a znovu překvapoval. Nevím, jestli bych si od autora chtěla přečíst ještě něco dalšího, nicméně tahle knížka ve mně určitě nějakou stopu zanechá.
Čínský humoristický, chcete-li satirický román, na počátku charmsovský, v prostřední části čechovovský, na konci beckettovský. Příběhy čtyř hlavních a bezpočtu vedlejších postav, které se proplétají do zprávy o absurditě dnešního světa, toho zkorumpovaného, penězi, sexem a internetem ovládaného, těžko přehledného a nekonečně směšného. Koupená nevěsta, která uteče, sestra ženicha, která ji stíhá, vysoký úředník intrikující pro postup a jeho povedená rodinka a přihlížející úředníček, který se nestačí divit. Čte se snadno a rychle, tu a tam se ztratíte v čínských jménech, ale to je otázka zvyku... Původní název knihy zní, podle doslovu, Synové a dcery doby poživačů melounů. Krásné, přitom obludné...
Autorovy další knížky
| 2016 |  Manžela jsem nezabila |
| 2017 | Kuchař, chmaták a realitní magnát |
| 2019 | Kdopak se baví |
Svět korupce, prostituce, vydírání, skandálů. To vše v Číně, v zemi, kde nad mnohými činy zůstává rozum stát.
Povídková kniha, kdy se všechny postavy a příběhy na závěr protnou a pospojují v ucelený příběh. Některé z nich mě bavily více, jiné méně. U něčeho jsem se zasmála, jindy jsem se nudila.
Před časem jsem četla autorovu knihu Manžela jsem nezabila a musím říct, že jsem při čtení měla úplně stejné pocity. Tím, že se příběh odehrává v Číně, je tu hodně politiky a celkově čínské nátury, bylo to pro mě tak vzdálené, až jsem to místy nechápala. Tuhle knihu (a potažmo i ostatní knihy autora) si užijí více ti, kteří vědí, jak to v Číně skutečně chodí.
Navíc tu pro mě bylo moc jmen (která mi přišla stejná), moc provincií, okresů, úředníků…. No prostě všeho čínského tu bylo moc a já to jednoduše nepobrala.
Autor však rozhodně nepíše špatně, ty pasáže, které mě bavily (většinou o prostých venkovských lidech), tak byly skvěle napsané a já se u nich i pobavila.