Kdyby zdi promluvily
Debí Áśápúrná
Soubor psychologických povídek z prostředí indické hinduistické velkorodiny dvacátého století. Výbor z povídkové tvorby bengálské spisovatelky Ášápúrny Debí (1909-1995). Psycholožka bez diplomu, laureátka literárních cen bez základního školního vzdělání - tak lze nazvat tuto největší bengálskou spisovatelku 20. století. Patřila k poslední generaci indických žen, u nichž se školní docházka považovala za nepatřičnost; číst a psát se naučila od matky. Navazuje na domácí kořeny, především na prozaické dílo Rabíndranátha Thákura, a to nejen bohatým jazykem, ale hlavně nezpochybňujícím humanismem. K thákurovskému klasickému odtažitému (a mužskému) postoji, jenž lidské bolesti monumentalizoval a poetizoval, vytvořila současný (a ženský) protiklad: věcný pohled zblízka, zaměřený na detail, obyčejnost, každodennost. Celý život prožila v tradiční hinduistické velkorodině a rodinné vztahy jsou také dominantním tématem její tvorby. V mikrosvětě rodiny objevila zákonitosti lidského soužití platné i pro celospolečenský makrosvět. Do zahraničí proniká její dílo jen omezeně především pro těsnou závislost na indickém hinduistickém prostředí se spoustou reálií. Právě to, co by bylo pro neindické čtenáře "exotické" a tedy přitažlivé, je pro překlad velmi obtížné.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2009 , ExOrienteOriginální název:
Ášápúrná Debír báčhái galpa
více info...
Přidat komentář
Jak mne povídky obvykle nezaujmou, tyhle se mi líbily moc. Postavy a rodinné vztahy působí velmi reálně a mají svou hloubku. Není tu jedna univerzální pravda, kladní a záporní hrdinové, ale zato snad každá povídka vede k zamyšlení - i o tom, že i když je to kultura té naší na hony vzdálená, některé věci prožíváme všude stejně. Příjemná je i délka jednotlivých povídek. Jsou to takové pestré jednohubky s různorodým kořením.
Mám pro vás tip pokud plníte výzvu 2024 a ještě nemáte přečtenou knížku se slovem KDYBY v nadpisu.
Povídková sbírka indické autorky Ášápúrny Debí se zaměřuje na rodinné vztahy a mikrokosmos hinduistické velkorodiny. Na pozadí každodennosti se řeší například generační neshody, hierarchie velkorodiny, umírání, tradice, a třeba také to, jak něco zakamuflovat, aby z toho nebyla ostuda (tohle bývá velmi často tématem u tradičnějších kultur - naprostý opak přístupu "Je mi jedno, co si o mě kdo myslí").
Autorka má jednotlivé charaktery skvěle přečtené, povídky působí hodně autenticky. I vážné téma dokáže hezký osvěžit humorem a ironií, párkrát jsem se opravdu zasmála. Myslím, že u některých povídek ani nemusíme chodit do Indie, že se v nich poznáme sami. :-)
Jedná se o obyčejné situace z exotického prostředí, téměř v každé povídce je nějaké "prozření", autorka se zaměřuje na psychologii postav.
Ještě taková zajímavost k autorce - je považována za největší bengálskou spisovatelku 20. století, vydala zhruba 250 románů a novel a cca 3000 povídek (není to už moc? :-)), podle jejích knih vznikaly filmové adaptace i divadelní představení - a pozor - tato laureátka literárních cen, která zemřela roku 1995, neměla ani základní formální vzdělání, učila se sama.
"Máš přes rameno bráhmanskou šňůru? Co jiného by tě mohlo ochránit? Půjdeš přece pod stromy a tam se teď tři dny a noci bude povalovat duše zemřelého, protože se jí nechce opustit vesnici, rozumíš? Nebo už šňůru nenosíš a vymlouváš se podle kolkatské módy, žes ji poslal vyprat?
"Je to stejně všecko jenom zvyk. Ten jak se jednou poruší, je po všem. Člověk se stydí vrátit do starých kolejí. V jídle, v oblékání i ve spaní."
Několik zajímavých povídek z Bengálska. Každá měla své kouzlo, některá končila s vtipem, jiná zase smutně. V každém případě je to okno do tradičních hinduistických velkorodin. Velké plus dávám doslovu, který objasnil mnohé z povídek.
Ke knize jsem se dostala v rámci Čtenářské výzvy 2024 a podle anotace jsem čekala něco jiného, souborem povídek a zejména drsnějším humorem a sarkasmem v nich obsaženým jsem byla příjemně překvapena. Povídky jsou krátké, ideální na čtení v mhd, skvělé pro seznámení se s indickou společností pro ty, kdo o ní, stejně jako já, nemají hlubší povědomí.
Presne ako píše prekladateľka vo svojom pomerne obsiahlom doslove, v tých poviedkach sa vlastne takmer nič nedeje, lenže i tak má každý ten krátky príbeh veľkú hĺbku. Všetko podstatné sa odohráva niekde na pozadí, v mysliach postáv, v ich nečakanom konaní, ktoré sa na prvý pohľad zdá byť odsúdenia hodným, však sami postupne prichádzate na to, v čom spočíva ich dobro. Naozaj pekné a zaujímavé čítanie. Bengálska kultúra a morálka sa zdajú byť od našich tak veľmi iné, až vás prekvapí, koľko majú naopak spoločného.
Pěkné, čtivé příběhy k zamyšlení z prostředí Bengálska, z venkova. Jak se tam žije, myslí moc se mi knížka líbila.
Ako prekladateľka v doslove píše, žiadne veľké dejové zvraty sa v týchto kratučkých poviedkach neodohrávajú. Ale dochádza v nich k akémusi "prozření" protagonistov. A treba povedať, že nielen u nich, ale aj u pozornejšieho čitateľa, keď mu dôjde, že vlastne nezáleží až tak na priestore (a vlastne ani na čase), v ktorom ľudia žijú - najčastejšie riešia vzťahy s inými ľuďmi a tá psychológia je všade rovnaká. Bola by som rada, keby v doslove spomínaná trilógia od autorky vyšla v našich končinách, s chuťou by som si ju prečítala.